Společnost

Jaký smysl má nařízení, které 50% lidí porušuje? Jsou zde úředníci "pro lidi", nebo to jsou neomezení vládci, jejichž hlavním smyslem existence je tyranizovat lidi a vydělávat tak pro sebe bonusy na platech? Je normální, že nás tyranizují lidé, které platíme ze svých daní? V případě kamer sledujících rychlost v Praze je to zjevně ta druhá varianta. Teror proti lidem.

Již pár měsíců fungují na hlavních výpadovkách z Prahy / příjezdech do Prahy kamerové systémy. Jedná se téměř výhradně o rovné osmiproudé (2x 4 pruhy na každý směr) vozovky bez přechodů pro chodce v lepší kvalitě než běžná dálnice. Přesto je na těchto úsecích na okrajích Prahy stanoveno omezení rychlosti na 80/70/50 km/h.

50% řidičů toto omezení nedodržuje, protože nejsou (na rozdíl od některých lidí na Magistrátu) idioti, a chápou, že řidič má především přizpůsobovat rychlost povaze a stavu vozovky a aktuálnímu provozu, a ne dementnímu teroru Magistrátu. Jezdit bezpečně rozhodně neznamená neustále sledovat tachometr, právě naopak. Cedulová rychlost není to samé co bezpečná rychlost, záleží na stavu vozovky, hustotě provozu, denní době, počasí a dalších okolnostech. Někdy může být bezpečnější zrychlit o 20km/h než blokovat provoz… Jenže cedulovou rychlost je snadné měřit, přestože nemá nic společného s bezpečností, a sytit tím městskou kasu.

Problém se sledováním rychlosti v Praze začíná narůstat do obludných rozměrů. V rámci bezpečného předjíždění jedete na osmiproudé vozovce bez přechodů 85 km/h namísto "vynucených" 80 km/h, projedete tam v jednom týdnu 3x, a jste nejen o pár desítek tisíc Kč chudší, ale také přijdete o řidičský průkaz. S bezpečností na silnicích to přitom nemá naprosto nic společného, je to jen teror proti lidem.

Magistrát hlavního města Prahy se prostě rozhodl desítky tisíc lidí zlikvidovat (toto jsou údaje jen pro jeden radar za 2 měsíce, po celé Praze to budou stovky tisíc lidí). Nepřipravil pro ně sice koncentrační tábory, ale něco podobného. Za triviální smyšlené přestupky jim odebere řidičák, a tím třeba zlikviduje jejich živnost, možnost styku s rodinou, a to bez náhrady. Může za to ČSSD, která takto striktní teror zavedla do zákona, a ODS, která jej v Praze uplatňuje v praxi.

Vesničané jsou na tom mnohem lépe… Nikdo je (zatím?) neterorizuje.

Místa státního teroru v Praze

Česká pošta na Praze 1 je katastrofa. Tedy, abych to upřesnil, Česká pošta na Praze 1 v ulici Hybernská je katastrofa. To jsou ti, co mi (ne)doručují balíky. Pak je také Česká pošta na Praze 1 v ulici Jindřišská, zde mi pro změnu skutečně spolehlivě doručují doporučené dopisy, a na ně si nemohu stěžovat.

Není to prostě o České poště jako celku, ale o konkrétních lidech. Možná by šlo napsat, že "málo placení lidé jsou jako zaměstnanci katastrofa (v kterékoliv firmě, natož státní)". Doručovat balíky za 20 Kč a dopisy za 10 Kč prostě není žádný med. DHL to samé dělá za 1.000 Kč, a podle toho to (lépe) vypadá.

Jsou pošty fungující a nefungující. Moje máma, shodou okolností, dělá vedoucí České pošty v jednom moravském městečku, plus se starají o nějakou tu desítku vesnic kolem. Je to menší pošta, zaměstnanci se dají uhlídat, funguje to. Praha 1 / Jindřišská je zase jakási "prestižní" pošta, zjevně zde nepřijímají každého, a také to funguje.

Uvedená Hybernská je naopak děs a hrůza. Dnes jsem tam byl pro jeden balíček, odeslaný minulý týden v pondělí, fronta až ven, jakýsi "vedoucí" tam komusi vulgárně nadával, jedna pracovnice vydává balíčky a 3 tam pobíhají jako tlusté slépky za zobem, ignorujíc postávající frontu, a nic nedělají. Balíček do Prahy dorazil už ve středu minulý týden, ale poté se pár dní jaksi nikdo neuráčil jej rozvést…

Je to prostě o lidech. Pracovat na poměrně náročném (alespoň na nervy) místě za 15.000 Kč hrubého měsíčně je hodně špatná motivace. Když se k tomu přidá ještě špatný vedoucí, případně chřipková epidemie, je to katastrofa.

Jediná cesta, jak to zlepšit, je samozřejmě privatizace a konkurence. Tam, kde má člověk de-facto jen jedinou možnost pro cenově rozumné zaslání balíčku (PPL a další nepočítám, v řadě ohledů jsou mnohem horší než Česká pošta) se prostě vždy najdou pobočky které fungují skvěle, a které nefungují de-facto vůbec. Stát je nejhorší majitel, ze všech možných "správců", státní podniky z principu nemohou fungovat efektivněji a lépe než soukromá firma, kde jsou lidé zainteresovaní na výsledcích.

Nemá smysl nadávat na Českou poštu. Smysl má nadávat socialistické vládě, která státní podniky 8 let konzervovala a ponechala si nad nimi 100% moc a kontrolu.

Tereza Pergnerová, pro hodně lidí sporná až negativní osoba („ta feťačka!“). Na jednu stranu toho strašně moc dokázala, na druhou stranu toho ale ještě více pokazila.

Osobně mám Terezu rád, a to nejenom proto, že je jako současná moderátorka VyVolených skutečně vynikající, řádově lepší než moderátor konkurenční reality-show Leoš Mareš. Hlavní důvod spočívá v tom, že to není obyčejná průměrná lenošná husa, jako drtivá většina lidí kolem. Nemám rád ty obyčejné průměrné lidi s obyčejným životem, kteří jsou celý život „ctnostní“ a bez jediného zaškobrtnutí, a zásadově odsuzují ostatní, co nějaký ten problém mají.

Tito lidé jsou totiž „ctností“ jen proto, že nestáli nikdy proti žádné skutečné výzvě. Nic velkého nikdy nedělali a nedokázali. Nic ve skutečnosti neumí. Nic neprožili a neprožijí. Prostě nudné masy.

Je nesmírně jednoduché nic nepokazit, pokud nic neděláte a nemáte kolem sebe žádná pokušení. Je skutečně snadné být „ctnostný“, pokud jste chlap, který ráno vstane, jde do fabriky, odpoledne si dá v hospodě 3 piva, a večer kouká na TV NOVA. A opakuje to desítky let po sobě. Nic víc nedělá. Je stejně tak snadné být „ctnostná“, pokud jste ženská, o kterou se do jejích 25 let starají rodiče, než vystuduje, potom se vdá, má pár dětí, a stará se o ni zase manžel.

Tito lidé nic neumí, nic nedokázali, ale přitom často jsou schopni mimořádně nenávistně odsuzovat jiné lidi, kteří konají, jednají a riskují, občas dobře, občas špatně. Živoucí mrtvola kritizující skutečný život?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Je to tedy dobrý člověk, ne?

O víkendu jsem zašel do kina na nový český film Obsluhoval jsem anglického krále. Jsem z něj nadšen, je to zřejmě jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Nezapomenutelné (a do budoucna zcela jistě kultovní) hlášky jako "A: Vy idiote, jak to tak víte? B: Mám řád od habešského císaře…" či "A: 15 miliónů? Tak to máte za 15 let" jen podkreslují vynikající filmové zpracování v režii Jiřího Menzela, opravdu úžasné herce, a samozřejmě nesmrtelný originální námět od Bohumila Hrabala. "Obsluhoval jsem anglického krále" je, dle mého mínění, vrchol jeho tvorby.

Film se, z větší části, line v duchu "všichni bohatí lidé jsou příjemní, to jen chudí jsou nerudní a nervózní", tedy něco pro Česko velice netypického a navýsost buržoazního, a přitom tak pravdivého. Je to fakt, všechny bohaté lidi co znám, považuji za špičku i v jejich lidském chování. Místo neustálého stresu se věnují prospěšným činnostem, jsou veselí, hodní, laskaví a celkově u všech oblíbení. Umí žít.

Jan Dítě, hlavní hrdina filmu, se chce také stát bohatým a příjemným. A povede se mu to, alespoň do doby, než přijdou komunisté, a zavřou jej na 15 let do pracovního lágru, společně s dalšími "znárodněnými" milionáři. Po propuštění z lágru přichází do pohraničí, a vzpomíná na svoje "mladá léta", a jak se (ne)mění jeho pohled na svět, i svět kolem něj. Film tak postupuje ve dvou rovinách, i když ta "mladá" je filmově nejdůležitější.

Pokud chcete jít v lednu na jediný film, měl by to být právě "Obsluhoval jsem anglického krále". Nenechte si jej ujít, a to na velkém plátně kina a s dobrým zvukem. Je to krásná vzpomínka na staré dobré buržoazní časy… 🙂

Zjistil jsem, že se organizuje "Google bomba" na můj web s textem odkazu "vesničan". To je skvělé! Mám vesnici moc rád, a hromadu zpětných odkazů ještě víc 🙂 Třeba dostihnu Seznam.cz s jeho Google Page Rank na hodnotě "7", WELL.DONE má zatím "jen" šestku.

Vesnice je fajn. Je tam klid, a dá se tam zhluboka dýchat. Každý tam má broadband internet přes Wifi s nízkou latencí a digitální televizi se stovkami cracknutých kanálů přes satelit. Nesmrdí tam smrtící splodiny, ale maximálně zdravý kravský hnůj. Topit se dá nejen plynem, ale také dřevem v krbu. Už jsem o tom psal několikrát, narodil jsem se na malé vesničce na Moravě, a prožil tam 18 let. Pro dítě je vesnice ideální. Pro mě alespoň byla. Obrovská soukromá zahrada a les rodičů (několik desítek hektarů), kde se dá hrát fotbal a tenis, rybník na zahradě, kde se dá v létě plavat, a v zimě bruslit, ale také spousta práce na tom, aby to celé nějak fungovalo.

Až mi bude tak 80 let, asi se tam opět přestěhuji.

vesnice má svůj půvab (zdroj obrázku: www.lotyssko.unas.cz)

Dnes ovšem bydlím v Praze, celkem už nějakých 15 let (s pár přestávkami, kdy jsem pobýval v N.Y., Bangkoku a Amsterodamu). Praha je největší vesnice v ČR. Mám rád kolem sebe lidi, zábavu, možnost dělat co chci třeba i ve 2:00 ráno. Kdykoliv. 24/7. Občas pracuji do 3:00 ráno, a pak někomu zavolám, a jdeme na zelnou polévku do Solidní nejistoty, nebo si zahrát air-hockey. V menších vesnicích, než je Praha, bych to udělat nemohl. Brno, Ostrava, Pardubice, či Olomouc jsou všechno, na potřeby mého životního stylu, menší vesnice, které mi nenabídnou to, co při svém životním stylu chci a potřebuji.

Ani Praha, místní největší vesnice, se ovšem nemůže rovnat se skutečnými velko-městy jako je 15-ti miliónový New York, 20-ti miliónový Bangkok (žil jsem tam rok), či třeba miliónový Amsterodam (fantastické město, kde je mix různých národností, které mezi sebou nemají rasové předsudky, ale skutečně spolu žijí, bez segregace, a vytváření "národnostních čtvrtí", a funguje 24 hodin denně; také jsem tam rok žil / studoval).

Chcete-li mi tedy pomoci dosáhnout Google Page Rank na hodnotě "7", linkujte jako o život. Můžete použít tento kód: <a href="https://myego.cz/"> vesničan </a>, slovo „vesničan“ je fajn, a určitě se stane populárním 🙂 Děkuji!

Každý ví, že v USA má Apple iPod majoritu na trhu přenosných hudebních přehrávačů. Přitom je každému jasné, že se jedná o jeden z nejhorších přehrávačů. Konkurence (Sandisk, Creative, iAudio, Microsoft) nabízí podporu pro více přehrávaných formátů (FLAC, OGG, APE, Wavpack, SHN), integrované rádio, diktafon, lepší obal a materiály, a přesto se prodává méně. Proč tomu tak je?

Zavřeme vás do klece nazvané Apple DRM

Za vším stojí zřejmě monopolisticko-"komunistická" idea Apple, prezentovaná a viděná za všemi jejich produkty.

Američané si hudbu kupují, v případě Apple přes iTunes. Apple byl v online prodeji hudby jedním z prvních, a patřičně toho zneužil. Apple svoje iTunes vybudoval totiž tak, že hudbu koupenou tam si nikde jinde nepřehrajete. Utratíte tedy pár tisíc US$ za hudbu, a i když chcete přejít na objektivně lepší Microsoft Zune či iAudio XL, nemůžete, musíte si opět koupit za pár set US$ iPod. Jinak veškerou nakoupenou hudbu můžete rovnou vyhodit.

A protože je iPod levnější než ona hudba, zatnete zuby, a jdete opět do něj.

Nekvalitní produkt znamená jeho častou obměnu

Druhou částí této rovnice jsou extrémně nekvalitní materiály, z nichž je iPod vyroben. Plastový obal iPodu Nano je tak nekvalitní, že během pár týdnů až měsíců je každý iPod tak nechutně poškrábaný, že se stydíte jej na veřejnosti vytáhnout z pouzdra. Člověk je tak postaven před "hotovou věc", rok starý iPod je zničený, baterka je nevyměnitelná (maximálně za vysokou cenu v servisu), nakoupená hudba nejde přehrát nikde jinde, tak vám zbývá jediné - koupit si zase nový iPod.

Z tohoto důvodu má řada američanů už svůj třetí či čtvrtý iPod… V zásadě nechtějí, ale musí.

iPod je prostě spotřební zboží, záměrně nekvalitní, a záměrně funkčně omezené. Apple proto prosperuje, ale důvodem není kvalita, ale naopak monopolistické chování, uzavření hudby pomocí DRM, a produkty tak nekvalitní, že si po roce musíte kupovat nové.

Ve Francii proti Apple právě proto bojují. Apple by si za toto chování zasloužil pokutu desítky miliard US$, a nebýt naprostý outsider, určitě by ji dávno dostal. Nicméně komunistická Evropa hrdě "mlátí" jen do velice solidně se chovajícího Microsoftu, který sice nic neprovedl, ale má hromadu peněz.

Kvalita znamená smrt pro výrobce

Teď si představte takové iAudio. Jeho skvělé přehrávače přehrají cokoliv, ať už je to FLAC, OGG či MP3, a poctivé hliníkové pouzdro vydrží celá léta. iAudio přehrávač můžete mít třeba 5 let, a stále nemáte důvod k výměně, vypadá a funguje pořád jako nový. A to je problém!

Zatímco Apple denně produkuje milióny nových zmetků a prosperuje, iAudio krachuje, protože si dovolilo vyrábět kvalitu…

Produkujte kvalitu a zkrachujete.

Osobnosti roku 2006

Martin Malý

• Martin Malý, aka Arthur Dent, autor českého Bloguje.cz, skromný génius, dnes publikuje na slovenském blog.sme.sk. V zákulisí se proslýchá, že se zamiloval do slovenské maďarky s obřími prsy. Pokud máte IQ vyšší než 99% populace, s chutí si přečtěte jeho články. Nejen díky svému vysokému IQ, ale i jako autor Bloguje.cz má Martin Malý zjevně poněkud více informací o zmrdech na internetu, a nebojí se je napsat formou, kterou nikdo ze zmrdů nepochopí 🙂 Články o zmrdech, které nejsou určeny pro zmrdy. Půvabné…

Radek Hulán

• Ano, musím do seznamu top osobností zařadit sám sebe. Na českém internetu existuji nikoliv jako svítící stálice, ale jako neustále rostoucí stoupající hvězda. Mám nejdelší penis, vysoké IQ, a obrovské množství děkovných přání k Vánocům. Denně jsou napsány minimálně 4 články a 50 postů ve fórech komentujících moji úžasnou osobnost. Desítky tisíc lidí mě milují a čtou, desítky nenávidí a čtou (což je úděl každé celebrity). Navíc mám ty jediné správné iniciály R.H.

David Grudl

• DGX roste. Jeho články jsou lepší a lepší. Je jasné, že se skupině recesistů z Troubska podařilo jejich cyborga vyladit již téměř k dokonalosti, jeho věty už nezní všechny jako dadaistická básnička, občas dávají smysl, gramatika je pozoruhodně pestrá, a tu a tam se v textu nově vyskytují i souvětí. DGX ukazuje naši digitální budoucnost.

Vždy, když jedu po dálnici D1, tak jsem naštvaný. Mám pro to hromadu důvodů, a jen jedním z nich je fakt, že se jedná o neustále rozkopanou, v zimě neudržovanou, nebezpečnou a často ucpanou "silnici 2. třídy" mezi Prahou a Brnem. Druhým nejpodstatnějším důvodem je totiž existence "benzínové mafie" na D1.

Pokud tankujete v Praze či v Brně nejčastější Natural 95, stojí vás v těchto dnech kolem 27 Kč. Nicméně, na D1 nenatankujete pod 29.50 Kč. Shell, OMV, Aral a další, všichni drží ceny o 2.50 - 3 Kč / l vyšší než jsou obvyklé pár metrů za sjezdem z dálnice. Nákladový důvod k tomu samozřejmě není, je to pouhá "nenažranost a vypočítavost" pumpařů. Sázejí na to, že řada řidičů na 2x 200km dlouhé trase prostě natankovat musí, a sjíždět někam do přilehlé vesnice, kde je benzín za 26 Kč se jim prostě nechce. Stejné ceny na D1 umožňují benzínkám vzájemně si „nekonkurovat“.

Nejde mi tu rozhodně o těch směšných 200 - 300 Kč / nádrž, to je detail, jde zde o princip. Strašně nerad sponzoruji obchodníky, co si účtují za zboží více, než je obvyklé, aniž nabízejí lepší kvalitu, delší záruku, či lepší služby. Nechci tyto obchodníky podporovat, mám naopak přímý zájem, jako zákazník, na jejich krachu. Když už musím tankovat na D1, je to většinou "za 300 Kč", na dojezd, pumpař se na mě sice dívá jako na socku, ale já mu s klidem říkám, že pokud by neměl benzín o 3 Kč / l předražený, natankuji "plnou". Pokud to bude dělat více lidí, možná to s nimi i pohne 😉

Druhá možnost je podat podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby zjevně nepřiměřené a kartelové ceny benzínu na D1 prošetřil. D1 je totiž skvělý případ "kartelové dohody", kde člověk nemá možnost volby, a členové kartelu jej mohou neomezeně poškozovat.

V tomto článku žádný masakr motorovou pilou nenajdete. Nenajdete tu totiž naprosto žádný článek. Je pouze na vás, abyste si jej vytvořili. Jsou skoro Vánoce a já nemám chuť něco rozsáhlého psát.

Pravidla pro vaše psaní jsou jednoduchá: tento článek bude vznikat jako soustava propojených komentářů. Já začnu první větou, a kdokoliv může pokračovat. Prostě si přečtěte komentáře, a příběh dále doplňte. Při odpovědi vždy zvolte "odpovědět na tento komentář", ať je jasné, jak plyne děj. Je možné odpovídat i na starší komentáře a vytvářet tak různé a zcela nezávislé dějové linie.

Toto je tedy dada příběh, který píší čtenáři. Je nepřístupný osobám pod 18 let. A začíná takto: "Je mi 20 let, jmenuji se Průša, jsou Vánoce, a jsem úchyl."

Pokračování je na vás… V komentářích nebudou tolerovány žádné urážky bělochů, černochů, židů, muslimů a Ježíška, preferuje se vtip.

Dan Brown - Da Vinciho kód

Já vím, teď si asi klepete na čelo, tři roky stará kniha, film uveden před půl rokem. Fakt je ale ten, že osobně mám odpor k věcem, ke kterým se strhne obrovská reklama, a proto jsem tuto knihu dosud ignoroval. Nicméně, překonal jsem se, a Da Vinciho kód si v českém překladu od Barbory Michálkové zakoupil. Knihu jsem začal číst minulý víkend v sobotu, a den nato ji dočetl.

Dan Brown je "popová hvězda" v oblasti spisovatelů, téma "Svatého grálu" podává mimořádně poutavě, zábavně, a s velkým nádechem tajemství. Co na tom, že se jedná pouze o fikci, je to skvěle napsaná fikce, a "pohádky pro dospělé" mají na knižním trhu své nezastupitelné místo. Po dlouhé době autor, který umí psát a zaujmout.

Film jsem neviděl a nedoporučuji jej, toto téma se pro film jednoznačně nehodí, snad může mít smysl jen kvůli Audrey Tautou, kterou jsem si doslova zamiloval v "Amélii z Montmartru" a v "Bůh je velký, já ne". Čtení Da Vinciho kódu je spíše intimní věc, a dívat se na něco drasticky zjednodušeného s 500 lidmi v kině nepatří podle mého názoru k dobré zábavě.

Pokud máte rádi dobře napsanou fikci, kniha Da Vinciho kód je skvělá volba.

Bill Bryson - Stručná historie téměř všeho

Snažit se na 500 stránkách shrnout Stručnou historii téměř všeho zní rovněž jako mírně pošetilá věc, nicméně, Billu Brysonovi se to povedlo. V tomto díle laicky přístupným, populárním a velice čtivým způsobem vysvětluje události od velkého třesku, přes vznik života jako takového, až po stvoření moderní civilizace. Rovněž vysvětluje řadu nejvýznamnějších vědeckých objevů.

Není to žádná fikce, jsou to pečlivě posbíraná, pochopená, a tlumočená vědecká fakta z mnoha oborů, a je to jedna z mála knih, kterou jsem po jejím "zdolání" četl za pár měsíců znovu.

Knihu vydalo nakladatelství Pragma a přeložila Jana Novotná. Myslím, že to je skvělý tip na vánoční dárek, ostatně tlustý balíček knih by pod stromečkem neměl nikdy chybět.