Společnost

Monopol je věc, která může mít občas i své pozitivní stránky. Dobrým příkladem je Microsoft s jeho Windows XP, vývoj software pro dlouhodobě majoritní a stabilní platformu je pro vývojáře mnohem jednodušší a levnější než například vývoj pro roztříštěný Linux.

Před měsícem Adobe koupil společnost Macromedia. Moc jsem tomuto spojení nerozuměl, Macromedia totiž dělá v podstatě ty samé věci co Adobe, například Macromedia Dreamweaver je přímou konkurencí pro Adobe GoLive, Macromedia Fireworks zase pro Adobe ImageReady, a Macromedia FreeHand pro Adobe Illustrator. Jediný produkt z této množiny, který Adobe nemá, je Macromedia Flash.

Z prezentace Q3/2005 Macromedie je přitom jasně vidět, že nástroje pro vývojáře tvoří majoritu (79%) jejich příjmů, zbytek (14%) tvoří nástroj pro tvorbu multimediální technologie Breeze, která se začíná dobře prodávat velkým firmám.

Živě.cz patří k nejnavštěvovanějším IT serverům na českém internetu, a to proto, že se zaměřuje na masová témata a masově je podává. Osobně takového servery nikdy nečtu, ale není to ani tak kvůli zaměření jejich článků, jako kvůli diskusím. Pokud se podíváte na diskuse na Živě.cz či na dalších masových serverech pro internetová mláďata, pochopíte, že to není nic jiného než žumpa, a celý server se Vám stane odporný.

Psychiatr Cyril Höschl se kdysi zabýval internetovými diskusemi a snažil se definovat, proč vypadají tak, jak vypadají, a takto popsal diskutující: : "Mají v sobě naštosovanou bezmeznou žlučovitou závist vůči vzdělanějším, chytřejším, úspěšnějším a bohatším. Mají vztek na ty, kdož jsou spokojeni. Nejraději by je roztrhali na kusy. A protože jinak nedokážou, vyřizují si to s nimi v otevřených, neřízených anonymních diskusích…"

U každého článku masových serverů se totiž vyskytuje řada primitivních jedinců, většinou teenagerů chlapeckého pohlaví, kteří mají mizivé znalosti, ale zato obrovský vztek. V praxi se to projevuje například takto:

Pseudo-odborník

Velice nebezpečná a zrůdná forma teenagera, pod vysoce odborným článkem tento teenager prohlásí, že on osobně už to všechno dávno zná (jako by to někoho zajímalo), a že tady autor objevuje znovu Ameriku. Tímto prohlášením se teenager stane automaticky ještě větším odborníkem než autor článku, a jeho sebevědomí ihned skokově narůstá do nebes.

Zajímavé je sledovat i vývoj takovéhoto threadu, vždy se totiž najde pár dalších lidí, co mu na tento jeho trik skočí, a ptají se jej na doplňující otázky k článku, nicméně, odpovědi se nedočkají, protože teenagerovi chybí kromě prvotního výkřiku potřebné znalosti.

Povšimněte si rovněž podpisu tohoto teenagera - používá v něm mimořádně mazaného triku s nápisem „Linux rulez“ čímž všem jasně dokládá nejen své dokonalé znalosti tohoto alternativního operačního systému, ale zároveň i svoji perfektní znalost angličtiny!

A aby to nebylo celé, tento teenager stihl ve své pseudo-odborné odpovědi i zalinkovat a zvýšit Google Page Rank pro svůj bezobsažný blog. Skvělá práce, gratuluji, takto má vypadat dokonale řemeslně zvládnutá práce pseudo-odborníka!

Buzerant

Tento teenager si zvyšuje svoje sebevědomí tím, že kolem sebe trousí krátké a mírně přihlouplé poznámky a snaží se tak vyvolat flame, na který další teengeři opět krátce a přihlouple reagují. Každý, kdo začne takovýto flame, je na chvíli král, testosteron proudí jeho tělem, a takovýto teenager se krátkodobě cítí podstatně lépe.

Už třikrát jsem osobně (tedy přímo na stadiónu kde se hrálo finále, nikoliv jen v televizi) viděl, jak se Česko stalo Mistrem světa v ledním hokeji, byla to samozřejmě Vídeň, Hannover a Lillehammer. A doufám, že letos pojedu o víkendu do Vídně opět!

Když jsem se podíval na ptačí pohled mé kanceláře a bytu, docela jsem se zhrozil. Vypadá to drsně a hrozivě, skoro jako z Čapkova RUR. Mnohem raději bych kolem viděl zeleň a modré jezírko, ale to se v centru Prahy dost špatně hledá 🙂

Najednou přijde myšlenka a poleká tě
Jak nečekané zazvonění telefonu
Napadne tě že všichni tihle týpkové z chatu
Jsou možná stejně sami a když žhaví procesory a natahují elektrotykadla
Volají že už to nemůžou dál snášet
A dojde ti že nevíš kdo z nich je škaredý kdo na vozíku a koho vylili z práce
Komu utekla manželka komu umřel brácha a komu právě rakovina žere plíce
Že nevíš co všechno si odskákali a kolikrát jim beztrestně rozkopali hubu

a možná hůř než tobě

A pak si znova přečteš co ti který z těch kokotů kdy napsal
A prchavý dojem soucitu vyvane z tvé hlavy
Jako cár mlhy z ranního náměstí
Po kterém kráčíš s divnou kocovinou

verš © Filip Sklenář

Někteří lidé v souvislostí s open-source softwarem argumentují, že je bezpečnější. Nemyslím si to. To, že vystavíte zdrojové kódy na internetu (kde si je kdokoliv může stáhnout) bude znamenat, že zkoumání slabých míst ve vašem software je mnohem snazší než u closed-source produktů. Zastánce open-source komunity zde sice ihned namítne, že zájemce si reportovanou či jím objevenou chybu může sám opravit, protože má k dispozici zdrojové kódy, ale to není ona podstata problému, to je demagogie.

Reportovaný problém

Bezpečnostní problém open-source aplikace, který je veřejně reportovaný hackerem, bezpečnostním konzultantem či vývojářem (sám jsem reportů podal několik, zejména na PunBB a NucleusCMS, ale vždy vývojáři, nikdy veřejně) se ve velice krátké době objeví na webech jako je třeba securitytracker.com. Vezměme si třeba příklad tohoto reportu zneužití PunBB ve verzi 1.2.3. Na první pohled tento report vypadá jako bezvadná věc, nicméně, opak je pravdou. Ještě před tímto reportem je možné, že u desítek či stovek fór byla daná chyba zneužita, odcizena data, a až potom chyba reportována, a i poté, co je chyba reportována, naleznete na internetu stovky PunBB fór, která nejsou ve verzi 1.2.4, která tuto chybu opravuje. Stačí si udělat malý google-search a můžete se stát "hackerem", zvládne to i malé dítě.

Reportovaná chyba tak významně přispěje k rizikovosti používání tohoto open-source software, a pokud neodebíráte nějaký security-bulletin, či nesledujete denně stránky všech aplikací, které provozujete, jste velice snadno napadnutelní.

Skrytý problém

Říká se, že v každém programu je alespoň jedna chyba. Otevřené zdrojové kódy ovšem komukoliv, kdo umí jen trošku programovat, umožňují hledat a nalézat chyby ve stávajících aplikacích, a tyto zneužívat ve svůj prospěch, aniž jsou povinni tyto chyby komukoliv oznamovat. Je dobrým zvykem špičkových programátorů, že tyto chyby reportují nejdříve tvůrci aplikace, a dají mu čas na jejich odstranění, nicméně, i po jejich odstranění zase uživatelé systému narážejí na již zmíněný paradox "Reportovaného problému" a praktickou nemožnost včasného upgrade všech instalací napadnutelného systému.

Aplikace s uzavřeným kódem, oproti tomu, je napadnutelná řádově méně snadno, útočník nemá k dispozici zdrojové kódy, a musí postupovat spíše velice pomalou a nespolehlivou metodou pokus-a-omyl než jednoduchým prozkoumáním zdrojových kódů.

Proč je closed-source software lepší?

Jediným, velice teoretickým, plusem open-source software je fakt, že může být psán "lépe" než software, který je closed-source, protože špičkový programátor počítá s tím, že zdrojové kódy jsou k dispozici, kdežto closed-source programátor se může spolehnout na to, že jeho zdroják jen tak někdo neuvidí.

Toto je ale skutečně jen teorie, v praxi člověk spíše narazí spíše na to, že open-source software, zvláště ten v GNU GPL licenci, je psán narychlo, bez řádného testování, což většinou u closed-source komerčního software nemůže projít. Testování je potom až veřejné, udělá se prostě nový release, na fóru GNU GPL software se zjistí, co nefunguje, tak se to opraví, a udělá se opět nový release a tak pořád dokola.

GNU GPL je zdarma, ale za kvalitu je většinou nutné platit. Vím to i ze svého vývoje, takový BLOG:CMS, poskytovaný právě v GNU GPL licenci, je pro mne zábava. Naopak, F-ART:CMS, to je business. Pokud vím, že je v BLOG:CMS nyní stará verze PunBB (kterou dělá Rickard Anderson a je součástí BLOG:CMS), která je napadnutelná, je mi to vcelku jedno, je na uživatelích, aby si stáhli novou verzi PunBB . Jenže většina lidí to neudělá, a raději si počká na nový release BLOG:CMS, který toto bude obsahovat.

Nicméně, bezpečnostně to již může být pozdě.

Oproti tomu, komerční F-ART:CMS, ten je o zodpovědnosti a zárukách. Veškeré problémy jsou automaticky ihned řešeny, a klientovi je automaticky a zdarma proveden upgrade systému. A v tom je asi hlavní a typický rozdíl mezi open-source a closed-source software. Open-source produkt je často jen zábava, může to být mimořádně rozsáhlý a fuknčně dokonalý produkt, ale je bez garancí a záruk, zato closed-source (F-ART:CMS) je komerční produkt, a s ním je automaticky spojen business model a garance.

Papež umřel, a je mi z toho smutno. Ještě před pár dny jsem si říkal, že i on má svoje vady, a byl jsem tak trochu zvědavý, kdo nastoupí na jeho místo, pokud zde někdy on nebude, a jaký bude postoj toho nového člověka třeba k antikoncepci či potratům. Ale přitom jsem někde ve skrytu duše doufal, že tu bude věčně…

Ale pan Karol Wojtyla, tedy Papež Jan Pavel II, už tu s námi není a mě došlo, že i přes pár věcí, kdy jsem s ním nemohl souhlasit, to byl úžasný, mravně čistý a moudrý člověk, a člověk plný energie.

Budiž mu země lehká. Jsem ateista, ale Karol Wojtyla zůstane navždy zapsán v našich srdcích.

Jsem nadšen, pracuji na počítači, a v okně TV tuneru mám na tom samém počítači puštěné i výsledky SuperStar, a vypadá to, že v České republice vyhrála moc fajn holka, co má tátu z Afriky, a potom jeden sympatický kluk ze Slovenska.

A proč jsem z toho tak moc nadšen? Protože generace lidí nad 40 let je (až na pár výjimek) nechutně xenofobní, rasistická a nacionalistická.

Lidé mladí, kteří hlasují v SuperStar, toto ale neřeší. Nerozlišují barvu kůže a původ. Mají rádi všechny kolem sebe bez rozdílu barvy pleti či národnosti.

Toto jsem miloval na Holandsku, kde jsem pracoval a studoval (jako exchange-student) přes půl roku. Holandsko je nejfantastičtější země v Evropě, a to pro svoji multi-kulturní otevřenost a toleranci. V Amsterodamu žijí spolu (ne vedle sebe, ale opravdu spolu) Holanďané, Turci, Číňané, Japonci, Rusové. Kdokoliv. Xenofobie zde prakticky neexistuje. Celá společnost je otevřená. V takovém New Yorku existují celé „národnostní čtvrti“, segregované, ale v Holandsku ne.

Před 15 lety jsem si strašně moc přál aby něco podobného bylo i u nás. A mám pocit, že k tomu (velice pomalu) směřujeme! To je úžasné!

Jirka Bureš na conBLOGu píše toto: „Představte si excelovskou tabulku, která má kolem stovky řádků a něco přes 30 sloupců. Buňky většinou obsahují čísla v řádech jednotek až stovek miliónů. Manažerský požadavek zní: chci to vytisknout na jeden list A4, ale ne abych to musel číst lupou!“

A následných 15 komentářů dokazuje, jak jsou prý manažeři blbí, a jak jsou naopak všichni zaměstnanci bez rozdílu chytří. Ono to ale vůbec není pravda. Problém je, že ti lidé, co na conBLOGu komentují, manažeři nejsou a nikdy nebudou, a dívají se na to pouze z jedné (zaměstnanecké) strany (a poplácávají se po ramenou, jak jim to hezky spolu ladí).

Dokážu si velice dobře představit, co manažera k zadání tohoto úkolu vedlo, a jaký si představoval ideální výsledek. Ideální výsledek by byl, skutečně nějak danou tabulku na A4 papír (či A4 list, tedy 2 A4 papíry) dostat, a takto zaměstnanci také úkol zadal. Maximalisticky. Není v časových možnostech manažera zkoumat, zda ty tištěná data písmem o velikosti 8pt se tam skutečně vlezou (co když ano?), a stále to bude čitelné, on dá prostě maximalistický požadavek a očekává, že zaměstnanec vyvine maximální iniciativu pro jeho zajištění. Je to jeden ze stovek úkolů, které ten den deleguje.

Pokud se to na jednu A4 nevleze, očekává, že zaměstananec sám, aniž by jej obtěžoval, přijde s řešením, které bude mírně jiné, ale co nejvíce podobné ideálnímu stavu. Dobrý manažer tímto deleguje nejenom ÚKOL, ale i pravomoc rozhodnout JAK tento úkol bude vyřešen, a pravomoc k případné modifikaci výsledku řešení, pokud to ideální prostě nelze zrealizovat. Dobrý manažer chce vidět VÝSLEDEK, a definuje jak má vypadat, ne jak jej dosáhnout.

Neříkat lidem JAK úkol udělat, ale jen zadat maximalistický výsledek, to je znakem dobrého manažera. Dobrý manažer není blbec, a je mu jasné, že toho maxima se vždy nedosáhne, ale automaticky očekává, že dobré alternativní řešení navrhne zaměstnanec. Od toho je placen! Nechává tak prostor pro iniciativu zaměstnance, pro jeho vlastní návrhy, a také šetří svůj čas. Jen špatný manažer by strávil 5 minut tím, že bude zkoumat JAK to lze přesně udělat, a aby pak tento přesný postup popsal zaměstananci.

Jeho čas je mnohem cennější, než aby se věnoval takovýmto hloupostem. Jenže to běžný zaměstanec nikdy nepochopí…

Tento článek danou problematiku ukazuje na velice triviálním problému. Závěry ale platí zcela obecně.

Podnikalská sféra (nejen) v České republice skrývá řadu dilemat, které je nutné řešit. Jedním z nich je postoj k lidem, co neplatí vystavené faktury, popřípadě, platí je zásadně pozdě.

Osobně mám k této otázce dost radikální postoj, pokud se jedná o nového business partnera, a první vystavená faktura je 5 dní po splatnosti nezaplacená, upozorním jej na to, a slušně požádám o zaslání dokladu o jejím uhrazení. Předpokládám, že se jedná jen o opomenutí, a nikoliv o zlý úmysl. Pokud daný partner nereaguje, následuje za 7 dní nová upomínka, tenkráte již poněkud strohá. A pokud si partner stále hraje na mrtvého brouka, pošlu za 10 dní dotyčné firmě preview článku, který večer uveřejním, pokud situaci nebude řešit, s poukazem na tisíce návštěvníků tohoto webu.

Výsledek? Daná firma vždy zaplatí, ale smrtelně to nenávidí. Dovolil jsem si totiž v Česku věc naprosto nevídanou, a to jasně upozornit na jejich nekalé obchodní praktiky. Přestože tím morálně i obchodně špatným partnerem byla vždy druhá strana, bude se na Vás po tomto Vašem aktu dívat téměř jako na vraha.

Je mi to jedno. Firmě, která není schopna dodržet ani první kontrakt, nemohu nikdy věřit. Osobně plním veškeré sliby (ústní či písemné) včas a v termínu, a požaduji tento přístup i od ostatních obchodních partnerů. To, že tímto "tvrdým" přístupem potencionálně ztratím budoucí příslib zakázek od daného partnera, je mi naprosto lhostejné, také tím totiž ztrácím příslib budoucích platebních problémů ze strany tohoto partnera (a nutnost odvést DPH i z takto problémové nezaplacené faktury, protože nebude nikdy vystavena). Řešení problémů vždy zabere více času než hledání náhradní zakázky od parnera solidního.

Jiná situace je, pokud mi dlouhodobý obchodní partner osobně zavolá, že danou fakturu nutně potřebuje zaplatit o měsíc později, protože mu na to teď nevychází cash-flow. To je normální a slušný přístup, chápu jej a většinou akceptuji. A ještě se mi nestalo, že bych toho litoval.