Hudba

Díky jednomu z našich klientů (který dané představení spoluorganizoval a upozornil mě na ně) jsem byl v neděli svědkem úžasného vystoupení čínského tanečního, hudebního a "multimediálního" tělesa Divine Performing Arts v Janáčkově divadle v Brně.

Silně vám doporučuji, pokud budete mít tu možnost, si na Divine Performing Arts zajít, a to přestože "čínské těleso" není až tak přesný popis - umělci jsou sice Číňané, ale do jednoho emigranti žijící nyní v New Yorku. Vynucená emigrace za svobodou.

Část klasických čínských tanců se tak mohla věnovat komunistickému pronásledování příznivců Falun Dafa, další tanec byl věnován Tibetu, jiný Mongolsku, tedy tématům komunisty zapovězeným a silou potíraným. Politická angažovanost ale byla cítit jen do té míry, že nic neubírala na uchvacujícím provedení celého představení, nestala se z toho "agitka". Většina tanců byla postavena na motivy starobylých legend o bozích.

Divine Performing Arts se dá těžko popsat slovy - je to zážitek určený pro vaše oči a uši. Tak jen krátce: barevný, okouzlující, dojemný, svěží, inspirující, sladěný, dokonalý, harmonický, naplňující.

Vidět v jedné větě společně slova Antonio Vivaldi a Trance Nation musí jistým osobám způsobovat žaludeční vředy. Přesto je to právě skladatel klasické hudby Antonio Vivaldi a jeho Concertos / Trevor Pinnock, a kompletní set trance hudby v sérii Ministry of Sound nazvaný Trance Nation, co nejčastěji poslouchám při práci.

Při programování složitých a vznešených věcí je to právě Vivaldi, který mě doprovází celé hodiny při soustředění se na kód.

A při programátorské rutině je to zase Trance Nation, který udává tempo.

Zkoušel jsem i jiné interprety, ale nesedí mi. Například Bach (Johann Sebastian) při práci vyloženě ruší, jeho burcující přechody zcela zlomí a zničí tok myšlenek a přesměrují je jinam. S Bachem je nemožné pracovat. To už snad i Antonín Dvořák je lepší. Ladné plynutí Vivaldiho klasické hudby naopak mozek při práci stimuluje a masíruje.

Pro programátorskou rutinu je dobré naopak zůstat v "produktivním rytmu". Je to jako při šlapání na kole, důležité je držet stále stejné (či velice podobné) tempo šlapání, pak (alespoň já) jedu rychle, efektivně a s minimální únavou.

Trance Nation, tedy celé minuty se opakující jeden a ten samý rytmus, právě tuto rutinu a tempo navozuje, a mozek pak doslova chrlí vlastní kód rychleji a efektivněji než jej i trénovaný písař je schopen psát.

Populární interpreti se k práci mimochodem vůbec nehodí, poslouchat při programování Nirvanu, Infected Mushroom či Rammstein znamená po chvíli rozmlátit monitor i klávesnici, protože u toho nejde dělat vůbec nic.

Antonio Vivaldi versus Trance Nation. Krása, složitost a vznešenost versus efektivní tempo.

Když jsem poprvé (narychlo) poslouchal album Volta, tak se mi nelíbilo. Stahoval jsem toho hromadu, a jen jsem to tak rychle zvukově roztřiďoval. Podruhé mě to vyloženě nudilo. Poslouchal jsem je z povinnosti se o tom něco opravdu dozvědět. Potřetí mě rozčilovalo. Chápete? Rozčilovala mě hudba. Přesto jsem ji poslouchal a doufal, že to někdy přijde.

No, přišlo to. Jako kuře s modrýma nohama. Dnes jsem si to poslechnul znovu na Shure SE530. A zamiloval jsem se do Björk.

The Dull Flame Of Desire je  mimořádná skladba, naprosto vzrušující je Declare Independence (kuře s modrýma nohama tam tvrdě bojuje!), ale i (dobře!) vykalkulovaná elektro-odrhovačka Innocence je najednou prudce poslouchatelná (kuře se svléklo a tančí do elektro-rytmu jen s jablkem bez polevy).

koupíte si sluchátka a zamilujete se do tohoto

Podle druhého dojmu ta sluchátka nemohu doporučit. Prostě to nedělejte. Koupíte si je, zamilujete se do Björk, a co pak budete dělat? Ona je z Islandu a vy na ni nemáte ani telefonní číslo...

Hudba se Shure SE530 je až moc velká zábava. Kuřata s modrýma nohama, nasoukaná do žlutého jablka, se zeleno modrou cukrovou polevou, to je prostě příliš. Takové kuře není ani trochu košer. A vám se to najednou líbí. Připadám si jako zdrogovaný, a ona to dělá jen hudba. A Björk, převlečená za kuře. A ta nová sluchátka... Efekt zábavnosti zvaný Shure SE530.

Vracel jsem dnes Adamovi Perutkovi (sluchatka.net) dříve recenzovaná in-ear sluchátka Klipsch Image, a při té příležitosti si poslechnul i něco jiného, a to jak na jeho aparatuře (Vincent S2 CD přehrávač + Edgar SH-1 sluchátkový zesilovač), tak na Zune 80GB (velice slušný audio výstup, zdroj ve WMA Losseless, tedy 100% CD kvalitě).

Zde je pár prvních dojmů z dnešního poslechu několika high-endových sluchátek.

Etymotic Research ER-4 MicroPro

Jako první jsem testoval Etymotic Research ER-4 MicroPro v ceně 6.900 Kč. Jedná se o jednoměničová sluchátka, u nichž se zřejmě inspiroval Klipsch Image, nicméně nejsou zaměřené na basovou složku, ale na dokonalou reprodukci výšek a přesnou lokalizaci.

• už po prvních pár minutách jsem byl (oproti Klipsch Image, které mají useknuté výšky) ohromen právě podáním výšek a dokonale přesnou lokalizací
• téměř u nich ovšem neexistují basy
• vynikající je čistota, detailnost  přednesu a rychlost
• jsou mimořádně pohodlné na nošení, zhruba jako Klipsch Image
• sluchátka jsou ryze "audiofilská", rozhodně nejsou univerzální, poslech Red Hot Chili Peppers na nich nebyl požitek kvůli nedostatečné basové složce
• Zune 80GB má tyto sluchátka problém utáhnout, jsou určena impedancí pro stolní aparatury

Shure SE530

Shure SE530 v ceně 10.800 Kč je můj favorit a nový člen domácnosti. Tato sluchátka jsem si zamiloval.

Shure SE530 - hrají tak, že vám hudba bude způsobovat prudkou radost

• nasazuji si trojměničový (!!) model Shure SE530; přestože jsou tato sluchátka rozměrově velká, tak nijak netlačí, jen se dotýkají ušního lalůčku (dlouhodobou pohodlnost ale bude potřeba ještě otestovat)
• mám k nim od počátku kladný vztah, protože jsem předtím měl Shure E5c; nicméně ta jsem musel prodat, bolelo z nich po chvíli ucho
• hlavní dojem je: zábava; hudba na Shure SE530 mě baví, přednes je velice neutrální, nic ve zvuku nechybí ani nepřebývá, nic nevadí, zvukové pásmo je dokonale "spojité", výborná je lokalizace (i když ER-4 s chybějícími basy ji mají snad ještě výraznější), a hlavně se ve mě dostavuje nebývalý pocit radosti z poslechu hudby, který umí navodit jen málokterá sluchátka
•  říkám si, že mám asi vybráno, přesto testuji dál

Pokud dlouhodobě čtete tento web, tak víte, že in-ear sluchátka mám moc rád.

Používal jsem absolutní high-end ve formě Shure E5c ($550), zkoušel jsem ale i levné modely typu Zune Premium Headphones ($40), Creative Aurvana ($70) či Senheiser CX300 ($80).

Tento test představí v současnosti ta nejmenší a nejpohodlnější in-ear sluchátka na světě - Klipsch Image ($350).

Klipsch je velice významná americká firma známá především pro své vynikající reproduktorové soustavy, s nástupem MP3 přehrávačů se ale pustila i do oboru, kde dosud kraloval Etymotic, Shure, Ultimate Ears a další, a to rovnou vývojem nejmenších in-ear sluchátek.

In-ear sluchátka (IEM) rozhodně nejsou "pecky"

Je důležité zdůraznit, že in-ear sluchátka nejsou "pecky". Zatímco v případě pecek v ceně $10 přikládaných například k iPodu se jedná o naprosto otřesný zvukový zážitek, tak in-ear sluchátka (dále v textu jen IEM) jsou zcela jiné koncepce než "pecky", jejich zvuk je typicky výrazně high-endový.

In-ear sluchátka se, jak název napovídá, zastrkují až do samotného zvukovodu ucha, izolují velice dobře od okolního hluku, a potřebují tak pro svoji činnost mnohem menší vybuzení. Jejich přednes je podstatně rychlejší a čistší než u čehokoliv jiného, co jste dosud slyšeli, problémem bývá jen "kompatibilita s uchem".

Přemýšlel jsem, jak kvalitně vyřešit audio pro herní použití na PC. Jedna z možností je samozřejmě obludná 5.1 aparatura, zabírající spoustu místa, a otřásající v 01:00am celým barákem.

Zamítnuto.

Druhou možností jsou sluchátka.

Probíral jsem různé varianty sluchátek s Adamem Perutkou ze sluchatka.net, a v podstatě jsme oba dospěli k závěru, že ideální volbou pro hry na PC pro jednoho člověka jsou in-ear měniče. Tedy žádné obří reprobedny a zesilovače, žádná uzavřená mohutná klasická sluchátka, která jsou nepohodlná na dlouhodobé nošení (a přitom nijak zvlášť dobře neizolují), ale miniaturní několikamilimetrové in-ear "pecky" zasunuté do zvukovodu.

Začal jsem používat Premiuem EarBuds dodávané k Zune 80GB, a jsou na hry překvapivě dobré. Jejich basová složka je velice důrazná, přednes je mimořádně rychlý a čistý, a jsou skutečně pohodlná. Člověk s nimi slyší spoustu nuancí a zvuků, které mu při poslechu reproduktorů ujdou. Dobrá hra znamená samozřejmě i kvalitní hudba, často se jedná o "na míru" napsané soundtracky přehrávané v kvalitě OGG 192kbps či lepší.

In-Ear sluchátka řeší i otázku hluku a odrušení, ve 3D je každá grafická karta (a high-end typu NVIDIA 9800GX2 obzvláště) prostě více slyšet, a dokonalá izolace in-ear sluchátek od okolního prostředí to řeší.

Druhou věcí je samozřejmě prostorové prostředí her.

Creative X-Fi umí 5.1 zvuk dodávat do stereo sluchátek prostorově, a to díky CMSS-3D technologii. Funguje to opravdu velice dobře, i při stereo sluchátkách je lokalizace "hrajících" objektů překvapivě přesná.

Pokud hledáte (téměř) dokonalé řešení pro hry, zkuste in-ear sluchátka. Budete velice mile překvapeni.

Osobně mám moc rád in-ear sluchátka, tedy taková, co si doslova zastrčíte do zvukovodu. Jejich výhoda je v perfektní izolaci od okolního hluku, nutné nižší úrovni hlasitosti (neboť sluchátka nemusí neustále překřikovat hluk okolí), a také ve větší dynamice reprodukce, protože miniaturní měniče zvládají logicky určitá frekvenční pásma lépe než 3cm drivery.

Negativem in-ear sluchátek je, že ne každý je dlouhodobě snese v uchu (a to mluvím třeba jen o jedné hodině).

K absolutní špičce v in-ear sluchátkách patří Shure E5C, ale ty jsem asi před rokem prodal s iPodem 60GB. K Zune 80GB jsem hledal něco jiného, a volba padla na (sice levná, ale zvukově vzhledem k ceně opravdu povedená) Creative Aurvana In-Ear Headphones.

Creative Aurvana

Samozřejmě sluchátka v prodejní ceně $70 není možné přímo srovnávat na zvukové podání modelu za $500, přesto jsem s nimi velice spokojen.

Dokonalá je u nich zejména izolace od okolního hluku, zde převyšují většinu modelů jiných firem (ať už je to Shure E2c, Etymotic ER6i či Ultimate Ears super.fi 3). Naprosto špičkový u těchto sluchátek je vynikající komfort pro dlouhodobé nošení, ani po 10 hodinách nepřetržitého používání (v letadle) mě z nich nebolela hlava či uši, což je malý zázrak.

Titulek článku má být parafráze na moji dřívější recenzi iPodu Video (páté generace) 60GB, s podtitulkem Hype or Hot? Zune je odpověď Microsoftu na velice populární Apple iPod, což není špatný přehrávač, ale jeho závislost na strašných iTunes a dost pomalý a nepovedený firmware (pokud jej nenahradíte RockBoxem) jej velice těžko umožňují klasifikovat jako nejlepší hudební přehrávač.

Zde tedy nastupuje Zune 80GB a 8GB, který musí být lepší než iPod, aby uspěl na trhu.

Zune varianty a balení

Zune (druhé generace) se vyrábí ve dvou základních variantách, první je s 1.8" diskem o kapacitě 80GB pod názvem Zune 80GB a poté s flash pamětí, nazvaný Zune 4G / 8G. K výběru je hned několik barevných provedení, od černé, červené, růžové, bílé, až po kontroverzní hnědou.

Zune 80GB a Premium sluchátka

Každý Zune umí přehrávat hudbu ve formátu WMA, WMA Lossless, WMA Pro, AAC (MP4, M4A, MOV), MP3 (CBR i VBR) a dalších, a video ve formátu WMV (max 720x576 pixelů), MPEG-4, H.264 a DVR-MS  (tedy záznam televizního vysílání z Windows Media Center).

Navíc je na přehrávači dostupný prohlížeč obrázků (libovolný obrázek si můžete nastavit jako pozadí), podcasty, rádio s podporou RDS (fungující skvěle i v Evropě), a poté "Social" záložka, kterou popíšu později.

V balení dostanete, kromě přehrávače, sluchátka a USB konektor pro připojení k PC a nabíjení. To je celé. Samotný software pro synchronizaci si musíte stáhnout ze Zune.net (má asi 30MB a podporuje Vista x86 i Vista x64).

S menším Zune 4/8GB dostanete běžná sluchátka typu "pecky", který hrají průměrně (což je ovšem stále lepší než mírně podprůměrná hudební kvalita iPodu), ovšem se Zune 80GB dostanete vynikající Premium in-ear sluchátka s nylonovým opletením přívodního kabelu a magnetickým uchycením, která hrají doslova skvěle. Můžete si je dokoupit za zhruba $35 i k menšímu Zune.

Oba přehrávače mají displej o velikosti 320x240px, v případě Zune 80GB má úhlopříčku 3.2" (tedy výrazně větší než iPod Classic), navíc je tento displej překryt skutečným sklem a ne plastem, a v případě Zune 4/8GB o velikosti 1.8" (zde je pouze plastový kryt).

WinAmp byl vždy velice populární přehrávač, i když tak trošku nedodělek, člověk se musel hodně snažit aby jej solidně nakonfiguroval, což nakonec platí i pro Foobar2000.

S uvedením naprosto skvělého Windows Media Player 11 a následně jeho integrace ve Windows Vista jsem na Winamp a Foobar zapomněl. Nicméně stáhnul jsem si ze zvědavosti WinAmp 5.5, a byl jsem docela překvapen, zhruba po 10 letech se konečně výrobce vzmohl na slušnou Media Library, což je základ každého dobrého přehrávače.

Není to sice stále tak promakané jako Windows Media Player 11, ale už se to na audio dá používat, i pokud vaše hudební sbírka má kolem 10.000 písniček a z nějakého důvodu nechcete výborný WMP 11.

WinAmp 5.5

WinAmp 5.5 přináší konečně lepší Media Library

Creative je společnost, která má velice zvláštní marketing. Zcela běžné je u této společnosti, že zcela odlišné produkty nazývá stejným jménem, s cílem prezentovat zaostalou věc jako "lepší" a podpořit tím její prodeje.

Bylo tomu tak už v době Creative Live! 24-bit, který neměl naprosto nic společného se skutečnou Creative Live! kartou, přesto měl velice podobný název, či s Audigy LS, která neměla opět nic společného s (v té době slušnou) Audigy.

Creative X-Fi je zcela jistě průkopnická karta, s kvalitním DSP, ASIO 2.0, EAX HD 5.0, podporou pro 24/192 zpracování signálu a dalšími funkcemi. Například X-Fi Xtreme Music je takováto skutečná X-Fi. Jednalo se dlouhou dobu o nejlevnější, a přitom zcela plnohodnotnou X-Fi kartu:

Xtreme Music je plnohodnotná X-Fi