Společnost

Radek Hulán JE skutečně celebrita, píše Lokutus, a má pravdu. Nejedná se ani o to, že tento web čte 10.000 lidí denně. Spoustu jiných webů čte podobné či (mnohem) větší množství lidí. Jedná se hlavně o ty jedince, kteří nedělají nic jiného, než že neustále diskutují a rozebírají moji osobu.

Patří sem nejen lidé bezmezně obdivující Radka Hulána, ale i "hnutí přizdisráčů", submisivních úchylů, kteří si svoji realizaci našli v parazitování na celebritě, a pokud celebrita napíše, že 1+1=2, hnutí deseti přizdisráčů napíše "Hovno! Debil! 1+1=17!". Prostě cokoliv neguje, a je to velice směšné.

Osobně tomuto nerozumím.

Sám sebe nepovažuji za nijak zvláštního člověka, jsem samozřejmě poněkud chytřejší, nadanější a zejména pracovitější než průměrný zástupce dělnické třídy (stíhám toho opravdu hodně), ale i takových lidí je spousta. Píšu nudně technické či antikomunisticky společenské články (95% všech) či své názory třeba na Apple (cca 0.7% ze všech článků, žádná obsese), nebo na Microsoft či Linux, a přizdisráči se z toho mohou zbláznit.

Proč vlastně?

Co je tak vzrušujícího na tom, že právě Radek Hulán má nějaký osobní názor na Apple či na Microsoft nebo Linux? Proč to některé lidi tak nesmírně bere, vzrušuje a irituje? Je jasné, že to jsou přizdisráči a kriplíci s malým sebevědomím, neúspěšní a zamindrákovaní, ale otázkou stále zůstává, proč je nesmírně sere názor jednoho konkrétního člověka?

Je jasné, že potřebují nenávidět, to je naplňuje, uplatňuje se na ně běžná psychiatrická diagnóza zhroucených a rozdvojených osobností. Submisivních ichtylů. Neumí tvořit, tak si ve skupince hezky anonymně a zbaběle zařvou.

V podobném stavu je jeden další mimořádně slavný sloupkař, John C. Dvorak. Jsme si hodně podobní (on je akorát trošku starší), píšeme běžné články, které ovšem mají vždy nějakou myšlenku, nejsou "politicky korektní", ale doutná či rovnou žhne v nich názor. A někteří ichtylové to nesnesou.

Celé roky sleduji reakce na moje zcela běžné články, a celé roky mi to nedochází, proč jsem považován za tak mimořádnou celebritu. Je jasné, že občas (0.1%) napíšu článek, který je opravdu provokativní, ale i takových textů jsou na internetu milióny.

Také je mi jasné, že se umím "americky" pochválit, a nemám zrovna malé sebevědomí. Stejně jako geniální John C. Dvorak. Ale i takových lidí je spousta (a navíc nechválím se jen sám). A i na tento fakt se nachytá spousta stupidních přizdisráčů, kteří řvou, že jsem prý bezvýznamné nic, zvyšujíce si tak svůj status ve skupině submisivních úchylů, a tím můj skutečný význam jen dále posilují. Řvou totiž na moji osobu, a nikoliv na X, Y či Z. Vybrali si mě, skutečnou celebritu, pro jejich řev.

Každopádně, i když opravdu neusiluji (vědomě) o to být tak mimořádná celebrita, chtěl bych svým fanouškům poděkovat. Vaše pozornost mě těší. John C. Dvoraka pozornost a vysoká čtenost všech jeho článků také určitě těší. Vytvořili jste svým řevem SKUTEČNOU celebritu. Osobně si opravdu nemyslím, že jsem až tak mimořádný člověk, jsem nakonec jen poněkud nadprůměrný, snaživý a (dost) pracovitý tvor, ale váš zájem zcela jasně ukazuje, že mimořádná celebrita jsem.

Mám vás všechny skutečně rád 🙂 A jsem měřitelně inteligentnější než 99% z vás…

Jsem nejznámější člověk českého Internetu. O nikom jiném není tolik stránek jako o mně.

(ano, teď si můžete zase zanadávat, a opravit si tak svoje poškozené sebevědomí, stejně jako to dělají ichtylové na Novinky.cz; jen pamatujte, že to dělají jen nízkoIQáci)

Některé starší ženské trpí hromadou komplexů a zbytečně zduřelým sebevědomím. Dnes jsem kupoval nějaké náplně do tiskárny a pár dalších věcí, přede mnou dva lidé, tak pár minut čekám, a za mnou tlustá padesátiletá ženská s nějakým obrázkem.

Když přišla řada na mě, zeptala se "Můžete mě pustit před sebe, mám jen toto?", ukazujíc oxeroxovanou napodobeninu slavného obrazu. Nechápal jsem. Proč bych to měl proboha dělat? Já vím, působím na lidi mimořádně sympatickým dojmem, tak nabývají pocitu, že prosbě bude předem vyhověno… Nebo proto, že pocit vlastní důležitosti u některých starých ženských dosahuje kolosálních rozměrů? Neměla u sebe vřískající nemluvně, rozteklou zmrzlinu, ani nebyla těhotná. Jen nechtěla čekat (kdyby opravdu někam životně kriticky spěchala, nebude kupovat a dlouho vybírat obrázek). Odpověděl jsem jí jednoduše „Ne“, ale protože vrhala neuvěřitelně nechápavý pohled, tak jsem dodal "Obávám se, že můj čas je rozhodně dražší než váš…".

Nepochopila to. Typické nízké IQ, její reakce byla "Tady nejde o to, že to máte dražší (to zboží), ale já spěchám!!!".

Začínal jsem se bavit, čekajíce na autorizaci karty…

Zjevně nechápe koncept ceny času. Její čas bude bezcenný. No nic, chtěl jsem jí trošku usadit, protože se začínala tvářit velice nasupeně, a pravil jsem, pomalým a mentorským hlasem, "Nemluvil jsem přece o ceně kupovaného zboží, ale o ceně času. Osobně si účtuji za hodinu své práce klientům 1.500 Kč plus DPH, kolik si účtujete vy? 50 Kč? Také spěchám, a když vás pustím, přijdu a mnohem více peněz než vy. Proč bych to měl tedy udělat?".

Hromada blesků, hrom a oheň, nenávistně na mě zírá už nejen ona ženština, ale i prodavačka (také padesátnice). Ten "hrubián" si dovolí nejen nepustit spěchající "dámu", ale navíc má třicetkrát vyšší plat! Kde je nějaká spravedlnost?! Komunismus na něj, srovnat do latě, zavřít, zničit, zlikvidovat!

Psát si blog je především o zábavě a utřídění si myšlenek. Normální (lenošný) člověk je zásadně jen a pouze pasivní čtenář, shlédne, nepochopí a zapomene, člověk publikující ovšem informace sbírá i proto, aby jim dal nějakou formu, pochopil je, našel si více názorů, utřídil je, a napsal je případně na svůj web. Blogování je prostě přínosné pro vzdělání a rozvoj člověka.

Psát si blog je rovněž zásadně rozdílné od běžné novinařiny. Psát pro celostátní deník typu MF DNES (tímto zdravím jednoho nejmenovaného redaktora,  s nímž jsem si dnes příjemně popovídal) je zásadně odlišné než psát pro omezenou skupinku 10.000 čtenářů denně. V celostátním deníku musí člověk psát průměrné názory a trefit se do vkusu průměrného čtenáře.

Na blogu si ovšem může člověk psát co chce a pro koho chce, může se zaměřit klidně na 1% skupinku géniů či 10% IT vzdělaných lidí a ignorovat to, že 90% průměrných lidí článek nepochopí. Kdyby to samé udělal redaktor masového média, bude vyhozen. Průměrní čtenáři  by redakci bombardovali negativními  reakcemi, a to nikoliv proto, že by článek nebyl pravdivý, ale protože by neodpovídal "běžné" či "průměrné" pravdě (vnímané realitě) lidí s IQ kolem 100.

Když jsem poslední týden četl v některých českých bulvárních magazínech překroucenou zprávu o tom, že "Microsoft ukradl MS-DOS", nevěděl jsem, zda se smát či kroutit hlavou nad jejich pisálky. Jak se všechno pěkně dá překroutit, pokud jste zaslepený fanatik, že?

Historický fakt je ten, že Microsoft si vydělal své první peníze na koupi systému QDOS, jehož autorem byl Tim Paterson, a jeho následném licencování IBM. Tento systém byl zjevně inspirován již existujícím operačním systémem CP/M, který byl vyvinut v rámci Digital Research, Tim Paterson prostě při vývoji QDOSu koncepčně zkopíroval kus CP/M. Před pár dny soud rozhodnul, že tato inspirace (z důvodu zajištění kompatibility) tam byla. Nic víc. Stejně tak později MS-DOS doslova 100% zkopírovala konkurence ve formě DR-DOS, FreeDOS, PC DOS, IBM DOS a dalších.

Někteří čeští zmatení bulvární pisálci z toho ihned vyvodí, že "Microsoft ukradl MS-DOS". Skutečnost je taková, že Microsoft koupil QDOS od Tima Patersona, přejmenoval jej na MS-DOS, a licencoval jej IBM a dalším společnostem a jednotlivcům. Na tom není nic špatného. Nakonec i samotný CP/M se "inspiroval" v existujících *NIXových systémech, a GNU/Linux není konec konců nic jiného než právě dokonale "vykradený" *NIX. Linus prostě jako student vytvořil vlastní kernel, který evidentně kopíroval existující komerční UNIXy.

Je tedy Linux "ukradený"? Mac OS X místo mírného "vykrádání"či kopírování používá rovnou zdrojáky celého BSD. OpenOffice "vykrádá" myšlenky, které dávno před ním představil Microsoft Office. Jabber klienti a servery "vykrádají" myšlenky, s nimiž přišlo jako první ICQ. Evolution emailový klient od Novellu "vykrádá" Microsoft Outlook. Všechny prohlížeče "vykrádají" Mosaic. Wine vykrádá Windows. Samba na Linuxu vykrádá Microsoft File Sharing. Seznam „vykradl“ Yahoo a Google. Všechny OS „vykrádají“ geniální Start menu z Windows 95.

V IT businessu neustále kopíruje jeden od druhého, a nikdo se tomu nepodivuje.

Microsoft je dnes gigantická společnost, jejíž hlavní majitel Bill Gates investuje miliardy korun do charity, výzkumu HIV/AIDS a dalších prospěšných činností. Koupí Windows Vista a Microsoft Office nepřímo pomáháte lidem kolem sebe. A to je příjemné, ne?

Hloupost, malost a fanatismus, to je český internet. Moc dobrých technických webů v ČR neexistuje. Naštěstí aspoň slováci mají Pretaktovanie.sk, které si mě včera získalo vysoce kvalitní recenzí ATI R600.

Lízání smetany je oblíbená činnost velkých firem. Anglicky se jí říká price skimming či skimming the market. Řada lidí v IT nechápe základní ekonomické procesy a postupy, a například fakt, že Intel bude za týden opět razantně slevňovat svoje procesory, označuje zcela mylně za "obavu před AMD a její Barcelonou".

To je ovšem naprostá hloupost.

Podívejme se na vývoj akcií AMD a Intelu vzhledem k indexu, AMD se propadá do hlubin, má jen 8% podíl na trhu workstations, grafická karta ATI R600 je propadák, a samotná Barcelona a její desktopová varianta je zpožděná na minimálně Q4/2007, spíše Q1 / 2008:

Proč tedy Intel chystá velké snižování cen?

Například takový fantastický quadcore Q6600 procesor slevní z 21.000 Kč v 1/2007 na 14.000 Kč v 4/2007 na finálních 8.000 Kč v 6/2007, tedy pouhých 40% zaváděcí ceny.

Důvodem těchto slev není žádná obava, ale právě "lízání smetany". Za cenu 21.000 Kč Intel nemůže alokovat více než (odhadem) 1% trhu. Více lidí si takto drahý procesor nekoupí. Počáteční cena také odráží amortizaci nákladů na vývoj, které se musí zaplatit, neelasticitu poptávky a vysokou exkluzivitu takovéhoto zboží těsně po uvedení, takže 1% trhu je ochotno počáteční vysokou cenu zaplatit.

Po zhruba půl roce, když je high-endový trh zcela nasycen (a prodeje de-facto ustávají) se cena snižuje, na 14.000 Kč. S touto cenou je možné alokovat dalších 5-10% trhu, nový segment, který zatím o procesor v cenové relaci 21.000 Kč nejevil zájem.

A můžeme pokračovat. Slevou na pouhých 8.000 Kč, která stále zajišťuje Intelu velice slušný zisk, se dostaneme na částku, která je zajímavá již pro 20-30% trhu.

Cílem postupných slev není nic jiného než maximalizovat zisk tím, že jednotlivým segmentům trhu postupně nabídneme zboží v jeho cenové relaci. Až se vyšší segment nasytí, atakujeme slevou nižší segment. Pokud by Intel ihned nasadil cenu 8.000 Kč, vydělá podstatně méně.

Druhým, poněkud prozaičtějším důvodem, proč Intel plánuje velké snižování cen, je kolabující AMD. Pokud jste někdy slyšeli heslo "kopejte do něj dokud je dole", tak to je přesně to, co Intel praktikuje. Je to normální business praktika, Intel se snaží AMD co nejvíce oslabit, zlikvidovat jeho cash-flow, aby nástup konkurence a jejich nových produktů na trh byl co nejpomalejší a on mohl v klidu „lízat smetanu“.

Dnes jsem se trošku rozhlížel jaká česká hudba je ke stažení (http) dostupná pomocí běžného hledání na Google.com, a zajímavé je, že většina této volně přístupné české "hudby" je k dispozici v "úžasném" bitrate 128kbps. Tento bitrate byl používán jen nejhoršími amatéry v dřevních dobách rozvoje MP3 formátu, a nenabízí nic jiného než náhodný šum.

Podoba 128kbps MP3 s originálem na CD je v podstatě nulová.

Nicméně, přesto takováto nahrávka může pro někoho sloužit jako "sample", člověk si ji stáhne, něco málo z toho šumu vydedukuje, a následně si jde koupit CD aby pochopil, o co se opravdu jedná. Nevím jak jinak si toto vyložit, pokud snad již někdo něco ripuje z CD, použije minimálně lame a VBR s -V0 --VBR-NEW, což se dá poslouchat (je to lepší než 320kbps CBR), nebo rovnou a ideálně FLAC či WMA Losseless (nejlepší formát pro archivaci CD).

Skoro se domnívám, že šum ve formě 128kbps dávají na internet záměrně samotné nahrávací společnosti jako demo-ukázky skladeb.

Moje vlastní sbírka hudby na počítači není příliš rozsáhlá, jedná se asi o 10.000 skladeb, zbývá mi stále řada originálních CD a LP k ripování (ale není čas), nicméně, všechny skladby ripované či legálně stažené jsou v minimálním bitrate 256kbps (nenáročný hip-hop), náročnější věci zásadně v WMA Lossless kodeku (tedy bitově identické originálnímu CD).

Pro ripování ze svých vlastních CD používám dbPowerAmp, úžasný nástroj umožňující rovněž převody například z FLACu do WMA Losseless, a pro správu ID3 tagů stažených skladeb zase Tag&Rename.

"Šum" ve formě 128kbps nevlastním a nikdy bych si jej nepouštěl.

Nemyslím si, že pubescenti, byť s plastovými repráčky za 300 Kč, nepoznají rozdíl mezi 128kbps a WMA Losseless. Ovšem pokud to na internet nedávají přímo nahrávací společnosti, tak je zde vidět zaostalost ČR, narazit na ¨128kbps "šum" ve formě zahraniční kapely se mi nepodařilo.

Myslím si, že Putin a jeho raketový test (je vidět, že Rusko poslední roky jen zbrojí a zbrojí, test nové rakety a jeho příprava není záležitostí týdne) je nejlepší argument pro přiklonění se k USA a okamžitému schválení stavbě radaru. Rusové nás již jednou obsadili, v roce 1968, a opravdu nemám chuť se pod nadvládu post-komunistického diktátorského Ruska dostat podruhé.

Kdo ustoupí, prohraje, pokud se jasně nepřikloníme k demokratické Americe, bude zde možná velice brzo zase mráz z Kremlu 🙁

Čeští komunisté a další vrazi se musí již teď radovat a tetelit blahem…

To, že jsou lepší než Češi, je, v nějaké rovině, určitě pravda. Ve které? V zaměstnání. A jsou lepší o hodně… Měl jsem tu možnost řídit desítky lidí v softwarových firmách v Čechách i v USA, a ty rozdíly jsou tak markantní, že je mi teď z řady místních zaměstnanců až .. nedobře 😉 Jedná se pouze o moje zkušenosti, nic objektivního, takže mě za tento názor nekamenujte, Vaše zkušenost se může, rozhodně, lišit. A pokud ano, tak mě zajímá proč!

V Česku jsem dříve pracoval jako šéf firmy (dnes jako CTO pro jejího „následovníka“😉, která tvořila software pro obchodování v reálném čase na zhruba deseti světových burzách, a to v USA (Nasdaq, NYSE, Amex, Island, Arca a OTC-BB), potom v Londýně, Amsterodamu, Paříži a domácí Praze. Top technologie, top segment trhu. Motivovat ovšem místní lidi, i pro takto zajímavý projekt, typicky vysokoškoláky z Matfyzu, popřípadě z (Č)VUT, není až tak snadné. Přestože se mi podařilo dosáhnout nulové fluktuace zaměstnanců během 2 let řízení firmy (!), bylo to dosti často za vysokou cenu.

Typický „domácí“ zaměstnanec je stále, díky místní (post)-komunistické, i celo-evropské silně sociální tradici, zvyklý na sociální jistoty. Tato sociální jistota je pro něho největší odměnou, zaměstnavatel mu ji musí zaručit, bez ohledu na náklady, a on ji poté pobírá, bez ohledu na výsledky jeho práce. To je alespoň mínění řadového zaměstnance. Řadový zaměstnanec se vůbec nezajímá o výkon celé firmy, ani o svůj výkon, o to, jak je jeho práce smysluplná, není schopen ani bez reptání absorbovat to, že by jeho výkon měl být pravidelně hodnocen a podle toho určována jeho mzda. Stále je v něm silně zakořeněno, že tím, že on přijal pracovní nabídku, je zaměstnavatel povinen se o něj postarat, a to ve všem. Trochu to přeháním, ale pokud šéf firmy přistupuje ke svým zaměstnancům s tímto axiomem v hlavě, nemůže nic zkazit. V Česku právě naopak.

Rusové vyhráli dnes 4:0 naprosto zaslouženě. Český hokej se plíží po zemi, je neinovativní, neaktivní, má nepřesné přihrávky, bojí se. Problém českého hokeje ale nejsou jen hráči, ale i trenér bez charisma, Hadamczik. Řada hráčů nenastoupila pouze kvůli němu, a ten zbytek zjevně nedokázal motivovat.

Hadamczik není vůdce, nemá zkušenosti, aby team vyburcoval k absolutnímu výkonu. Pokud se vyhrává, na trenéra se snadno zapomíná, ale právě MS 2007 dávají jasně najevo jak klíčová osobnost trenér je, a jak je špatné, když není schopen mužstvo motivovat.

Prohra s Německem, tragická třetí třetina s Kanadou, špatný zápas se Slovenskem, to vše je hodno mužstva typu Itálie, a ne hokejové kdysi-velmoci. Češi prostě hrají letos špatný hokej a po zásluze vypadli.

Každopádně přeji Slovákům ať zítra neletí stejným letadlem s námi 😉

Marketing a realita nemají nic společného. Jako člověk, který má slušné zkušenosti s marketingem, jsem se pokusil o překlad jednoho tiskového prohlášení:

AMD (ATI) marketingové oddělení píše: To better align our strategy with current market opportunities, we’ve changed the launch plan for R600. We are going to deliver a competitive configuration to market with an extremely attractive combination of performance, features and pricing, targeting a broader market segment in Q2. With the revised strategy, AMD will be better able to capitalize on the broad appeal of 3D graphics and DirectX 10, being driven in part by the growing popularity of Windows Vista™.

Doslovný překlad: "Pro lepší přizpůsobení naší strategie současným tržním podmínkám jsme změnili plán na vydání R600. Dodáme na trh konkurenčně schopnou kombinaci s mimořádně atraktivním mixem výkonu, funkcí a ceny, zaměřujíce se přitom na širší tržní segment, a to ve druhém kvartále. S touto revidovanou strategií bude AMD schopno lépe kapitalizovat širší zájem o DirectX 10 a 3D grafiku, částečně způsobenou popularitou Windows Vista."

Co tím AMD (ATI) doopravdy myslí: "NVIDIA nám vydáním 8800GTX natrhla prdel tak, že nám z toho spadla čelist. Nevíme co máme dělat, ale současnou R600, už tak půl roku zpožděnou, vydat nemůžeme, nikdo by si ji nekoupil. Zkusíme na tom ještě zapracovat, a za pár měsíců se uvidí… Šíření F.U.D.u (strachu, nejistoty a pochyb) už také nezabírá. Snad nám to ti kokoti dále uvěří, a nezačnou ještě více kupovat 8800GTX."