MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Dostal jsem od DELTAMOBILu super nabídku na Nokii 6630, tedy nejlepší SmartPhone (a protože jsem ještě u nich na místě prodal svůj starý Siemens SX1, stálo mě to jen pár korun), zatím jeden týden Nokii 6630 používám, a koukám přitom a žasnu, kam Symbian pokročil od verze 6.1 k verzi 8.0.

Do DELTAMOBILu jezdím rád, jsou tam totiž dvě velice sympatické slečny, co se umí moc hezky usmívat, a jedna z nich (brunetka) má navíc nádherně štíhlý pas, luxusně pevná prsa a září z ní úžasné charisma (tímto ji vřele zdravím). :-)

Původně jsem pokukoval i po Nokia 9300, nicméně, Nokia 9300 nemá foťák (ono se skutečně hodí mít u sebe neustále 1.3Mpx a moci si tak ofotit jakékoliv poznámky místo jejich opisování), je o 60 gramů těžší, nemá UMTS, a je na ni mnohem méně software. Poté, co jsem objevil Nokia Bluetooth Wireless Keyboard, tedy bezdrátovou Bluetooth klávesnici k Nokii 6630, nebylo co řešit, Nokia 6630 + Bluetooth klávesnice je bezkonkurenčně nejlepší kombinace existující v dnešní době, bez problémů nahradí většinu potřeb, na které používám notebook, váží ale přitom 10x méně, a má lepší klávesnici než Nokia 9300/9500.

Taky jsem zvažoval ještě jiného kandidáta na mobilní telefon (s kvalitní klávesnicí), tedy Jablotron GDP-02, líbila se mi i reportáž na CNN, ale bohužel nemám pro tento přístroj dostatečně velké kapsy (a jinde telefon nejsem zvyklý nosit).

Article moved to: hulan.info.

Tento seriál si klade za cíl seznámit Vás s jedním z nejlepších programátorských editorů, který je multiplatformní (je psán v Javě), velice rychlý, podporuje pluginy, má kvalitní makro jazyk, a vestavěnou podporu desítek různých programovacích jazyků. V článku se podívám i na srovnání jEditu s PSPadem, de-facto českým standardem pro freewarový XHTML/PHP editor, a na možnosti, ve kterých je jEdit oproti PSPadu lepší, a proč se vyplatí jej používat.

jEdit je programátorský editor napsaný v Javě a poskytovaný v GNU GPL licenci, takže funguje v postatě na libovolném OS, ať už je to Windows, Linux, Mac OS X, OS/2, HP Unix, VMS či Solaris. Pro jeho spuštění tedy potřebujete Java Runtime Edition (JRE), a to verze 1.4.0 a vyšší (1.5.0 je testována taky). A přestože je to aplikace psaná v Javě, je mimořádně rychlá. Pro řadu operací je jEdit dokonce mnohem rychlejší než oblíbený PSPad.

Výhoda jEditu se projeví i pokud pracujete s více operačními systémy (v mém případě Windows XP, Fedora Core 3 a Solaris 9), budete mít totiž všude stejný, stejně konfigurovaný, a stejně kvalitní programátorský editor (vím, že tento požadavek beze zbytku splňuje třeba i vim).

Instalace jEditu

Protože je jEdit javovská aplikace, musíte si nejdříve stáhnout JVM, a to například balík JRE 1.5.0 od Sunu. Následně Vám k instalaci doporučuji jEdit 4.2 stable, existuje sice i verze jEdit 4.3 pre1, nicméně, neriskoval bych to, že uprostřed rozdělané práce v ní nastane chyba, je to teprve první preview verze (běžně jich bývá kolem deseti) a přijdete tak potencionálně o kus práce. Verzi 4.2 používám dlouhodobě, a je mimořádně stabilní.

Po instalaci Javy a nakopírování jEditu do C:\Program Files\jEdit\ můžete na Windows spustit jEdit například takto:

"C:\Program Files\j2sdk\bin\javaw.exe" 
  -Xms32m -mx64m 
  -jar "C:\Program Files\jEdit\jedit.jar" 
  -background

A na Linuxu například takto (cesty si samozřejmě upravte podle Vaší instalace):

/usr/java/jre1.5.0/bin/java 
  -Xms32m -mx64m 
  -jar /home/rado/jedit/4.2/jedit.jar 
  -background

Podstatné jsou zde přepínače -Xms32m a -mx64m, které umožní, aby JVM alokovalo více než standardních 8MB paměti, a to konkrétně minimálních 32MB paměti (kvůli rychlosti) a maximálních 64MB paměti (osobně větší soubory needituji), a rovněž je použit přepínač -background, který zajišťuje, že i když jEdit ukončíte pomocí zavíracího křížku okna, proces JVM zůstává stále v paměti, a při novém spuštění aplikace jEdit naběhne během několika milisekund, tedy okamžitě (dokonce ještě rychleji, než nové spuštění PSPadu). Pokud chcete proces ukončit zcela, aby nealokoval paměť, stačí použít klávesovou zkratku Ctrl+Q či volbu v menu File / Exit.

Základní nastavení jEditu naleznete v menu Utilities / Global Options, zejména je potřeba nastavit v sekci Textarea vhodné písmo, pro můj LCD monitor se na Windows nejlépe vyjímá Lucida Sans Typewriter 13 Plain, se zapnutým Smooth Text a Fractional Font Metrics a na Fedora Core 3 používám Nimbus Mono L 12 Plain.

Na MobilaMania.cz vyšel můj mírně zábavný, mírně naučný, a mírně bulvární článek (jinak řečeno, přečtěte si jej!) Proč jsou chytré telefony lepší než obyčejné mobily a kapesní počítače?

Kromě mobilních telefonů se v tom článku objeví i jedno Audi A8, jeden notebook Sony a taky Patrick Zandl ve vaně s perličkovou masáží.

Steve Balmer je dost dobrej řízek, podívejte se na jeho video, jak skáče na pódiu jako opice, a řve na celý obrovský sál: "I … LOVE … THIS … COMPANY! … YEEEEEEAH!"

Balmer je pravý americký manažer, u nás by se to asi nechytlo, ale ve Státech je takovýto přístup běžný. Sám jsem jej v jedné svojí společnosti praktikoval, a docela se to i ujalo, musel jsem 30 zaměstnancům nějak dokazovat svoji božskost, ne? ;-)

Dost dobrá je i jeho lekce virálního marketingu, pod jasným a úderným heslem: "DEVELOPERS! DEVELOPERS! DEVELOPERS! DEVELOPERS! DEVELOPERS!", zakončený nezbytným "YEEEEEEEEEEEAH!"

Na to jeho skákání na pódiu vznikl i jeden moc pěkný remix, doporučuji si jej pustit opravdu hodně nahlas :-)

Brno se od Prahy pozná jednoduše, vše v Brně funguje pětkrát pomaleji než v Praze. Brno je prostě ospalé a unavené. Chcete příklad z dopravní situace?

Praha, rušná Legerova ulice:

• na semaforu naskajuje (po dlouho svítící červené) žlutá,
• jakmile blikne zelená, celá kolona 100 aut se dává do pohybu, všichni sledují semafory, a umí řadit a rozjíždět se,
• než blikne zase červená, křižovatkou stihne projet zhruba 50 aut, které nijak neporušují dopravní předpisy (pokud tedy v té koloně nestojí Brňák, značka "B", či majitel auta se značkou "S", pak kolona na 10 sekund vytuhne, a neprojede nikdo, kromě Brňáka na červenou).

Brno, libovolná křižovatka:

• na semaforu naskajuje (po dlouho svítící červené) žlutá,
• nic se neděje,
• po 5 sekundách začne člověk v autě, co je první na řadě, hledat "šaltrpáku",
• po 10 sekundách, co již svítí zelená, se první auto rozjíždí,
• druhé auto pochopí, že už má jet (nepoznává to podle semaforů, ale podle toho, že auto před ním již dávno odjelo), začne tudíž hledat "šaltrpáku" a pomalu projede křižovatkou,
• třetí a čtvrté auto jsou Pražáci, co, naštvaní, nadávajíce na pomalé Brňáky, na poslední chvíli proletí křižovatkou na žlutou,
• páté auto již neprojede, svítí opět červená, tedy pokud se jedná o Pražáka. Pokud je to Brňák, jede klidně dál, počítá samozřejmě s tím, že prvních 10 sekund se stejně nikdo jiný z boční ulice (kromě "splašených Pražáků", kteří v Brně stejně nejsou vítání) není schopen rozjet.

Disclaimer: uvedená situace je výsledkem zprůměrování mého patnáctiletého pozorování silnic a dopravní situace v Praze a v Brně. Pokud tento článek čte Brňák, ubezpečuji jej, že právě on je rozhodně skvělý řidič, a na něj se článek nevztahuje :-)

V Praze není žádný sníh, ale u Jihlavy to vypadá moc pěkně. Akorát se nedá jet 200km/h jako obvykle…

Zvětšit tento obrázek!

BLOG:CMS je již ve standardní instalaci velice "SEO" friendly (jinak řečeno, lépe už to prostě ani dělat nejde), nicméně, pokud používáte více sekcí / weblogů, je vhodné tomu přizpůsobit i vzhledy a šablony, oproti těm standardně dodávaným. Na webu AVICENNA.cz používám celkem 7 sekcí (aka blogů), 12 různých vzhledů, 16 různých šablon, a 10 různých ExtraSkinů.

Nicméně, veškeré stránky mají jednu jedinou (stejnou) hlavičku, kam se zcela automaticky dává do TITLE název produktu, název zvolené kategorie, název sekce, či jméno společnosti, vše dle potřeby.

Takovouto hlavičku můžete zcela automaticky vytvořit díky unikátnímu rysu BLOG:CMS, a to jsou podmínky ve vzhledech:

<title>
<%if(skintype,item)%>
  <%itemtitle%> :: <%blogsetting(desc)%>
<%else%>
  <%if(skintype,error)%>
    Chyba!
  <%else%>
    <%if(category)%>
      <%category(name)%> :: <%blogsetting(desc)%>
    <%else%>
      <%blogsetting(desc)%>
    <%endif%>
  <%endif%>
<%endif%>
</title>

Takováto jednoduchá sekce podmínek v hlavičce umožní, že i pro velice komplexní web, s více než 1.500 stránkami, budete mít jen jednu jedinou hlavičku, která přitom bude vždy naprosto optimální z hlediska SEO.

Přemýšlel jsem, co Natálce koupit jako odměnu za její obrovskou snahu a za první vysvědčení, a nakonec jsem se rozhodl pro počítačovou hru The Sims 2. The Sims 2 je absolutní novinka, a mimořádně povedená. Vysvědčení bude sice až v pondělí, ale fakt byl ten, že jsme hru rozbalili a instalovali hned, tedy kolem poledne, začali ji hrát, a skončili jsme, s malou přestávkou na večeři, ve 20:00 večer.

Vtip byl taky v tom, že to nesmírně bavilo nejen dceru, ale i mě. Nejdříve jsme asi hodinu absolvovali školení, přímo ve hře, Natálka všechno četla, hýbala myší, pochopila asi stovku relací a potřeb, které každý Simík má (je to skutečně hodně dobrý a mimořádně komplexní model člověka, a v tom je krása této reálné simulace, včetně jeho sociálního, pracovního a rodinného prostředí, potřeb a starostí, aspirací), a potom jsme se vrhli na vytvoření rodiny (Hulánovi, jak jinak), takže vznikla blonďatá máma, táta s oholenou hlavou a modrou kšiltovkou, a Natálka se dvěma culíky. Modelování člověka v The Sims 2 může směle konkurovat nejlepším policejním systémům pro sestavování portrétů osob.

Hulánovi se tedy nastěhovali do nově koupeného domu, museli jsme si zařídit byt, koupit postele, ledničku, stůl pro počítač a počítač samotný, v novinách a na internetu si člověk hledal práci, občas jsme si hráli, dcera tancovala, občas si zvyšovali svoji kvalifikaci. Je to těžké popsat, protože je to snad dokonalejší a promakanější simulace než skutečná realita života.

A je to fantastická hra (nejen) pro dítě, simulace která se dá hrát týdny a měsíce. Dítě se zlepší ve čtení, umí se orientovat ve složitém prostředí, pochopí důležitost vztahů mezi členy rodiny, povinnosti a radosti. Simíci nejsou přitom jen naprogramovaní roboti, s tím, jak poznávají nové věci, mají nové emoce, učí se, mají nové potřeby, prostě jsou jako reální lidé, kteří rostou a rozvíjejí se.

Dokonce až moc reální lidé. Nechápu, jak je možné, že po nastěhování se do nového domu si šla virtuální Natálka hrát s medvídkem do horního dětského pokoje, já jsem si vzal knížku, a četl jsem si v pracovně, a Martina se si šla pro změnu zacvičit, pak osprchovat, a pak něco uvařit. Tuto viruální realitu jsem už někde přesně takto viděl ;-)

Pokud hledáte výborný dárek pro Vaše dítě od 7 let výše, The Sims 2 vřele doporučuji.