Drugstar's blog on man, economy and state

[George Reisman]

Kapitál ve formě úvěru je by běžně a také správně měl být získán z předtím naakumulovaných úspor. V ostrém kontrastu stojí úvěrová expanze, která je vytvořením nových, dodatečných peněz „ze vzduchu“, tyto peníze jsou napůjčovány podnikům a jedincům, jako kdyby se jednalo o dodatečnou nabídku uspořených kapitálových fondů. Její existence snižuje úrokové míry a umožňuje existenci úvěrů a dluhů, které by jinak nemohly existovat. Kdekoliv a kdykoliv se obchodní banky podílejí na úvěrové expanzi, dělají tak s posvěcením a všeobecně i aktivní podporou ze strany státu.

Ekonomové, zejména Ludwig von Mises, ukázali, jak taková úvěrová expanze vede k ekonomickým cyklům a že její existence je dovolena záměrnou vládní politikou. Mnoho lidí však stále věří, že ekonomické cykly jsou přirozenou součástí kapitalismu a že role vlády není ve vytváření tohoto fenoménu, nýbrž v boji s ním. Navíc, jak Mises poznamenal, „Nic nepoškodilo liberalismus (kapitalismus) více než téměř pravidelný návrat horečných boomů a dramatické hroucení trhů následované vleklou recesí. Lidé začali být přesvědčeni, že tyto jevy jsou součástí svobodné tržní ekonomiky.“

Pravdou je, že úvěrová expanze je odpovědná nejen za ekonomický cyklus, ale též za další vysoce negativní fenomén, z nějž lidé chybně obviňují kapitalismus. Konkrétně za dramatické zvyšování ekonomické nerovnosti, kdy bohatá část společnosti zvyšuje své bohatství mnohem větším tempem než všichni ostatní, a to bez rozumného důvodu.

[Per Bylund]

Staří Švédové říkají, že být Švédem znamená živit se sám, starat se sám o sebe a nikdy nebýt přítěží někomu jinému. Nezávislost a tvrdá práce byla běžnou představou o slušném životě, běžným vnímáním morality. Bylo to ještě před necelými sto lety.

Má babička říkala, že se světem se stalo něco špatného. Byla hrdá, že nikdy nežádala o pomoc, že se vždy byla schopná spolehnout se na sebe a svého manžela, hrdá, že uživili vlastní rodinu. Jsem šťasten, že když v 85 letech odešla, bylo to s nedotčenou důstojností. Nikdy nebyla přítěží.

Babička, narozena v roce 1920, byla z poslední generace, která měla tuto osobní hrdost, pevnou a hluboce zakořeněnou moralitu být suverénní v životě ať se děje cokoliv – být pánem svého osudu. Lidé z této generace zažili jednu nebo obě světové války (ačkoliv Švédsko se neúčastnilo) a byli vychováni chudými švédskými farmáři a pracovníky v průmyslu. Byli svědky a silou stojící za Švédským „zázrakem“.

Jakožto Švéd slyším mnoho mýtů o tom, jak skvělá země Švédsko údajně je – „prosperující socialismus“, za nímž si stojí, vzor pro zbytek světa. Mnoho mých přátel z různých konců světa se například vyjadřuje ke švédským recyklačním politikám a cestě švédské vlády k vynucenému environmentalismu.

Většina mi to prezentuje tak, že Švédsko uspělo v tom, o čem většina ostatních vlád pouze sní: vytvoření efektivního a ziskového národního systému na záchranu prostředí díky rozsáhlé recyklaci. A všichni do toho jdou! Všichni recyklují.

To poslední je pravda: každý opravdu recykluje. Ale je to výsledkem vládní moci, nikoli volby občanů. Monopolistická státní odpadní „služba“ již neakceptuje odpad: sbírá pouze zbytky jídla a ostatní snadno biologicky odbouratelné zbytky. Jakýkoliv jiný odpad, který se náhodou ocitne ve vaší popelnici, vyústí v hezkou malou pokutu (vlastně tak malá není) a v celém sousedství se mohou zvýšit frekvence sbírání odpadu (přesněji: ještě více než obvykle – zvyšují se už tak ročně nebo půlročně).

USA jsou s oblibou prezentovány jako vzor svobodné země či společnosti, alespoň po stránce ekonomické. Avšak i ekonomická svoboda v USA je víceméně historií. Běžný člověk tam má určitě stále větší možnosti zbohatnout díky vlastnímu nápadu a úsilí a splnit si svůj miliardářský sen, když bude ve správný čas na správném místě a hodně pro to sám udělá. Jenže svoboda, tak, jak ji zachycuje původní ústava Spojených států, je již dávno pryč.

Nejdříve si musíme ujasnit, co myslíme tou svobodou. Jediná svoboda, která může v mezilidské interakci existovat, je svoboda jednání s vlastním majetkem, případně na vlastním majetku, v rámci vlastního majetku. Svoboda bez majetku je naprosto prázdný termín (abstrahuji zde od duchovní svobody a svobody mysli, jakožto konceptu rozvíjeného filozofickými a náboženskými naukami, například buddhismem). Ve chvíli, kdy pomyslíme na svobodu bez odkazu na majetek, zasejeme sémě nesmiřitelných konfliktů. Uspořádávající roli majetkových práv ve společnosti jsem vysvětloval jinde.

Dokonce i ona svoboda slova, s oblibou některými nevzdělanci v právní teorii vytrubovaná jakožto absolutní a neomezená, se musí vázat k majetkovým právům. Uváděným případem je například situace, zda existuje svoboda řvát v přeplněném kině „Hoří“. Tato údajná svoboda slova by zjevně vedla ke konfliktu a porušení majetkových práv provozovatele kina a ostatních návštěvníků, kteří si zakoupili lístek v očekávání korektní konzumace služby poskytované provozovatelem kina, pokud by se jednalo o výmysl. Ani svoboda slova tedy není absolutní a neomezená a vždy nabývá smyslu a konkrétní podoby jen v rámci existující struktury vynutitelných majetkových práv.

Asi tak před rokem jsem se náhodou vyskytnul před zapnutou televizí (no dobře, tehdy jsem ji asi opravdu zapnul sám ;-)) a hned jsem zkameněl údivem. Právě tam běžel pořad ala „zajímavosti ze světa“ a mluvil nějaký světlovlasý anglický venkovan, jemuž se narodilo osm dětí, čtyři chlapci a čtyři děvčata. Pointou celé reportáže bylo, že se děti rodily „na střídačku“, tedy jednou chlapec, podruhé děvče atd. Bylo to prezentováno jako neuvěřitelná vzácnost s tím, že jejich otec tam doslova pronesl, že „se říká, že šance takovéto události je asi jednu ku dvaceti milionům“.

Příliš mne neudivilo, že kdejaký balík z anglického venkova nekriticky papouškuje vše, co slyší, notabene pokud to v něm probudí alespoň minimální pocit výjimečnosti. Ani si nedělám iluze o intelektových kvalitách průměrného reportéra. Přesto mne překvapilo, že minimálně celou Británií a posléze Českou republikou mohl proběhnout v televizi absolutní faktický nesmysl týkající se otázky, na kterou existuje jednoznačný vědecký konsenzus.

Tvrzení rakouské školy, které pohoršuje ostatní ekonomické školy už 150 let, zní následovně: Postuláty ekonomie jsou univerzální. Platí v každém čase a na každém místě, protože jsou odvozeny ze struktury reality okolo a lidského jednání.

Příčiny ekonomického rozvoje, inflace a ekonomického cyklu v Číně 300 let před Kristem jsou stejné jako příčiny těchto fenoménů v USA v roce 2008. Konkrétní okolnosti se v čase a prostoru mění, zásadní ekonomická realita je však stejná.

Toto tvrzení ostatní ekonomy – notabene sociology, historiky a politiky – děsí jako vyplašené holuby. Historická škola se mu vysmívala a Carl Meger, zakladatel rakouské školy, s nimi bojoval zuby nehty. Pozitivistická chicagská škola ho považovala za bláhový a Mises, Hayek a Rothbard byli v opozici. Keynesiánci dávno byli potupeni a poválečná rakouská generace znovu tvrdila to samé. Socialisté, kteří chtějí změnit realitu přeuspořádáním vlastnických práv, považují ono tvrzení za absurdní, kapitalistický nesmysl.

Ale je tady. Bez ohledu kde a kdy, základní předpoklad ekonomického růstu je kapitálová akumulace v rámci osobní svobody a tvrdých peněz. Důsledek regulace cen je nedostatek nebo přebytek. Efektem zvyšování peněžní zásoby je inflace a ekonomický cyklus. Efekt jakékoliv intervence je menší produktivita.

Existují i univerzální podvody.

Tak se v médiích konečně zase objevila zajímavá zpráva, která stojí za komentář. Nějaký šikovný obchodník si špatně vsadil na budoucnost a připravil jednu z největších evropských bank o pět miliard euro. Docela mě to baví, až na to, že to je skutečné.

O co tedy jde? Tento šikula prostě zaujímal obrovské pozice v derivátových kontraktech, což jsou v podstatě sázky na budoucnost. Deriváty lze popisněji nazvat jako termínové a opční obchody. Podstata těchto transakcí spočívá v domluvení všech zásadních podmínek kontraktu v současnosti a jejich vypořádání nikoli v bezprostřední budoucnosti, ale za týdny, měsíce či roky.

Například se s někým můžete domluvit, že za rok mu prodáte jeden milion euro za cenu 25 Kč/Euro. Je zřejmé, že na tomto kontraktu (který se nazývá měnový forward) jedna strana vydělá a druhá prodělá. Pokud se bude euro obchodovat za více než 25 Kč, vydělá strana, která onen milion kupuje a prodělá ta, jež prodává. Pokud se bude obchodovat za méně než 25 Kč, bude tomu naopak. Deriváty jsou tedy obecně „hra s nulovým součtem“, kdy zisk jedné strany se rovná ztrátě druhé strany. Realita samozřejmě není zase tak jednoduchá, každopádně však deriváty nejsou úplně obvyklou transakcí. Sice ji obě strany také uzavírají proto, že se každá z nich domnívá, že ona bude ta, která na tom vydělá, nejistota tohoto prospěchu je však mnohem větší, než když si v obchodě koupíte rohlík, protože si ho ceníte více než těch dvou korun, které platíte, a pro pekárnu to je naopak.

I absolutní fyzikální ignorant určitě slyšel jméno Albert Einstein a obecná teorie relativity (nebo možná jen teorie relativity, ta speciální však není zase tak zajímavá). Dnešním článkem se pokusím rozšířit obzory těch, jejichž fyzikální vzdělání skončilo střední školou a kteří asi přišli o tak nádherný kus poznání, jakým obecná teorie relativity bezesporu je.

Když Isaac Newton v 17. století zformuloval své zákony gravitace, byl to malý pád pro jablko, ale velký skok pro lidstvo. Najednou bylo možno přesně popsat pohyby těles v gravitačním poli a příroda zase ztratila kousek své mystiky. Zde bych zmínil, že mne Newtonovská mechanika na gymnáziu příliš nebavila, protože té mystiky tam na to, že se to tvářilo jako absolutní věda, zbylo na můj vkus přeci jen ještě hodně – to, že na sebe tělesa prostě působí nějakou silou, se mi nezdálo dostatečným vysvětlením. Einsteinovo vysvětlení je mnohem elegantnější, obsažnější, „kouzelnější“ a čistší.

Minulou středu se během debaty osmi republikánských kandidátů na prezidenta USA mladá slečna prostřednictvím videa na YouTube zeptala na důležitou otázku týkající se potratu. Pokud by potrat byl učiněn nelegálním, jaký trest by kandidáti navrhovali pro ženu, která porušila zákon a nechala si udělat potrat?

Ti, kteří jsou odpůrci potratu (což zřejmě byli všichni kromě dřívějšího starosty New Yorku Rudolpha Giulianiho) prohlásili, že žena by potrestána nebyla. Pouze ten, kdo prováděl potrat, by byl potrestán.

Nejsem právník. Mám trochu zkušenosti z práce v kanceláři žalobce. Často se též dívám v televizi na „Právo a pořádek“ a podobné pořady. „Právo a pořádek“ je show, v níž jeden z republikánských kandidátů, Senátor Fred Thompson, hrál roli advokáta po několik posledních let.

Co jsem se z těchto pořadů a občasného čtení naučil bylo, že právo trestá plánovanou vraždu více než neplánovanou a že obecně trestá podněcovatele a plánovače vraždy více než osobu, která je pověřena provedením vraždy. Místo ženy, která si nechá udělat potrat, si můžeme představit ženu, která naplánuje vraždu manžela a najme si někoho k jejímu provedení.

Centrální banky z celého světa si před nedávnem příliš neulehčily situaci, když jejich plán napumpovat na finanční trhy stovky miliard dolarů naráží na snahu vyhnout se vysokému vzestupu cen. Místo, aby na sebe vzaly odpovědnost za tuto nepříjemnost, centrální finanční plánovači začali příznačně ukazovat prstem na někoho jiného. Ve víkendové edici Wall Street Journal z 5. a 6. ledna se dozvíme, že to jsou zřejmě odbory, kdo je na vině:

„Evropské obchodní odbory připravují agresivní platební požadavky pro rok 2008. Prezident ECB Jean-Claude Trichet stupňoval varování, že inflace způsobená vyššími mzdami (pozn. DS.: „inflace tlačená náklady ;-D“) by vyvolala vzestup oficiální úrokové míry. ECB to nazývá „inflací druhé vlny, která podstatně zvyšuje existující inflaci, jak pracovníci požadují vyšší mzdy a společnosti přesouvají vyšší náklady na spotřebitele."

V tomto článku se pokusíme tyto nesnadné záležitosti rozmotat, předtím však potřebujeme rychlý úvod do peněžní teorie. Následující pasáže budou o trochu složitější než epizoda komisaře Colomba, ale uděláme ji co nejméně bolestivou. Pozitivní je, že čtenářovo povědomí o inflaci bude poté mnohem jasnější.