Internet je spontánní řád
Účelem dnešního příspěvku je poukázat na vysokou podobnost mezi internetem a svobodným trhem a identifikovat příčiny této podobnosti.
Internet, jestli si dobře vzpomínám, byl původně vyvíjen ministerstvem obrany USA jakožto komunikační síť, která by byla schopna odolat útokům bez jakékoli větší ztráty funkce. Selhání náhodně vybraného prvku tedy nesmělo bezprostředně ohrozit funkci celé sítě a jakoukoliv závadu mělo být velmi snadné odstranit. Vědci tedy stáli před úkolem navrhnout takovouto robustní architekturu. Výsledek v mnohém předčil jejich očekávání a nabízí se otázka, proč tato rozsáhlá a komplexní síť, která dnes spojuje stovky milionů zařízení různých velikostí, typů, funkcí, stáří a dalších odlišujících charakteristik nejeví známky větší nestability a vůbec si pouze a jedině spokojeně roste?
Odpověď překvapivě neleží v informatice, nýbrž v ekonomii, konkrétně v teorii spontánního řádu, kterou rozpracoval F.A. von Hayek, jeden z nejvýznamnějších žáků Ludwiga von Misese, a mimo jiné též nositel té „Nobelovy ceny“ za ekonomii. (Ano, Hayek se nechal inspirovat obecnou teorií systémů, vznikající na počátku dvacátého století mimo jiné i v Rakousku – odpověď tedy leží spíše v obecné teorii systémů). Klíčový fakt, proč se internet ještě nezhroutil a zdaleka to ani není na obzoru (i toto jistí krátkozrací „prorokové“ tvrdili), je tento: žádnému zařízení, které se připojuje do internetu, nikdo nepřiděluje konkrétní úkoly vzhledem k celku a ostatním částem – jediné, co toto zařízení musí splňovat, aby mohlo být součástí sítě, jsou obecné náležitosti komunikace s ostatními prvky. Tyto obecné náležitosti jsou dány sadou protokolů TCP/IP, které vymezují „správné chování“ v síti, ovšem žádnému prvku nepřiřazují konkrétní úkoly, jak se podílet na „životě v síti“. Bystřejším už asi svítá ona analogie, na níž hodlám poukázat.
F.A. von Hayek svou teorii spontánního řádu aplikoval na svobodný trh. Svobodný trh je struktura vztahů, která se mezi lidmi vyvine, pokud se podřizují jistým obecným pravidlům chování. Ta pravidla se vposledku dají redukovat na jedno jediné, z něhož lze všechna ostatní odvodit: respekt k soukromému majetku. Respekt k soukromému majetku vylučuje jakékoliv násilí v mezilidských vztazích, protože to první, co každý vlastní, je jeho tělo a vůle – násilí proti osobě je tedy porušením těch nejzákladnějších majetkových práv. O soukromém majetku již bylo napsáno spousta nesmyslů, především kvůli fundamentálnímu nepochopení jeho funkce. Opět se jedná o instituci, která vznikla v průběhu společenského vývoje, stejně jako jazyk, právo, peníze a rozum, a nejde ji tedy jen tak „zrušit“, aniž by to ohrozilo samotné základy společenského života. A proč je tedy soukromý majetek bez nadsázky tou nejdůležitější institucí, která je podmínkou rozvoje jakékoli společnosti z divošského stadia do civilizovaného a bez níž by se mnohé ostatní ani nerozvinuly?
Soukromý majetek každému vymezuje prostor, v němž může svobodně realizovat svou vůli, prostor, jedině v němž je v pravém smyslu svobodný a s nímž může počítat při dosahování svých vlastních cílů. Onou klíčovou funkcí je tedy vymezování chráněných oblastí jednotlivců a tedy dramatické snížení konfliktů mezi jedinci, pokud je tato instituce všeobecně respektována. Každému se tedy zvyšuje pravděpodobnost, že při sledování svých cílů bude mít k dispozici prostředky, s nimiž počítá a jež zahrnuje do svých plánů. Dochází tedy k mnohem většímu vyplňování subjektivních očekávání a cílů všech osob, protože tato očekávání se oním respektem ke chráněným oblastem druhých v podstatě stávají objektivními a každý ví, „s čím může počítat“. Žádná společnost se dosud bez respektu ke chráněným oblastem jednotlivců nepozvedla nad úroveň barbarství.
A právě dodržování obecných pravidel vyrůstajících z respektu k soukromému majetku vede mezi lidmi k rozvoji společenských vztahů, které se obecně nazývají svobodným trhem nebo tržním řádem. Tento řád je tedy druhem spontánního řádu, který se vyvíjí mezi prvky, jež se podřizují obecným pravidlům správného chování (vzájemné komunikace) aplikovatelných na všechny a dokonce na neznámý počet budoucích případů. Toto je přesně účelem „přirozeného práva“, které je nejlépe zachyceno v anglosaském zvykovém právu, jež je produktem řešení dlouhé řady meziosobních konfliktů. Instituce soukromého majetku by nebyla nutná jen v případě, že by celou Zemi obývala pouze jediná osoba (svrchovaný diktátor ;-)). Její význam v malých skupinách, kde se všichni vzájemně znají a sdílejí společné cíle a hodnoty, je též malý. Žádnou větší společnost bez ní ovšem vybudovat nelze a jakýkoliv pokus ji poté zrušit by vedl ke všudypřítomným konfliktům a jejímu následnému „znovuobjevení“ jakožto nezbytného uspořádávajícího prvku lidského soužití.
Stejně jako společnost, v níž existuje všeobecný respekt k soukromému majetku, vykazuje mnohem větší stabilitu a zejména potenciál rozvoje do předtím nepředstavitelných rozměrů, tak i počítačová síť, v níž je klíčovou součástí jejího návrhu stanovení obecných pravidel pro spolupráci jednotlivých prvků a nikoli určování konkrétních úkolů pro každý prvek, povede k rozvoji struktury, která bude z celkového hlediska mnohem stabilnější a jejíž potenciál rozvoje bude mnohem vyšší, než by kdokoli byl schopen vědomě naplánovat. Povede k rozvoji spontánního řádu, řádu, který se neustále přizpůsobuje změněným podmínkám, který je připraven na neznámý počet budoucích případů a jehož konkrétní obsah nikdo nebude schopen předvídat. Bude mnohem obsažnější než jakákoliv uvědomělá konstrukce lidské mysli.
Svévolným zásahům do takovýchto spontánních řádů a jejich destruktivním důsledkům se budu věnovat v některém z dalších článků.
Výborné články a zajímavá analogie.
Ke spontánnímu řádu a analogii s internetem - vidím tam snad jen jediný rozdíl, který však asi ani nebyl předmětem článku. Spontánnost internetu je imho až ve svých důsledcích. Oproti tomu spontánní společenský řád (dle tomu, jak jsem já osobně porozuměl Hayekovi) je přirozený nejen ve svých důsledcích (tedy v tom, jak funguje), ale také v tom, jak a proč začal fungovat. Není prostě oproti internetu konstruktem člověka/lidí, ale sám o sobě vznikl spontánně, neřízeně. V tom je taky podstatně dál a lépe fungující, než jakýkoliv "řád", který se snaží vytvořit člověk jako racionální konstrukt. Beru, že zde narážíme na problém umělého a přirozeného... ale tady někde vidím právě ten rozdíl mezi internetem a rozšířeným (společenským) řádem.
Těším se na další várku. ;o)
Díky za komentář. Rozdíl, který popisujete, nevidím tak ostře jako vy (nebo lépe: máte pravdu, přemětem článku a dané analogie je otázka „proč to funguje“, nikoliv „jak to začalo“). Je pravda, že společenský řád, který vznikná dodržováním obecných pravidel správného chování, nikdo nezkonstruoval, a v procesu společenské evoluce se ukázal být mnohem progresivnější než jakýkoliv jiný. Ekonomie a společenské vědy jsou potom pouze zpětně schopny objasnit, proč tomu tak je. Lidé sice stvořili internet, ale pochybuji, že kdokoliv z jeho tvůrců si byl schopen představit potenciál, který jimi navrhnutá architektura bude mít. Z obecné teorie systémů věděli, že stanovení obecných pravidel komunikace mezi prvky bude mnohem lepší cestou než centrální řízení sítě ohledně potenciálu rozvoje a stability sítě. Internet svým způsobem též nikdo nenaplánoval – charakteristickým znakem spontánních řádů je to, že jejich konkrétní obsah nebude nikdo schopen předvídat, a když se tento obsah někdo bude pokoušet řídit, pouze bude onen řád ničit. Jediná internetová autorita (na jejíž název si nevzpomenu) pouze stanovuje ona obecná pravidla – tuto funkci ve společnosti plní právní řád (tedy měl by plnit – ve chvíli, kdy se však cokoliv, co schválí parlament, považuje za „zákon“, je dobré odlišovat „přirozené právo“ (obecná pravdila správného chování) a „příkazy“ (které dláždí cestu vládě při dosahování jejích konkrétních cílů)) . Takže ano – člověk dal internetu život – avšak nikdo ho neplánuje, nikdo neurčuje jeho konkrétní obsah a směr vývoje. A pokud začne, zničí ho.
Pravda to nemyslite vazne, ze poriadok na Internete.
Abo ste este nikdy nepoculi o P2P?
Ved tadial sa kradne minimalne radovo v bilionoch (1e12) dolarov!
[3] Zkuste si článek přečíst znovu a pochopit jej. Nikde se tam nehovoří o tom, zda se na internetu "krade" (tj. jsou porušována něčí "práva duševního vlastnictví").
Hovoří se o jeho decentralizovaném návrhu a s ním související (obdivuhodnou) dlouhodobou stabilitou, i přes enormní míru rozvoje a rozmanitost připojených zařízení.
Aneb "pravidla správného chování" v internetu jsou dána komunikačními protokoly, ve společnosti potom majetkovými právy. Smísil jste to dohromady...
[4] Aka rozmanitost?? IP je len jeden.
Nelegalne odpocuvanie komunikacie je "standard".
O nelegalnom pripajani ni nehovorim.
O falsovani identity(banky s cielom okradnut cloveka, ktory ma dojem, ze komunikuje s bankou, pritom posiela peniaze falsovatelovi, ktory dokonale imituje banku) su na webe gigabajty.
[5] IP je připojené zařízení? Prvně čtětě, potom přemýšlejte a nakonec komentujte.
Článek je zřejmě nad vaše možnosti, protože nechápete jeho pointu a stále píšete něco o "nelegálním odposlouchávání", "nelegálním připojování" a "falšování identity". Článek vůbec nepojednává o tom, zda jsou na internetu porušována něčí majetková práva.
Pojednává o analogii mezi decentralizovaným návrhem počítačové sítě, jejíž základem je sada protokolů určující pouze obecná pravidla komunikace zařízení připojených do sítě (ať je jimi cokoliv) a decentralizovaným ekonomickým plánováním, jehož základem jsou (individuální) majetková práva (plnící úlohou oněch obecných pravidel komunikace mezi zúčastněnými agenty - ekonomickými subjekty).
Mícháte to dohromady. Další komentář o "zločinech na síti" demonstrující vaše nepochopení bude smazán. (viz pravidla diskuze)
[6] Autor asi nikdy nepocul, co je to napr. router:
"tak i počítačová síť, v níž je klíčovou součástí jejího návrhu stanovení obecných pravidel pro spolupráci jednotlivých prvků a nikoli určování konkrétních úkolů pro každý prvek,"
[7] Ach jo...
Mluvím o obecně decentralizovaném návrhu internetu, tj. >o absenci centrální autority přidělující jeho jednotlivým prvkům konkrétní úkoly<. Fakt, že k realizci tohoto návrhu jsou nutné prvky ala router, na jeho decentralizovaném charakteru nic nemění.
Tvorba standardů IETF a ostatními potom v uvažovaném kontextu odpovídá tvorbě obecných právních pravidel ve společnosti.
Ona analogie má samozřejmě své meze a nemůže jít dále než za decentralizaci a obecná pravidla komunikace agentů.
Zdržte se prosím komentářů, jejichž přínos k tématu a diskuzi je nulový. Díky.
[8] Routre su v podstate centra siete, ktore umoznuju komunikaciu koncovech prvkov.
[9] Jo. A právě tam je síť nejzranitelnější :-).
Pointou je, že samotné zařízení prostě musí "znát" jen TCP/IP (vědět, jakým způsobem komunikovat s ostatními), aby se mohlo stát součástí internetu.
Role routeru v síti je technická. Koncové prvky díky routeru mohou komunikovat mezi sebou. >Router je v podání internetu nutným prvkem k zajištění oné decentralizace<, zasílá pakety (postupně) tam, kam si to koncový prvek vyžádal. V rámci toho u sebe přechovává informace o svém síťovém okolí, což je nutný prvek "centralizace" při zprostředkování komunikace koncových prvků. Každopádně žádný router není "centrem sítě", jen takovou lokální poštovní stanicí :-).
[10] Takze aky spontanny poriadok? Ak chcete vlastny chrbticovy router, potrebujete adresy z centra pridelovania adries. Ked Vam adresy nepridelia, mozte ist do ... . Ak sa chcete pripojit k routru, potrebujete povolenie od routra (casti chrbtice siete).
Cize uz nazov clanku je nepravdivy: Internet je budovany zhora nadol. Technici vymysleli system postaveny na paketoch(a datagramoch), ktore mozu ist roznymi cestami, v tom je odolnost Internetu voci porucham - to si tupa masa za PCckami nevymyslela, ze takto medzi sebou zacnu komunikovat ani nahodou - kde je tam spontanny poriadok?
O chilu napr. dojdu adresy IPv4, takze "Internet si pouze a jedině spokojeně NEroste", musel nikto prist a vymysliet IPv6 - kde je tam spontannost?
DNS je tiez zaujimavy pribeh, centralizovany: musite mat povolenie z cetra; bez neho web ni mail nefunguje.
[11]
Jasně jsem říkal, že ona analogie má své meze, které přijdou záhy, co začnete analyzovat technické detaily realizace počítačové sítě (jejichž obdobu ve společnosti těžko najdete). Analogie se odehrává na úrovni decentralizace (tj. absence "centrální poštovní stanice", která by řídila činnost všech ostatních) a dodržování obecných pravidel komunikace s ostatními (TCP/IP) jako jediného nutného požadavku pro připojení koncového prvku do systému.
O tom, že se nejedná o spontánní řád, který by vzniknul "bez vědomého přičinění", se zde již diskutovalo (viz první a druhý komentář). Samozřejmě, že síťové protokoly (pravidla komunikace) a detaily technické realizace byly vytvořeny "v laboratoři." >Nikdo však tehdy neměl zdání o potenciálu tohoto návrhu, o rozsahu, do něhož se taková síť rozrostla a dále rozroste<. Stručně a jednoduše, >internet v dnešním rozsahu nikdo nenavrhnul a nikdo jej neřídí<. To je ona "spontánnost", která je důsledkem diskutovaných specifik návrhu internetu a jejíž vysvětlení leží v obecné teorii systémů.
O tvorbě standardů (IETF a ostatními) a jejich protějšku v analogii jsem se již zmiňoval.
Vaše komentáře neustále míří mimo.
[12] Lenze ta analogia je i tak na draka. Napr. na Internete sa za par sekund Fero z Hornej Dolnej moze spojit z hocikym z Noveho Zeelandu, no predat mu svoj vyrobok ci sluzbu nie je schopny (napr. len doprava tovaru ci jeho osobne by bola drahsia ako samotny tovar ci sluzba)
[13]
Rozumím vám, ale "na draka" se vám zdá jen proto, že od ní opět chcete, co vám nemůže dát.
1. Internet - počítačová síť, jejíž rozvoj a konkrétní budoucí podobu nikdo (centrálně) neřídí. Charakteristickým znakem je decentralizace v rámci pravidel interakce dvou prvků stanovených sadou protokolů TCP/IP. Tato velice pružná a robustní architektura vede k možnosti pospojování heterogenních prvků. Všechny vztahy v síti nikdo nezná, nikde neexistuje "plán sítě". Její konkrétní budoucí podobu nelze předvídat. Znalosti o síti jsou roztroušeny v jejích (více či méně specializovaných) prvcích.
2. Trh - síť ekonomických vztahů, jejichž rozvoj a konkrétní budoucí podobu nikdo (centrálně) neřídí. Charakteristickým znakem je decentralizace ekonomického rozhodování a plánování v rámci pravidel interakce dvou prvků stanovených majetkoprávní legislativou. Všechny ekonomické vztahy nikdo nezná, nikde neexistuje "plán trhu". Konkrétní budoucí podobu tržních vztahů (trhu) nelze předvídat. Znalosti tržních vztahů a produkce jsou roztroušeny ve (více či méně specializovaných) ekonomických subjektech.
I když vám to možná připadá "na draka", více od té analogie chtít nemůžete.