Ze života

Dříve jsem byl zvyklý, že prodejce měl mnoho znalostí nabraných díky velkému množství rozličného zboží, které mu procházelo pod rukama. Díky tomu byl důležitým článkem při rozhodování, co vlastně koupit. U počítačů tohle kdysi platilo (samozřejmě ne u všech) a absencí internetu to všechno bylo ještě podtržené. Jenže dneska je situace úplně jiná.

Nejúspěšnější jsou ti, kteří kolikrát vůbec nemají přehled, co vlastně prodávají. Korunu tomu nasadí třeba návštěva nějakého menšího obchůdku, kde vám prodavač říká úplně nesmysly s ledově klidnou tváří (u notebooků to poznám s přehledem, ale děsí mě, v jakých všech dalších odvětvích mě prodavači krmí stejnými hloupostmi). O hypermarketech s elektronikou pak přímo škoda mluvit.

Začínám mít pocit, že prodejce je ten poslední, komu lze věřit. Když něco řekne on, tak nejen, že se tím neřídit, ale pro jistotu jeho informaci raději ověřit, zda to není přesně naopak. Ve výsledku je nakonec nejlepší si před každým nákupem sednout k počítači a najít si k produktu co nejvíc recenzí a uživatelských zkušeností. I 10 minut vás vyzbrojí takovým způsobem, že můžete vědět několikrát víc než člověk, co vám věc prodává.

Blogeři jednou za čas napíšou, že končí a jednoduše přestanou psát. Časem se k tomu samozřejmě všichni vrátí, ale to není podstatné. Já jsem přestal psát a nenapsal jsem tu o tom sáhodlouhý příspěvek. Těm několika málo mým čtenářům tedy vzkazuji – ne, neumřel jsem 🙂 (a jak tak vidím články z poslední doby, tak ani Radek neumřel, což mě velmi těší). Zajímavosti a postřehy ze světa notebooků se jen oddělily od zbytku serveru MyEgo.cz a dostaly nový vzhled.

EDIT (23. září): Pokud vás trápí, že přímo ode mě momentálně žádné články nevychází, tak je to z důvodu rekonstrukce mého blogu. Vyčkejte do konce týdne. Děkuji.

Výrobci se s vážením svých notebooků nikdy moc nepřetrhli, a to ani ti, u kterých by člověk čekal nějakou větší slušnost (prakticky všechny business notebooky se váží oholené na kost a rozdíl je někdy proti uváděné hodnotě skoro půl kila). Jenže většina lidí musí tahat notebook i s napájecím adaptérem a o tom člověk kolikrát neví vůbec nic, dokud notebook nevybalí – jen několik málo výrobců přehledně udává alespoň výkon adaptéru. Výkon ovšem sám o sobě také nic neřekne. Následující obrázek ukazuje, jak velké rozdíly mezi adaptéry mohou být a přitom jde v podstatě jen o adaptéry pro tři nepříliš výkonné notebooky.

Všimněte si těch dvou větších od Sony a rozdílu v jejich velikosti. Oba mají přitom stejný výkon (90 W) a ostatní parametry. Sony tímto způsobem odlišuje levné modely od drahých (ten větší je k notebooku za ~20 tisíc a ten menší k notebooku za ~25 tisíc). Zajímalo by mě, zda se Sony vyplatí přibalovat 90W adaptéry, když ani jeden z notebooků nepotřeboval ze sítě odebírat víc, než 65 až 70 W. Půl kilová cihlička se totiž pěkně pronese.

Nejmenší adaptér je od mého notebooku Lenovo ThinkPad R61. Je opravdu malý a patří k těm nejmenším, jaké lze k běžnému notebooku dostat. Na druhou stranu nejde o nějakou výsadu top značky, protože něco podobného jsem měl i u předchozího FSC Amilo Pro V3205. Když jsem pak vybíral tento notebook, tak jeden z požadavků směřoval právě na velikost (a hmotnost) zdroje. Je smutné, že o adaptérech se lze momentálně dozvědět jen z recenzí (a to jen na některých serverech).

Po několika dnech jsem se konečně vrátil domů a rozhodl jsem se, že už musím poklidit na disku svého notebooku. Ačkoli ho mám přibližně čtvrt roku, na disku (160 GB) už nemám skoro žádné volné místo a všude mám strašný nepořádek. Standardní věci sice vím, kde hledat, ale občas se něco ztratí a vynoří, až když už to není potřeba 🙂.

Notebook sice startuje stále velmi rychle a nejeví žádné známky zpomalení, ale úklid prostě potřebuje. Bohužel není žádný systém, který by byl schopen uklízet automaticky za mě, takže mi nezbývá, než si sem tam k tomu sednout, něco promazat a něco hodit do složek.

Vážně by mě zajímalo, jak jste na tom vy. Patříte do skupiny, která má několik let na ploše stále stejné ikony a za životnost počítače ani nezaplní disk, nebo jste schopni vyplnit disk ještě týden po vybalení počítače z krabice?

PS: Už se postupně vracím do běžného školně-pracovního režimu, takže se můžete začít zas těšit na větší aktivitu celého blogu a hodnotné zápisky.

Nově jsem si založil účet na serveru twitter. Kdo to nezná, tak bych je řekl, že jde o jakýsi „mikroblog“, kde lze psát ty věci, co by na článek nebyly. Na novém blogu (na kterém se teď zas po zkouškách intenzivně pracuje) by měly být zprávy z twitteru zobrazené někde ve sloupci po straně, takže pak to teprve bude mít ten pravý význam.

Já tento prostor využiji nejspíše k nějakým menším postřehům z recenzování, různým úletům mimo tuto tématiku a asi i k umisťování odkazů na weby/obrázky, co mě nějak zaujaly.

Můj účet tedy je: http://twitter.com/diagon_swarm

Vyloženě s notebooky u nás dělá videa snad jen Živě.cz (konkrétně Tomáš Holčík). Jejich recenze se mi líbí, ale není to úplně to, co by bylo v mých silách a navíc u videa jsem radši, když je co nejkratší při zachování informační hodnoty, což vyžaduje nějakou tu přípravu, a ve výsledku pak platí nepřímá úměra mezi délkou videa a délkou přípravy. Něco takového tedy zatím vidím pro mě jako nereálné.

Jenže video dokáže některé vlastnosti notebooku ukázat mnohem lépe než několik odstavců textu. Mluvím třeba o pozorovacích úhlech a hlavně mechanickém provedení (resp. tuhosti šasi). Po dohodě s vedením jsem se proto odhodlal ke klasickým recenzím dělat kratičké „video-přídavky“, kde budou některé vlastnosti notebooku názorně předvedeny.

Včera jsme doma dokončili poslední práce na domácí síti a konečně tak je celý dům zasíťován gigabitovým ethernetem. Stálo to hodně odhodlání, což dokazuje i fakt, že k rekonstrukci sítě došlo až po tolika letech. V domě byly počítače téměř odjakživa, takže když se tu něco stavělo, šlo ještě o síť s rychlostí 10Mbit. Ta byla dokonce zprvu realizována koaxiálním kabelem. Posledním vylepšením tak byl pouze přechod na UTP kabely před mnoha a mnoha lety.

Dostal se mi na ICQ odkaz na zábavné téma zahraničního fóra thescambaiter.com, kde jeden člověk popisoval, jak se rozhodl vytřít s podvodníkem, který se snažil (možná ještě snaží) okrádat důvěřivce.

Když jsme kdysi prodávali notebook ASUS A2D, tak také přišel nějaký mail o tom, že by ho chtěl člověk z Nigerie a vymýšlel, jak realizovat celý obchod. Nejsem naivní, tak se prodej uskutečnil standardnější cestou a notebook se dostal do rukou občana této země. Vzhledem k tomu, že se u nás mluví tak nestandardním jazykem, jakýkoli mail podobného typu v angličtině velká část lidí rovnou považuje za nějakou levárnu. Je mi ale jasné, že někde v anglicky mluvících zemích je podstatně těžší rozeznat, co je relevantní pošta, co spam a co nějaký podvod.

Ve zkratce

Člověk na zmíněném fóru se rozhodl podvodníky potrestat, a tak zkusil rozehrát takovou malou úlisnou hru. Souhlasil s prodejem několika notebooků za $4000 + poštovné. Zloděj poslal balíček s bankovkami na poslání balíku, (falešným) šekem na $4500 a instrukcemi, že je potřeba všechno odeslat (včetně $500 přeplatku) co nejrychleji. Je to takový malý trik na důvěřivce. Ti v ideálním případě přijdou na to, že je šek nekrytý, až ve chvíli, kdy už je vše posláno.

Někdy si z redakce odnáším místo notebooku (nebo k němu) nějaké příslušenství. Takovým příslušenstvím může být cokoli od TV karty, přes modemy až po různé konvertory a externí grafiky. Zatímco u notebooku se málokdy stane, že by s ním přišel nějaký zásadní problém, který by mi nutnou dobu k testování značně prodloužil, u příslušenství je to jiné. Dělají ho často menší firmy, neřeší se to tak moc jako notebooky a někdy to jsou vyloženě cajkové výrobky, které se ve výsledku ukáží jako nepoužitelné, a není je tak vlastně ani možné zrecenzovat.

pěkné, jenže ten sample výrobek na sobě nemá ani štítek s názvem 🙂

Bezkonkurenčně nejvíc času jsem strávil asi s ASUS XG Station, který jsem přitom ani neměl možnost pořádně otestovat. Ztroskotalo to totiž na problému najít 100% kompatibilní notebook. Teď jsem dostal nějaké bezdrátové modemy (v jednom případě celou sadu i s notebookem jako bundle) a všeho všudy můžu říct, že bez vlastního připojení k internetu bych asi ani jednu z těch věcí neměl možnost rozběhat. U T-Mobile pro jistotu na přibaleném čistě nainstalovaném (od nich) notebooku nejdou stahovat aktualizace z Windows Update (přes Wifi) a karta s už nahranými ovladači se nechce připojit. U U:fona mi tam zas radši nepřibalili ani instalační CD (to není ani u T-Mobile) a USB modem se nehlásí i jako flashdisk, na kterém by byly ovladače, jak to občas bývá.

UPDATE: Oni mi u T-Mobile navíc dali neaktivní SIMku, boha jeho...

Poslední dobou vždycky chytnu nějaký haluzní problém, který si moc neumím vysvětlit. Před pár dny to byl můj notebook, když mu přestal hrát levý reprák. Nic nepomáhalo (z výstupu hrálo na sluchátka všechno správně, ale když jsem vytáhl kabel sluchátek, tak zas hrál jen jeden reproduktor, a tak jsem si rovnou našel, kde se telefonicky řeší objednání technika na on-site opravu. Před tím jsem ovšem zkusil nabootovat nainstalovaný Linux, abych měl jistotu. Hle – reproduktory hrály oba. Následoval tedy reboot do Windows, kde už bylo také všechno v pořádku. Některé problémy si holt neumím vysvětlit.

Další z nich přišel včera večer. Výrazně se zpomalilo připojení k internetu. Protože doma na té lince nejsem sám, tak jsem to nechal být (navíc teď mám doma mimo své PCMCIA karty s Vodafone EDGE i růžovou PCMCIA „4Gay-kartu“ T-Mobile a Ufounův USB modem). Dnes ráno ovšem bylo všechno úplně stejně zasekané (ani video z Youtube nešlo pořádně přehrát), tak mi to nedalo a začal jsem hledat příčinu. Na routeru v obýváku blikala jedna dioda jako o život. Ta, která vede na switch na druhém konci baráku – když jsem přišel do místnosti se switchem, tak jsem nechápal, kde se může tvořit přenos, když jeden počítač tam byl vypnutý, druhý úplně odpojený a po třetím tam zůstala jen dokovací stanice (asi si ho bratr vzal do práce). Switch jsem odpojil a internet začal běhat, jak má. Zkusil jsem místo něj dát jiný switch a zapojil jsem jen kabel z hlavního routeru. Zas bylo vše zpomalené. Ještě jsem vyzkoušel notebook, abych se ujistil, že problém hledám ve špatné místnosti.