Kavárna

Když jsem v neděli dopoledne uveřejnil záměr udělat "upgrade" z Meridy 500-V na vyšší řadu MTB, ani jsem netušil, že za 24 hodin budu jezdit na něčem jiném. Kolo jsem v neděli večer prodal, a začal se zajímat, co pořídit jiného.

Ve výběru byla také Merida, konkrétně model 900-D, zvažoval jsem i karbonový 2000-V, trošku nad cenové rozmezí byl GT Zaskar Expert Disc, a jako hlavního favorita jsem měl Superior XP 920. Author se mi v modelovém roku 2008 vůbec nelíbí, ve výběru nebyl.

Merida je v TFS 900-D bohužel poměrně výrazně těžší, 2000-V je moc zajímavé kolo, ale zase postrádám hydrauliku na brzdách, a GT Zaskar Expert Disc v ceně 38.000 Kč není nikde k sehnání . Výběr tedy padl nutně na Superior XP 920.

CykloAdam.cz (Praha 6) jej nabízí ve velice příjemné 10% slevě, za 29.600 Kč a skladem, tak jsem se na to jel ihned podívat.

Superior XP 920 Disc

Týden stará Merida 500 v dojezdila. Dnešní dopolední projížďka se změnila v odpolední 12 km dlouhou procházku s kolem. Asi to bude na 90kg živé váhy prostě slabé kolo. Trošku jsem se chtěl pobavit v terénu, pořádně zabral a utrhla se přehazovačka, zavěšená na kousku hliníkové patky. Bohužel to neodnesla jen ta patka, měnit se musela i přehazovačka...

Radek Hulán vs Merida 500 v
1 : 0

Jako malý kluk jsem kolo miloval. Moje kolo byl jasně žlutý silniční Favorit, měl 14 (2x7) rychlostí, vážil asi tunu (rám nebyl žádný dural či hliník, ale poctivé železo), měl zahnuté berany, a jezdil úžasně rychle.

Skoro celé léto jsem strávil tím, že jsem na něm jezdil po celém okolí, a pokud jsem nejezdil, seřizoval jsem mu brzdy, přehazovačku, a samozřejmě po tisící zalepoval duše. Bylo to prostě parádní kolo, a klukovi poskytovalo to hlavní - svobodu.

Když bydlíte na miniaturní vesnici je kolo nástroj jak "komunikovat". Můžete za kýmkoliv zajet, vzdálit se z dosahu rodičů, anebo se jen tak prohánět po silnici. Prostě jste svobodný. Svoboda je to nejdůležitější, co člověk má (politická vsuvka: a co mu komunisté a socialisté chtějí vzít).

Jezdil jsem často desítky km s klukem co se jmenoval Standa Dubecký, ve škole mu to sice vůbec nešlo, snad i propadal, ale na kole mu to jako jedinému z okolí opravdu šlapalo, ostatní s námi nestačili držet tempo. A bylo na něj spolehnutí.

Žlutý Favorit vydržel jezdit asi 10 let, měl toho za sebou opravdu hodně, a až ve 20 letech (1993) jsem si koupil vlastní nové silniční kolo. Byl to Peugeot, stál 50.000 Kč (na dnešní dobu by to bylo kolo tak za 140.000 Kč), měl duralový rám, vážil pár kilogramů, a jezdil tak, že člověk nemusel ani šlapat. Bylo to prostě pohádkové kolo. Lítal jsem na něm jako šílenec, snad i rychleji než auto.

Bohužel, měl jsem jej asi dva měsíce, a poté mě na jedné rušné silnici srazila ve zhruba 100 km/h  jedna nepozorná řidička. Strávil jsem měsíc v nemocnici na JIPce, a půl roku doma a na rehabilitaci. Podle doktorů jsem neměl ani přežít ani chodit, auto mě drtilo zhruba 50 metrů po silnici před sebou, než jsem se odkutálel do strouhy. Přežil jsem a chodím 🙂

Nicméně makal jsem na sobě, dělal poctivě na rehabilitaci, zatínal v zimě zuby bolestí, když nefunkční noha uklouzla na ledu, a dnes ta moje levá noha i kotník funguje, byť je to uvnitř stále jen nestabilně srostlých 30 rozštípaných kousků dohromady. Mohu dokonce lyžovat, problém mi nedělá (v pevných Salomon botách) ani černá sjezdovka v Alpách. Určitou bolest se prostě člověk naučí ignorovat, zvláště když ji převáží rozkoš ze sjezdu více než 3 km vysoké hory.

Na silniční kolo jsem ale po této epizodě zanevřel, mám prostě strach. Místo kola jsem se chtěl začít věnovat v létě běhání, koupil si Adidas Ozweego boty, ale nejde to, kotník neustálé nárazy nesnesl (třeba lyžování nebo bruslení ale nevadí).

Když jsem poprvé (narychlo) poslouchal album Volta, tak se mi nelíbilo. Stahoval jsem toho hromadu, a jen jsem to tak rychle zvukově roztřiďoval. Podruhé mě to vyloženě nudilo. Poslouchal jsem je z povinnosti se o tom něco opravdu dozvědět. Potřetí mě rozčilovalo. Chápete? Rozčilovala mě hudba. Přesto jsem ji poslouchal a doufal, že to někdy přijde.

No, přišlo to. Jako kuře s modrýma nohama. Dnes jsem si to poslechnul znovu na Shure SE530. A zamiloval jsem se do Björk.

The Dull Flame Of Desire je  mimořádná skladba, naprosto vzrušující je Declare Independence (kuře s modrýma nohama tam tvrdě bojuje!), ale i (dobře!) vykalkulovaná elektro-odrhovačka Innocence je najednou prudce poslouchatelná (kuře se svléklo a tančí do elektro-rytmu jen s jablkem bez polevy).

koupíte si sluchátka a zamilujete se do tohoto

Podle druhého dojmu ta sluchátka nemohu doporučit. Prostě to nedělejte. Koupíte si je, zamilujete se do Björk, a co pak budete dělat? Ona je z Islandu a vy na ni nemáte ani telefonní číslo...

Hudba se Shure SE530 je až moc velká zábava. Kuřata s modrýma nohama, nasoukaná do žlutého jablka, se zeleno modrou cukrovou polevou, to je prostě příliš. Takové kuře není ani trochu košer. A vám se to najednou líbí. Připadám si jako zdrogovaný, a ona to dělá jen hudba. A Björk, převlečená za kuře. A ta nová sluchátka... Efekt zábavnosti zvaný Shure SE530.

Vracel jsem dnes Adamovi Perutkovi (sluchatka.net) dříve recenzovaná in-ear sluchátka Klipsch Image, a při té příležitosti si poslechnul i něco jiného, a to jak na jeho aparatuře (Vincent S2 CD přehrávač + Edgar SH-1 sluchátkový zesilovač), tak na Zune 80GB (velice slušný audio výstup, zdroj ve WMA Losseless, tedy 100% CD kvalitě).

Zde je pár prvních dojmů z dnešního poslechu několika high-endových sluchátek.

Etymotic Research ER-4 MicroPro

Jako první jsem testoval Etymotic Research ER-4 MicroPro v ceně 6.900 Kč. Jedná se o jednoměničová sluchátka, u nichž se zřejmě inspiroval Klipsch Image, nicméně nejsou zaměřené na basovou složku, ale na dokonalou reprodukci výšek a přesnou lokalizaci.

• už po prvních pár minutách jsem byl (oproti Klipsch Image, které mají useknuté výšky) ohromen právě podáním výšek a dokonale přesnou lokalizací
• téměř u nich ovšem neexistují basy
• vynikající je čistota, detailnost  přednesu a rychlost
• jsou mimořádně pohodlné na nošení, zhruba jako Klipsch Image
• sluchátka jsou ryze "audiofilská", rozhodně nejsou univerzální, poslech Red Hot Chili Peppers na nich nebyl požitek kvůli nedostatečné basové složce
• Zune 80GB má tyto sluchátka problém utáhnout, jsou určena impedancí pro stolní aparatury

Shure SE530

Shure SE530 v ceně 10.800 Kč je můj favorit a nový člen domácnosti. Tato sluchátka jsem si zamiloval.

Shure SE530 - hrají tak, že vám hudba bude způsobovat prudkou radost

• nasazuji si trojměničový (!!) model Shure SE530; přestože jsou tato sluchátka rozměrově velká, tak nijak netlačí, jen se dotýkají ušního lalůčku (dlouhodobou pohodlnost ale bude potřeba ještě otestovat)
• mám k nim od počátku kladný vztah, protože jsem předtím měl Shure E5c; nicméně ta jsem musel prodat, bolelo z nich po chvíli ucho
• hlavní dojem je: zábava; hudba na Shure SE530 mě baví, přednes je velice neutrální, nic ve zvuku nechybí ani nepřebývá, nic nevadí, zvukové pásmo je dokonale "spojité", výborná je lokalizace (i když ER-4 s chybějícími basy ji mají snad ještě výraznější), a hlavně se ve mě dostavuje nebývalý pocit radosti z poslechu hudby, který umí navodit jen málokterá sluchátka
•  říkám si, že mám asi vybráno, přesto testuji dál

Pokud dlouhodobě čtete tento web, tak víte, že in-ear sluchátka mám moc rád.

Používal jsem absolutní high-end ve formě Shure E5c ($550), zkoušel jsem ale i levné modely typu Zune Premium Headphones ($40), Creative Aurvana ($70) či Senheiser CX300 ($80).

Tento test představí v současnosti ta nejmenší a nejpohodlnější in-ear sluchátka na světě - Klipsch Image ($350).

Klipsch je velice významná americká firma známá především pro své vynikající reproduktorové soustavy, s nástupem MP3 přehrávačů se ale pustila i do oboru, kde dosud kraloval Etymotic, Shure, Ultimate Ears a další, a to rovnou vývojem nejmenších in-ear sluchátek.

In-ear sluchátka (IEM) rozhodně nejsou "pecky"

Je důležité zdůraznit, že in-ear sluchátka nejsou "pecky". Zatímco v případě pecek v ceně $10 přikládaných například k iPodu se jedná o naprosto otřesný zvukový zážitek, tak in-ear sluchátka (dále v textu jen IEM) jsou zcela jiné koncepce než "pecky", jejich zvuk je typicky výrazně high-endový.

In-ear sluchátka se, jak název napovídá, zastrkují až do samotného zvukovodu ucha, izolují velice dobře od okolního hluku, a potřebují tak pro svoji činnost mnohem menší vybuzení. Jejich přednes je podstatně rychlejší a čistší než u čehokoliv jiného, co jste dosud slyšeli, problémem bývá jen "kompatibilita s uchem".

Přemýšlel jsem, jak kvalitně vyřešit audio pro herní použití na PC. Jedna z možností je samozřejmě obludná 5.1 aparatura, zabírající spoustu místa, a otřásající v 01:00am celým barákem.

Zamítnuto.

Druhou možností jsou sluchátka.

Probíral jsem různé varianty sluchátek s Adamem Perutkou ze sluchatka.net, a v podstatě jsme oba dospěli k závěru, že ideální volbou pro hry na PC pro jednoho člověka jsou in-ear měniče. Tedy žádné obří reprobedny a zesilovače, žádná uzavřená mohutná klasická sluchátka, která jsou nepohodlná na dlouhodobé nošení (a přitom nijak zvlášť dobře neizolují), ale miniaturní několikamilimetrové in-ear "pecky" zasunuté do zvukovodu.

Začal jsem používat Premiuem EarBuds dodávané k Zune 80GB, a jsou na hry překvapivě dobré. Jejich basová složka je velice důrazná, přednes je mimořádně rychlý a čistý, a jsou skutečně pohodlná. Člověk s nimi slyší spoustu nuancí a zvuků, které mu při poslechu reproduktorů ujdou. Dobrá hra znamená samozřejmě i kvalitní hudba, často se jedná o "na míru" napsané soundtracky přehrávané v kvalitě OGG 192kbps či lepší.

In-Ear sluchátka řeší i otázku hluku a odrušení, ve 3D je každá grafická karta (a high-end typu NVIDIA 9800GX2 obzvláště) prostě více slyšet, a dokonalá izolace in-ear sluchátek od okolního prostředí to řeší.

Druhou věcí je samozřejmě prostorové prostředí her.

Creative X-Fi umí 5.1 zvuk dodávat do stereo sluchátek prostorově, a to díky CMSS-3D technologii. Funguje to opravdu velice dobře, i při stereo sluchátkách je lokalizace "hrajících" objektů překvapivě přesná.

Pokud hledáte (téměř) dokonalé řešení pro hry, zkuste in-ear sluchátka. Budete velice mile překvapeni.

Osobně mám moc rád in-ear sluchátka, tedy taková, co si doslova zastrčíte do zvukovodu. Jejich výhoda je v perfektní izolaci od okolního hluku, nutné nižší úrovni hlasitosti (neboť sluchátka nemusí neustále překřikovat hluk okolí), a také ve větší dynamice reprodukce, protože miniaturní měniče zvládají logicky určitá frekvenční pásma lépe než 3cm drivery.

Negativem in-ear sluchátek je, že ne každý je dlouhodobě snese v uchu (a to mluvím třeba jen o jedné hodině).

K absolutní špičce v in-ear sluchátkách patří Shure E5C, ale ty jsem asi před rokem prodal s iPodem 60GB. K Zune 80GB jsem hledal něco jiného, a volba padla na (sice levná, ale zvukově vzhledem k ceně opravdu povedená) Creative Aurvana In-Ear Headphones.

Creative Aurvana

Samozřejmě sluchátka v prodejní ceně $70 není možné přímo srovnávat na zvukové podání modelu za $500, přesto jsem s nimi velice spokojen.

Dokonalá je u nich zejména izolace od okolního hluku, zde převyšují většinu modelů jiných firem (ať už je to Shure E2c, Etymotic ER6i či Ultimate Ears super.fi 3). Naprosto špičkový u těchto sluchátek je vynikající komfort pro dlouhodobé nošení, ani po 10 hodinách nepřetržitého používání (v letadle) mě z nich nebolela hlava či uši, což je malý zázrak.

Titulek článku má být parafráze na moji dřívější recenzi iPodu Video (páté generace) 60GB, s podtitulkem Hype or Hot? Zune je odpověď Microsoftu na velice populární Apple iPod, což není špatný přehrávač, ale jeho závislost na strašných iTunes a dost pomalý a nepovedený firmware (pokud jej nenahradíte RockBoxem) jej velice těžko umožňují klasifikovat jako nejlepší hudební přehrávač.

Zde tedy nastupuje Zune 80GB a 8GB, který musí být lepší než iPod, aby uspěl na trhu.

Zune varianty a balení

Zune (druhé generace) se vyrábí ve dvou základních variantách, první je s 1.8" diskem o kapacitě 80GB pod názvem Zune 80GB a poté s flash pamětí, nazvaný Zune 4G / 8G. K výběru je hned několik barevných provedení, od černé, červené, růžové, bílé, až po kontroverzní hnědou.

Zune 80GB a Premium sluchátka

Každý Zune umí přehrávat hudbu ve formátu WMA, WMA Lossless, WMA Pro, AAC (MP4, M4A, MOV), MP3 (CBR i VBR) a dalších, a video ve formátu WMV (max 720x576 pixelů), MPEG-4, H.264 a DVR-MS  (tedy záznam televizního vysílání z Windows Media Center).

Navíc je na přehrávači dostupný prohlížeč obrázků (libovolný obrázek si můžete nastavit jako pozadí), podcasty, rádio s podporou RDS (fungující skvěle i v Evropě), a poté "Social" záložka, kterou popíšu později.

V balení dostanete, kromě přehrávače, sluchátka a USB konektor pro připojení k PC a nabíjení. To je celé. Samotný software pro synchronizaci si musíte stáhnout ze Zune.net (má asi 30MB a podporuje Vista x86 i Vista x64).

S menším Zune 4/8GB dostanete běžná sluchátka typu "pecky", který hrají průměrně (což je ovšem stále lepší než mírně podprůměrná hudební kvalita iPodu), ovšem se Zune 80GB dostanete vynikající Premium in-ear sluchátka s nylonovým opletením přívodního kabelu a magnetickým uchycením, která hrají doslova skvěle. Můžete si je dokoupit za zhruba $35 i k menšímu Zune.

Oba přehrávače mají displej o velikosti 320x240px, v případě Zune 80GB má úhlopříčku 3.2" (tedy výrazně větší než iPod Classic), navíc je tento displej překryt skutečným sklem a ne plastem, a v případě Zune 4/8GB o velikosti 1.8" (zde je pouze plastový kryt).

Služební cesty Microsoftu jsou opravdu náročné. Vedro, sůl, nedostatek vody, 80 metrů pod hladinou moře, a večer středně propečené steaky o váze pouhých 32 uncí...

Alespoň tak vypadal sobotní výlet do Death Valley 🙂