Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Obecně na internetových diskuzích kolem chování servisů najdete v drtivé většině případů jen ty špatné zkušenosti. Pokud totiž reklamace (resp. oprava) notebooku proběhne úplně v pořádku, tak není důvod s tím ještě někoho obtěžovat na fórech. Pokud ale člověk cítí nějakou křivdu, má potřebu to rozhlásit do světa – jako třeba já tady na blogu 🙂.

Projevy všech takových uživatelů navíc často ani nemusí odpovídat úplně realitě. Však to znáte, přece se sami neshodíte tím, že prozradíte, co jste sami udělali špatně. Pak by ta kritika přece tak dobře nevyzněla. Z toho všeho vyplývá jedna důležitá věc – nevěřte úplně všemu, co v diskuzích někdo napsal.

Ten servis to taky nemá vždy jednoduché

Nedávno mě pobavila jedna krásná reklamace. Pověděl mi o ní člověk z českého zastoupení jedné známé firmy, která notebooky vyrábí (zmiňovat ji ale nebudu). Týká se to jednoho uživatele smolaře, kterému se zanesl do větráku prach. On se rozhodl, že ho vyčistí, jenže měl strach, že by otevřením porušil záruční pečetě (zvláštní – žádné tam nejsou 🙂). Nějakým mě neznámým způsobem vyřízl mřížku u ventilátoru a vyčistil ho. Mřížku se rozhodl vrátit za pomoci „vteřiňáku“ zpět. Jenže ouha. Lepidlo prokapalo dovnitř a přilepilo nejen mřížku, ale i samotný ventilátor 🙂.

Rozhodl jsem se po roce a půl obměnit svůj stávající notebook za něco novějšího. V několika následujících dílech tohoto skoro seriálu se pokusím popsat všechno, co mě k tomu vede, co mi nabízí současný notebook a co naopak čekám od toho nového. Ačkoli jsem měl možnost intenzivně testovat jen za poslední rok desítky notebooku, při výběru svého vlastního nejsem o nic rozhodnější než takový ten běžný model člověka, co si chce koupit svůj první přenosný počítač a přijde s tím na fórum.

Záměrně jsem začal rovnou zápornými vlastnostmi. Nakonec totiž sami uvidíte, že u nového notebooku je podstatně jednodušší předejít nějakým záporům, než předčít nějaké opravdu vychytané vlastnosti.

Reprezentativní design

Pod tím si asi každý představí něco jiného. Vzhledem k tomu, v jaké společnosti se vyskytuji, za reprezentativní vzhled nepovažuji žádné oválné lesklé blbiny. Sám jsem v otázkách vzhledu velmi konzervativní (ač v recenzích se umím vžít i do role cílového zákazníka a hodnotit vzhled z tohoto pohledu). Nějaká černá hranatá krabice tak vlastně vůbec není záporem. Je to naopak přednost. Za jedny z nejhezčích business notebooků považuji „grafitové“ HP Compaq (vyjma všech modelů končících písmenem S).

Moje stávající FSC Amilo V3205 se vzhledem řadí spíše do home segmentu. Tomu odpovídají různé lesklé části. V kombinaci s nepříliš kvalitní povrchovou úpravou se tak notebook snadno upatlá. Teď po roce a půl už jsou plasty i mírně vyleštěné a vyšisované. Rád bych zvolil pro příště něco, co dbá i na tento parametr (ačkoli jde čistě jen o čistě estetický prvek).

Je docela vtipné sledovat na všech novinkových serverech věnovaných notebookům, neustálé ohlašování nějaké konkurence levnému mininotebooku ASUS Eee PC. Skoro mám pocit, že se tam řídí heslem: „Každý den aspoň jeden nový ohlášený klon“. Pokud náhodou patříte mezi tu část lidí, která ještě tyto novinky nevynechává, tak jste si museli všimnout, že se obměňuje v podstatě pár základních šasi s různými barvami a názvy výrobců (kteří si to kupují jako OEM).

Když to vidím, tak mám totiž pocit, že každý druhý dnes prodávaný notebook musí být z této kategorie. Jenže není. Celé už to na mě působí mírně otravně jako takový vyčpělý hype. Na druhou stranu jsem zvědav, kolik se toho ještě vyrojí. Největší radost teď musí mít hlavně ASUS, protože ten má díky těmto klonům výbornou reklamu. Zde je ještě všechno umocněno pozdržením procesorů Atom, které vypadá jak dohoda Intelu s ASUSem. Ve výsledku se totiž mluví o spoustě konkurence, která ale není v prodeji. Správně namlsaný zákazník po mnoha článcích o levných noteboocích naběhne do obchodu a odnese si... Eee PC 🙂.

Pamatujete ještě, když svět oběhly zprávy, jak se chystají nové HD displeje s poměrem stran 16:9? Jak se hlásilo, že jich první várky odebírá mnoho velký výrobců? Já si to ještě matně pamatuji. Protože notebook používám především (99% času) na práci, rozměrům 16:9 jsem nefandil už od začátku (zkušenosti jsem měl především z malých 11“ subnotebooků, kde se tento rozměr „s oblibou“ používá již dlouho). Doufal jsem ale, že by nové displeje konečně zas mohly nabídnout vyšší kvalitu. O to více, když přihlédnu k faktu, že jsou určeny na filmy a multimedia.

Jaká je realita? Samsung je momentálně snad jediným výrobcem 16“ HD displejů a model s rozlišením 1366x768, který bude pravděpodobně brzy v mnoha multimediálních noteboocích do 30 tisíc, nenabízí vůbec žádný posun ani proti těm nejlevnějším 15,4“ WXGA displejům, které lze najít i v noteboocích za 9 900,- Kč s DPH. Maximální výhrady mám k pozorovacím úhlům. Vertikálně má tento displej pouhých (!!) ±30°. Na obrázku tedy můžete vidět, jak vypadá záznam z jednoho koncertu (tedy tmavší scéna) na takovém „HD“ displeji z mírného podhledu (ten úhel je 30-40°, takže nic velkého). Co na to říct? Je to hnus.

Závěrem

Nakonec jsem tedy došel k názoru, že pokud chci opravdu multimediální notebook, je lepší si koupit třeba business HP Compaq 6710b (6715b) s WSXGA+ displejem, který má všechny parametry výrazně lepší a kvalitou reproduktorů je na tom lépe než většina těch multimediálních. Celá ta HD mánie je dnes prostě k smíchu. Pod pojmem „High Definition“ si představuji víc než jen nějaké konkrétní 16:9 rozlišení. Počítám prostě s lepším audiovizuálním zážitkem a to podobné displeje nenabídnou.

Je to poprvé, co jsem nechtěl otravovat někoho dalšího s vytvořením webu (vytvoření stylů z mojí grafiky). Protože jsem nemocný, nechtělo se mi vůbec v noci spát, takže jsem se začal učit ccs v vůbec psaní webů. Výsledkem je tedy můj první web napsaný celý v PSPadu bez cizí pomoci. Měl by být dokonce i validní. Pokud teď čekáte rozsáhlou prezentaci, tak vás asi zklamu. Je to jen jedna jednoduchá stránka.

Pokud máte nějaké věcné připomínky, klidně se pochlubte v komentářích. S psaním webů opravdu nemám žádné zkušenosti. Při dělání designu jsem se také nepřetrhl. To bylo tak deset minut včetně spuštění notebooku a geniálního programu MSPaint.

Možná, že vám nadpis připadá úplně hloupý (taky aby ne, že). Notebooky jsou přece strašně těžké na to, abychom si na ně dávali poutko a zavěsili si je na krk. Vezměte si ale, jak jsou na tom fotografové.

Bratr mi tu nechal položený jeho fotoaparát a ten mě nějak velmi zaujal, tak jsem si přinesl váhu a porovnal, zda je těžší než můj notebook. No hádejte? 🙂 Můj notebook vážil přibližně 1,8 kg. Jeho „foťák“ o kilo více. Když vezmu v potaz, že on v práci má tohle monstrum třeba celý den na krku, tak si říkám, že s těmi notebooky jsme na tom ještě celkem dobře 🙂.

O víkendu jsem se rozhodl k zásadnímu kroku. Rozhodl jsem se zakoupit doménu www.swarm.cz (i s hostingem). Tento nápad jsem měl v hlavě už dobrých pár let, ale moje pohodlnost (čti lenost) jej dokázala vždycky zakopat zas někam do kouta. Jaké mám plány s vlastní doménou? Momentálně mám rozházené všelijaké informace a projekty po mnoha serverech a všechno je to hrozně nekonzistentní a neaktuální.

Tímto krokem bych chtěl všechno postupně sjednotit a zpřehlednit. Na stránce by tak mohlo být nějaké info o školních pracích, různých projektech vzniklých v mém volném čase, (freeware) hrách, na kterých jsem se kdysi dávno podílel, a možná bych mohl vystavit i nějakou tu svou grafiku. Stejně tak bych tam mohl mít i nějakou „sebepropagaci“.

O přesunu blogu jsem se také bavil s Radkem, adminem tohoto serveru. Z jeho strany to není problém. Z mé strany to bude určitě znamenat ještě nějaké úsilí nahodit redakční systém a všechno okolo nastavit. Cokoli spojeného s weby mě už kdysi dávno začalo obcházet obloukem. Navíc bych rád ještě provedl velkou restrukturalizaci, co se týká kategorií. Stávající kategorie nejsou úplně vhodné a je v tom trochu zmatek. To vše ale vyžaduje mnoho úsilí a času, kterého se mi také moc nedostává.

Doufám, že i po dalším přesunu mi bude zachována přízeň čtenářů. Pokusím se i nadále psát objektivně, nezaujatě a bez podlézání.

Mám nyní možnost otestovat zařízení s procesorem VIA C7 s frekvencí 1,2 GHz. Přiznám se, že jde o mé první setkání s úspornými procesory VIA, a tak se musím podělit o pár poznatků.

VIA nikdy nedělala procesory, které by svou rychlostí trhaly asfalt. Na výkonné procesory tu byli jiní a jejich tvrdá konkurence i dnes téměř znemožňuje příchod někoho dalšího. Dávných časů byla obrovská mezera na trhu - ano úsporné procesory tenkrát zas moc nefrčely. Tah VIA byl tedy zcela logický (to říkám hlavně proto, že nejde o odpověď na nějaký procesor Intelu).

VIA C7 1.2 GHz

Nenechte se zmást relativně vysokou frekvencí (však nejlevnější procesory klasických velkých notebooků mají klidně jen 1,46 GHz). Výkon takového procesoru je někde na úrovni Celeron-M podtaktovaného na 500 MHz. Porovnání s desktopovými procesory je tak skoro zbytečné. V stolních počítači by nikdo něco takového určitě nechtěl. Ani v klasickém notebooku podobný procesor nemá své místo.

Kdyby byl VIA C7 ve všem jen špatný, tak na trhu moc dlouho nevydrží. Logicky teď tedy přijdou i klady. C7 je velmi malý a úsporný procesor. Svou spotřebou trumfuje i aktuální Intel procesory (blíží se pouze Intel A100/A110, který není moc rozšířený a výkon není o moc vyšší). Malé rozměry čipu a minimální nároky na chlazení dělají z C7 ideální volbu pro zařízení s ohledy na miniaturní velikost a nízkou cenu.

Určitě to znáte. Děláte něco důležitého (užitečného) a musíte při tom hledat na internetu. Z jedné stránky se dostanete na jinou, z té zas na další a z té na Wikipedii. Na Wikipedii začnete procházet i různá další témata, která už se s původním cílem vůbec neshodují. Nakonec přijde odkaz na Youtube a je to zabité 🙂.

Něco podobného se mi teď také povedlo, ale aspoň jsem se dobře pobavil.  Jedna věc, kterou Apple vyčítám, je jeho snaha se držet určitý přežitých principů v rešení GUI svého operačního systému (mimochodem jejich hardware mám docela rád). Jenže, co už dneska třeba moc nevyhovuje, to tenkrát byla maximální špička. Zrovna to GUI je perfektní příklad.

Našel jsem dvě videa. Jedno je z roku 1984 a ukazuje schopnosti „business“ počítače Apple Lisa s jeho operačním systémem. Druhé je o dva roky novější a ukazuje schopnosti obyčejného PC s operačním systémem Windows 1.04. No zamyslete se sami, který systém se vám líbí víc.

Apple Lisa demo from 1984 Part 1

Microsoft Windows 1.04 demo

Když to tak vidím, tak si říkám, že spoustu své práce bych byl schopen dělat už na takovém počítači, jako byl právě Apple Lisa. Je vidět, že spousta těch tehdy použitých postupů se dodnes nezměnila. A přitom člověk by si říkal, jaká velká evoluce tu byla 🙂.

V pátek bylo počasí venku opravdu hnusné. Prostě ideální stav na lenošení. Vzhledem k tomu, že zastávám víkend začínající už v pátek (tudíž v pátek mě nikdo ve škole/práci nemá šanci vidět mimo speciálních případů), trávil jsem páteční den se svou milou v teple domova. Ačkoli se dost vyžívám v nových technologiích a vším tím recenzováním je to ještě umocněno, dokážu si užít i kouzlo poctivé staré techniky.

Společnost nám při našem lenošení tentokrát dělaly Plíhalovy a Nohavicovy staré LP desky 🙂.