XBox 360 » Konzoloid

Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří při zaslechnutí slov "Electronic Arts" skřípou zuby, ale počin jejich nové "Freestyle" divize mi opravdu hnul žlučí, nicméně recenzentova práce nespočívá jen v hraní klenotů, nýbrž i "průšvihů". Pokud nepatříte mezi konzolové hráče, tak je pochopitelné, že jste o hře nazvané Facebreaker asi nikdy neslyšeli a já Vám gratuluji - patříte mezi šťastné lidi. Ve své podstatě je to mlátička vystavěná na pravidlech boxu, tzn. že ve hře jsou přítomny zhruba 4 pohyby - úder na spodní partie, poté na ty vrchní a ještě speciální silný útok, který se dá provést pouze v případě, že jste oponenta lehce vykolejili několika po sobě jdoucími údery. Posledním je, pro každou postavu unikátní, dovednost - jeden umí někoho odhodit, druhý se umí zneviditelnit a tak dále.

EA Freestyle se podařilo vytvořit box bez boxu s komiksovou grafikou vykradenou z Team Fortress 2, jehož pravidla jsou primitivně jednoduchá, hra jako taková je právě díky použití oněch dovedností nevyvážená a míra frustrace neúnosná. Boj proti některým postavám je noční můrou, když Vás třikrát po zhruba 10 minutové vyvážené bitce speciální dovedností omráčí, zasadí několik ran a je hotovo. I funkce nazvaná GameFace, kterou redaktoři zahraničních serverů opěvují, je silně frustrující. Jedná se o import Vaší tváře do hry, kde poté můžete bojovat s Vaším obličejem.

Co vlastně "casual" hry jsou? Dle definice na Wikipedii je to takový titul, který má jednoduché ovládání a lehce pochopitelná pravidla, prostě něco, co si může zahrát každý. Na Xboxu 360 je takovým agregátorem těchto her služba Live Arcade (služba umožňující zakoupit a stáhnout je na HDD), na které každou středu vychází minimálně jeden nový přírůstek. Nicméně o XBLA mluvit nehodlám a ani nechci posuzovat zda jsou "casual" hry záchranou herního průmyslu (který se stává hodně drahou záležitostí i pro velké společnosti).

Píši pro portál (Xboxweb.cz), který se zaměřuje na Xbox 360 a spravuji sekci Xbox Live Arcade, takže s těmito hrami přicházím do styku relativně často, ale sem tam se mi do ruky dostane i "review" kopie nějakého AAA titulu, čímž momentálně byla Viva Piñata 2: Trouble in Paradise (jakýsi simulátor zahrady), která se stala inspirací k napsání tohoto článku.

Bojovky, mlátičky, říkejte jim jak chcete. Vždy se jedná o tu samou věc - v malinkaté aréně proti sobě stojí dva bojovníci (popříadě bojovnice) a mlátí do sebe roztodivnými zbraněmi, někteří obzvláště drsní pouze pěstmi. Mlátí, bojují, poskakují a hekají dokud jeden z nich nepadne. Já osobně jsem se s tímto žánrem setkal někdy v roce 1999, kdy jsem si u kamaráda na Playstationu 1 zahrál nějaký díl Mortal Kombat a již tehdy mi ta hra přišla stupidní. Nyní, takřka po 10 letech je situace stejná. Bojovky na konzole stále vycházejí, hráči je stále kupují a jsou ještě stupidnější.

O konzoli Xbox 360 pocházející z dílen společnosti Microsoft slyšel prakticky každý a totéž platí i o Xbox Live, ale málokdo ji opravdu používal a ví jak vypadá. Tuto službu si většina lidí spojuje s poplatky, které spolu s poruchovostí (která už je u nových modelů minulostí) vyvolávají silné emoce v hráčích odrostlých (nebo spíše ještě neodrostlých) na PC platformě, kde hrají hry stažené ze "sociálních" fór a jim podobných služeb. Je zcela evidentní, že těmto lidem chybí informace, chybí jim komplexní pohled na Xbox Live a já doufám, že jim ho tento článek pomůže, alespoň částečně, vytvořit.