Zvrhlá demokracie a nekuřáčtí fašisté
Osobně jsem zarytý nekuřák, nikdy jsem v kouření neviděl smysl a nechápu, proč bych měl zhoršovat svůj zdravotní stav systematickým kouřením. Každému malému dítěti je jasné, že za jinak stejných podmínek je vliv systematického kouření na lidské zdraví pouze negativní. Existují jedinci, kteří zážitek/požitek z kouření hodnotí výše než zvýšené zdravotní riziko, a proto kouří. Nepatřím mezi ně a nikdy nebudu. Přesto se dnes hodlám nemilosrdně kriticky vyjádřit k drtivé většině připitomělých „zákazů kouření na veřejných místech“.
Proč se tím vůbec zabývám, když se mne zákazy kouření jakožto nekuřáka mohou vposledku dotknout jedině pozitivně? Už nebudu muset uhýbat obláčkům kouře od kolegů a ostatních zákazníků v restauraci… Protože za touto na první pohled nevinnou, triviální a „dobrou“ iniciativou se skrývá velmi hluboké pozadí (to není dvojsmysl), které zasahuje ty nejzásadnější otázky politiky a práva. Tím výsostně podezřelým bodem jsou zde ona „veřejná místa“.
Kdysi jsem si myslel, že „veřejná místa“ jsou synonymem pro majetek spravovaný státem, tedy politickou reprezentací a jejím úřednickým aparátem. Je vhodnější jej vymezit negativně jakožto majetek, který není spravován soukromými subjekty. O nějaké správě se spoustě státnímu majetku může jen zdát.
I Pepa z Vidlákova dnes již vidí, že v případě státního majetku se nejedná o „majetek všech“, určitě ne o jeho majetek. Pepa o něm nijak nerozhoduje, Pepa může leda tak jednou za čtyři roky hodit do urny lísteček, a tím jeho „podíl na rozhodování“ končí. Rozhodují o něm politická reprezentace a úředníci, čímž se stávají jeho efektivními vlastníky, i když výkon tohoto vlastnictví je zčásti omezen tím božským „demokratickým dohledem“, dohledem občanů.
Můj pohled byl jednoznačně chybný. Je zřejmé, že „veřejným místem“ je cokoliv, kde se fyzicky bez donucení nachází více než jedna osoba. Třeba restaurace, bar, kavárna, můj dům, váš dům. Co to plácám, vždyť o mém domě nikdo nic neříká! Jak by někdo mohl být tak bláhový a chtít zakazovat kouření doma? Ale…
Jaký je rozdíl mezi deseti lidmi na party u mě doma a deseti lidmi na party v soukromém baru? Žádná z osob není nucena vstoupit, každá může kdykoliv odejít. Žádná z nich by neměla vstoupit či setrvávat proti vůli majitele. Proč by majiteli restaurace mělo být diktováno, jakým způsobem užívat svůj majetek a mně nikoliv? Ohrožují snad kuřáci u mě doma nekuřáky méně než v baru či v restauraci? Jakpak taková magie asi funguje?
Soukromé podniky nejsou veřejná místa. Majitel restaurace vlastní či si za smluvních podmínek najímá prostor, v němž poskytuje své služby a produkty. Rozhodl se část svého majetku dobrovolně směňovat s ostatními, realizovat zisk a vytvořit bohatství. Být produktivní. Směňuje s dodavateli, směňuje se zaměstnanci, směňuje se zákazníky. Zítra klidně může zavřít a začít daný prostor užívat jinak. Třeba pro svou vlastní spotřebu. Je jeho. On je nositelem rizik a výnosů s ním spojených.
Kéž by ta poslední věta nebyla pravdivá jen zčásti. Reálně je nositelem všech rizik a části výnosů. 40% nově vytvořeného bohatství se s železnou pravidelností stává oním veřejným majetkem. Velká část se poté vrací zpět do soukromých rukou. Říká se tomu individualizace ztrát a socializace zisků. Tak to dělají ti malí hlupáčci. Ti velcí hrají opačnou hru, individualizaci zisků a socializaci ztrát. Američtí bankéři, finančníci a automobiloví průmyslníci ji ovládají dokonale.
Lze argumentovat, že kuřáci v restauraci porušují majetková práva nekuřáků, protože ohrožují jejich zdraví. Tedy prostor restaurace je sice soukromý, ale stát musí zabránit vzájemnému porušování majetkových práv přítomných osob. Nejedná se o zcela scestnou myšlenku, pokud ji však použijeme jakožto argument, budeme muset být připraveni aplikovat ji konzistentně – tj. zakázat právě i to kouření doma či kdekoliv jinde, pokud se v daném prostoru nachází více než jedna osoba.
Diskutovaná opatření zjevně na takový zákaz neaspirují, protože právě tam cítí toho zakopaného psa. Doma si to přeci každý vyřeší sám, ne? Pokud někdo chce bydlet s kuřákem, ať si s ním bydlí! Je to jeho volba! Proč bychom mu do toho my, poctiví občané, měli mluvit? Tak do toho, poctiví občané, přestaňte mluvit majiteli restaurace a jeho dobrovolným zákazníkům.
Stručně a jednoduše, zakazovat kouření v soukromých prostorách, jakými jsou restaurace, bary apod. není nutné, z hlediska majetkového práva se dokonce jedná o protiprávní opatření. Žádná osoba není nucena využívat služeb dané restaurace. Do směny vstupuje dobrovolně. Pokud přijmeme kouření v přítomnosti jiné osoby za porušování jejího majetkového práva na fyzickou integritu („kuřáci ohrožují nekuřáky“), neexistuje právně smysluplná obhajoba zákazu kouření pouze ve vybraných soukromých prostorách. Jejich přejmenováním na „veřejné“ na svou stranu získáte leda toho Pepu z Vidlákova... z čehož v kombinaci s Gaussovou křivkou bohužel vychází ta většina.
Nekuřácké restaurace rostou jako houby po dešti, protože si je spotřebitelé přejí. Spousta lidí si nehodlá kořenit jídlo cigaretovým kouřem a podnikatelé na to reagují, ať již jen permanentně nekuřáckým odděleným prostorem. Preference spotřebitelů v tržní ekonomice určují, co a jak se bude vyrábět. Násilí k tomu není třeba. Že „zrovna v mé oblíbené restauraci se kouří a já bych to nejradši zakázal“ nepovažuji za dostatečný důvod pro kanibalizaci na majetkových právech provozovatele, který mne nenutí s ním obchodovat.
Celá tato neomalená a chybně pojmenovaná iniciativa má své kořeny mimo jiné ve zvrhlém názoru, že když se někdo rozhodne svůj nebo půjčený majetek využívat produktivně a nikoliv pro svou spotřebu, koná snad nějaký druh „veřejné služby“. Nekoná. Chce realizovat zisk, proto vyrábí a směňuje s ostatními produktivními. Chce být bohatší než předtím. Chce mít více statků, jichž si cení, protože mu pomáhají dosahovat jeho cílů. Je lidskou bytostí, nikoliv zvířetem.
Kdyby neměl s kým směňovat své produkty či je směnovat jednoduše nechtěl, budou tvořit jeho (v takovém případě) mnohem méně pestrý majetek. Lidé si však všimli, že dělba práce, specializace a následná směna umožňují vytvořit nesrovnatelně více bohatství (někým hodnocených statků) než izolovaná produkce ala „vše si dělám sám“. Proto tak jednají. Podnikání a produkce nejsou veřejná služba. Přesto či právě proto zvedají životní standard mas efektivněji než všechny ty „ušlechtilé“ činnosti s přívlastkem „veřejný“ či „sociální“. O tom je ekonomie.
Nejzhoubnější a nejzrůdnější aspekt protikuřácké iniciativy jsem záměrně vyhroceně adresoval již v samotném názvu článku. Spočívá v názoru, že politická reprezentace by měla schválit jakákoliv navrhovaná opatření jen proto, že většina občanů si je přeje a považuje je za správná. Máme přeci demokracii, takže rozhodování by se mělo podřizovat „vůli lidu“, ne? Co si myslí většina, to je dobré a správné. Názor většiny určuje dobro a zlo, správné a špatné. Je toto ona božská demokracie, k níž se po pádu monarchií všichni političtí vůdci odkazují? Může mezilidská interakce – společnost – být postavena na tomto principu jakožto ultimátním arbitru dobra a zla?
Ne, nemůže. Zákony mezilidské interakce – společnosti – musejí začínat u jedince, společenského atomu s nedoknutelnými právy určující každému hranice, které nelze beztrestně překročit. Povýšení principu většiny nad tyto osobní hranice vymezující dobro a zlo v individuální rovině je spolehlivou cestou k největším zvěrstvům. Násilí vůči Židům v nacistickém Německu se nesetkalo se všeobecným odporem, protože pod vlivem propagandy většina občanů považovala Židy za příčinu německého neštěstí předešlých let. Většina si může odhlasovat cokoliv, i fyzickou likvidaci menšiny či vyvlastnění jejího majetku. „Vůle lidu“ může být stejně destruktivní jako vůle jednotlivce, více hlav nutně neznamená menší zlo.
Zároveň je vhodné nezapomínat, že efektivně se jedná o princip většiny v parlamentu, nikoliv mezi občany. Paradoxně to jsou často menšinové zájmové skupiny, které jsou díky kvalitní lobby schopny prosadit opatření ve svůj prospěch na úkor majetkových práv ostatních. Zde září všichni systematičtí příjemci dotací, podniky s oficiální či tichou státní zárukou a účastí (bankovní systém), OSA apod. Aneb čemu masa neklade aktivní odpor a co najde většinu v parlamentu, bude přijato jakožto „dobré“ i přes nesoulad s většinovým názorem. Zvrhlá demokracie rovná se lobbykracie.
Lidé se sice umí učit z dějin, zároveň též umí velice rychle zapomínat. Dnes fyzická likvidace na základě principu (parlamentní) většiny v západní společnosti nikomu nehrozí, ani těm všeobecně neoblíbeným menšinám či jedincům. Ostatní majetková práva mimo to nejzákladnější však v různé míře a podobě principu (parlamentní) většiny podřízena jsou. Příkladem je právě možnost prosadit zákaz kouření v soukromých prostorách. Kompletní výčet takových opatření přesahuje rámec mého mozku.
Patří sem mimo jiné všechny regulace ekonomického života občanů, tj. produktivního nakládání se svým majetkem, které jdou nad rámec majetkového práva a jsou s ním v rozporu. „Antidiskriminační zákony“ se stávají výsměchem samy sobě ve chvíli, kdy překročí sféru skutečně veřejného – státního – majetku. Nařizování od koho kupovat, koho zaměstnávat a komu prodávat, jednoduše řečeno s kým směňovat, prospívají někomu na úkor majetkových práv výrobce. Majitel nočního klubu donucený vpustit dovnitř kohokoliv, aby náhodou nebyl obviněn z „rasové diskriminace“, přichází o část práva rozhodovat o svém majetku. Komu prodávat mu nařizuje stát. Část jeho směn je nyní nedobrovolných.
Přesně takto fungovala produkce v nacistickém Německu. Oficiálně soukromým podnikům vládní úředníci nařizovali, co a jak vyrábět, od koho a za kolik kupovat, komu a za kolik prodávat. Soukromé aktivity byly přejmenovány na veřejné a soukromé právo nahrazeno „veřejným právem“, tj. popisem situací, v nichž jsou jistým skupinám garantovány výjimky ze soukromého práva. „Veřejné právo“ tvoří soubor zvláštních pravidel legitimizujících pro různé skupiny jednání v rozporu se soukromým právem. Zločin z hlediska soukromého práva přestává být zločinem svým začleněním do „veřejného práva“. Mávnutím kouzelného proutku se jednání běžně považovaná za nezákonná pro někoho stávají zákonná a zcela v pořádku. Zlo se stává dobrem a dobro zlem.
Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že osobní a ekonomická svoboda jsou neoddělitelné. Rozhodnutí, zda-li svůj majetek využívat produktivně či jej pouze spotřebovávat, leží na majiteli. Rozhodnutí, s kým jej směňovat, by měla být jeho. Pokud při těchto (dobrovolných) směnách neútočí na majetková práva někoho jiného, není důvod útočit na něj. I kdyby takový útok podporovala většina.
Posledních pár odstavců tvoří poměrně netriviální diskuzi z oblasti práva, etiky a politiky. Zejména pojem majetkových práv již vydal a ještě vydá na tisíce stran. Ve své konkrétní podobě se nejedná o uzavřený koncept, nýbrž o výsledek řešení nespočtu mezilidských konfliktů ve světě omezených zdrojů a střetů zájmů. Nikdy nenastane situace, že v majetkovém právu bude „vše jednou provždy vyřešeno“. Mezilidská interakce přináší stále nové situace, které si žádají specifické posouzení.
Jedno však musí být jasné: Pokud společnost přestane být vnímána jakožto dobrovolná interakce suverénních jedinců se stejnými individuálními majetkovými právy, počínaje tělem a konče vytvořeným a v dobrovolných transakcích nabytým bohatstvím, a je nahrazena konceptem společnosti jakožto myslící, jednající a rozhodující se entity postavené nad jednotlivcem, peklo může být velmi blízko. Stačí, aby část těch skutečně myslících, jednajících a rozhodujících se jednotlivců tvořící onu „božskou entitu“ shledala jinou méně vlivnou část skutečně myslících, jednajících a rozhodujících se jednotlivců „nepohodlnou“ pro jejich báječný svět. Třeba nekuřáci kuřáky…
(Zájemci o detailní ekonomickou historii nacistického Německa nechť prostudují Vampire economy: Doing business under fascism od Guntera Reimanna, která vyšla již v roce 1939. Jedná se o velmi kvalitní analýzu postupně rostoucího vlivu německého státu na ekonomický život občanů. Sám Reimann byl paradoxně členem Německé komunistické strany – KPD, zakázanou Hitlerem roku 1933. I přes relativně hluboké porozumění ekonomickým fenoménům byl společně s drtivou většinou tehdejších intelektuálů „naivním socialistou“ přesvědčeným, že komunistické řízení ekonomiky by na rozdíl od nacistického přineslo ráj na Zemi. Považoval volbu ušlechtilých mírových cílů namísto válečných za svěcenou vodu, jež by téže prostředky centrálního řízení změnila z destruktivních na konstruktivní. Jinak řečeno, svou víru nadřadil svému bystrému rozumu, jehož produktem je odkazované dílo, v němž „se pokusil popsat zkušenost a vysvětlit úzkost podnikatele v totalitním Státu“.
„V nacistickém Německu neexistuje podnikatelská aktivita, do níž by stát nezasahoval. Více či méně detailně každému podnikateli nařizuje, jak užívat svůj majetek, který je stále údajně soukromý. Německý podnikatel se díky tomu stal fatalistou; nevěří, že nová pravidla povedou ke zlepšení, ale zároveň ví, že nemůže změnit směr událostí. Stal se nástrojem obrovské mašinérie, kterou nemůže řídit. Dívá se na zbytek kapitalistického světa s nadějí, že mu pomůže získat zpět od Státu svá ztracená práva a svobody. Kam se však podívá, vidí podobné změny a trendy, třeba jemnějšího chrakteru, avšak naznačující, že totalitní režim v Německu nemůže být připsán jen šílenství jednoho muže či zájmu vládnoucí strany; že reprezentuje karikaturu jistých fenoménů moderního kapitalismu, který vede k čím dál větším státním zásahům do ekonomiky a následné uzurpaci práv podnikatelů.“
No, Ameriko, tohle by sis měla pověsit na nástěnku…)
Ač jsem sám nekuřák, nezbývá než souhlasit s autorem pěkného článku.
Řekl bych, že toto je přesně téma, kde se pozná jak to kdo se svobodou myslí skutečně vážně :-)
Přesto bych si to dovolil nevidět tak černobíle.
Tím, že někdo kouří, zcela jasně omezuje svobodu jiných lidí, nekuřáků.
Majitel restaurace ovšem doufá, že nekuřák z jeho restaurace neprchne poté, co se posadí, objedná si jídlo, začne jíst, a v tu chvíli tam přijde kuřák a začne mu bafat pod nos, a zničí mu celý oběd. Stejně to dojí a stejně majiteli zaplatí. Tento stav je běžný, a lidé si na tuto diktaturu kuřáků (bohužel) zvykli.
V tomto případě si majitel snadno spočítá, že odradit 30% kuřáků znamená přijít o zisk, protože status quo je takové, že nekuřácké restaurace téměř neexistují a nekuřák (70% lidí) opravdu NEMÁ možnost výběru. Neexistuje zde totiž nezdeformovaný trh. Jíst se musí, toto je obecná potřeba. A nekuřák tak prostě musí jít do kuřácké restaurace a doufat, že kuřák mu nebude čmoudit do oběda jemu a dětem. Nic jiného mu nezbývá, pokud nechce umřít hladem, což je vyšší ztráta než nechat si čmoudit do obličeje.
A pokud trh v tomto zjevně nefunguje (nemůže fungovat, je to Hlava XXII - nikdo nepřichází s nekuřáckými restauracemi, protože je nikdo neočekává), jediná cesta jak ochránit 70% slušných lidí (nekuřáků) je zákonná úprava nekouření v restauracích a jiných "veřejných" prostorách.
Je to podivné, ale bohužel v naší "svázané" společnosti, kde existuje nějaký výchozí stav a není snadné či reálné jej změnit, cesta k větší svobodě občas znamená přijímání nových vyhlášek a norem...
Z jistého pohledu navíc restaurace JE veřejné prostranství, či alespoň "služba s veřejným zájmem", protože restaurace zajišťuje existenciální potřebu člověka - nasytit se, a bez jejího splnění člověk po chvíli umírá. Majitelé restaurací zde sázejí na to, že člověk si MUSÍ zajistit tuto potřebu, poptávka VŽDY bude existovat, bez ohledu na kvalitu nabídky, a proto zde nefunguje trh - člověk snese jakékoliv podmínky, včetně kouření, aby se najedl, protože na rakovinu umře (až) za desítky let, na nedostatek jídla během jednotek dnů...
Nebo ještě jinak: pokud vylezu na Sněžku, je tam jediná restaurace (a nová se nemůže postavit), a v té jediné se kouří, nicméně stejně se tam najím, protože mám hlad u MUSÍM jíst. Majitel oné restaurace zde maximalizuje zisk tím, že 30% kuřáků nechá terorizovat nekuřáky, protože těch 70% nemá jinou volbu. Jak z toho ven? Utlačovanou majoritu 70% musí ochránit zákon a kouření v restauracích zakázat...
Já pořád nevím. Podle Libertariánů (počítám se k nim a snad to chápu správně) by snad státu nemělo patřit vůbec nic. A pak by prostě každý chodník a každá autobusová zastávka patřila soukromému subjektu. Podle čeho by se tam pak rozhodovalo, jestli se tam smí kouřit. Protože bych se nemohl nikam dostat jinak než po chodníku (nerýt aspoň do této části prosím), tak bych musel žalovat každého kuřáka, kterého potkám a on na mě dýchne? Porušil snad moje právo na čistý vzduch. Mám takové právo? Dnes máme soukromé jen hospody, ale jak by to mělo fungovat v ideálním světě Libertariánů?
To mi připomíná jak majitelé firmy nám sdělili že si můžou kouřit kde chtějí že je to jejich firma a pokud mi kouření vadí ať jdu pracovat, jinam. Je to vlastně fašistický stát že zakazuje kouřit na pracovišti, restauracích, a na všech místech kde se setkávají lidé.
Ovšem léčbu nemocí způsobených kouřením platí kdo? Restauratéři? Zaměstnavatelé? To platí stát takže by také mohl povolit kouřit všude a dát restauracím 10% daň na prevenci a léčbu kouření. Všichni by křičeli jak je to likvidační nařízení a opět by byl stát fašistický?
Sám jsem kuřák a přiznvám že kuřáci jsou hulváti a neuvědomují si, že by to mohlo v okolí někomu vadit a pokud kuřáky nekuřáci nepraští klackem po hlavě, pořád budou dýchat humus který z cigaret odchází. Na kuřáky a tedy i mě platí jen fašistický postup. Zákaz, zákaz, zákaz ,jinak si to pane Hulán budete muset bohužel čmuchat dál dál a dál.
imho na to jdou odpůrci kouření špatně a místo zákazu kouření mají prosazovat hygienické normy týkající se čistoty vzduchu v místě podávání jídla nebo na pracovišti. Podobně jako již existují jiné hygienické a bezpečnostní normy. A provozovatel restaurace, zaměstnavatel, apod už si pak může vybrat, jestli tyto normy naplní zákazem kouření nebo kvalitní vzduchotechnikou.
[3] Tuhle diskuzi necháme pod jiný článek. Tento se věnoval navrhovaným zákazům kouření v současné společenské organizaci. Na skutečně veřejném - státním - majetku ať si vláda zakazuje, co chce.
Jen zkrátka: co je či není >materiálním< porušením majetkových práv by (stejně jako v anglosaském common-law) rozhodovaly soudy. Pochybuji, že jakýkoliv duševně zdravý soudce by dýchnutí cigaretového kouře na kolemjdoucího prohlásil za útok na tvá majetková práva, který by bylo možné smysluplně odškodnit. Když do tebe na ulici někdo strčí, také to ještě není trestný čin.
[2] Fakt, že musíš jíst, nedělá beztrestným útok na něčí majetek. Když vykradeš pekárnu, zbavuje tě snad viny tvůj hlad? Bude to maximálně polehčující okolnost, na podstatě trestného činu to však nic nemění.
"Existence poptávky bez ohledu na kvalitu" neimplikuje "nefuknci trhu" a zajisté neznamená, že daný statek nebude nabízen v různých kvalitách. Jídlo je naopak statkem, které lze nalézt v opravdu rozmanité kvalitě (včetně doprovodných služeb a prostředí). Že to není vždy a všude, jak by si člověk přál, opět neopravňuje útok na majetková práva výrobce.
Provozovatel restaurace si může klidně zítra zavřít, když bude chtít. Není snad toto "omezování svobody" jeho stávajících zákazníků, kteří musí jíst? Neměl by mu stát nařídit, aby pokračoval v činnosti a "neomezoval svobodu" ostatních tím, že se rozhodl svůj majetek užívat jinak?
Jak jsem již zmínil v článku, pokud někdo považuje pobyt s kuřákem ve stejném prostoru za "omezování svobody", tj. porušení jeho majetkových práv, bude muset zaujmout právně konzistentní postoj a požadovat všeobecný zákaz kouření za přítomnosti jiné osoby.
Článek není fanděním kuřákům, nýbrž obhajobou majetkových práv části producentů, jichž se zákazy týkají. Zda-li se v dané restauraci kouří, lze většinou zjistit jediným pohledem, těžko tak může být někdo uveden v omyl a plakat, že "tohle si teda nevybral". Že na každém rohu nestojí nekuřácká restaurace je ekonomickou realitou stejně, jako že každý nejezdí v novém Lexusu, který "neomezuje svobodu dýchat" tak jako Škoda Octavia.
[4] To jste možná nevědomky navrhl velmi dobré řešení. Pokud by daň o které se zmiňujete platili jen "kuřácké" restaurace mohlo by to skutečně s celou situací pohnout mnohem efektivněji než nějaké zákazy. Protože přiznejme si zákazy nikdy nic doopravdy nevyřeší. Pokud by ale nekuřácké restaurace byli ušetření třeba i těch 10% určitě by si dobře ohlídali aby v jejich prostorách nikdo neznečišťoval vzduch.
Z pohledu pragmatika nemohu bohužel s článkem úplně souhlasit. Přeci jen mé právo na oběd-posezení s přáteli-atd. začíná tam, kde končí kuřákovo právo znečišťovat vzduch v mém okolí.
Technické řešení evidentně není nasnadě. Při náležité snaze o "výchovu" kuřáků nemohu mít proti postupnému omezování kouření na veřejnosti/veřejném místě připomínky.
ad veřejné prostranství: Že by to bylo např. prostranství-místo, do kterého může vstoupit předem nevymezený okruh osob?
[7] Takové již existují a mají úspěch. Kuřáky nahradily maminky s kočárky.
Po zkušenosti ze studia ve Velké Británii nelze, než hodnotit zákaz kouření ve VŠECH restauračních zařízeních kladně. Ani jednou jsem neslyšel nikoho nadávat na to, že musí jít kouřit na vyhrazenou zahrádku před podnikem, či na chodník. Naopak se jednalo o příjemnou pauzu a "vyvětrání se", a to většinou i s nekuřáky, ale na čerstvém vzduchu.
[2] ... všimnul jsem si včera večer před publikací článku, že jsi svůj blog přejmenoval na nekuřácký koutek... Zřejmě jsi ještě zarytější nekuřák-aktivista než já :-). Jen v prostředcích toho aktivismu, přesněji jejich legitimitě, se naše názory rozcházejí.
[6] To mají soudci rozhodovat jen v zájmu majetkových práv? Jiná práva neexistují?
[9] "Takové již existují a mají úspěch. Kuřáky nahradily maminky s kočárky."
Můžete prosím rozvést? Zajímalo by mě na co odkazujete, momentálně mě jediné spojení napadá že nekuřáky začali utlačovat maminky s kočárky, ale to jste hádám nemyslel :]
[8] Tvé "právo na oběd-posezení s přáteli" ti u tebe doma nikdo nebere a v restauraci začíná teprve tím, že majitel restaurace s tebou bude chtít obchodovat, tj. poskytnout ti pohoštění výměnou za jím akceptovanou hodnotu (peníze). A zda-li si ve svém prostoru bude kouřit záleží na něm, nikoliv na tobě a fiktivním "právu na oběd v jeho restauraci bez kouření".
"Nevymezený okruh osob"? Co to je? Otázka, zda-li je okruh osob "vymezený" či "nevymezený", zda se znají či neznají apod. je irelevantní. Pokud kouření v přítomnosti jiné osoby omezuje její svobodu, tj. porušuje její práva, budeš muset obhajovat všeobecný zákaz kouření v přítomnosti jiných osob. Jazykový kotrmelec v podobě nazývání soukromých prostor veřejnými není nutný a jeho účelem je právě změna právních implikací.
Celý článek ve zkratce: demokrata od fašisty/socialisty poznáte až ve chvíli, kdy se někdo svobodně rozhodne dělat něco, co se dotyčnému nelíbí - do té doby vypadají a jednají stejně.
[4] Micku, majitelé firmy mohou ve své firmě kouřit jak chtějí, na vás pak je se rozhodnout, zda jsou podmínky ve firmě natolik zajímavé, že stojí za to tam pracovat i nadále, nebo ne. Majitelé se pak zase svobodně rozhodnou, zda má pro ně větší užitek vaše práce, nebo jejich možnost dát si cigaretu kdekoliv na pracovišti. Představa, že budete z pozice zaměstnance majitelům nařizovat co mohou a nemohou dělat ve své firmě je zcela zvráceným socialistickým snem.
Použiji analogii - titíž majitelé mají svobodu rozhodnout o mzdě ,kterou vám dají, a pokud se vám její výše nebude líbit, půjdete si stěžovat na regulační úřad, nebo změníte zaměstnání?
PS: pořád to ale není dilema - cest je mnoho, můžete se například společně s ostatními nekuřáky dohodnout, že budete vyjednávat o nekouření v části prostor, či jejich odvětrávání, je ale jen a jen na majitelích, zda na tuto dohodu přistoupí.
[6] člověk potřebuje pro své přežití několik věcí, kam rozhodně patří zdravé jídlo a čistý vzduch. Kuřák v restauraci oboje porušuje.
Osobně si myslím, že zajištění existenčních potřeb člověka může být -nadřazeno- právu nakládat se svým majetkem jak ten uzná za vhodné, a mělo by tedy být (v nejnižší možné míře) právo kouřit zákonem omezeno, pokud tím poškozuji zájmy jiných.
Stejně jako není legální střílet na ulici do lidí (rychlá smrt), a nikdo se tomu nepodivuje a neoznačuje to za omezení svobody (!), stejně by nemělo být legální je zabíjet pomalu (pasivním kouřením).
Trh to zjevně není a dosud nebyl schopen vyřešit, a proč tomu tak je, to jsem psal výše. Zcela objektivně zde trh selhal, v 99% restaurací se kouří, a nekuřák nemá často možnost jiné volby. Zcela objektivní také je, že kouření ničí zdraví a zabíjí.
Samozřejmě lze diskutovat i o obecném zákazu kouření, ale tam to není tak existenčně nutné. Když někdo kouří na chodníku, mohu jej snadno obejít, ale jinou restauraci mohu mít desítky km daleko. Podobně je povoleno střílet do terčů na střelnici...
"Moje práva končí tam, kde začínají práva druhého", a kouření v restauracích je právě tento případ.
Zákon zakazující kouřit v restauracích by neomezil svobodu, naopak, pro drtivou většinu populace by znamenal nastolení rovnováhy tam, kde nyní panuje diktatura kuřáků.
[2] ... to jsem, ale trdlo, myslel jsem, že čtu článek p. Hulána, ale on to je Drugstar, tleskám ale 100x p. tomu prvnímu. Výborně! toto je obzvlášť dobré: ... Tento stav je běžný, a lidé si na tuto diktaturu fašistických kuřáků (žel) zvykli... bravo! Pojďme do těch hovad! :-))) (mě některé cigarety sice "voní", ale jezdím na kole, a neudýchal bych ty kopce :-)))
... pokud má někdo vykonávat veřejnou funkci, tak ta vyžaduje znalost a dodržování veřejného zájmu (ne fanaticky, ale skutečně). To opravdu znamená, že POVINNOSTÍ státu není posílat válečníky do uměle vyvolaných válek, ale dohlížet na veřejnou prospěšnost, a například pokud není dostatek nekuřáckých restaurací a jídelen, tak prostě i ti soukromníci, toužící po kuřáctví mají smůlu = nedostanou licenci! ...
... Skvěle myslící a "nadupaný" mozek Drugstarův jen na chvilku opustil své teritorium, kde je kovaný (předchozí články o penězích) a už se to projevilo. Aniž by si toho všiml, převádí některé nepřevoditelné věci na zisk a trh! Trh je od slova trhat, rvát a toto opravdu není důstojné ČLOVĚKA. Možná v příštích staletích, jestli to lidstvo tady přežije, to bude více zřejmé, že jsme o kus cesty vedle.
[16]
"Stejně jako není legální střílet na ulici do lidí (rychlá smrt), a nikdo se tomu nepodivuje a neoznačuje to za omezení svobody (!), stejně by nemělo být legální je zabíjet pomalu (pasivním kouřením)."
Směšuješ dvě rozdílné situace. Střílet do lidí je zakázáno jak na ulici, tak v restauraci, jednoduše >kdekoliv<, protože se jedná o jasné (nediskutabilní) porušení majetkového práva oběti na své tělo/fyzickou integritu.
Naproti tomu služby určité restaurace tě nikdo využívat nenutí a pokud z jakéhokoliv důvodu nechceš setrvávat, můžeš odejít.
Pokud kouření ve své přítomnosti považuješ za porušení svých práv (za stejný útok jako je střelba, pouze nižší intenzity), musíš být právně konzistentní a >požadovat všeobecný zákaz kouření v přitomnosti jiné osoby< - stejně jako se v restauraci lidé nemohou beztrestně střílet jen proto, že to je na soukromém majetku - platí všeobecný zákaz střelby do lidí.
Máš na výběr pouze dvě právně konzistentní cesty:
1. Buď (běžné) kouření ve své přítomnosti nepovažuješ za materiální (relevantní) útok na svá majetková práva, takže státní zákaz kouření v restauraci považuješ za útok na práva majitele resturace (můj postoj).
2. Běžné kouření ve své přítomnosti považuješ za materiální (relevantní) útok na svá majetková práva (tvůj postoj), takže bys jej rád postavil mimo zákon. V tomto musíš být konzistentní a požadovat všeobecný zákaz kouření v přítomnosti druhé osoby, protože trestný čin (útok na majetková práva) nepřestává být trestným činem v závislosti na místě svého provedení.
Onen prostřední paskvil, kdy jde o zákaz kouření ve vybraných soukromých prostorách (restaurace, bary, kavárny) na základě argumentace zmíněné v bodě 2. je v rámci tvého příměru ekvivalentní situaci, kdy střílet do lidí na ulici či v restauraci bude zakázáno, protože to je "veřejný prostor", doma si však do nich můžeš střílet jak chceš. Absurdita této "střední cesty" je snad zjevná.
Střílení do lidí je automaticky zakázáno proto, že většinou postižený už zpětně nedokáže říct jestli s střelbou souhlasil :]
Zkuste si to představit třeba na trochu jiném příkladě. Je Přípustné chodit doma nahý? Je to přípustné v restauraci, nebo v jiném veřejném prostoru? V tomto případě je asi každý chápe že je to především nevhodné/nespolečenské, ale jak se to potom liší proti kouření v uzavřené místnosti? Není to taky přinejmenším nevhodné? Bohužel to tak zatím většina lidí nevnímá, proto bude třeba přistoupit na jiné prostředky. A neříkejte mi prosím že i tohle je rozdílná situace, žádný příklad není ideální :]
[18] "Naproti tomu služby určité restaurace tě nikdo využívat nenutí a pokud z jakéhokoliv důvodu nechceš setrvávat, můžeš odejít"
Jenže toto není pravda. Vylezu na Sněžku, mám hlad, a jediná restaurace je tam kuřácká. Co dál? Umřít svobodně hlady? Ne, najíst se mezi kuřáky...
Restaurace (pomineme-li Václavské náměstí v Praze) nestojí vedle sebe po pár metrech, neexistuje zde konkurence v pravém slova smyslu, a přitom zajišťují existenční potřebu člověka. Restaurace vzdálená 15km není substituce (pro pěšího) k restauraci vzdálené 100 metrů. Jedná se tedy spíše o lokální monopoly než o konkurenční prostředí.
A pokud tedy neexistuje konkurence, plus poptávka je navíc "existenčně daná" a téměř nezávislá na kvalitě a ceně nabídky, tak nezbývá, než aby danou situaci vyřešil zákon, protože trh to v tomto případě NEUMÍ.
... prý hospodských 30% kuřáků... hmmm zájemců je x-násobně více. :-) sice neplatících v hotovosti, ale přesto zájemců .......... :*-)))))
... možná to asi smažete, ale bylo by dobré kdyby ne. Nabídnu ještě pohled z druhého břehu. :-)
... u trafik jsou duše (člověk bez pozemského těla) a natěšeně očekávají každého kuřáka, který kupuje cigára a nabádají jej aby si zapálil = nasávají ty jeho pocity = tam totiž nejsou cigarety ...
[20] Stavíš do protikladu ekonomickou realitu a ideální svět, kde by každý dostal, co se mu zachce - přesně dle jeho preferencí. Tak to nefunguje a nikdy nebude. Týká se to všech produkovaných statků.
Jednoduše po státu chceš, aby vynutil poskytování určitého statku v tebou preferované kvalitě - tj. podnikatelům nařídil, co (či jak) mají vyrábět. Je to podobné, jako když N. Croesová nutí MS zahrnout konkurenční prohlížeče do instalace Windows.
Jinak ti, kteří řeší skutečně naléhavé existenční starosti ve spojení s jídlem, se nestravují v restauracích. Argumentovat, že na stravování v restauracích je člověk existenčně závislý, je přehnané. Apriori vycházíš z určité životní úrovně jako nutnosti "pro přežití". Debata, co je či není nutné pro přežití, by neměla konce. Miliony lidí nikdy v restauraci nebyli (zřejmě i např. naši pra-pra-prarodiče). Takže k přežití nutné nejsou.
Jak vidno, různí lidé vnímají kuřáka ve své přítomnosti různě. Ty jako porušení svých (majetkových) práv. Respektuji tento názor, ač ho nesdílím. Jsem si vědom, že jeho konzistetní právní aplikace (tj. zákaz kouření v přítomnosti jiných osob) je v rozporu se společenskou realitou. Nevnímám jej tedy jako vhodného kandidáta pro jeho vynucování násilím.
Pokud mám mluvit za sebe, osobně jakožto nekuřák žádný problém s existencí kuřáckých restaurací a barů nemám. Když nechci, nenavštěvuji je. Alternativa existuje vždy a opravdu jí není "smrt hlady". Nepotřebuji zákon, aby mi zpohodlňoval život na úkor něčího zisku.
Podle mě si Drugstare neuvědomuješ, že společenské vztahy nemůžeš redukovat na prostou zbožně peněžní interakci. Právo upravuje společenské vztahy a proto ani ho nemůžeš pojímat jak píšeš "majetkově".
Polopaticky: nejde jen o peníze. Na svém dvorku taky nemůžeš vysypávat radioaktivní odpad.
K posouzení restaurace jako veřejného prostoru bych se stavěl z hlediska účelu: jaký je účel otevřené restaurace? Přilákat veřejnost, a prodat jídlo a pití. Restaurace tudíž je veřejným prostranstvím. Její sklep už ale veřejným prostranstvím nebude.
Drugstare ty se díváš na zákony, na právo nakládat se svým majetkem a pod. Je to pěkný, ale je to pouhá byrokracie, zákony a práva nejsou vždy to stejný co zdravej rozum.
Pominu to, co tady už bylo napsáno a půjdu trochu dál - cigarety jsou špatný, to je dokázaný.
Proto byc zakázal kouření na všech veřejných místech - i na ulicích - prostě všude, kde nejseš na svým pozemku (ve svým domě).
Proč myslíš že lidi kouří? Respektive proč začínají kouřit? Protože to všude vidí. Dítě jde po ulici a vidí chlápka co postává opřenej o zeď, v ruce drží cigáro, vyfukuje kouř do kolemjdoucích a tváří se u toho hrozně důležitě. Takovej člověk je prostě COOL, IN, je to prostě machr a díte ho zkrátka napodobí. Lidi začínají kouřit protože to dělají ostatní, ne protože jim to něco dává. Ať si každj kouří, ale ať si kouří a poškozuje si veřejně zdraví na vlastním, kde ho nikdo neuvidí.
Ano, zní to fašisticky - je to fašistický, ale je to správn! Kouřením člověk neničí jen svoje zdraví (každej svýho štěstí strůjce), ale hlavně tím obtěžuje ostatní.
Dnes je uplně normální že kouří děti na základní škole!! Dělají to proto, že je to podle nich "IN". A pak jim to buhužel zůstane až do smrti.
Proto, kouření na veřejných místech absolutně zakázat a přísně trestat a u každé kuřácké restaurace hned na vstupních dveřích varovat jasnou cedulí, že se v místnosti mohou nacházet kuřáci. Pak s tím nebudu mít problém.
... pokud člověka degradujeme na chytré poučky, tak by se dalo tvrdit a popírat cokoliv. Pokud někdo pochybuje o škodlivosti kouření, nechť si zajde za člověkem, který opravdu vidí auru a ať se zeptá, co mu to s ní dělá. (pokud ovšem už tak ji nemá černou :-)))
... protože rakovina je v první řadě o schopnosti jater čistit krev, tak v případě jejich nedostatečné funkci má tato nemoc větší možnost se v budoucnu projevit. A teď: malé děti nemají tento orgán plně vyvinutý a cigaretový kouř nepřispívá ke správnému vývoji jater. Poškozuje je. ... Nebuďme líní a upozorněme ty hulící hovada např. na zastávce, že nejedná správně. Kuřáci mají být správně trosky na okraji společnosti a ne vážení lidé! :-))) Pomožme jim, odolejme jejich nechutnému zápachu a ukažme jim lásku v našem přístupu a nechme jim přivonět k nádherné vůni růží. Podejme jim ty vonící růže s trny. Při podání a přivonění jim však pořádně stiskněme začouzené a zasmrádlé dlaně. ... lidi spojme se, ať je nějaká zábava, pořád samé vydělávání peněz, koho to má pořád bavit!
[23] [24] [25]
Pár poznámek k vašim právním konstruktům.
"Majetkové právo" je synonymem "soukromého práva" tak, jak jej pojímá anglosaské common-law, upravující (jak none zmiňuje) společenskou (mezilidskou) interakci. Primárně se vůbec netýká peněz, ale stanovení obecných pravidel
styku s ostatními. Důležité je slovo "obecných".
"Jaký je účel otevřené restaurace? Přilákat veřejnost"
Toto jsou zbytečné slovní hrátky. Jestli má být kouření v restauraci postaveno mimo zákon, protože ohrožuje ostatní zákazníky, mělo by být postaveno mimo zákon všude (slovo "obecných"). Přesně toto bylo obsahem tvé věty, že "Na svém dvorku taky nemůžeš vysypávat radioaktivní odpad."
"Cigarety jsou špatný, to je dokázaný."
Alkohol a tučná jídla jsou taky špatný, to je dokázaný.
"Proto bych zakázal kouření na všech veřejných místech - i na ulicích - prostě všude, kde nejseš na svým pozemku (ve svým domě)."
Zkus si znovu přečíst článek a komentáře. Nikde neoponuji tomu, aby si stát na jím spravovaném (veřejném) majetku zakázal, co se mu zlíbí, i když to všeobecně není vnímáno jako (soukromoprávní) zločin (útok na majetková práva). Majitel restaurace je na svém pozemku. Pokud jej pronajímá, podmínky užívání má upravené ve smlouvě.
Vnímání kouření jakožto zločinu na ostatních >bude muset vést k jeho zákazu i doma<. Protože "Na svém dvorku taky nemůžeš vysypávat radioaktivní odpad."
Jinak, (násilní) nekuřáčtí aktivisté, neměli bychom zakázat automobily na "veřejných místech"? Nepáchají náhodnou zločin na vašem zdraví, který by se měl trestat? Pobyt na rušné ulici nebude příliš odlišný od pobytu v kuřácké restauraci. Silnice jsou navíc u nás státním majetkem, takže osobně bych tomu z právního hlediska nic nenamítal. Ale to by se zřejmě příliš dotklo i vašeho pohodlí, takže toto "fašistické poškozování zdraví" raději tiše přetrpíte...
[20] "Trh to vyřešit neumí" - to je tvůj čistě subjektivní pocit. Něco se ti nelíbí, a hned bys to "spravil" zákonem. To ale není známka selhání trhu, ale tvého vlastního. Zdá se ti, že trh iracionálně ignoruje obrovské potenciální zisky, které se skrývají v segmentu nekuřáckých restaurací? Tak si takovou založ!
Mně se na světě nelíbí spousta věcí. Mé osobní preference jsou ve spoustě věcí jiné. Například 95 % všech sci-fi filmů jsou buď akčňáky nebo horrory. Ale já preferuji filozofické sci-fi a těch bylo za posledních 50 let natočeno jako šafránu. Kdybych byl ty, asi bych řekl: "Trh evidentně selhal, protože NEUMÍ vyřešit natáčení hlubokých, filozofických sci-fi filmů. Je tedy třeba zakázat zákonem akční prvky ve sci-fi filmech."
Trh, dle tvého stylu uvažování, zjevně selhal i v segmentu počítačových her, konkrétně automobilových závodů. 99 % závodních her je "vážná". Já mám ale rád legrační, komiksová autíčka ve stylu hry Ignition.
A takových příkladů "tržního selhání" bych ti mohl vymyslet tisíce, kdybych na to měl čas.
Lidé jako ty zkrátka chtějí něco, co nikdo nenabízí, a hned podle nich "trh selhal".
A mimochodem, majitel restaurace na Sněžce má plné právo pustit na svůj pozemek a do svého domu kohokoli a nikoho. Má plné právo nepustit do své hospody Radka Hulána, třeba protože se mu nelíbí jeho názory. A ty s tím můžeš udělat akorát to, že si příště vezmeš svačinu.
...Alkohol a tučná jídla jsou taky špatný, to je dokázaný...
... co to jsou za bláboly? ... to jako chcete papat Éčka, GMO, aspartam, a jiné chemické vymoženosti? ... alkohol ve správné individuální míře je prospěšný, vždyť si jej tělo i samo vyrábí! :-))) tučná jídla? záleží , jak se kdo pohybuje a jakou má fyzickou zátěž, ale určitě lepší sádlo, než si mazat igelitové pytlíky na chleba = margaríny. :-)
(věnujte se prosím finančním analýzám, děkuji), v zimě je nutné mít energetické tukové krytí = zdravé!!!!!!!!! smažení na sádle je mnohem lepší než na čemkoliv jiném a hlavně mňam.
... ano, rozumově chytří lidé kibicují a zabírají čím dál více prostoru na této planetě, urvi co můžeš, je to tvoje a tam platí tvé zákony = nové náboženství. Nejsem z žádné církve, ale jsem si jist, že toto vše má svého Majitele a my se maximálně můžeme snažit o co nejlepší péči o svěřený statek. Vše ostatní je protizákonné samo o sobě, které produkuje karmu. Dobrou nebo špatnou. Budu-li například nenasytný hravivý bezohledný důsledně si hledící svých práv = momentálně silou peněz vynucených, nevadí, třeba se mnou něco pohne v dalším životě na smrt hladem ležícím v saharském písku. :-)
... Kdyby si každý x-tý rozumově chytrý uvědomil, že majetek a statky zavazuje a nesou sebou povinnosti o jeho správném využití ve prospěch celku (v dnešní době to asi nelze pochopit), už by se mnohé změnilo.
Nejsou jenom práva, ale především POVINNOSTI, kdyby to lidi věděli, ODHODILI by mnohdy ty miliony jako jedovatou havěť, neboť odpovědnost, která s nimi jde, je pro většinu příliš velká tíže. Chytří debatéři vidí pouze svá práva. Co se týká pohonu aut, to už dáááááááááááááávno mohlo být vyřešeno, proč načínáte téma, které už máte vy, pane chytrý mít dávno zvládnuté. hmmm ........................................ opovažte si někdo koupit pozemek v Beskydech a tam mít bafařskou hospodu! Radegast už Vám to spočítá. :-))) názory můžeme mít jaké chceme, ale kdo se zabývá tím, že existuje účetní kniha a v ní jsou všechny tyto naše názory, hmmm asi hlavně člověk obdařen nejen inteligencí, ale především EMPATIÍ = vcítění.
[26] Zrovna vypouštění emisí nejen automobily se stát snaží alespoň omezovat. Navíc když budu stát hodinu u dálnice, tak nebudu vyuzený jako po hodině v kuřácké restauraci. Takže to porovnání s auty se mi zrovna moc nezdá.
btw kdo je vlastníkem vzduchu, aby mohl zákaz jeho znečišťování třeba zákazem kouření považovat za zásah do svých majetkových práv? Může majitel restaurace považovat vzduch v této restauraci za svůj majetek?
[29] Osobně považuji za nepříjemnější strávit hodinu na některé z pražských hlavních tříd ve špičce než hodinu v kuřácké restauraci. I jako nekuřák je běžně navštěvuji a málokde je tak zahuleno jako občas na ulici. Proto mimo jiné nebydlím v Praze (a nikdy nebudu) a raději denně dojíždím desítky (50) km. Miluji čistý vzduch.
Srovnání s auty se mi zdá korektní. Projíždějící auto (notabene nákladní či autobus) starší výroby vydá za nejednoho kuřáka. Ano, nejsi v tak omezeném prostoru, alespoň srovnání procházející kuřák/projíždějící auto určitě bez obav udělat můžeš. Proti zákazu kouření na ulicích na základě principu většiny samozřejmě nic nenamítám (to je snad z článku a mých komentářů patrné). Jedná se o státní majetek, na němž by mělo být možné prosadit "veřejný názor", i pokud dané jednání (zatím) není běžně vnímáno jako soukromprávní zločin (útok na zdraví - majetková práva - osob v okolí kuřáka).
S tím souvisí tvá otázka ohledně "vlastnictví vzduchu". Vlastnictví se ze své podstaty týká pouze věcí, které jsou >vzácné<, tj. >může nastat konflikt ohledně jejich užívání<. Co je sice nezbytné pro život, ale získatelné bez úsilí, nebude předmětem ekonomického jednání (ekonomickým statkem) a potažmo ani předmětem vlastnictví. Čistý (dýchatelný) vzduch tak běžně není předmětem majetkových práv, protože není vzácný. V situaci, kdy vzácný být začne, se vynořuje otázka majetkových práv, které by v důsledku měly zabránit potenciálním konfliktům stanovením hranic, v nichž je jednajícím garantována svoboda jejich jednání, tj. >exkluzivita užívání<.
Co je či není porušením majetkových práv se odvíjí od intenzity daného útoku a vnímání této intenzity se mezi lidmi může časem měnit. Některá jednání, která před několika staletími nebyla vnímána jako útok na majetková práva, tak dnes běžně vnímána jsou. Stejně tak existují mezikulturní/geografické rozdíly, z nichž některé jsou právě "výletem do dějin" a souvisí převážně s ekonomickou realitou.
Například když soused na zahradě pálí odpad a tak ti >znemožňuje řádně užívat tvůj majetek< (sušit prádlo či dokonce pobývat na zahradě), jedná se o jasné porušení tvých majetkových práv, které by v kvalitním právním systému bylo postižitelné.
Proti vůli majitele by nikdo na jeho majetek neměl vstoupit či na něm setrvávat, což celkem přirozeně vymezuje jakékoliv smysluplné "vlastníky vzduchu". Kdo někde není tam též nedýchá. Majitel má právo ze svého majetku vykázat kohokoliv.
Znovu však opakuji, že dokud ten dýchatelný vzduch nebude vzácný, nebude předmětem ekonomického jednání a tak ani majetkových práv. Ve chvíli, kdy vzácný být začne, >je to majitel, jehož práva užívat svůj majetek jsou potenciálně porušována<. Pokud kouření (do jisté intenzity) nevnímá jako bránění v užívání svého majetku, musíme mít na zřeteli, že >všichni ostatní jsou u něj návštěvníci a on je na svém majetku násilím (proti jejich vůli) nedrží<.
Tvrzení, že majitel restaurace porušuje něčí majetková práva (krom případného pronajímatele prostoru), když tam kouří, je nesmyslné. Porušení majetkových práv ve formě útoku na zdraví se vyznačuje tím, že se >oběť nemohla rozhodnout o podstoupení či nepodstoupení onoho útoku<.
Za porušení práv zákazníků lze považovat situaci, kdy byli informováni o tom, že se v daném prostoru nekouří, a někdo tam kouří. Porušení práv zde však primárně nespočívá v útoku na zdraví, nýbrž v dodání jiné než smluvené služby, tj. v tzv. implicitním podvodu.
[30]
Tvrdíte, že čerstvý vzduch není vzácný a přitom kvůli němu 50km dojíždíte. IMHO čerstvý vzduch ve vymezeném prostoru vzdácný je.
Tvrzení, že vlastník prostoru se stává "vlastníkem" vzduchu se mi zdá dost odvážné. Stejně tak bych mohl tvrdit, že když už mě majitel nechal vstoupit do svého prostoru, postoupil mi "vlastniství" vzduchu, které vdechnu.
Problém s kouřením přece vůbec neni o tom, kde dochází ke znečištění kouřem, ale že při kouření dochází ke znečištění sdíleného vzduchu. A ten konflikt je mezi kuřáky a nekuřáky a ne mezi nekuřáky a majitelem restaurace. Kdyby ke znečištění vzduchu při kouření nedocházelo, tak se ho nikdo nebude snažit zakazovat.
A netvrdím, že majitel poškozuje něčí majetková práva, když kouří, ale to, že když někdo zakáže kouřit v restauraci, tak to zakazuje kvůli znečištění vzduchu v prostoru, kde může dojít ke konfliktu a protože vzduch majiteli ani kuřákovi nepatří, nelze tento zákaz považovat za omezení majetkových práv vlastníka restaurace nebo kuřáka. Naopak tento zákaz zamezuje možné poškození majetkových práv nekuřáka (zdraví, znečištěné oblečení). A vzhledem k tomu, že v restauraci, kde se setkávají neznámí lidé, je možnost řešení konfliktu kuřák x nekuřák složitější než třeba v soukromém bytě, měl by to řešit příslušný zákon.
Naopak bych čekal, že pokud majitel restaurace kvůli generování zisku znečišťuje ovzduší které mu nepatří, tedy v konfliktu kuřák x nekuřák preferuje kuřáky, musí o tom nekuřáky předem informovat a budou se na něj vztahovat stejná pravidla jako třeba na továrnu vypouštějící exhalace: povinnost filtrování vznikajícího znečištění, atd.
[31]
1. Tvrdil jsem, že dýchatelný vzduch běžně není vzácný, a tak ani předmětem majetkových práv. To je ekonomická realita. Zkus jej prodávat a zjistíš to sám. Fakt, že osobně preferuji dojíždět 50 km výměnou za bydlení v přírodě, odhaluje leda mé subjektivní preference. Mnoho lidí preferuje bydlení ve velkoměstech (tj. i ne tak kvalitní ovzduší) výměnou za možnosti, jež jim to přináší.
2. V souvislosti s bodem 1 jsem tak netvrdil, že vlastník prostoru je vlastníkem vzduchu v běžném smyslu majetkových práv - proto ty uvozovky.
3. "když už mě majitel nechal vstoupit do svého prostoru, postoupil mi "vlastniství" vzduchu, které vdechnu"
Tímto jsi nepřímo zmínil důležitý fakt a z něj vyvodil nekorektní závěr. Důležitý fakt: dýchání je neoddělitelnou součástí užívání. Nekorektní závěr: ať jsem kdekoliv, mám právo na (dle mých subjektivních kritérií) dýchatelný vzduch, které je silnější než právo majitele na užívání jeho majetku.
4. Takže v restauraci se sice setkávají neznámí lidé (což se u někoho doma též stává), ale setkávají se >na pozemku majitele<, který běžně každého nechává vstoupit, zároveň však >nikoho na svém pozemku proti jeho vůli nedrží<.
Toto je nejzásadnější bod celé diskuze. Jednoduše >nikdo není nucen s majitelem restaurace směňovat proti své vůli<, tj. ani vstupovat na jeho majetek. Když na něj vstoupí, může jej >kdykoliv opustit pokud sezná, že mu z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje.< Je jedno, zda se bavíme o restauraci či o něčím domě. Na návštěvě u kuřáka také nemáš "právo, aby tam nekouřil", i když jsi tam poprvé s kamarádem a většinu lidí neznáš. Možná se domluvíte, možná ne. Když ne, budeš to ty, kdo za sebou zavře dveře.
5. Z jakého důvodu někdo znečišťuje ovzduší (generování zisku atp.), je irelevantní. Relevantní otázka zní, zda-li se jednající tomu znečištění může vyhnout, tj. rozhodnout se o expozici z jeho pohledu znečištěnému vzduchu. V případě kuřáckých restaurací je odpovědí jasné ANO. Militantním nekuřákům to připadne nepohodlné, protože většina restaurací je více či méně kuřácká, a tak by se musejí přizpůsobovat. Raději proto začnou řvát o škodlivosti kouření a nezbytnosti jídla a "porušení jejich práv, když se nemohou bez kouření najíst v restauraci pana XY".
Lze udělat velmi trefnou paralelu např. s vegetariány. Vegetariáni nepožívají maso či jiné živočišné výrobky zpravidla z etických důvodů a z přesvědčení, že jejich konzumace má na lidský organismus převážně negativní vliv. Drtivá většina restaurací není vegetariánská či v nich nelze dostat dostatečně výživné/atraktivní vegetariánské menu. Porušují snad majitelé restaurací práva vegetariánů, pokud jim nabízejí víceméně pouze jídla, která oni považují za nezdravá a škodlivá? NE. Co dělají vegetariáni? Chodí do těch pár vegetariánských restaurací (které jsou zpravidla též nekuřácké). A pokud by vegetariánů byla většina, byl by to snad legitimní důvod k zákazu podávání nevegetariánských pokrmů v restauracích, protože "nedostatečný výběr by ohrožoval jejich zdraví"?
[31]
Vždyť vy s tím majetkem můžete nakládat libovolně za předpokladu, že škodlivě nepůsobíte na něco co vaším majetkem není a co je ve společném užívání všech.
Máte právo poškozovat něco co není vaším majetkem?
[33]
místo [31] má být [32]
[34]
>Žádné „společné užívání“ bez vůle majitele neexistuje.<
Prostor restaurace není "ve společném užívání všech". Patří majiteli restaurace. Ti, kteří s majitelem restaurace chtějí vstoupit do směny, to dělají bez donucení. Užívat vzduch v restauraci začnou >se svolením majitele<, protože bez něj do jeho prostoru nemohou vstoupit ("Kde nejsi, tam nedýcháš."). Aneb „svobodný jsi pouze na svém majetku“, >majitel restaurace je na svém majetku je a nikoho k jeho „společnému užívání“ nenutí.<
Stručně a jednoduše, kouřením v restauraci majitel ničí práva neporušuje, protože >nikdo není nucen účastnit se toho "společného užívání"<. Každý se mu může vyhnout. "Společné užívání vzduchu v restauraci" sis >dobrovolným vstupem vybral<. Pokud ti majitelovo užívání jeho prostoru nevyhovuje, >můžeš jej opustit<. On ponese majetkovou odpovědnost ztrátou potenciálního zisku.
(Argumentace, že na stravování v restauracích je člověk existenčně závislý - "jinak to nejde, nemáme na výběr", je absurdním a nehorázným výsměchem těm, kteří skutečně řeší existenční otázky na úrovni jídla. Tvůj vysněný životní styl a životní úroveň nejsou tvá (majetková) práva.)
[35] když označujete příspěvek jako reakci, mohl byste prosím reagovat na to co v příspěvku je a odpovědět na dotaz?
btw. já píšu o vzduchu a vy píšete o prostoru, tedy se bavíme každý o něčem jiném.
[36]
Jakou část věty "kde nejsi, tam nedýcháš" nechápeš?
>Žádné „společné užívání, tj. ani vzduchu“ bez vůle majitele a tvé vůle neexistuje.< "Společnému užívání vzduchu" v restauraci se ze své vůle můžeš vyhnout (opustit restauraci, tj. >majetek provozovatele<), takže nikdo tvá práva neporušuje.
[37] Ten dotaz byl naprosto obecný a týkal se toho, zda mám právo poškozovat něco co není mým majetkem. Nevidim tam nic o dýchání ani o místě.
Ještě před časem jsem protikuřácký zákon obhajoval jako malé zlo. Po jisté době jsem musel své postoje přehodnotit. Takovýto zákon je jen střípkem ve změti zákonů, které upevňují centralizovanou (socialistickou) moc EU a samozvaných (nevolených) orgánů (EK). Bylo by dobré také nazývat věci a lidi pravými jmény. Konkrétně chci říct, že nejhlasitějším obhájcem tohoto zákona je Boris Šťastný z ODS. Tato strana, nejen, že zdiskreditovala pravici, ale v zásadních otázkách (omezování svobody a práv), se jako přes kopírák shoduje s levicí. Zde bych jako příklad uvedel např. antidiskriminační zákon a také protlačení Lisabonské smlouvy.
[38] OK.
"Poškození" je termín předpokládající majetková práva. Implikuje existenci útočníka a poškozeného a jejich majetkových práv. Fyzikální, chemická či jiná transformace >sama o sobě< z právního hlediska není považována za poškození. Je nutnou, nikoliv však postačující podmínkou, pro existenci poškození/trestného činu. Náležitostmi trestného činu vždy jsou útočník (útočníci), oběť (oběti) a poškození (útok na majetková práva oběti/obětí).
Odpověď na tvou otázku tak zní, že co není předmětem majetkových práv, nemůže být z právního hlediska předmětem poškození – protože neexistuje oběť, na jejíž práva by bylo útočeno. Konkrétní případ majitele restaurace a jeho zákazníků jsem snad již dostatečně komentoval. Jakýkoliv zákazník užívá >z jeho pohledu< poškozený vzduch ze své vůle. V prostoru restaurace jej nikdo nedrží a nikdo jej nenutí vstupovat. Svůj vstup si vybírá a pokud nebyl uveden v omyl, též si vybral užívání potenciálně poškozeného vzduchu. Stravovat se v dané restauraci zřejmě preferuje před ostatními alternativami.
[40]
právník nejsem, ale mám pocit, že co je trestný čin nebo přestupek určuje zákon. Pokud zákon řekne, že znečišťování vzduchu ať už kouřením nebo čímkoliv jiným je trestný čin nebo přestupek, tak to trestným činem nebo přestupkem bude.
čím se odvozuje právo užívat věci, které nejsou předmětem majetkového práva? Mají všichni uživatelé stejná práva, nebo je něčí právo silnější a proč? Jde mi o to, že když mě majitel restaurace pustí do svého prostoru, tak mám stejné právo vůči vzduchu jako on a on mi toto právo může odebrat jen tím, že mě vyhodí ze svého prostoru, ke kterému jako ke svému majetku právo má.
čím je vymezeno majetkové právo? Zákony, zvyky, právem silnějšího, nebo "vyšší mocí"? Pokud zákony, tak mi není jasné, jak by mohl zákon zakazující kouření majetkové právo omezit, protože on to majetkové právo určuje.
Pokud by zákon zakázal kouření v restauracích návštěvníkům (tedy v restauraci smí kouřit jen majitel), omezí to nějak majetková práva kuřáků (nejsou majiteli restaurace) nebo majitelů restaurací (zákaz nesměřuje proti nim)?
[41]
Tvoje "teorie práva" je dokonalou cestou do pekla zmíněnou již v článku. Zákon v nacisitickém Německu říkal, že neárijci (Židé, Slované a mnoho dalších) jsou "podlidé" a byla jim přiznána >menší práva než zvířatům<. Ničení jejich majetku a jejich fyzická likvidace nebyly považovány za zločin/trestný čin. Myslíš si, že takhle může fungovat právo? Tak může fungovat leda bezpráví. Ale to je debata ze základů práva, která by vydala na pár knih. Jen si uvědom, že jsi se svým pohledem postavil na stranu největších zvěrstev a masových vražd nacismu a komunismu, které "byly dle zákona legální, takže nebyly trestným činem". To by tě možná mohlo posunout k podrobnějšímu studiu teorie práva. Nemám zas tolik času dělat ti učitele :-).
"čím se odvozuje právo užívat věci, které nejsou předmětem majetkového práva?"
Zkus si znovu přečíst pár předchozích komentářů a pochopit je.
"Pokud by zákon zakázal kouření v restauracích návštěvníkům (tedy v restauraci smí kouřit jen majitel), omezí to nějak majetková práva kuřáků"
Omezí to i majetková práva majitele, resp. smluvní svobodu mezi majitelem a jeho zákazníky. Majitel nyní nebude mít možnost provozovat (dobrovolně navštěvovanou) kuřáckou restauraci.
Já znám výborné řešení tohoto problému: Přestat vyrábět tabákové výrobky. Sice to položí světovou ekonomiku, ale křiklouni z řad nekuřáků budou spokojeni. Jenže v tom případě by se musely ještě přestat vyrábět a používat fosilní paliva (uhlí, benzín, nafta a další), protože ty jsou taky škodlivé (a to mnohem víc než ty cigarety).
Na druhou stranu, většina restaurací má kuřácké a nekuřácké oddělení a když nekuřák vleze do kuřáckého a stěžuje si na kouř, má jediné právo - jít do nekuřáckého oddělení.
Sám jsem kuřák, zákaz kouření mě mě maximálně rozesmívá, na zastávkách nekouřím, stoupnu si jeden centimetr od zastávky proti větru a jsem v klidu, nikdo na mě nemůže. Do nekuřáckých restaurací nechodím a tam, kde se nesmí kouřit (třeba v čekárně u lékaře, v letadle, autobuse etc) si prostě zakouřím elektronickou cigaretu a opět jsem v klidu, protože opět na mě nikdo nemůže.
BTW nedávno na mě přišla sousedka, že jí vadí kouř, který jí údajně jde do bytu (bydlí nade mnou). Poradil jsem jí, ať si zavře okno nebo se odstěhuje, protože ve svém bytě si můžu dělat co chci a připoměl jsem jí její porušování nočního klidu, když po sedmé večer dělala hlučné práce po dobu skoro půl roku (v domovním řádu máme, že hlučné práce se dělají mezi devátou ráno a sedmou večer).
Nicméně proč abych shrnul, proč to vlastně píšu. Dokud se budou vyrábět tabákové výrobky a jiné zdraví škodlivé věci, budu kouřit kdy chci a kde chci. A pokud se nedejbože prosadí, že se nebude kouřit v žádné restauraci, stále mám možnosti, kam zajít na pivko a kde se kouřit bude.
A vypadá to, že lidé si své svobody ukrajují dobrovolně, jen to stačí pěkně podat. http://tinyurl.com/kvodlc
(43) - ... pokud to dopadne jak v Turecku, čekejte, že za zády Vám třeba bude stát stále bdělý, státem placený vycvičený agent (lidově řečený práskač)... nejen, že se lidi nechají dobrovolně zotročit, oni si na to ještě rádi přispějí. Myslím, že Orwell by asi kulil oči, jak to pěkně odhadnul.
Když se nad tím zamyslím, nechápu stálou snahu o zákazy kouření, kterou bych nazval dikriminační.Pokud se dobře pamatuji, s příchodem zákona o kouření na zastávkách se kuřáci posunuli ze zastávek a kouří metr od nich.Kouř je na zastávce stále.S příchodem zákonu o zákazu kouření v restauracích a barech (jako veřejných či společných prostorách) se kuřáci z barů přesunou před jejich vchod.V létě se bude v restauracích jistě větrat a kouř máme opět v restauracích.Navíc se domnívám, že se z restaurací brzy stanou soukromé "klubovny" a kouřit se v nich bude dál a zákon je na to krátký.
Jako kuřák mohu jen říct, že se obávám doby, kdy se na kuřáka bude hledět jako na alkoholika či drogově závislého.Jednoho dne to zajde tak daleko, že bude člověk sortován na kuřáka a nekuřáka.Nekuřák tak jistě bude mít lepší pozici pro získání práce a dalších výhod.Kuřák by taky mohl mít například dražší zdravotní pojištění jen proto, že si vlastně "zdraví sám poškozuje" a pojišťovna mu jeho náklady přestane platit.Nikdo neví čeho se ještě dočkáme a začíná to vždy několika drobnými zákazy.
Rád bych také řekl, že když kouřím (jsem jedním z těch tolerantních kuřáků) někde u zastávky plné lidí, tak odejdu o dostatečný kus pryč, abych je neobtěžoval.V případě restaurace, která je sice řešená kuřáckým a nekuřáckým prostorem, ale ten nekuřácký je plný a rodina s dětmi, která se přišla najíst ho tedy nemůže využít (musí jíst v kuřáckém) si před nimi nezpálím.Některé restaurace jsou také nekuřácké v době oběda atd.Navíc u nás ve městě je těch nekuřáckých restaurantů dost a není problém si vybrat.Podle mě je toto hodně o zdravém rozumu a toleranci kuřáka k ostatním, nekuřákům.
[45]
Ohledně zdravotního pojištění: čím více bude zdravotní pojištění fungovat na soukromých základech (tj. pojišťovna ponese majetkovou odpovědnost), tím spíše budou kuřáci (ceteris paribus) platit vyšší pojištění jako kompenzaci za (ceteris paribus) vyšší zdravotní riziko. Jednoduchá statistika, s níž pojišťovna musí kalkulovat - živí jí to. Rizikovější subjekty platí vyšší pojištění, ať se pojištění týká čehokoliv. Stejně tak rizikovější subjetky platí bankám vyšší úroky z úvěrů...
[46] souhlasim - nejrozumnejsim stavem je motivovat .
kouris tve zdravotni pojisteni bude drazsi (to ze si sam nicis zdravi je sice tva vec) ale naklady na tve uzdraveni uz nejdou jen z tvych penez , tady uz je to prave o te solidarnosti, cize jde z pojisteni mnoha jinych lidi .
Tak samo kuracka x nekuracka restaurace - mas nekurackou restauraci! muzes platit nizsi dane, jelikoz z hlediska casu se v tve restauraci muze vytvaret mene zdravotnich "postizeni" nez v restauraci kuracke a je na tobe majiteli restauraci jak se rozhodnes ? vyssi dane a vic klientu , nebo nizsi dane a min klientu - tohle mi prijde daleko vic motivujici - otazkou je samozrejme vyse vyberu dani , ale to uz bychom zase byli v jine diskusi
Ako už Drugstar(i keď trochu inak) povedal, ľudia v materiálnej núdzi neriešia, či sa v reštauráciách fajčí alebo nie, pretože si v Tescu kúpia tresku s rožkami za pár eur/korún a večeru majú vybavenú.
Zamyslime sa však nad niečím obsahovo kompletne odlišným, ale principiálne rovnakým - záruka.
V Slovenskej a Českej republike je minimálna záruka na elektroniku(aj iné veci) 24 mesiacov(pre spotrebiteľov). Táto doba je POVINNÁ pre každého podnikateľa - zahraničného či domáceho, veľkého či malého.
To je samozrejme porušovanie majetkových práv podnikateľa, a poriadne. Apple napríklad štandarne poskytuje záruku 12 mesiacov. Ak je firma povinná poskytovať bezplatný servis na svoje produkty o 12 mesiacov dlhšie, musí sa to zákonite premietnuť v cenách.
Či je lepšie mať 12-mesačnú záruku a lacný Mac, alebo 24-mesačnú záruku a drahší Mac, to je čisto osobná preferencia. Zopár ľudí si kupuje elektroniku na rok; u väčšiny ľudí sú to však 2 roky a viac.
A presne preto sa nikto nesťažuje. Vyhovuje to väčšine. Podnikatelia si jednoducho zvýšia ceny, a spotrebitelia majú väčší pocit bezpečia.
Rovnako je to s fajčením. Väčšina ľudí, vrátane fajčiarov(milujem české slovo "kuřák"!) si nepraje pri jedle inhalovať produkty horenia tabaku, amoniaku a dalších svinstiev. Preto bol schválený takýto zákon. Podstatné je, že podmienky su pre každého podnikateľa rovnaké. Potom je to fér(aspoň teoreticky).
Mimochodom, s priateľmi si občas veľmi rád zapálim. Ale ako hovorí Drugstar, konzistencia názorov musí byť :-)
P.S. Apple/Mac bol len príklad, osobne žiadny Apple produkt nevlastním.
Osobně mi, tváří v tvář socialistické realitě EU, přijde naše novela "protikuřáckého zákona" až překvapivě rozumná. Princip svobodné volby majitele restaurace s povinností tuto volbu zřetelně deklarovat je jedním z lepších výplodů naší parlamentní smečky.
Ke komentářům pranýřujícím zde nedýchatelný vzduch v restauracích bych jen připodotkl, že zahulený lokál je dnes možno vidět už jen v opravdových pajzlech. Drtivá většina hospod disponuje natolik výkonnou vzduchotechnikou, že není cítit ani cigareta od vedlejšího stolu. A majitelé do této vzduchotechniky investovali nemalý peníz dobrovolně, bez zákona, který by jim to nařizoval. Čili úvahy o nutnosti a všespasitelnosti zákonů regulujících každý prd jsou poněkud zcestné.
Výzva k autorovi: Bylo by možné, abyste mi napsal na email? Marně sháním na vás kontakt. Děkuji.
Riešením je uvedomiť si, že vlastníctvo vzniká všade tam a len tam, kde sú zdroje vzácne. Čistý, dýchateľný vzduch donedávna nebol vzácny, ale v reštaurácii plnej fajčiarov vzácny je. A preto by stálo za úvahu - keď je už čistý vzduch vzácny, akú jeho časť kto vlastní. Nefajčiar fajčiarovi neškodí, ale naopak to neplatí: fajčiar znečisťuje bublinu vzduchu vlastnenú dočasne nefajčiarom. Toto je argumentácia proti fajčeniu v reštauráciách založená na majetkových právach, menovite na majetkovom práve na čistý vzduch vo svojom bezprostrednom okolí.
[28] "... Kdyby si každý x-tý rozumově chytrý uvědomil, že majetek a statky zavazuje a nesou sebou povinnosti o jeho správném využití ve prospěch celku (v dnešní době to asi nelze pochopit), už by se mnohé změnilo."
No, frajere, tak tuto je presne pointa. Majetok nijak nezaväzuje vlastníka, aby poskytoval nejakú verejnú službu (lebo chvalabohu nie sme v totalitnom štáte). Majetok ho k tomu uschopňuje, a on sa väčšinou dobrovoľne snaží v mene vyššieho zisku ponúkať čo najkvalitnejšie služby. Je to presný opak služieb poskytovaných štátom: štát nemá žiadnu motiváciu ponúkať kvalitné služby, preto jeho služby skoro nikdy nie sú kvalitné. Ľudia ako ty by chceli byť hrozne altruistický, každému sa obetovať. Lenže ľudia ako ty nevidia, že každý dar statkov niekomu znamená najprv niekomu inému tieto statky bez opýtania sa odobrať. Skutočný altruizmus je určený len tým, koľko práce si ochotný bez protihodnoty odovzdať niekomu inému. A ako iste uznáš, takéhoto altruizmu nie je mnoho. Práca je činnosťou pre väčšinu ľudí nepríjemnou a robia ju preto, že musia, nie preto, že chcú. Jednoducho nikto nemá chuť dávať niekomu druhému niečo "zadarmo", či už v smene ide o peniaze alebo nie. Ak aj posielaš peniaze na konto postihnutých povodňami, nie je to zadarmo. Očakávaš, že budú využité na opravu škôd, nie na nákup alkoholu trebárs. Naivná humanistická predstava, že človek môže získať "niečo" za "nič" leží na kultúrnom podloží európskej únie je v skutočnosti tou cestou do pekla dláždenou dobrými úmyslami. Dostať niečo za nič neuráža iba toho, kto (nedobrovoľne) musel dať, ale aj toho, kto "dostal" niečo za nič. Tu spočíva dôvod pravého altruizmu, morálky a spravodlivosti, ktorý stojí za myšlienkou voľného trhu.
[51] Tuhle argumentaci jsem zde již adresoval. Musel bys na základě ní zakázat i auta a nespočet dalších věcí. Co chudák chodec, kolem kterého projede Avie? Neznečišťuje její řidič "bublinu vzduchu vlastněnou chodcem"? (Osobně mi toto vadí mnohem více než cigaretový kouř)
Jak vidno, pro zúčastněné kuřáky je vzduch v kuřácké restauraci dýchatelný velmi dobře a nekuřáka >nikdo nenutí ten prostor navštěvovat<. V nejmenším smyslu se nejedná o "veřejné prostranství", za které lze celkem střízlivě prohlásit např. ulici. Pokud chceš postupovat alespoň trochu logicky, musel bys prvně zakázat veškeré znečišťování skutečně veřejných prostranství (s auty apod. na prvním místě), a poté případně postupovat do soukromých prostor (jako třeba restaurace).
Setkal jsem se s tímto názorem:
"Celý článek je blábol. Je postavený na nesmyslné představě, že když mi něco patří, můžu si s tím dělat, co chci. Nemůžu. Když chci provozovat restauraci, musím splnit řadu hygienických norem. Mimo jiné musím mít ve své soukromé restauraci pro své hosty záchod, jinak ji provozovat nesmím. Až bude autor tvrdit, že i tyto normy mají být zrušeny, bude jeho názor konzistentní, ale tím by jen vynikla jeho absurdita. Po zrušení hygienických předpisů, tedy např. povinnosti mít v restauračním zařízení záchod, nikdo volat nebude, je to totiž zjevný nesmysl. Otázka tedy zní, proč by jedním z hygienických předpisů neměl být zákaz kouření?"
Svým způsobem je oprávněný, ale nejsem schopen jej logicky vyvrátit.
[54]
:-). Článek není postaven "na nesmyslné představě, že když mi něco patří, můžu si s tím dělat, co chci."
Článek je postaven na stanovisku, že když mi něco patří, můžu si s tím dělat, co chci, >za předpokladu, že tím neporušuji majetková práva někoho jiného, tj. nečiním s ním nic, co by z hlediska soukromého práva mohlo být považováno zločin/újmu vůči někomu jinému.<
Klíčovým argumentem v diskutovaném případě je >dobrovolnost transakce<, kdy žádná ze stran nemůže být (násilím) nucena provést směnu za podmínek, s nimiž nesouhlasí. Majitel kuřácké restaurace potenciálním zákazníkům říká "Přijďte, ale počítejte s tím, že se tady kouří. Není to (zatím) považováno za újmu na majetkových právech/zdraví ostatních, tak jestli se vám to nelíbí, jděte jinam." Ve stejném smyslu nemůže říct "Přijďte, ale počítejte s tím, že se tady vraždí, krade atd. >Nemůže si na svém majetku pouze "dělat, co chce".<
Tebou zmíněná "argumentace" je postavená na nesmyslné představě :-), že když něco/nějaké nařízení již existuje, je apriori správné a oprávněné >a zároveň ospravedlňuje existenci libovolných dalších nařízení<. To je teprve absurdita, která kdyby se měla stát hlavním základem pro tvorbu politik, ospravedlní úplně všechno. Proč by jedním z hygienických předpisů neměl být zákaz kýchání, zákaz ochutnat z kolegova talíře, zákaz podat někomu ruku před jídlem atd.? Absurdních norem např. evropská komise produkuje kvanta a ospravedlňovat ty budoucí existencí minulých je příliš bezmyšlenkovité.
Zrušení normy pro existenci toalet nikdo se zdravým rozumem za absurditu neprohlásí. Lidé mají toalety jak doma, tak v restauracích, a zrušením této normy by se zjevně nic zásadního nezměnilo...
Tímto směrem jsem se chtěl v argumentaci ubírat, ale daleko jsem nedošel.
Děkuji ti za tvůj čas a reakce. Blog je opravdu radost číst ;-)
Ahoj všichni Jsem paní Juliana Lopez, z Texasu, USA. Budu se chtěl podělit dobrotu Boží v mém životě po tolika měsících se snaží získat úvěr na internetu a byl scammed tak jsem se stal neklidná a zoufalá při získání úvěru od legit věřitele on-line. Ale jak by si to Bůh, viděl jsem komentář od přítele s názvem Anabel a mluvila o této důvěryhodně úvěr společnosti, kde získala její půjčky rychlé a snadné bez stresu a tak se mě seznámil s mužem volal pan Franklin Scott, který ovládá firmu volal FRANKLIN SCOTT úvěr společnosti, a tak jsem požádal o úvěr součet ($ 900,000.00USD) s nízkou úrokovou sazbou ve výši 2%, takže úvěr byl schválen a uložen do svého bankovního účtu za méně než 48 hodin, to bylo, jak jsem byl schopen dostat zpět na nohy, jak se udržet mé zlomené chod firmy a také splatit své účty, takže jsem radí každého z vás, kteří se zajímají o získání úvěru bez ručitele, žádná kontrola kreditu, ne co signatář se jen 2% úrokovou sazbou a lepší splácení Plány / plán, aby se zavděčil kontaktujte pana Scotta Franklin, můžete ho kontaktovat přes jeho e-mailu: franklinosayandescott@gmail.com
Paní Juliana Lopez.