Hardware

Vypadá to, že moje sestava je skutečně vyladěna k dokonalosti, výsledek ve 3DMark06 (standardní nastavení) je naprosto impozantní:

Zařízení nazvané velice honosně Western Digital Dual-option Media Center 320 je v zásadě externí pevný disk o kapacitě 320 GB od firmy Western Digital s možností připojení přes USB 2.0 či IEEE-1394 rozhraní (Firewire), který navíc integruje USB a Firewire hub a čtečku paměťových karet 5-in-1.

Použití se nabízí jak pro rozsáhlé rozšíření diskové kapacity Vašeho počítače, tak pro přenášení rozsáhlých balíků dat a rovněž pro bezpečné zálohování, kdy vlastní externí disk ponecháte po provedení zálohy třeba v trezoru.

Technické parametry WD Media Center 320

WD Media Center 320 obsahuje jak USB 2.0 rozhraní tak IEEE-1394 (zvané častěji Firewire), takže je jednoduše připojitelný jak k počítačům PC, tak Mac s OS 9 či OS X. USB 2.0 rozhraní je navíc vybaveno hubem s výstupem na další 2 USB porty, a rovněž Firewire rozhraní obsahuje jednu „průchodku“.

přední strana s tlačítky pro zálohování a USB portem

Slova „levný“ a EIZO k sobě moc nejdou. EIZO je značkou, která je známá především vysokou cenou vyváženou velice kvalitním obrazem. První EIZO monitor, který jsem si koupil v roce 2001 měl úhlopříčku o rozměru 18“ a stál ukrutných 80.000 Kč. Byl jsem s ním velice spokojen, konkurence nabízela v té době strašné monitory. Dnes testované EIZO M1700 má úhlopříčku 17“, rychlost 8 ms a cenu pouhých 9.500 Kč (včetně DPH).

Aby EIZO dosáhlo takto nízké ceny (nízké na poměry EIZO), sáhlo po levnějším TN-panelu, namísto PVA či S-IPS panelu. Výsledkem jsou mírně horší barvy než jsou u top panelů společnosti EIZO běžné, ale zato sympatická cena a rychlá odezva panelu.

Technické parametry EIZO M1700

Pohled na technické parametry monitoru nám odhalí „jen“ 16.19 miliónů barev (místo tradičních 16.77 miliónů u PVA a S-IPS panelů) a poněkud přehnaně optimické hodnoty pozorovacích úhlů 170°, ovšem při kontrastu pouhých 5:1. Je vidět, že EIZO se přizpůsobuje v této levné třídě konkurenci, a uvádí parametry jaksi „maximalistické“, protože případný kupce v této třídě se na základě tabulkových parametrů často rozhoduje.

Ve vyšších třídách EIZO často své panely podhodnocuje, respektive uvádí praktické doby odezvy, kontrastu, atd., nikoliv takto maximalistické, ale v praxi nepříliš použitelné.

Pokud si chcete upravit firmware v nejlepší současné vypalovačce LG-4166B na verzi 1.01, k dispozici je tato neoficiální verze (via CDRLabs.com), která se dodává v některých nových mechanikách. Veškerý update firmware děláte jen a pouze na vlastní riziko.

MP3 přehrávač od německé společnosti Teac jsem již recenzoval, a to model Teac MP-8000 s hard-diskem o kapacitě 20GB a váhou 138 gramů. Dnes recenzovaný model Teac MP-350 nepoužívá pro ukládání skladeb pevný disk, ale flash paměť, a to o kapacitě 512MB nebo 1024MB, s cenou 3.000 Kč či 4.000 Kč (včetně DPH), a váží pouhých 35 gramů.

Pokud se Vám nechce číst celou recenzi, tak zde mám krátké shrnutí: pokud hledáte miniaturní a po všech stránkách vysoce kvalitní MP3 přehrávač s barevným displejem, rádiem, diktafonem a s přehrávačem obrázků a videa, kupte si Teac MP-350 1024MB. Budete s ním naprosto spokojeni, toto zařízení nemá žádnou zjevnou chybu a vypadá nádherně (dle mého názoru lépe než třeba iPod Nano, a navíc se jeho povrch nepoškrábe).

Základní popis Teac MP-350

Teac MP-350 se dodává v poměrně velké oranžové krabici. Až ji otevřete, budete vlastní přehrávač poměrně složitě hledat, je totiž tak miniaturní, že jej snadno přehlédnete. Přesné rozměry jsou 70 x 35 x 13 mm a váha 35 gramů. V kapsičce u košile tento přehrávač rozhodně cítit nebudete.

dodávané balení produktu

Dnes se na mě obrátil jeden kamarád, ať mu pomohu sestavit herní počítač pro dceru, v cenové relaci kolem 30.000 Kč. Tato cenová relace je již relativně rozumná, za nižší cenu slušný počítač poskládat opravdu nejde, přestože se najdou lidé, kteří i tuto nízkou cenu označí za „drahou“.

Fakt je ale ten, že ještě před pár lety se na dnešní dobu naprosto zaostalý stroj s Pentium-75MHz prodával za 60.000 Kč a nikomu to nepřišlo divné. Dnes je počítač masové zboží, stejně jako rohlíky či zmrzlina, a některým lidem připadá 30.000 Kč za počítač moc. Není to moc, je to reálné mininum pro mainstream, na highend potřebujete přitom ještě podstatně více peněz, a to minimálně 80-90.000 Kč.

Pojďme se tedy podívat na optimální sestavu pro AMD a pro Intel k dnešnímu dni za zhruba 30.000 Kč (cena to je samozřejmě bez monitoru, ten je nutné zakoupit nejlépe jako 19“ LCD v ceně 9-12.000 Kč, s rychlou odezvou kolem 8ms a méně; v ceně ale je myš a klávesnice).

Společné komponenty pro AMD i Intel

Canon PIXMA MP170 je cenově dostupné zařízení, které v sobě kombinuje funkci tiskárny, skeneru, kopírky a čtečky karet různých formátů. Vzhledem k ceně 3.200 Kč (včetně DPH) je to zařízení překvapivě kvalitní. Osobně jsem podobným all-in-one zařízením nikdy moc nefandil, pochyboval jsem o jejich kvalitách, ale po prozkoumání MP170 je jasné, že se v útrobách nachází vždy to nejlepší co Canon v dané třídě umí vyrobit.

Canon PIXMA MP170: parametry

Canon PIXMA MP170 v sobě obsahuje tiskárnu s rozlišením 4800 x 1200 dpi s podporou bezokrajového fotografického tisku (FINE kazety), kvalitní skener o hardwarovém rozlišení 1200 x 2400 dpi, čtečku všech možných typů paměťových karet (CompactFlash, MMC, SD, MemoryStick a další) a výborný software pro PC, Mac i firmware v samotné tiskárně.

Vlastní tiskový modul v modelu Canon PIXMA MP170 je shodný se samostatně prodávanou tiskárnou Canon PIXMA iP2200 v ceně 2.100 Kč, rozlišení je tedy 4800 x 1200 dpi, jsou používané 4 inkousty, z nichž barevné tvoří jednu cartridge a je nutné je měnit společně. Rychlost tiskárny je 22 stran / minutu černobílého tisku a 17 stran / minutu barevného tisku.

Modul skeneru v modelu PIXMA MP170 je shodný se samostatně prodávaným skenerem Canon CanoScan LiDE 60 v ceně 2.000 Kč. Tento skener má hardwarové rozlišení 1200 x 2400 dpi a používá snímací technologii LED Indirect Exposure. Je doplněn kvalitním software MP Navigator a tradičním Canon ScanGear MP pro pokročilejší uživatele.

Navíc obsahuje PIXMA MP170 čtečku paměťových karet a PictBridge vstup pro digitální fotoaparáty, a z obou těchto vstupů umí automaticky tisknout fotky, včetně skvělé funkce vytištění listu s indexem fotografií, ručním označením fotografií k tisku a jejich formátu, a následném fototisku jednotlivých fotek například na bezokrajový formát 10 x 15 cm.

Další podrobné specifikace naleznete v angličtině na canon-europe.com.

Včera jsem se rozhodl moje dva roky staré vypalovací mechaniky nahradit za moderní, protože kvalita čtení a vypalování už neodpovídala mým potřebám. Vybral jsem si nově uvedenou vypalovačku LG SuperMulti 4166B, která se prodává také jako HP 840i, recenze třeba zde. Domnívám se, že se jedná o nejlepší současný model, umí veškeré existující formáty kvalitně číst i zapisovat, a to DVD±R, DVD±R DL, DVD±RW, CD-RW i DVD-RAM, a rovněž obsahuje užitečnou technologii LightScribe, tedy popis CD/DVD přímo v mechanice. Tato mechanika je tedy paradoxně lepší než dříve uvedená LG 4167B s vyšším „pořadovým číslem“ (LG má v číslování docela zmatek).

Jako druhou mechaniku jsem si koupil Plextor PX-130A, rezence je zde, což je „pouze“ DVD-ROM, ale zato se zřejmě nejlepším čtením co existuje. Pro spuštění a kopírování médií by kombinace Plextor PX-130A pro čtení a LG 4166B pro zápis měla být neporazitelná.

Zajímavé je, že obě mechaniky umí místo standardního UDMA-2 vyšší přenosové rychlosti, v případě LG 4166 je to UDMA-4 (Ultra-66) a v případě Plextoru dokonce UDMA-5 (Ultra-100), tedy rychlosti dosud vyhrazené pevným diskům, postačí místo 40 žilového kabelu dodaného v retail balení zapojit 80 žilový PATA-100 kabel.

AMD FX-57 je současný nejvýkonnější single-core procesor od AMD. Jeho prodejní cena s DPH je 35.000 Kč, běží na 2.8GHz a má 1MB L2 cache.

Oproti tomu je testovaný AMD Opteron 144 (socket 939) mnohem cenově dostupnější, jeho cena s DPH je 5.500 Kč, L2 cache je opět 1MB, ovšem frekvence je nastavena na pouhých 1.8GHz, tedy o celý 1GHz nižší.

Opteron 144 - poněkud složitá volba

Opteron 144 na 1.8GHz je v podstatě identický jádru SanDiego, což je Athlon 64 s 1MB L2 cache. Nejlevnější SanDiego model je označen jako 3700+, taktován je na 2.2GHz, a prodává se v box balení (tedy s originálním AMD chladičem) za 8.700 Kč. Tento procesor bývá také označován jako „král overclockingu“, protože jej není problém dostat na 2.8 - 3.0GHz, tedy na výkon identický či vyšší s top modelem od AMD, procesorem FX-57.

Opteron 144, v první „novinářské verzi“ s TCaseMax 65-67°C šel přetaktovat z nominálních 1.8GHz také až na brutálních 3.0GHz. Na internetu se objevila spousta „reklamních článků“, a Opteron 144 se vesele prodával. Uvedená TCaseMax je maximální teplota, která může být dosažena uprostřed heat-spreaderu procesoru, CPU s vyšším TCaseMax mají tedy vyšší potenci na přetaktování. Teplota TCaseMax se určuje testováním procesoru přímo při jeho výrobě, a je zapsána přímo do vnitřní paměti chipu.

Dnes se bohužel Opterony 144 s TCaseMax na 67°C nevyskytují, můj testovaný kousek od CzechComputer.cz měl TCaseMax na hodnotě pouhých 55°C, jednalo se o sérii CABNE.

Opteron 144 s TCaseMax na pouhých 55°C

Při cenovém srovnání Opteronu 144 ke konkurenci z vlastní stáje je dobré si rovněž uvědomit, že Opteron 144 má deklarovanou pouhou roční životnost, a záruku 2 roky, zatímco AMD 3700+ SanDiego má záruku i životnost tříletou. V ceně modelu 3700+ SanDiego rovněž dostanete originální AMD chladič, Opteron 144 je pouze model „tray“, bez chladiče, který musíte koupit zvlášť, a cenový rozdíl oproti SanDiegu 3700+ se tak sníží na nějakých 2.000 Kč.

Koupě Opteronu 144 je tedy dle mého názoru tak trochu sázka do loterie, procesor je sám o sobě v základním stavu dost pomalý, jede jen na 1.8GHz, a pokud narazíte na kus, který nelze příliš přetaktovat, budete si to dlouho vyčítat, protože například stejně drahý Intel Pentium 630 na 3.0GHz uvedený nepřetaktovaný Opteron 144 kdykoliv bez problémů porazí v libovolném testu a jde taktovat až k hranici 4.0GHz.

Tento článek by chtěl přinést několik odkazů na weby zabývající se „tuningem PC“ po jeho hardwarové stránce a po stránce ovladačů. Drtivá většina webů bude bohužel v angličtině, česky toho bohužel moc kvalitního a nezávislého nevychází.

Seznam dobrých „tuningových“ webů:

• CDR.cz - slušný český „news“ server v oblasti „tuningu PC“, nicméně s příšerným layoutem a ještě horším designem,
• SvětHardware.cz - solidní český časopis, jehož recenze bývají provedeny bez významnějších kiksů (což pro většinu jiných serverů neplatí),
• forum.PCTuning.cz - jedno z nejlepších českých fór (které nemá prakticky nic společného s magazínem PCTuning.cz) a kde řada jeho uživatelů má jisté znalosti (ale jsou tam samozřejmě i tisíce hloupých teenagerů s nevybouřeným testosteronem a bez znalostí),
• AnandTech.com - jeden z nejlepších zdrojů pro testy procesorů, grafik a základních desek,
• Hexus.net - zejména vynikající testy 36 napájecích zdrojů, ale i další výborné recenze,
• MVKTech.net - zdroj BIOSů pro karty NVIDIA a ATI a nástrojů pro jejich modifikaci,
• NFORCEHQ.com - slušný anglický „news“ server,
• NVNews.net Fórum - nejlepší zdroj informací k NVIDIA kartám a jejich ovladačům,
• TweakGuides.com - výborné návody na tuning počítačových her pomocí konfiguračních souborů,
• Rage3D.com - nejlepší zdroj informací k ATI kartám a jejich ovladačům,
• RojakPot.com - slušný souhrn všech možných nastavení BIOSu a jejich významu,
• Station-Drivers.com - nejlepší web pro sledování nových ovladačů pro Váš hardware,
• XBitLabs.com - jeden z nejlepších zdrojů pro testy procesorů, grafik a základních desek.