... že se proti němu spojí všechny hloupé hlavy.
Respektive anglicky: When a true genius appears, you can know him by this sign: that all the dunces are in a confederacy against him.
Jonathan Swift (1667–1745), anglický spisovatel, satirik, pamfletista a génius
WinAmp byl vždy velice populární přehrávač, i když tak trošku nedodělek, člověk se musel hodně snažit aby jej solidně nakonfiguroval, což nakonec platí i pro Foobar2000.
S uvedením naprosto skvělého Windows Media Player 11 a následně jeho integrace ve Windows Vista jsem na Winamp a Foobar zapomněl. Nicméně stáhnul jsem si ze zvědavosti WinAmp 5.5, a byl jsem docela překvapen, zhruba po 10 letech se konečně výrobce vzmohl na slušnou Media Library, což je základ každého dobrého přehrávače.
Není to sice stále tak promakané jako Windows Media Player 11, ale už se to na audio dá používat, i pokud vaše hudební sbírka má kolem 10.000 písniček a z nějakého důvodu nechcete výborný WMP 11.
WinAmp 5.5 přináší konečně lepší Media Library
První auto, které jsem si koupil, byla v roce 1994 červená Škoda Felicia GLX. Byl jsem tehdy ještě student, moc peněz jsem neměl, a Felicia byla jedno z mála nových aut, které jsem si ještě mohl dovolit koupit. Jezdil jsem s ní asi rok, zpočátku jsem byl docela spokojen, jako naprosto nezkušený řidič, ale postupně to moc dobré zážitky nebyly.
Problém těchto miniautíček je extrémní hluk, kdy při jízdě po dálnici (Brno - Praha - Brno) máte pocit, že kolem neustále řve stádo paviánů (třeba kolem Humpolce, jak jsou betonové panely), mizerní jízdní vlastnosti (poskakuje to po silnici jako splašená koza díky malému rozvoru a rozchodu) a velice špatná pasivní i aktivní bezpečnost.
Přestože to bylo moje první auto, a měl bych je mít asi rád aspoň z nostalgie, není tomu tak. Když jsem o dva roky později vydělal trošku více peněz a koupil si nový Mercedes E280 (nová řada W210), pochopil jsem, že do něčeho podobného Felicii už nikdy nesednu.
Felicie jsem samozřejmě dále viděl často, je to nakonec nejpopulárnější auto na českých silnicích, ale vždy mi pohled na ta miniautíčka připomenul jeden mrazivý den v roce 1996, kdy se stala hromadná havárie na D1 u Jihlavy, pár desítek aut v extrémně husté mlze do sebe narazilo, a když jsem poté o hodinu později opatrně objížděl se svojí "E-klasou" kolem, tak jsem hromadu miniautíček (a jejich předchůdců - Favoritů) viděl rozmlácených a rozpůlených, prostě rozmačkaných jako papír. A kolem mrtvolky...
Když jsem jezdil s Felicií, měl jsem strach o svůj život a z extrémního hluku a stísněného prostoru jsem dostával klaustrofobii. Jsou to špatná auta. O Mercedesech se mezitím vyprávěl (pravdivý?) příběh, kdy jede chlap po dálnici, narazí do Favoritu, smete jej ze silnice, a po deseti kilometrech jej zastaví policejní hlídka při kontrole rychlosti (ve skutečnosti se jen chtějí podívat na motor) a povídají mu, že má "trošku poškrábaný nárazník". Nebo to bylo Volvo?
Každopádně, před pár dny jsem jel s ex-manželkou, měl jsem auto v servisu a potřeboval kus cesty svézt, řídila firemní Fabii (I), a já se cítil opět jako student zavřený v konzervě zvané Felicia. Po více než deseti letech opět zážitek s malou Škodovkou. Vzadu vpravo seděla na sedačce dcera, a já si tak nemohl ani sednout dopředu na sedadlo spolujezdce, protože i skrčené nohy by mi lezly z auta ven, mačkal jsem se tedy vzadu za sedadlem řidiče a přál si aby to miniautíčko bylo aspoň o centimetr delší. A celou cestu jsem se bál, aby kolem neprojelo rychleji nějaké větší auto a "neodfouklo" nás ze silnice...
Když na dálnici vidím "novou" Fabii (II), chytá mě doslova záchvat smíchu, oni ta auta snad (aspoň to tak opticky působí) dělají stále menší a menší, a navíc mají neustále ten zábavný zvyk, označkovat tyto nákupní tašky jako "rodinné auto".
Nerozumím tomu. Favorit / Felicia / Fabia I/II není rodinné auto, maximálně je to levné auto pro "singles" či pro studenta. Dokážu si také představit Fabii jako auto na snadné parkování do Prahy, prostě na popojíždění pro jednoho člověka po městě, ale ne jako rodinné auto, s nímž je potřeba jet i po dálnici či na dovolenou.
Jak říkám, nemám rád miniautíčka. Ale pokud je vy milujete, kupte si je a užijte si je 🙂
Creative je společnost, která má velice zvláštní marketing. Zcela běžné je u této společnosti, že zcela odlišné produkty nazývá stejným jménem, s cílem prezentovat zaostalou věc jako "lepší" a podpořit tím její prodeje.
Bylo tomu tak už v době Creative Live! 24-bit, který neměl naprosto nic společného se skutečnou Creative Live! kartou, přesto měl velice podobný název, či s Audigy LS, která neměla opět nic společného s (v té době slušnou) Audigy.
Creative X-Fi je zcela jistě průkopnická karta, s kvalitním DSP, ASIO 2.0, EAX HD 5.0, podporou pro 24/192 zpracování signálu a dalšími funkcemi. Například X-Fi Xtreme Music je takováto skutečná X-Fi. Jednalo se dlouhou dobu o nejlevnější, a přitom zcela plnohodnotnou X-Fi kartu:
Xtreme Music je plnohodnotná X-FiSpiderPig does whatever SpiderPig does
Chuck Norris byl na místě dopadu atomové bomby. Dodnes má trochu opálenější kůži. Zde je pár faktů o této slavné postavě:
<toto na silnici opravdu nedělejte>
Pokud si myslíte, že umíte řídit auto, pravděpodobně se pletete. Pokud vaše auto nemá přes 400hp, není červené, a nemá náhon na zadní kola, ani se tomu často nedá říkat auto (no dobře, čtyřkolky bych vzal na milost, ale "předohrab" ne, navíc často s traktorovým, pardon, dieselovým, motorem).
Sám jsem najezdil kolem 1 miliónu km, bez nehody, a často to bylo v rychlostech 250-300 km/h. Je to docela zábava, letíte si po německé dálnici na Frankfurt či Hannover, a kolem vás "postávají" ostatní autíčka jedoucí kolem 150 km/h. Jsou tam jako patníky, vy mezi nimi kličkujete, realistický losí test. Za chvíli vám to přijde zcela normální a rychlost kolem 200 km/h považujete za odpočinkovou, kdy vám jej při jízdě přítelkyně může bezpečně kouřit…
Jet po dálnici 300 km/h je opravdu bezpečné, absolutně kdokoliv, kdo vás uvidí ve zpětném zrcátku, ihned prudce uhne. Máte tak před sebou dokonale volnou cestu. Jediný problém bývá vybrat si dobře spolujezdce či spolujezdkyni, aby vám nepozvracela sedadlo (ano, i to se stává, někteří lidé na rychlost kolem 300 km/h a kličkování mezi patníky nejsou zvyklí).
Takže, základem dobrého řidiče je rychlé červené auto se zadním náhonem.
Druhým požadavkem je brutálně vysoká inteligence a schopnost se rychle rozhodovat. Jeden můj kamarád, geniální matematik, jezdí pouze podle statistické pravděpodobnosti. To není špatná metoda, ale záleží, kolik měření jste už provedli a jak ta data zpracováváte. On jich moc neprovedl a je málo risk-averse, a proto se v jedné zatáčce srazil s Tatrovkou, která tam dle veškeré statistické pravděpodobnosti rozhodně neměla být.
Tak předně, jste náš člověk?
Máte skleněné oko,
falešný chrup nebo třeba berlu,
nějaký háček, někde malou svorku,
hrudníček z korku, gumu do rozkroku,
pár štychů na důkaz, že něco chybí?
Nic takového?
Jak vám pak ale máme něco dát?
No, kvůli tomu se hned nemusíte rozplakat.
Ukažte ruku. Dlaň otevřít.
Prázdná? Hm - no jo.
To nic, my vám do ní dáme ruku,
která ji i té prázdnoty zbaví,
bude vám nosit čaj, zahánět bolesti hlavy,
Ta vám udělá všechno, stačí poručit.
My jsme hráli, vy jste hráli, na cimbály, všechny myši tancovaly! Pražský výběr je nesmrtelný, Michael Kocáb je Bůh, ale kdo přijde po něm? Česká hudba stojí posledních 20 let za velké kulové. Je to odpad a hnus, velebnosti!
Něco takového jako Infected Mushroom / Vicious Delicious, prostě bad ass, se u nás netočí. A to nemluvím o Röyksopp, Fatboy Slim, Chemical Brothers, Moby (sice komunista, ale zpívat umí), Gorillaz, Morcheeba či prudce dokonalý Massive Attack pro pomalé zasouvání a vysouvání a zasouvání a vysouvání celou noc.
U nás máme homosexuálního (nic proti 4%) Drdu bez hlasu a osobnosti, skřeta Anetu bez emocí a s pseudonezávislou image, nesmrtelnou Hanu Zagorovou se sedmi kosmetickými operacemi, pivaře bez mozku Kabáty, lolitu Šárku Vaňkovou bez prsou, zkušeností i nadání, dítě Ewu Farnou s přejatými "hitovkami" ze zahraničí, a pár dalších. Nuda, nuda, nuda.
Současná česká hudba nestojí ani za to stahování z rapidshare, tak je špatná a bez invence. Všechno jsou to jen loutky, kterým někdo jiný napsal text, jiný je šoupe po jevišti, a třetí jim dělá makeup. Nic syrového, nic opravdového. Žádná Nirvana, co burcuje lidi ze spaní a zvedá ze židlí v obýváku, když je poprvé uslyší.
I když vlastně jedna holka mě zaujala, neburcuje, ale v té šedi je to docela dobré, Gabriela Al Ghabba a její album Contra factum. Psala si je sama, je tam cítit její překvapivě vyzrálá osobnost, má to náboj, je to procítěně zazpívané. Není to loutka, kterou tahají za šňůrky.
Nicméně jedna slušná zpěvačka hudební kulturu Česka nedělá, zvláště když jí zdatně konkuruje Michal Disco David, nicotná Bára Zemanová, Těžkej vesnickej Pokondr či ufňukaně vulgární Wohnout.
Nejlepší českou hudbu tak budou paradoxně produkuvat DJs, mixujíce jednotlivé zahraniční fláky do sebe a pak nějaký (hard)-trance… Ale to je dost málo, ne?
Pokud jste na MTV zaznamenali klip White & Nerdy, tak vám asi neušlo jméno "Weird Al" Yankovic. Tento člověk, zabývající se primárně parodií, mi byl dlouho velkou neznámou, přitom některé jeho skladby jsou doslova božské.
Podívejte se třeba na parodii na slavný velkofilm Forest Gump s popěvkem "He’s Gump, he’s Gump, what’s in his head?":
Opravdu dobrá a skvěle zazpívaná je i parodie na Nirvanu a její Smells Like Teen Spirit, nazvaná pochopitelně Smells Like Nirvana:
