Státní zaměstnanci DANĚ NEPLATÍ
Jak název napovídá, dnešní článek se bude týkat daní a to zejména daně z příjmu, která se údajně týká každé pracující osoby. Daň z příjmu se však týká pouze osob, které nejsou placeny ze „státních peněz“. Státní zaměstnanci totiž žádné daně z příjmu neplatí.
Jakou kdo platí daň z příjmu (daní z příjmu se rozumí i všechna ta „pojištění“, která ve skutečnosti žádnými pojištěními nejsou, protože u příjemce platby nezakládají právní povinnost plnit při výskytu „pojistné události“) si každý může velice snadno rozmyslet. Stačí si uvědomit, jaký by byl jeho příjem při nulové úrovni zdanění. Příjem státních zaměstnanců by klesnul na nulu o výši jejich příjmu, státní zaměstnanci tedy daně pouze a jedině spotřebovávají, žádné neplatí.
Jsou jim podle jistých formálních pravidel rozděleny prostředky vybrané na daních od soukromého sektoru a výše jejich příjmu se odvíjí od předpokládané výše prostředků vybraných na daních a jejich alternativních použití. Například OSN už dávno pochopila, že ona účetní maškaráda, jejíž účelem je pouze zakrýt ekonomickou podstatu, aby se pracující masa nebouřila, pouze spotřebovává další prostředky, a v OSN už si na daň z příjmu dávno nikdo nehraje (nebo alespoň jistý čas nehrál).
Podobnou účetní maškarádu představuje tzv. „hrubá mzda“, což je číslo, které nemá žádnou rozumnou interpretaci a význam, nejde totiž ani o náklad na zaměstnance, ani o to, co zaměstnanec skutečně obdrží. Účelem je opět zakrýt ekonomickou podstatu a skutečnou daň uvalenou na zaměstnance, protože do té spadají i všechny částky, které za zaměstnance „odvádí“ zaměstnavatel.
Mýty o demokracii a svobodné společnosti
Spousta lidí si povídá o politice. Teď nemyslím dětinské výkřiky běžného voliče ČSSD nebo diskuzi pod články na nějakém zpravodajském serveru. Myslím diskuzi starších, vzdělaných lidí – která však bývá stejně nejasná jako diskuze oněch prvně zmíněných. Důvodem je opět zmatení pojmů. Vytvářejí chybný koncept, který je vede k chybným závěrům. Jedním z těchto pojmů je i „demokracie“.
Nebudu zde omílat doslovný překlad slova „demokracie“, který všichni znají a jehož význam je víceméně symbolický. Dotknu se jeho skutečného obsahu a zejména zmatení, jež kolem něj panuje v důsledku zaměňování jeho obsahu za něco jiného.
Obsah pojmu demokracie je totiž celkem úzký – jedná se o jednu z možností politické organizace určitého společenství, jejíž rozdíl oproti všem takzvaným absolutistickým režimům spočívá v jediném – ani samotnou politickou reprezentací není násilí považováno za přijatelný způsob volby a udržování politické reprezentace. To je vše. Konkrétně, jak všichni víme, se tato volba realizuje v občanských volbách, v nichž má každý příslušník určité politické jednotky splňující jisté náležitosti (věk, právní způsobilost) jeden hlas při volbě preferované politické reprezentace.
Všechny ostatní atributy demokracie již vyplývají z oné absence násilí ve volbě a udržování politické reprezentace. Je tedy celkem nemyslitelné, aby lidé v takovém systému byli utlačováni na základě svého politického přesvědčení, posíláni do koncentračních táborů nebo jinak likvidováni. Veškeré změny v politické reprezentaci se musejí dít bez násilí a tyto změny se jednoduše pouze přesunuly z ulice k volebním urnám. Samotný tento fakt velmi přispívá k potenciálu rozvoje společnosti.
Na základě mně osobně nepochopitelného kotrmelce však mnoho lidí zaměňuje pojmy demokracie, svobodná společnost a dokonce snad i svobodné hospodářství. Pravda, společenství, v němž násilí není přípustným prostředkem získání a udržování politické moci, lze označit za svobodnější než jeho negaci, protože svoboda a absence násilí jsou dvě strany téže mince. Samotný proces volby a udržování politické moci však neříká nic o obsahu této moci. Nezajišťuje volbu lepších vládců.
Současné demokratické společnosti mají daleko k tomu, aby mohli být označeny za svobodné, nemluvě o jejich hospodářství. Svobodná společnost je důsledkem svobodného hospodářství. Svobodné hospodářství funguje tam, kde lidem nemůže být proti jejich vůli odebrán jejich majetek. Není to ta naše, kde lidé polovinu svého výdělku odevzdají pod pohrůžkou násilí na daních. Není to ta v USA. Ani nikde jinde. Všude existuje privilegovaná skupina, která svůj příjem získává pod pohrůžkou násilí. A v demokracii vytváří mezi masou pocit, že byla „svobodně vybrána všemi“.
Svobodná společnost je společnost jedinců. Není to společnost států a jejich infantilních představitelů, kteří mezi masou vytvoří pocit, že musí to a ono. Že za ně musí jít do války. Že jim musí platit daně, protože jinak by to nešlo. Že jim musí stavět sochy a postoupit cokoliv se jim zlíbí. Že za ně vyřeší nějaký problém (nejlépe všechny). Že jsou „objektivní vůlí“.
Někteří však potřebují být ovcí…