MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

V posledním týdnu Apple opět prokázal svoji naprostou neschopnost, neomezenou aroganci a pohrdání uživateli. Pokud patříte ke zhruba 500 miliónům uživatelům majícím instalované otřesné iTunes či QuickTime, a s tím i Apple Software Update, tak vám Apple vnutil instalaci zcela jiného softwarového produktu - prohlížeče Safari. Proti tomuto postupu se mimochodem ihned ohradila Mozilla (Firefox).

Safari je, jako naprostá většina Apple software, naprostá tragédie po stránce designu (pokud tedy nemilujete šedou a nic než šedou), (ne)bezpečnosti, rozmazaného písma a velice omezené funkčnosti.

Protože seriózními prostředky Apple "svoje" Safari prosadit neumí, tak vsadil na šíření Safari jako malware, tedy viru. Nebohým uživatelům byl instalován tento prohlížeč téměř bez jejich vědomí, jako defaultně zvolená možnost při aktualizaci zcela jiných produktů - QuickTime či iTunes.

Apple Software Update jako malware (zdroj: DailyTech.com)

Samotné Safari přitom není o moc víc než okopírované open-source KHTML, které Apple přejmenoval, doplnil k němu pár funkcí a vydal jako "svůj" prohlížeč. Po celé dva roky poté odmítal komunitě předat tyto úpravy zpět, přestože to licence KHTML vyžaduje.

Co z toho vyplývá? Pokud nechcete ohrozit bezpečnost vašeho operačního systému, vyhledejte si v instalovaných programech cokoliv se slovem Apple, a odinstalujte to... Zejména Apple Software Update, Apple iTunes, Apple Safari, a ze služeb iPod Service, Apple Mobile Device a Bonjour Service (aka Randezvous).

Půvabné také je, že Apple při vnucené instalaci Safari porušuje své vlastní EULA (via DailyTech.com), v němž se praví, že Safari for Windows can be installed on a single Apple-labeled computer at a time. Směšné? Ne, spíše tragické. Jako celý Apple, tragický výrobce druhořadých počítačových cetek a poměrně úspěšný online prodejce hudby a filmů.

Apple je jedna ze společností, kterou slušní lidí musí prostě bojkotovat.

V dobách počítačově pradávných neexistovalo jen jedno kódování češtiny. Můj první opravdový počítač, Commodore C128 s operačním systémem CP/M, uměl v roce 1986 zobrazit jen "americké" ASCII znaky, jakoukoliv češtinu jsem jej musel naučit. Naprogramoval jsem si tak v assembleru ovladače pro klávesnici, grafickou kartu, ručně si namaloval bitmapové fonty, vytvořil vlastní "HULAN-CZ" kódovou stránku, a používal ji následně ve všech svých programech.

Internet v roce 1986 pro veřejnost neexistoval, odborné knížky v knihkupectví také ne (a pokud ano, nebylo to finančně dostupné), takže použití existujícího "standardu" pro pozici českých znaků nepřicházelo do úvahy.

A že těch "standardů" bylo... Pro zápis "nabodeníček" se historicky používalo CP850 / bratři Kameničtí, CP852, KOI8ČS, MacOS CE, CP1250 (tedy kódová stránka českých Windows), ISO-8859-2 a v poslední době se přechází na univerzální UTF-8.

Ještě na začátku roku 2000 byl na řadě webů k vidění úvodní rozcestník, kde si člověk zvolil minimálně mezi ASCII, Windows-1250 a ISO-8859-2. Valný důvod pro to nebyl, jen mimořádně staré prohlížeče neuměly autodetekci kódování a práci s ním. Přesto dnes můžete číst stále řadu textů psaných cesky namísto česky. Existují i celé (většinou pubescentní) webíky psané cestinou.

Mezi zaostalejšími pubescenty zjevně panuje přesvědčení, že "odborníci nepíší česky, ale cesky". To je naprostá hloupost. "Cesky" píší jen nedouci, kteří nejsou schopni zvládnout zápis nabodeníček na klávesnici, a naučili se zapsat jen jednoduché ASCII znaky.

Skuteční profesionálové píší už 20 let česky. Je to složitější, dříve to mohlo narazit na určité technické překážky (zvláště u emailu), ale profík si s tím poradil. Psát bez nabodeníček je prostě určitým znakem zaostalosti daného člověka a nikoliv jeho "profesionality".

Není to samozřejmě jen černobílé, například drtivá většina PDA má jen QWERTY klávesnici bez horní číslicové řady, takže české znaky je na nich možné psát jen složitě a pomalu s přeřazovačem. Ale při psaní na PC s běžnou klávesnicí a s českou IP adresou moc důvodů pro psaní čistého ASCII není.

Lidé píšící za běžných okolností cesky jsou naprostí zoufalci.

Disclaimer: uvedený článek je subjektivní názor.

ODF je otevřený formát používaný neúspěšnou zdarma dostupnou kancelářskou sadou, OpenOffice, zatímco OpenXML je (také) otevřený formát používaný tržně mimořádně úspěšným kancelářským balíkem Microsoft Office (ve verzi 2007, ale formou pluginu zdarma doplnitelný i do starších verzí Office).

ODF není ovšem iniciativa pár uhrovitých pubescentů jako některé jiné open-source projekty. Za ODF stojí například IBM či Sun. V Česku jsou tyto komerční firmy mediálně prezentovány často poněkud méně nápadně, a to třeba pomocí OSS (Společnost pro výzkum a podporu Open Source).

O co zde jde? No, o politiku. IBM sponzoruje (minimálně formou členských příspěvků) OSS Filipa Molčana, a ten poté vydává doslova extrémistické tiskové zprávy, které některá média tupě přetiskují. Je to dobrý business. Kdyby to samé publikovala IBM, bylo by to rozcupováno, ale když to publikuje OSS, hodně redaktorů na to naletí a otisknou ten blábol.

Rozhodování zda ano či ne pro OpenXML není v dnešní době nic jiného než politika. IBM, Sun a další zde měli obrovské štěstí, a v "pravou chvíli" prosadili schválení (tržně téměř nepoužívaného) ODF 1.0 formátu jako ISO standardu. A najednou zde bylo obrovské kladivo na Microsoft, "konkurenční výhoda" pro IBM a další.

Co z toho vyplývá?

Nevěřte ničemu, co OSS publikuje. Je to pravděpodobně osobní aktivita jednoho člověka, na kterého se ovšem nabalila hromada konkurentů Microsoftu se svým sponzoringem, aby měla mediálně čistější prostor pro svoji propagaci.

Toto píše o OpenXML a ODF patrně nejvýznamnější český odborník na XML, pan Jirka Kosek: I přesto se domníváme, že po zapracování dále uvedených připomínek, bude formát Office Open XML definovaný normou DIS29500 přínosný pro uživatele kancelářských programů. Zejména proto, že nabízí prostředky pro reprezentaci běžně používaných prvků dokumentů, které zatím formát ODF nepodporuje a bude trvat několik let než se podpora pro tyto prvky ve standardizované verzi formátu ODF objeví. Dalším důvodem je schopnost formátu OOXML v otevřené a snadno zpracovávatelné podobě věrně reprezentovat rozsáhlý korpus existujících dokumentů, které byly až dosud obvykle ukládány v proprietárních binárních formátech. …

ODF 1.0 prostě není formát ideální, kompletní, úplný ani bezchybný, a jeho přijetí bylo spíše hodně o štěstí než (ne)kvalitách. OpenXML jako formát je potřeba, a to nejen proto, že jej v praktické implementaci používá zhruba 95% trhu.

Pokud OSS na svém webu blábolí cosi o stovkách chyb, aniž by je nějak doložila a zaslala jako přípomínku v řádném termínu, tak Jirka Kosek, který je za OpenXML a české ano či ne zodpovědný, píše toto: Naše delegace byla na BRM velmi úspěšná, protože finální text normy bude reagovat na všechny naše připomínky s výjimkou připomínky CZ-0034, která bude reflektována jen částečně. Zbyla tedy jediná pouze částečně vyřešená připomínka, která, jak vidíte výše, nenapadá nic zásadního.

Tolik k politice a hysterii, která se kolem ODF (sponzorovaném IBM) versus OpenXML rozpoutala...

Microsoft vydal finální verzi SP1 pro Windows Vista jako download ke stažení, dostupný pro veřejnost, zatím v anglické, francouzské, německé, španělské a japonské verzi, X86 či X64 varianta. Na českou veřejně dostupnou verzi si musíme nicméně počkat do poloviny dubna, tedy další 4 týdny...

Osobně Vista SP1 používám již měsíc a půl a mimořádná spokojenost.

Dnes vydaný absolutní high-end NVIDIE, tedy grafická karta NVIDIA 9800GX2, ve mě zanechává trošku smíšené pocity. Proč vlastně? Jedná se o dvoj-kartu (tedy SLI dvou jader na jedné kartě) založenou na 2x 8800GTS-512, což je obdoba ATI 3870X2, což je dvoj-karta založená na 3870-512 (Crossfire na jedné kartě).

Jádro v NVIDIA GPU je samozřejmě řádově pokročilejší než u ATI, má zhruba 2x vyšší výkon, takže konkurence pro dvoj-kartu ATI 3870X2 je rok a půl stará single-karta 8800GTX/ULTRA. NVIDIA 9800GX2 konkurenci nemá.

Ukazuje to hezky i test na ExtraHardware.cz, při hraní Crysis (současná graficky nejnáročnější hra) v rozlišení 1920x1200 získáte s NVIDIA 9800GX2 dvoj-kartou celkem 51 FPS, s ATI dvoj-kartou jen 32 FPS, zatímco single-GPU NVIDIA 8800ULTRA má 31 FPS.

NVIDIA 9800GX2 karta je přitom mírně méně hlučná než ATI 3870X2 a má také nižší spotřebu, takže je to fantastická volba a absolutní královna bez konkurence. Navíc se tato extrémně výkonná karta patřící do absolutního high-endu prodává za směšných 12.000 Kč.

Proč jsem tedy mírně zklamán? Problém je 30" LCD a rozlišení 2560x1600, tam kartám s 256bitovou sběrnicí a pouhými 2x512MB RAM dochází dech, a jsou zhruba stejně výkonné jako rok a půl staré 8800GTX/ULTRA-768.

zdroj: ExtraHardware.cz

Osobně mám moc rád in-ear sluchátka, tedy taková, co si doslova zastrčíte do zvukovodu. Jejich výhoda je v perfektní izolaci od okolního hluku, nutné nižší úrovni hlasitosti (neboť sluchátka nemusí neustále překřikovat hluk okolí), a také ve větší dynamice reprodukce, protože miniaturní měniče zvládají logicky určitá frekvenční pásma lépe než 3cm drivery.

Negativem in-ear sluchátek je, že ne každý je dlouhodobě snese v uchu (a to mluvím třeba jen o jedné hodině).

K absolutní špičce v in-ear sluchátkách patří Shure E5C, ale ty jsem asi před rokem prodal s iPodem 60GB. K Zune 80GB jsem hledal něco jiného, a volba padla na (sice levná, ale zvukově vzhledem k ceně opravdu povedená) Creative Aurvana In-Ear Headphones.

Creative Aurvana

Samozřejmě sluchátka v prodejní ceně $70 není možné přímo srovnávat na zvukové podání modelu za $500, přesto jsem s nimi velice spokojen.

Dokonalá je u nich zejména izolace od okolního hluku, zde převyšují většinu modelů jiných firem (ať už je to Shure E2c, Etymotic ER6i či Ultimate Ears super.fi 3). Naprosto špičkový u těchto sluchátek je vynikající komfort pro dlouhodobé nošení, ani po 10 hodinách nepřetržitého používání (v letadle) mě z nich nebolela hlava či uši, což je malý zázrak.

Titulek článku má být parafráze na moji dřívější recenzi iPodu Video (páté generace) 60GB, s podtitulkem Hype or Hot? Zune je odpověď Microsoftu na velice populární Apple iPod, což není špatný přehrávač, ale jeho závislost na strašných iTunes a dost pomalý a nepovedený firmware (pokud jej nenahradíte RockBoxem) jej velice těžko umožňují klasifikovat jako nejlepší hudební přehrávač.

Zde tedy nastupuje Zune 80GB a 8GB, který musí být lepší než iPod, aby uspěl na trhu.

Zune varianty a balení

Zune (druhé generace) se vyrábí ve dvou základních variantách, první je s 1.8" diskem o kapacitě 80GB pod názvem Zune 80GB a poté s flash pamětí, nazvaný Zune 4G / 8G. K výběru je hned několik barevných provedení, od černé, červené, růžové, bílé, až po kontroverzní hnědou.

Zune 80GB a Premium sluchátka

Každý Zune umí přehrávat hudbu ve formátu WMA, WMA Lossless, WMA Pro, AAC (MP4, M4A, MOV), MP3 (CBR i VBR) a dalších, a video ve formátu WMV (max 720x576 pixelů), MPEG-4, H.264 a DVR-MS  (tedy záznam televizního vysílání z Windows Media Center).

Navíc je na přehrávači dostupný prohlížeč obrázků (libovolný obrázek si můžete nastavit jako pozadí), podcasty, rádio s podporou RDS (fungující skvěle i v Evropě), a poté "Social" záložka, kterou popíšu později.

V balení dostanete, kromě přehrávače, sluchátka a USB konektor pro připojení k PC a nabíjení. To je celé. Samotný software pro synchronizaci si musíte stáhnout ze Zune.net (má asi 30MB a podporuje Vista x86 i Vista x64).

S menším Zune 4/8GB dostanete běžná sluchátka typu "pecky", který hrají průměrně (což je ovšem stále lepší než mírně podprůměrná hudební kvalita iPodu), ovšem se Zune 80GB dostanete vynikající Premium in-ear sluchátka s nylonovým opletením přívodního kabelu a magnetickým uchycením, která hrají doslova skvěle. Můžete si je dokoupit za zhruba $35 i k menšímu Zune.

Oba přehrávače mají displej o velikosti 320x240px, v případě Zune 80GB má úhlopříčku 3.2" (tedy výrazně větší než iPod Classic), navíc je tento displej překryt skutečným sklem a ne plastem, a v případě Zune 4/8GB o velikosti 1.8" (zde je pouze plastový kryt).

Pokud hodně píšete či programujete, potřebujete Logitech G15 klávesnici. Používám tuto klávesnici již skoro dva roky, od jejího uvedení v říjnu 2006, a mimořádně zvýšila moji produktivitu. Její cena není zrovna lidová (2.100 Kč), ale rovněž ij nelze považovat za extrémní.

Zdvih kláves je dokonalý, klávesnice obsahuje celkem 54 (3x18) funkčních a programovatelných "G" kláves, umí nahrávat makra i bez spolupráce software na PC, a obsahuje relativně velký programovatelný LCD displej. Navíc je podsvícená, s nastavitelnou intenzitou podsvícení, takže se na ní výborně píše i v naprosté tmě.

Dejde si jen pozor na Logitech G15 New, tato "nová" verze je podstatně horší než stará, obsahuje totiž 3x méně "G" kláves a nemá naklopitelný LCD displej. Verze bez přídomku "New" je výrazně lepší! Některé obchody ještě stále prodávají "starou" verzi, takže doporučuji se poptat a hledat...

Logitech G15 je nejlepší klávesnice pro programátory

Na internetu jsou dostupné ovladače NVIDIA Forceware 174.51 (update: 174.53) pro Windows Vista x86 i x64 (International verze), které nabízejí spoustu zajímavých vlastností. V sekci Monitor je to nová záložka Správce vlastních rozlišení, kde si můžete nadefinovat do nejmenších podrobností customizovaná rozlišení pro připojený monitor.

Zcela přepracovaná je také sekce Spravovat 3D Nastavení. Ovládací panel NVIDIA rozpozná nainstalované aplikace na daném PC a nabídne jen ty profily, které jsou aktuální. Samozřejmě můžete profil pro libovolnou aplikaci přidat ručně. Je to velký rozdíl oproti zaostalým ATI ovladačům, které mají definice aplikací "natvrdo", a nemůžete tak zapínat AFT či SFR režim Crossfire (u NVIDIA SLI) podle potřeb. U NVIDIE si prostě snadno zapnete nastavení a SLI pro libovolnou (i oficiálně nepodporovanou) hru.

Nové jsou také volby pro zpracování HD videa, ať už se jedná o BD či HD-DVD.

Nová aplikace od NVIDIE je tak dobrá, že téměř už ani není nutné používat (skvělý) nHancer.

Principles Technologies provedla zajímavé a velice rozsáhlé testy výkonu Windows Vista, Windows Vista SP1 a Windows XP (SP2). Rozdělují se na obchodní úkony (PDF, 4MB) a uživatelské / domácí testy (PDF, 2.4MB).

Rozdíly mezi těmito třemi OS nejsou většinou nijak výrazné, často se jedná o procenta či jen desetiny procent, přesto je jasně vidět, že Vista SP1 je v 66 - 74% případů (obchodní a uživatelské testy) rychlejší než Windows XP. V některých jednotlivých testech i o desítky procent.

Testovalo se na běžných dnešních konfiguracích PC, tedy Dell XPS 600, HP d4100e, Dell XPS M170 a tablet Toshiba Tecra.

Osobně mohu uvedené potvrdit, Vista x64 SP1 je pro práci výkonnější než Windows XP,  zvláště pokud použijete modernější hardware (postačí moderní PC za 10.000 Kč), plus je zde de-facto absolutní stabilita (tedy obrovský rozdíl oproti zaostalejším systémům). Herní výkon je +/- stejný jako u Windows XP SP2, ale spouštění aplikací a výkon pro provozování více aplikací je výrazně lepší. SuperFetch a nová správa paměti pod Vista prostě výborně funguje.

Pokud člověk zváží to, že Vista má výrazně více funkcí než XP, jsou to úžasné výsledky.