MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Enermax EG701AX je to nejlepší, co si od této špičky v oboru napájecích zdrojů můžete pro Váš počítač koupit. Řada lidí napájecí zdroj podceňuje, přitom je to zřejmě nejdůležitější součást počítače pro jeho stabilitu. Řada restartů a nestabilit počítače totiž nepřipadá na chyby ve Windows XP či v jiných komponentách, ale na nedostatečné či nestabilní napájení.

Enermax EG701AX s cenou 4.400 Kč + DPH a s reálným výkonem brutálních 600W se může pro někoho zdát jako již poněkud extrémní výkon, ale pokud používáte SLI zapojení dvou grafických karet, několik pevných disků, vysoce výkonný přetaktovaný procesor, a dvě DVD vypalovačky, je 600W taková sázka na jistotu, že vše bude řádně a zcela spolehlivě fungovat. Samozřejmě to neznamená, že by zdroj neustále spotřebovával ze sítě 600W, dodává tento výkon jen tehdy, když je to potřeba.

A pokud zrovna nepoužíváte dvě karty v SLI zapojení, bude Vám stačit i méně dimenzovaný zdroj, například typ Enermax EG565AX v ceně 3.400 Kč (+DPH), anebo jiný ze zhruba desítky značkových Enermax zdrojů.

Enermax je totiž zárukou kvality, ne každý noname zdroj, na kterém je napsáno 500W, skutečně tento výkon dodá, a pokud ano, jen nestabilně, a s naprosto nevhodným rozložením do větví, zejména 12V.

Pracuji teď na jedné takové moc zajímavé recenzi, při níž si musím hrát, střílet, zabíjet různé animované příšery či protihráče, a jsem za to navíc placen. Jedná se samozřejmě o test top myší, konkrétně srovnání Logitech MX518 Gaming Grade Mouse, Logitech MX1000 a rovněž Razer DiamondBack Magma, a to vše se skvělou herní podložkou Icemat 2nd Edition s dodanými PadSurfery.

Dosud jsem považoval Logitech MX1000 za top myš, ale až test kabelové Razer DiamondBack mi ukázal, jak významný má i tato nejlepší bezdrátová myš lag, přestože používá FastRF. Na Logitech MX518 zatím nemám názor, je určitě velice rychlá a přesná, ale zatím mi nějak nesedne do ruky, budu si na ni muset déle zvyknout.

Kompletní recenze všech třech myší by měla být dostupná nejdříve v pondělí příštího týdne.

Razer DiamondBack v noci

Pokud poprvé uvidíte na vlastní oči nový Nikon Coolpix S1, řeknete si „co je malé, to je hezké“. Tento miniaturní digitální fotoaparát je totiž asi tou nejvíce sexy hračkou, co Nikon dosud vyrobil, ostatní jeho přístroje jsou provedené spíše v macho stylu. Váha pouhých 118 gramů bez baterie a velikost krabičky od cigaret znamená, že tento obrazový zápisník můžete mít kdykoliv s sebou, třeba v náprsní kapsičce u košile, a kvalita jeho fotek je přitom dobrá.

Základní popis

Základní specifikace Nikon Coolpix S1 jsou 5.1-megapixelový senzor, 3x optický zoom, Secure Digital karty, interní paměť 12MB, miniaturní rozměry, obří 2.5“ LCD displej na zadní straně, minimum možností manuálního ovládání, ale hromada automatických Nikon funkcí, které Vám pomáhají při focení. Nikon Coolpix S1 je prostě jeden z těch foťáků, které jsou dostatečně malé na to, abyste je měli neustále u sebe, a přitom nabízejí docela dobrou kvalitu fotek s minimem kompromisů (v daném segmentu trhu).

Když jsem před pár dny recenzoval nový notebook Toshiba Satellite M40-184, byl jsem nadšen, dokonce tak, že jsem si ihned dva kusy objednal na firmu, a tři další kusy pro mého kamaráda. Toshiba Satellite L10-193 patří sice také do řady Satellite, ale jinak s top modelem M40 nemá nic společného, jedná se naopak o naprostý základ, nicméně stále se slušným procesorem a s mobilní technologií Intel Centrino.

První dojmy

Když jsem Toshiba Satellite L10 poprvé spustil, připojil se k domácí WIFi síti slůňátko na 54 Mb/s, a nainstaloval NVU WYSIWYG editor pro psaní článků, Gimp pro editaci fotek a Firefox místo MSIE, abych na notebooku mohl napsat tento článek a v praxi jej otestovat, dostal jsem mírný záchvat vzteku a hledal kladivo pro jeho okamžité zničení.

Spustil jsem totiž NVU, Gimp a potom Firefox, a následně jsem již jen čekal a čekal a čekal, a poslouchal chroustání disku a sledoval zatuhávání systému. Prostě katastrofa. Na vině nicméně není ani tak hardware notebooku, ten je docela slušný, ale konfigurace notebooku výrobcem.

Asus dělá skvělé základní desky - velice stabilní, overclocker-friendly, a rovněž desky, co mají nejlepší možný layout. Po instalaci libovolné ze sady Ai desek (což jsou veškeré novější) se ve „Správci zařízení“ objeví bohužel i jedno „Neznámé zařízení“. Při bližším pohledu je to ACPI zařízení s identifikací ATK0110:

ATK neznamená nic jiného než AsusTeK Corporation, a ovladač pro toto zařízení je nabízen formou Asus Ai Booster utility. Pokud jej nainstalujete, „Neznámé zařízení“ se ihned změní na ATK 0110 ACPI Utility, a vše bude řádně fungovat:

CPU-Z je skvělá utilitka ukazující informace o instalovaném procesoru a jeho (pře)taktování, nicméně, její start by mohl být podstatně rychlejší. Důvodem pomalého startu je zjišťování informací z SDP DDR modulů (doporučené časování a identifikace výrobce), což je většinou zcela nepodstatná a hlavně statická informace. Pokud v souboru cpuz.ini SMBus vypnete, bude CPU-Z startovat okamžitě:

Vypnutí SMBus:

[CPU-Z]
TextFontName=Verdana
TextFontSize=12
TextFontColor=000060
LabelFontName=Verdana
LabelFontSize=12
VCore=0
DMI=ON
Sensor=ON
SMBus=OFF

Když jsem před pár dny reinstaloval Windows XP a veškeré programy kvůli SLI kartám, upravil jsem si tradičně instalaci pomocí nLite. Půvabné na nLite je, že nová verze 1.0 Beta 4 umožňuje měnit i umístění a název adresářů jako Program Files a Documents And Settings, které jsou jinak příšerně dlouhé a obsahují spoustu mezer.

Pokud navíc změníte i Windows na například sys, není problém takovéto vytvořené CD instalovat na již existující systém, a nic nebude přepsáno, získáte dvě nezávislé Windows XP instalace na jednom oddílu disku, což se docela hodí.

Takováto instalace je podstatně přehlednější, a v Total Commanderu stačí při správné konfiguraci stisknout jediné písmeno, a kurzor je ihned na požadovaném adresáři.

Navíc jsou do jedné adresářové struktury, po vzoru *NIXU, sloučeny 3 různé disky a 2 DVD mechaniky, práce je potom zase o něco pohodlnější, člověk se nemusí pořád přes Alt+F2 přepínat mezi různými disky, ale zůstává pořád na „céčku“.

V praxi to potom vypadá takto:

Toshiba Satellite M40 je novinkou od jednoho z největších výrobců notebooků - společnosti Toshiba. Satellite M40 je bohatě vybavený a rychlý notebook, který je možno použít jako náhradu stolního počítače. Kromě integrování nejmodernějších technologií do těla přístroje (Intel Centrino, PCIe sběrnice, ATI X300 Mobility grafická karta, DVD Dual-layer mechanika) je ale hlavním rysem Satellite M40 skvělý TruBrite displej, který má rozlišení 1280:800 (poměr stran 16:10) a vysoký pozorovací úhel. Plocha displeje působí skleněným dojmem (podobné displeje dělá Sony ve svých top modelech LCD panelů) a jasem a kontrastem předčí většinu běžně dostupných stolních LCD monitorů.

Před časem jsem recenzoval 17“ monitor HP L1740 Advantage Line a nazval jej „novým šampiónem“ v 17“ kategorii. Dnes se podívám na jeho konkurenci ze stáje LG, a to konkrétně na nový model LG L1750S. A ihned je nutno říci, že jedinou výhodou LG L1750S oproti HP L1740 je jeho cena, ve všech ostatních parametrech na HP šampióna bohužel zaostává. LG se prodává za zhruba 7.600 Kč včetně DPH, zatímco HP za zhruba 8.400 Kč včetně DPH, tedy o pouhých 800 Kč levněji, nicméně HP nabízí za tuto mírně vyšší cenu lepší ergonomii, lepší obraz, a DVI vstup.

Pokud někomu posílám článek, píšu jej zásadně v XHTML, je to snadné, a mám nad tím podstatně lepší kontrolu než ve Wordu či OpenOffice Writeru. Nicméně, aby ten článek nebyl formátován jen default stylem browseru, používám zde takovou velice jednoduchou šablonu pro CSS, kterou se článek snadno a přitom docela pěkně a hlavně čitelně ostyluje.

Šablona vypadá takto:

  
Nadpis článku
  
Text článku...

Pokud někomu pošlete článek v tomto CSS, vypadá to podstatně profesionálněji než v čistém neformátovaném (X)HTML. Jako WYSIWYG editor pro editaci může použít třeba Microsoft Frontpage, Macromedia Dreamweaver, Mozilla nVu, či Adobe GoLive.