MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Když jsem od CzechComputer.cz dostal k recenzi celkem 5 Flash USB disků o kapacitě 256 MB (a přidal svůj Canyon 256 MB Flash disk), říkal jsem si, že téměř není co testovat. Předpokládal jsem (chybně), že výkony a přenosové rychlosti budou u moderních Flash disků vyrovnané, a recenze se bude soustředit maximálně tak na hodnocení vzhledu. Opak je ale pravdou, rozdíly ve výkonu mezi jednotlivými Flash USB disky jsou v řádech stovek procent!

Je tedy mimořádně podstatné rozlišovat mezi výrobcem, on takový rozdíl 20 sekund versus 50 sekund pro kopírování souboru o velikosti 180 MB je už v praxi hodně znát. Nejlépe si v testu vedl Kingston a Pretec,a ostatní výrobci jako Canyon, SanDisk, Apacer a "noname" modely byly velice, ale velice vzadu. V tomto testu více než kdy jindy platí, že je rozumné si (velice mírně) připlatit za konkrétní značku namísto "noname" produktů, a získáte tak podstatně vyšší výkon.

Jak se testovalo?

Používal jsem základní desku Asus P4C800-E Deluxe, s chipsetem i875 a celkem osmi USB 2.0 porty. Jako operační systém byl použit Windows XP SP2, a kopírování (zápis i čtení) jsem prováděl aplikací Total Commander 6.51. Na počítači neběžely žádné další procesy či aplikace, vytížení Pentium 4E 3.8 GHz procesoru bylo plus mínus 0%.

Nejdříve jsem ovšem každý USB Flash disk naformátoval na jeho maximální kapacitu, a to pro filesystém FAT32.

Jdete po ulici a 9 z 10 lidí má na uších bílá sluchátka s nápisem Apple iPod. Vy samozřejmě také. Tak zajdete do obchodu s elektronikou a koupíte si ZEN Micro abyste tu masu lidí s iPodem trochu narušil, a pak jdete dál po ulici, a už jen 8 z 10 lidí má na uších iPod sluchátka. Vy totiž máte ZEN Micro!

ZEN Micro se společnosti Creative velice podařil. Má jen 100 gramů (jako iPod Mini), přehraje MP3 i WMA soubory, podporuje USB Mass Storage protokol (funguje jako pevný disk; i když omezeně) i MTP od Microsoftu (Media Transfer Protocol) pro PlaysForSure zařízení, takže pro synchronizaci ZEN Micro s Vaším počítačem můžete použít třeba Windows Media Player 10 (nebo Real Player 10.5 Gold či třeba MusicMatch). Prostě to, co Vám nejlépe vyhovuje.

První dojmy

Vybalil jsem stříbrný ZEN Micro z krabice, a byl překvapen, že je ještě menší a mnohem krásnější, než jsem si představoval. Přední část se hliníkově leskne, a zadní část je zase v ergonomickém tvaru vajíčka, takže perfektně sedne do dlaně. K tomu dostanete bílá sluchátka, bílý USB kabel, a bílou nabíječku (která nápadně připomíná nabíječku mého Apple PowerBooku; Creative se Apple iPodem rozhodně nechal inspiroval).

Pokud se Vám nelíbí stříbrná, máte na výběr následujících 10 barev:

ZEN Micro je nejen krásný, ale i příjemně levný přehrávač, stojí 5,860 Kč (cena včetně DPH) s hard-diskem 5GB, zatímco Apple iPod, který má hard-disk jen 4GB (a postrádá dalších pár věcí, ale k tomu dále) se prodává za 7,120 Kč, tedy o 20% dráže.

Jen tak pro zajímavost, v zahraničí se ZEN Micro a iPod Mini prodávají za stejnou cenu, ale v ČR je Apple nechutně předražený díky jeho distributorovi.

S DVD-RAM jsem se setkal ještě v minulém století, ale dodnes nechápu, proč jej jednoznačně horší formáty typu DVD-R, DVD-RW a mírně méně horší typu DVD+R a DVD+RW porazily. Včera mi po dvou letech vypověděla službu LiteOn 811S mechanika (vypalovačka DVD), tak jsem si koupil novou LG SuperMulti GSA-4163B, a to právě kvůli podpoře DVD-RAM.

DVD-RAM má hodně lidí spojenou s cartridges, tedy jakýmsi obalem, v němž DVD-RAM disk je, dnes už ale většina mechanik tento obal nepoužívá, a LG SuperMulti GSA-4163B k nim patří.

DVD-RAM je skvělý formát v tom, že funguje jako pevný disk, vložíte médium do mechaniky, během pár sekund jej naformátujete, a již na něj normálně (až 100.000x) zapisujete. Většina stolních DVD-rekordérů také používá formát DVD-RAM, a DVD-RAM je, na rozdíl od takového DVD-RW, z 99% kompatibilní. Pokud ovšem něco nakopírujete na DVD-RAM, a donesete to kolegovi, který má jen běžnou DVD mechaniku, nemá šanci to přečíst. Zde zase vede DVD+R formát.

Vlastní DVD-RAM médium stojí zhruba 130 Kč, což je poněkud více za 4.7 GB dat než 34 Kč za jedno DVD+RW, ale to pohodlí za to stojí. Nemusíte totiž startovat žádné Nero Express, či používat Nero InCD, ale jen jednoduše v Total Commanderu kopírujete soubory, a tím zálohujete. Mimořádně užitečná věc.

Vtip je v tom, že pokud je zálohování takto jednoduché, člověk zálohuje častěji, a o to především jde. Osobně mám sice vytvořen „plán zálohování“, ale pokud se kriticky podívám na to, jak jej nedodržuji, je mi jasné, že DVD-RAM tuto situaci razantně zlepší.

Řada lidí touží po počítači, který bude tichý a výkonný zároveň. Takové Pentium 4E i v nejlevnější verzi o frekvenci 3.0GHz se dá stabilně přetaktovat až na 4.0GHz, pokud se mu ovšem zajistí kvalitní chlazení.

V návrhu chlazení počítače je ovšem potřeba neustále bojovat mezi poměry účinnost chlazení versus hluk versus náklady. Pokud se ale vše podaří, získáte nejenom velice výkonný a tichý počítač, ale také stabilnější než je standard, protože řada problémů s nestabilitou (všechny?), které jsou někdy připisovány Windows XP, jsou ve skutečnosti jen problémem hardware a celkového špatného návrhu počítače.

Základ chlazení - špičková skříň

Základem dobrého chlazení je vždy kvalitní počítačová skříň. Není to tedy ani chladič a větrák procesoru, ani chladič a větrák na grafické kartě. Pokud není do skříně neustále hnán studený vzduch, a následně vyfukován ven, sebelepší chladič CPU jen víří horký vzduch v této skříni, a je tedy v podstatě zcela k ničemu.

Chlazení skříně samotné, a zajištění cirkulace vzduchu v ní, je nutné i pro chlazení komponent jako jsou pevné disky a chipset. Standardní pevný disk na 7200 rpm se bez chlazení zahřeje až na 60°C, což má za následek nízkou životnost pevného disku, a tím i možnou ztrátu Vašich dat. Neustále zvyšování teploty ve skříni znamená i složité chlazení všech důležitých komponent počítače jako je CPU či grafická karta. S dobrým chlazením skříně má Váš pevný disk ovšem kolem pěkných 30°C.

Dobrá skříň musí mít alespoň dva kusy vestavěných větráků, a to v přední části, pro nasávání studeného vzduchu do skříně a ochlazování pevných disků, a v zadní části, pro vyfukování teplého vzduchu ven a zajištění cirkulace vzduchu. Ideální je, pokud jsou tyto větráky o průměru 12 cm (další standardní varianty jsou 8 cm a 9 cm), čím větší je větrák, tím může totiž běžet (pro zajištění stejného účinku) na nižších otáčkách, a je tudíž tišší.

Třetí větrák, který ovšem není často nutný, je typicky umístěn na levé bočnici skříně, a to nad chladičem procesoru. Na tuto bočnici je často ještě napojena plastová trubice, takzvaný "windtunel", která odvádí teplý vzduch od procesoru přímo ven ze skříně (nebo přivádí vzduch chladný). Pokud ale použijete 12 cm větráky, není často "windtunel" nutný.

Většina levných skříní se prodává bez jakéhokoliv chlazení, je do nich sice možno často dokoupit a doplnit dva menší 9 cm větráky, ale přesto bývá lépe podívat se při výběru na skříně, které dobré chlazení nabízejí už od výrobce, koncepčně. Tyto skříně jsou totiž i celkově mnohem lépe a profesionálněji vyrobeny, nehledě na jejich perfektní design.

Včera večer jsem instaloval nový chladič na kartu XFX 6800GT (s BIOSem pro 6800Ultra), jedná se o chladič Artic Cooling Silencer NV5, který má být nejenom mnohem tišší než chladič dodávaný XFX, ale také podstatně účinnější.

Artic Cooling Silencer NV5 je přímo určen pro karty typu 6800 GT a Ultra, je vysoký asi 2.5 cm, a karta s ním zabere nejenom AGP pozici, ale i téměř dva sousední PCI sloty. Navíc je karta samotná téměř tak dlouhá, jako ATX deska, takže v normální skříni za ní již člověk není schopen nainstalovat hard-disk.

Po instalaci chladiče klesla ve 2D teplota o 6°C, což není moc. Zalman VF700-Cu, který jsem montoval na 6600GT kartu, je prostě z hlediska účinku lepší. Ale po spuštění 3D akce jsem sledoval, že teplota příliš neroste, maximum bylo 72°C, což je na 6800GT kartu pořád hodně dobrý výsledek (taktována byla na 410/1150, po zahoření ji zkusím taktovat víc). Se standardním chladičem byla teplota při 3D kolem 85°C.

Karta XFX 6800GT se sundaným chladičem

Někteří lidé v souvislostí s open-source softwarem argumentují, že je bezpečnější. Nemyslím si to. To, že vystavíte zdrojové kódy na internetu (kde si je kdokoliv může stáhnout) bude znamenat, že zkoumání slabých míst ve vašem software je mnohem snazší než u closed-source produktů. Zastánce open-source komunity zde sice ihned namítne, že zájemce si reportovanou či jím objevenou chybu může sám opravit, protože má k dispozici zdrojové kódy, ale to není ona podstata problému, to je demagogie.

Reportovaný problém

Bezpečnostní problém open-source aplikace, který je veřejně reportovaný hackerem, bezpečnostním konzultantem či vývojářem (sám jsem reportů podal několik, zejména na PunBB a NucleusCMS, ale vždy vývojáři, nikdy veřejně) se ve velice krátké době objeví na webech jako je třeba securitytracker.com. Vezměme si třeba příklad tohoto reportu zneužití PunBB ve verzi 1.2.3. Na první pohled tento report vypadá jako bezvadná věc, nicméně, opak je pravdou. Ještě před tímto reportem je možné, že u desítek či stovek fór byla daná chyba zneužita, odcizena data, a až potom chyba reportována, a i poté, co je chyba reportována, naleznete na internetu stovky PunBB fór, která nejsou ve verzi 1.2.4, která tuto chybu opravuje. Stačí si udělat malý google-search a můžete se stát "hackerem", zvládne to i malé dítě.

Reportovaná chyba tak významně přispěje k rizikovosti používání tohoto open-source software, a pokud neodebíráte nějaký security-bulletin, či nesledujete denně stránky všech aplikací, které provozujete, jste velice snadno napadnutelní.

Skrytý problém

Říká se, že v každém programu je alespoň jedna chyba. Otevřené zdrojové kódy ovšem komukoliv, kdo umí jen trošku programovat, umožňují hledat a nalézat chyby ve stávajících aplikacích, a tyto zneužívat ve svůj prospěch, aniž jsou povinni tyto chyby komukoliv oznamovat. Je dobrým zvykem špičkových programátorů, že tyto chyby reportují nejdříve tvůrci aplikace, a dají mu čas na jejich odstranění, nicméně, i po jejich odstranění zase uživatelé systému narážejí na již zmíněný paradox "Reportovaného problému" a praktickou nemožnost včasného upgrade všech instalací napadnutelného systému.

Aplikace s uzavřeným kódem, oproti tomu, je napadnutelná řádově méně snadno, útočník nemá k dispozici zdrojové kódy, a musí postupovat spíše velice pomalou a nespolehlivou metodou pokus-a-omyl než jednoduchým prozkoumáním zdrojových kódů.

Proč je closed-source software lepší?

Jediným, velice teoretickým, plusem open-source software je fakt, že může být psán "lépe" než software, který je closed-source, protože špičkový programátor počítá s tím, že zdrojové kódy jsou k dispozici, kdežto closed-source programátor se může spolehnout na to, že jeho zdroják jen tak někdo neuvidí.

Toto je ale skutečně jen teorie, v praxi člověk spíše narazí spíše na to, že open-source software, zvláště ten v GNU GPL licenci, je psán narychlo, bez řádného testování, což většinou u closed-source komerčního software nemůže projít. Testování je potom až veřejné, udělá se prostě nový release, na fóru GNU GPL software se zjistí, co nefunguje, tak se to opraví, a udělá se opět nový release a tak pořád dokola.

GNU GPL je zdarma, ale za kvalitu je většinou nutné platit. Vím to i ze svého vývoje, takový BLOG:CMS, poskytovaný právě v GNU GPL licenci, je pro mne zábava. Naopak, F-ART:CMS, to je business. Pokud vím, že je v BLOG:CMS nyní stará verze PunBB (kterou dělá Rickard Anderson a je součástí BLOG:CMS), která je napadnutelná, je mi to vcelku jedno, je na uživatelích, aby si stáhli novou verzi PunBB . Jenže většina lidí to neudělá, a raději si počká na nový release BLOG:CMS, který toto bude obsahovat.

Nicméně, bezpečnostně to již může být pozdě.

Oproti tomu, komerční F-ART:CMS, ten je o zodpovědnosti a zárukách. Veškeré problémy jsou automaticky ihned řešeny, a klientovi je automaticky a zdarma proveden upgrade systému. A v tom je asi hlavní a typický rozdíl mezi open-source a closed-source software. Open-source produkt je často jen zábava, může to být mimořádně rozsáhlý a fuknčně dokonalý produkt, ale je bez garancí a záruk, zato closed-source (F-ART:CMS) je komerční produkt, a s ním je automaticky spojen business model a garance.

Papež umřel, a je mi z toho smutno. Ještě před pár dny jsem si říkal, že i on má svoje vady, a byl jsem tak trochu zvědavý, kdo nastoupí na jeho místo, pokud zde někdy on nebude, a jaký bude postoj toho nového člověka třeba k antikoncepci či potratům. Ale přitom jsem někde ve skrytu duše doufal, že tu bude věčně…

Ale pan Karol Wojtyla, tedy Papež Jan Pavel II, už tu s námi není a mě došlo, že i přes pár věcí, kdy jsem s ním nemohl souhlasit, to byl úžasný, mravně čistý a moudrý člověk, a člověk plný energie.

Budiž mu země lehká. Jsem ateista, ale Karol Wojtyla zůstane navždy zapsán v našich srdcích.

Rekurze je rozhodně velice sexy, protože se s minimem kódu dají dělat mraky operací velice jednoduše :-)

function copyIt($a,$b){
 $c = scandir($a);
 foreach($c as $d) {
  if ($d != '.' && $d != '..') {
   $e = $b.$d;
   $f = $a.$d;
   if (is_dir($f)) {
     mkdir($e);
     copyIt($f.DIRECTORY_SEPARATOR,$e.DIRECTORY_SEPARATOR);
   } elseif (is_file($f))
    copy($f, $e);
  }
 }
}

Otázka pro PHP začátečníky: víte, co tento kód dělá?

Pokud běžnému člověku řeknu, že je mi více než 30 let a pokládám počítačové hry za naprosto úžasnou věc, a extrémně perspektivní, a že mě dokonce baví zhruba 1 hodinu týdně tyto hry hrát, začne většina z těchto lidí mnou intelektuálně opovrhovat (zhruba tak za deset minut je to přejde, tedy ihned poté, co to zapomenou).

A mě je to naprosto lhostejné. Proč? No, jednak tito lidé neví, co to moderní počítačová hra je, většina „zná“ hry jen jako pár stereotypů z novin, nikoliv z praxe (a nemají na moderní hry ani dostatečně výkonný počítač a grafickou kartu), a jednak má takový člověk moc málo tolerance pro odlišné názory než ty středo proudé a „jediné správné“.

Moderní hra, to je umělecké dílo, virtuální realita, a moře emocí k tomu. A emoce ve všech formách jsou krásné. Bez emocí je člověk mrtvola. Takový Half-Life 2, Doom 3, PainKiller či Manhunt je úspěšný právě proto, že dech beroucí grafika (v podstatě to je realita) je spojená s vytvářením tak hutné atmosféry, že ji v běžném životě jen těžko zažijete.

Pokud se díváte na ten nejlepší horor v televizi, budete se v porovnání se situací, kdy o půlnoci zůstanete sám v rozlehlém domě, zhasnete světla, zvuk a subwoofer dáte na maximum, a spustíte si k tomu Doom 3, dokonale nudit.

Doom 3 Vás pohltí (a slabší jedince zničí), horor v televizi Vás pak maximálně jen rozesměje.

Stejné je to s Half-Life 2, desítky různých prostředí, jízda ve čtyřkolce po dokonale vymodelovaných krajinách, kdy se na Vás sápou zmutované zrůdy všude kolem, to je co do množství produkce endorfinu ve Vašem těle srovnatelné zhruba s tím, že si vezmete reálně Chevrolet Corvette s motorem o výkonu 400 hp a v noci si jdete maximální rychlostí (a jen při zapnutých potkávacích světlech) projet stovky zatáček po staré cestě z Třebíče do Jihlavy.

Ale i takové primitivně brutální likvidování stovek a stovek příšer, které lezou z hrobů ve střílečce PainKiller má něco do sebe, je to prostě požitek z toho, že máte plně saturovaný Váš zvířecí instinkt. Člověk který nevyzkoušel neuvěří jaký to je bezvadný pocit počkat si až odporný hnusák přijde těsně k Vám, a pak mu spravedlivě raketometem či kolíkovačem rozmetat hlavu po celém širém okolí.