Zákaz kouření, tedy zákaz zabíjení a poškozování jiných, je v civilizovaném světě samozřejmostí.
Je zcela perverzní, že narkomani, zabíjející jiné lidi, si u nás stále obhajují svoji svobodu zabíjet jiné (kouření zabije 18 tisíc lidí ročně, z toho 1500 nekuřáků).
Kouřící lidé, tedy narkomani, toto nechtějí slyšet. Že jsou bezohlední sobci, co zabíjí jiné lidi (plus někteří k tomu smrdí jako bezdomovci, i když právě nekouří).
Hospoda, restaurace či bar je de-facto veřejný prostor (nebo alespoň veřejně přístupný komukoliv), byť v soukromém vlastnictví, který zajišťuje věci pro lidi nezbytné. Stejně jako si majitel nemůže říci, že tam nechce černochy, Romy či staré lidi, prostě musí obsloužit všechny (neboť stát tuto svobodu zajišťuje zákonem), a hospoda musí splňovat řadu hygienických norem, stejně by návštěvník, který narkomanem není, a užívá tyto běžné služby pro veřejnost, neměl být na veřejně přístupném místě kuřáky zabíjen a omezován.
Trh zde bohužel nefunguje a ani nemůže - postavit hospodu znamená významné investice, podléhá regulacím, a na 1 m2 prostoru není možné vydat neomezené množství hospod. Rovněž tak přemístění se do jiné hospody není zdarma a proveditelné v nulovém čase. Někdy jde o desítky km. V provozování hospod, barů a restaurací tedy ani nemůže existovat dokonalá konkurence, která by problém vyřešila.
Většina lidí narkomany nejsou (cca 65% obyvatelstva), přesto ale většina hospod a barů kouření povoluje. Historická úlitba narkomanům. Není zbytí, člověk se najíst musí, jít se občas pobavit a posedět s přáteli taky, většina z nás nesedí prostě pořád doma.
Zákaz kouření znamená, že stát konečně respektuje a vymáhá svobodu jednotlivce, který nefetuje a nechce být pasivně zabíjen cigaretami.
Zákaz kouření je svoboda.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Ale kdepak. Tak to přeformulujme - zákaz zabíjet lidi je svoboda.
V případě zákazu kouření je to svoboda jít do restaurace, baru, na koncert, do jakékoliv veřejné prostory, a nebýt tam zabíjen kuřáky.
