Společnost

„Pracuješ pro firmu, řekneme v oblasti výroby chemických přípravků, značkových. Pracuješ pro ně na zakázce za 150 miliónů dollarů s tím, že máš ve smlouvě, že po dokončení zakázky dostaneš na ruku $1.200, a k tomu 3% z každé prodané láhve s novým sprejem proti otravnému hmyzu.

A teď přijde výplata, dostaneš $1.200 a čekáš… jenže ani po 3 měsících nedostaneš ani procento navíc, protože ti zaměstnavatel řekne: „Víš, náš produkt si kupují jen profíci na likvidaci hmyzu, víš, obyčejný lidi kupují duplikát, jehož chemické složení nám někdo odcizil a teď to duplikuje v Asii v miliardách plechovek měsíčně…“ A ty na to: „Jak, to přece nejde, to nemůžou přece…“ A šéf ti řekne: „Ale můžou, není tam u nich žádná vymahatelnost autorských práv…“.

Tento citát pochází od člověka, od kterého by to řada lidí nečekala - a to od dANGEL0, jednoho z významných členů scény. Když jsem před půl rokem psal článek Warez je nemoc psychopatů, hovořil jsem o lidském odpadu, který si nic nekupuje, ale zásadně jen stahuje. dANGEL0 patří ovšem na tu inteligentní stranu barikády, a lidmi, kteří si jen stahují a nikdy nic nekupují, zjevně opovrhuje. Chápe warez jako možnost si vyzkoušet to, na co je nutná jinak plná verze, a jako možnost něco se naučit a dozvědět, ale zároveň zastává ono tradiční a známé „If you like it, buy it!“.

Stahovači si o sobě myslí, že jsou jakási elita. Nejsou. Jsou to ubohé sračky, hovna. Elita jsou v určitém smyslu hackeři a crackeři, kteří vytváří keygeny a cracky, a dokazují si tak, že jsou lepší než programátoři Microsoftu či Adobe, ale ne pubertální uhrovitý teenager, který si tento crack stáhne, a tím se považuje za kinga.

Jsem moc rád, že tento můj pohled na věc je potvrzen i z druhé strany barikády. Fakt je ten, že lidé, kteří si zvyknou na kradení software, si už nikdy nic nekoupí. Jak jednou začnou krást, shánějí crack i na program za $20. Jsou nemocní. Jsou to odpadky… Opovrhuji každým člověkem, který má na počítači byť jediný kradený software. Opovrhuji teenageery, kteří mají na počítači desítky kradených her.

Nebýt těchto odpadků, softwarové firmy mají podstatně vyšší zisky, nekrachují, prosperují a celý průmysl je v mnohem lepším stavu.

Zatímco tvrdě vystupuji proti kradení software (a osobně mám 100% veškerých aplikací zakoupeno), ať už je to v článku Warézáci maji problém či Warez je nemoc psychopatů, v případě hudby pro vlastní použití je situace z mého pohledu mírně odlišná.

Hudbu člověk slyší zdarma a hlasitě skoro na každém kroku, ať už chce nebo ne. Hudba na nás hraje z rádia, z televize, dá se online pouštět přes internet, je v každé restauraci, obchodu či hospodě. Hudbě se prostě nedá uniknout.

Hudba, na rozdíl od software, se navíc řídí poněkud jiným právním režimem. Pro detailní rozbor právní situace ohledně hudby jsem se obrátil na jednu nejmenovanou blondýnu s blankytně modrýma očima, geniální hlavou, dokonalým tělem, nádherně klenutým poprsím, a rovněž se smyslem pro humor, vytříbeným vkusem a naprosto neodolatelnou přirozenou vůní rozkvetlé jarní louky.

Jakými zákony se řídí nakládání s hudbou?

Ustanovení § 30, odst. 1 a 2, písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon stanoví, že za užití díla, podléhajícímu dikci cit. zákona se nepovažuje užití pro vlastní potřebu a do díla autorského tak tedy nezasahuje ten, kdo pro vlastní potřebu zhotoví záznam či rozmnoženinu z díla veřejně přístupného (tedy i rozhlas, televize). Ust. odst. 4 cit. paragrafu pak stanoví, že rozmnoženinu nesmíš užít jinak než pro sebe (neměl bys jí nikomu dále kopírovat, veřejně pouštět, půjčovat, atd.). Pokud toto dodržíš, chováš se zcela v souladu se zákonem. Co se týká vysvětlení toho, proč to jde pro běžného posluchače zdarma – viz. ust. § 25 zák. č. 121/2000 Sb.

Je legální zkopírovat si CD od kamaráda?

Pokud se jedná o neoprávněné užití autorského díla, tedy nelegální kopírování CD, DVD či zveřejňování hudby, je třeba si uvědomit, že do tohoto režimu spadá každé CD, které není tvoje, půjčíš si ho a vypálíš. (pamatuje na to zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon v ust. § 152 a taky ust. § 32, odst. 1, písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích – samozřejmě podle okolností a výše obohacení či škody).

Tohle výborně obešla půjčovna CD a DVD za Kotvou – tím, že ze všech vypůjčitelů udělala klubovou smlouvou podílové spoluvlastníky na každém CD a DVD. Protože na každém CD, které si půjčuješ, máš spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/xtiny, vypaluješ vlastně “své” CD či DVD a tudíž se chováš zcela legálně.

Můj komentář: u CD je zjevné, že jeho půjčení ze strany Vašeho kamaráda není legální, nejedná se o veřejně přístupné dílo, a Vy to moc dobře víte. Kopie takovéhoto CD pro Vaši byť osobní potřebu tudíž rozhodně není legální.

AMD s obratem $5,847(m) je oproti Intelu s obratem $38,826(m) za rok 2005 doslova trpaslík. Podobně je na tom i zisk, Intel má 1.4 EPS (zisk na akcii) při 6,029,000,000 emitovaných akciích a AMD pouhé 0.4 EPS při pouhých 480,888,000 emitovaných akciích. Intel je prostě gigant, který si může dovolit investovat obrovské prostředky do nových technologií a výzkumu, na rozdíl od AMD. Intel má od analytiků při jeho současné relativně nízké ceně akcií doporučení buy, kdežto AMD pouze hold.

Na právě probíhajícím IDF Intel představil:

• nový desktopový procesor Conroe, s výkonem o 30-50% vyšším než top model AMD FX-60,
• nový notebookový procesor Merom, obdobu Conroe pro notebooky, s výkonem až o 100% vyšším než AMD Turion 64,
• nové koncepce notebooků, o které má zájem řada OEM výrobců,
• NAND Flash pro rapidní zrychlení spuštění aplikací,
• WiMax,
• Ultra mobilní PC.

Je toho samozřejmě více, ale Intel ukazuje, že dřímající obr v roce 2005 se probudil a dotáhl do finále dosavadní investice a technologie.

Dnes jsem vsadil samozřejmě na Švédy, a musím říct, že hrají výborně, Češi na ně zdaleka nemají. Zatímco my pálíme nepřesně od modré, Švédi hrají geniální taktickou hru, rychlou a důraznou, dokáží si vybojovat prostor kolem sebe, zatímco zejména naše obrana hrubě nestíhá.

Změna Hniličky za Vokouna nic nevyřeší, těch 5 gólů není problém brankáře, ale problém mužstva jako celku, a samozřejmě trenéra Hadamczika. Hadamczik budiž veřejně odsouzen a ať už proboha nikdy tento špatný ligový trenér nekoučuje takto významnou událost, nemá na to…

Pokud se hokejisté vyburcují k lepšímu výkonu, nebude to kvůli trenérovi, ale proto, že se budou lidsky za takový debakl stydět. Češi hrají jako řada nesourodých individualit, kdežto Švédové jako team, a toto je právě zásluha jejich špičkového trenéra.

Jsem sice smutný, že to takto dopadá, ale na druhou stranu jsem i mírně rád, že jsem v tuto chvíli i trošku „Švédem“, alespoň z pohledu sázek 🙂

1. třetina: 1:2
2. třetina: 3:6
3. třetina: 3:7

Osobně jsem dnešní hokejové dilema vyřešil jednoduše, věřím, že vyhrají Češi, ale vsadil jsem si na Slováky, takže buď bude potěšena moje národní hrdost (při výhře Čechů) nebo dvojnásobně moje peněženka (při výhře Slováků).

Na hokeji je dokonale vidět, že špičkoví hráči, což Češi rozhodně jsou, ještě neznamenají automatickou výhru. Mnohem důležitější je jejich snaha a motivace hrát naplno, prostě maximální rozvinutí jejich hokejového umu. A zde nastupuje role trenéra, tedy Hadamczika, a já bych řekl, že tento pán na to prostě nemá.

Hadamczik nemá charisma, není to vůdce, nemá zkušenosti, aby team vyburcoval k absolutnímu výkonu. Pokud se vyhrává, na trenéra se snadno zapomíná, ale právě OH 2006 dávají jasně najevo jak klíčová osobnost trenér je, a jak je špatné, když není schopen mužstvo motivovat.

Domnívám se ale, že se Slovenskem zapracuje naplno národní hrdost mužstva a budeme se večer dívat na jeden z nejkrásnějších zápasů OH, tedy na „předčasné finále“.

Když jsem se bavil s jednou vysokoškolsky vzdělanou a počítačově gramotnou kamarádkou o tom, že by chtěla sestříhat na počítači video z DV kamery a vytvořit nějaká DVD (a doporučil jsem jí nákup Sony Movie Studio + DVD v ceně $89), byl jsem překvapen, že nikdy v životě internetový online nákup software nezrealizovala. Software rozhodně nekrade, veškerý jej poctivě kupuje, ale vždy jako „krabici“ v obchodě.

Nevěřil jsem tomu, osobně naopak většinu software kupuji online (i když mám doma i 40 fyzických krabic), je to totiž levnější, pohodlnější, bezpečnější a okamžité.

Mýtus 1: nakupování na internetu je není složité

Nakupovat na internetu je opravdu jednoduché, dá se to shrnout do 5 bodů:

1. vyberete si software ke koupi a vložíte jej do košíku,
2. vyplníte svoje iniciály a Vaše číslo kreditní karty MasterCard či VISA,
3. vložíte svůj platný email (na tento přijde licence kupovaného software),
4. během pár minut Vám na Váš email přijde doklad o zaplacení a licence na zakoupený software, což je buďto licenční klíč, který vložíte do Vaší současné trial (zkušební) verze a tím se z ní stane plná verze (software jako TheBat!), popřípadě obdržíte odkaz na stažení plné verze (software jako FRAPS, TopStyle, atd.),
5. během pár minut po začátku transakce používáte legální software.

Někteří lidé zjevně nechápou co to je Instant Messaging, tedy protokoly jako je ICQ, MSN, AIM či Yahoo. Uvedený příklad z offline logu ICQ mluví za vše:

[16:41]: rado?
[16:41]: prosím pokud jste tam odepište
[16:41]: mám pro Vás důležitý obchodní návrh
[16:42]: je mi líto ale návrh je časově omezen, díky vaší arogantnosti budu muset zakázku předat jiné firmě, je mi Vás líto

No, milý pane X.Y., co na to říci… Je mi Vás líto. Pokud nechápete, že ICQ neslouží pro obchodní korespondenci a pokud nerozumíte stavu ICQ „offline“, tedy nepřipojen (to znamená, polopaticky, že v tu chvíli nesedím u počítače), poté by komunikace s Vámi a případný podpis smlouvy byl asi velice složitý.

Pro elektronickou obchodní komunikaci se používá zásadně email (pokud možno šifrovaný či alespoň elektronicky podepsaný pomocí PGP), nikdy ne klienti pro Instant Messaging. Copak domlouváte s novým partnerem smlouvy pomocí SMS? Ne? ICQ je přitom to samé…

Centrum Prahy má tisíce výhod pro bydlení, ale spousta kvalitních a snadno dostupných restaurací k nim pomalu přestává patřit. Což o to, v okolí pěti minut chůze mám zhruba dvě stovky restaurací, ale polovina z nich je v hotelích s cenou za hlavní chod přes 500 Kč a především s hodinovým čekáním, další část jsou různé vývařovny typu KFC a McDonald’s, a zbytek jsou odporné restaurace nejnižší cenové skupiny, kde hranolky jsou smažené v deset let starém oleji a všude je zakouřeno.

V pátek zavřela poslední restaurace, kde se v poledne v centru Prahy dalo velice slušně najíst, člověk tam dostal jídlo do 5 minut, celý oběd (polévka, hlavní chod, pití) stál do 200 Kč, a bylo to opravdu chutné. Měl jsem ji docela rád, za pár korun dobré a hlavně rychlé jídlo, třeba králík na smetaně, čerstvý rumpsteak či výborný boršč.

Většina zaměstanců byla vyhozena na hodinu, zbytek tam zůstává, a bude se účastnit slavnostního otevření nové pizzerie. Ach jo. Jako by toho italského těsta nebylo už všude dost. Na každé ulici v centru jsou pizzerie minimálně dvě, přibude tedy další. Vidina účtovat si 300 Kč za oběd ve výrobní ceně 10 Kč turistům je samozřejmě lákavá, je to asi dobrý business.

Zkusil jsem tedy v pátek jinou „českou“ restauraci, a málem jsem se pozvracel. To, co mi donesli, bylo tak odporné, že jsem to nechal netknuté, pohrozil jsem kontrolou z hygieny pokud po mě budou chtít platbu, a odešel jsem. Podávat ve starém oleji před týdnem usmažené a od té doby 100x v mikrovlnce ohřívané hranolky na oběd, to opravdu nesnesu, a přitom je to v malých českých restauracích (nejen v Praze, po celé ČR) normální kolorit.

Na druhou stranu, kousek dál byla otevřena už čtvrtá pekárna v ulici, tentokráte ovšem „domácí“, dělá naprosto luxusní pečivo, a její malinové buchty patří k tomu nejlepšímu „domácímu“ pečivu, co jsem kdy jedl. Doufám, že brzo nezkrachuje, i když její vysoké ceny (menší buchta lahodné chuti stojí kolem 25 Kč) a tudíž minimální zájem lidí by tomu nasvědčoval…

O tom, že si dělám z vesnice zvané Brno občas na tomto webu srandu nemůže býti pochyb, nakonec i Marek Lutonský či Vilém Málek jsou z Brna. A vždy se najdou nové podněty, abych v této zábavné činnosti pokračoval.

Dnes jsem vstával extrémně brzo, v 8:30, protože jsem se potřeboval dostat do jedné vesnice kousek za Brnem v úřední hodiny. Zhruba 250 km cesty tam bylo pouze středně šílené, nikoliv maximálně šílené, jak je v zimě na D1 obvyklé. Celou cestu jsem měl puštěné stěrače, protože dvoumetrové závěje sněhu na krajích dálnice roztávaly a tvořily ladné řečiště, ve kterém se jezdilo a stříkalo a klouzalo.

Na úřadě, na nějž jsem zavítal, mě přivítala sympatická cedule „Úřední hodiny: středa 8:00 - 17:00“. Protože bylo právě 11:00, pln očekávání jsem zaklepal na dveře. Nikdo. Zamčeno. Vedle v sekretariátu také zamčeno.

Jdu tedy pryč a po cestě potkám první živou osobu, jedinou známku života v jinak prázdné obří a nákladně rekonstruované budově Městského úřadu. Ptám se oné osoby, kde všichni jsou, zda není cvičení požární ochrany, že všichni museli utéci kamsi ven, ale dozvídám se jen nevrlé „tož musíme obědvat, ne?!“.

No dobře, tož se jdu také naobědvat, za bratru 119 Kč si dávám tonic s citronem, cibulovou polévku a kuřecí prsa se sýrem, šunkou a rýží. Je to mimochodem značně nevalné chutě.

Ve 12:00 se opět blížím k budově Městského úřadu. Jsem si jistý, že doba pro „tož musíme obědvat“ už dávno uplynula, ale to jsem se hrubě mýlil. Veškeré dveře jsou stále zamčené.

Postávám 5 minut na chodbě, a v tom vidím starší osobu se psem jak vylézá z jídelny. Ptám se jí, zda zde dnes někdo pracuje. Ona starší osoba se psem (německý vlčák) říká, že ano, ona tu pracuje, a nerušeně se sune dál, se svým psem na procházku ven, přestože je jasné, že bych od ní cosi potřeboval.

Úděsné. Nechávám starší osobu se psem jít na zdravotní procházku a zapřísahám se, že do Brna a okolních vesnic už nikdy nepojedu. Maximálně tam pošlu plnou moc pro advokáta, ať to zařídí za mě. Jak osvěžující byl příjezd do Prahy 🙂

Češi tradičně rádi kradou, ovšem pouze tehdy, pokud je minimální šance, že je někdo bude stíhat. Dělalo se to už za první republiky, maximální rozkvět poté panoval za komunismu, a nakonec i za místního socialistického kapitalismu jsme se tohoto nepěkného zvyku nezbavili. Již dříve jsem napsal článek o tom, že Warez je nemoc psychopatů, a dnes bych se k tomu rád vrátil.

Ve Velké Británii začíná první vlna lovu na nelegální domácí (firmy v drtivé většině případů software kupují) sdíleče a stahovače software. Těmto lidem hrozí minimálně 2 roky vězení natvrdo. Problém je v tom, že kdejaký uhrovitý teenager si dovolí ukrást software v hodnotě několik set tisíc Kč, protože hrozba postihu byla pro něj zatím minimální, ale ukrást v obchodě auto by se bál, tam je to riziko podstatně větší. Je to přitom ale to samé, krádež jako krádež, výrobce auta či výrobce software při krádeži, tedy jeho užívání bez zaplacení, přichází o příjem a zisk.

Znamená to například, že díky zlodějům software zkrachuje vývojářská společnost, propustí desítky či stovky lidí, a má to vliv na celý průmysl. Nebýt zlodějů, software by mohl být ještě dokonalejší a vlastně i levnější než je dnes.

Zloději software jsou zkázou a zhoubou pro celý průmysl.

Pokud ovšem zlodějům software ve Velké Británii hrozí 2 roky vězení natvrdo, je to zcela jiná situace. Zde se uhrovitý teenager začne bát. Dva roky natvrdo s natrženou „prdelí“ a stotisícovou pokutou, to už jde sranda stranou. Poté si náš teenager místo ukradeného Adobe Photoshopu CS2 stáhne třeba Gimp, místo Microsoft Office začne používat OpenOffice, a konečně si zlegalizuje Windows. Rovněž místo desítek her, které dosud nakradl, si jich zahraje a koupí jen pár ročně. Odměnou mu bude nádherný pocit, že není zlodějem, a rovněž panenská „zadní část těla“.

Jsem si zcela jistý, že podobná aktivita bude velice brzy i u nás, respektive v celé EU, a 90% teenagerů, co dnes kradou software, bude mít velký problém.

Veškeré sítě jako je DC++, Kazaa a další slouží jen k nelegálním účelům, jiné využití nemají, bylo by tudíž nasnadě tyto sítě zakázat, stejně jako to velice moudře udělali v Austrálii. Je dobře, že politikové se shodují na tom, že proti zlodějům je potřeba postupovat rázněji, budeme na tom totiž profitovat my všichni.

Méně zlodějů znamená, že dostaneme mnohem lepší a přitom levnější software.

většinu domácího SW mám zakoupen přes internet, ale najde se i čtyřicet krabic