Ze života » Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

• http://notebooky-forum.notebook.cz/viewtopic.php?p=74847#74847

„Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslím na jinou.“ Tak těmito slovy mě přivítala nahrávka mé oblíbené skupiny Tři sestry na rádiu Beat, když jsem v autě zasunul klíčky do zapalování, abych se vydal na několikadenní výlet za lyžováním. Ani nevím, jak je to možné, ale celých 9 let jsem si nebyl na horách zalyžovat. Přitom do té doby jsem jezdil snad každý rok a mám za to, že někdy i víckrát. Pak ale přišel úraz nohy a na všechny sporty jsem zanevřel (a také tehdy v rámci rehabilitací objevil kouzlo plavání). Usednout znovu na kolo mi trvalo pět let. Nasadit si lyže na nohy jsem se ale odhodlal až včera, za což moc děkuji kamarádovi Kubovi, který mě k tomu dokopal, a své milé, která mi zapůjčila podstatnou část vybavení.

Prvního pádu jsem se dočkal hned po 20 metrech první jízdy. Nějak jsem měl pak neskutečný odpor vstát a lyžovat dál. Nakonec jsem to překonal a lyžování si převážně užíval. Na nějaký vícedenní výlet bych si asi čas nenašel, ale využil jsem možnosti jednodenního výletu do Herlíkovic autobusem. V ceně výletu (650,- Kč) byla jízda tam i zpět a denní permanentka na místní ski-areály. Ačkoli jsem spíše letní typ, tak mám celkově ze včerejšího dne výborný pocit. Asi zase začnu jezdit pravidelně každý rok :-).

Byl jsem se podívat na muzikál Sweeney Todd (byl to nápad mé milé). O film ani tolik nejde. Jenom předem říkám, že je to trošku slaďák :-). Zmiňuji to jen proto, že je to snad prvně, co jsem šel do kina na nějaký muzikál. V kinech mám strašný problém, že je zvuk hrozně nahlas, až je mi to neskutečně nepříjemné. U muzikálu ale není prakticky nikdy ticho, takže se přiznám, že jsem tam tentokrát docela trpěl, přestože film byl docela dobrý.

Tak mě tak napadá. Jsem jenom já přecitlivělý, nebo některá kina jen neznají míru? Ono je to s tím zvukem těžké. Někomu vadí moc hlasitý zvukový projev, někomu zas když film nepřekřičí i v nejtišších scénách křupající popcorn (za námi seděl nějaký vypečený pár a bylo to, jako když se krmí prase).

Konkrétně se mi tentokrát jedná o kino Cinema City na Floře. Říkám si, že na muzikál už asi příště do kina nepůjdu. Pokud ano, tak bych určitě zkusil štěstí někde jinde. Ostatně doma si můžu dopřát podstatně lepší a vyváženější zvukový projev, než je v kinech (tam je to spíš na hlasitost a to i v těch lepších).

Mimochodem ta reklama na „nekradení filmů“ je tak nevkusná, že se nad tím podivuji úplně pokaždé, když ji vidím. Kdybych nebyl tak líný, tak si ty filmy snad taky stahuji, jen abych byl ušetřen téhle ubohé reklamy.

Zašel jsem se svou milou na výborné představení Joe Dipietra a Jimmyho Robertse Miluju tě, jsi prima, ale rychle se změň! v podání žáků Mileny Klinecké v jednom malém divadle v Praze. Přiznám se, že do divadla chodím jen zřídkakdy, tentokrát jsem byl ovšem nadmíru nadšen. Humorné muzikální představení se věnuje roli muže a ženy a jejich problémům (rodina, sex). Je pravděpodobné, že mnoho lidí se v těch rolích vzhlédne, takže dostávají ještě větší kouzlo.

Hra samotná je výborná, ale i realizace mě velice nadchla. Úplně mě to vtáhlo do „děje“ a do reality jsem se vrátil až ve chvíli, kdy představení skončilo. Snad nikdy jsem se v divadle nebavil tak jako právě včera večer, takže můžu jedině doporučit.

Pokud je mi známo, tak někdy v únoru bude další možnost představení shlédnout. Pravděpodobně půjdu znovu a pozvu i pár přátel, protože to stojí za to. Vstupné je dobrovolné a atmosféra příjemná (mraky pěkných holek na jevišti i v obecenstvu :-)).

Jenom si tak říkám, jestli jsem se tímto zápiskem trefil do noty aspoň někomu, kdo to tady čte? Chodíte tu někdo do divadla? Jak žijete (kulturně?) i mimo počítače (resp. notebooky)?

Omylem jsem zapomněl vypnout televizi po večeři a nestačím se divit. Nevím nakolik je to nějakou novou módou, ale proč se proboha přestal v nových seriálech místní produkce používat stativ? Vím, že takový ty pojízdný konstrukce pro profi kameramany jsou drahý, ale ubohý stativ za 1000,- by postačil na většinu scén podobných seriálů. V seriálu Místo v životě to dotáhli k dokonalosti. Kamera se tam kroutí jak hovno v proutí a já se fakt divím, že někdo něco takového dokáže 50 minut vůbec sledovat.

Při sledování těch pár minut jsem měl pocit, že se kameraman snaží navodit pocit opilosti. Až pak, když se situace neměnila, mi došlo, že tím to nebude. Jediné, co mě napadá, že by mohlo k tomuto vést, je fakt, že na některých veřejných prostranstvích v cizích zemích se platí v případě natáčení se stativem (ten profesionálního). Nejsem si ale jist, že by to tak bylo i u nás. Možná tu jen špatně přebíráme některé moresy z amerických akčních filmů. Tuším, že seriál Hraběnky (ČT1) zas měl ve většině scén nakloněnou kameru našikmo. To se sice s oblibou vyskytuje v akčních filmech, ale použit to ve statické scéně, jak někdo přichází z práce domů, nemá obdoby.

Sledování české produkce poslední dobou potřebuje opravdu silný žaludek.

„Mobilní internet s výkonným notebookem,“ tak praví web T-Mobile na stránce s nabídkou paušálu s notebookem a datovou kartou. V marketingovém oddělení zřejmě nemají ani potuchy, co to znamená výkonný. Ono totiž notebook s procesorem Celeron-M může být cokoli, jen ne výkonný. Jedno-jádrový procesor je výsadou snad jenom toho úplně největšího low-endu. V dnešní době, kdy jsou dvě jádra standardem, jsou kecy o výkonném notebooku vyloženě lež.

Abych to uvedl na pravou míru. Jde o notebook Acer Extensa 5220, který patří snad k tomu úplně nejlevnějšímu na trhu. Možná, že to není úplně špatný notebook, ale určitě není ani špičkový, jak nám zas hlásají reklamy v televizi a rádiu. Špičkové notebooky vážně vypadají jinak, to mi věřte. Špičkové notebooky se taky neprodávají za cenu trochu lepšího mobilního telefonu ;-).

Nějak jsem si nejspíš omylem pustil televizi a zrovna tam běžel seriál Ally McBealová. Dřív, kdysi dávno, jsem tento seriál celkem s oblibou sledoval. Nemuselo se u toho přemýšlet a, ačkoli to nebylo kdovíjak inteligentní, byla to tehdy příjemná změna v tehdejší skladbě pořadů. Nynější podoba, do které se seriál přetvořil a kterou jsem měl možnost dnes z části vidět, je přímo karikaturou původních dílů. Všichni tam jsou staří, vrásčití a ubozí. Ačkoli už „pěkně zestárli" a rozhodně nevypadají tak, jako vypadali dříve, používají stále stejné repliky a nějak nám mentálně zamrzli.

Celé je to tak jen produktem toho, co lidi chtějí. Chtěli to předtím, tak se rozhodli režiséři, že se toho musí držet. Kdybych nepřestal kdysi dávno se sledováním, tak bych si té „změny" možná ani nevšiml. Takhle je to ale do očí bijící. U toho dnes vysílaného dílu jsem se velmi bavil. Bavil jsem se ale pouze nad trapností :-).

Překonal jsem svůj rekord. Na zkoušku, kterou jsem včera absolvoval v 8 hodin ráno, jsem se začal učit až v 9 hodin večer den před (a o půlnoci jsem šel spát). Budu se za sebe pro příště snad trochu stydět, ale naštěstí to i přesto dopadlo dobře – zkoušku z předmětu Programovací techniky jsem „dal“ za 2. Poněkud depresivní náladu z velmi dlouhého čekání na výsledky jsem si spravil až v práci, kde jsem se zas po týdnu objevil.

Domů jsem si tak dohromady s tím svým přitáhl tři 12“ notebooky. První byl plánovaný tablet HP Compaq 2710p a druhý byl mnou vyžebraný následovník mého V3205 – FS Esprimo U9200. To znamená, že jsem se konečně dočkal a budu moct nabídnout zevrubné srovnání, jak si proti své starší verzi stojí. FS nám pro jistotu poslalo rovnou tu nejsilnější verzi s Core 2 Duo T7700 (2,4GHz), UMTS modulem, dokovací stanicí a dvěma napájecími adaptéry. Esprimo má teď pro mě zrovna malou prioritu, takže si na svou recenzi bude muset chvíli počkat. Přestože intenzivní recenzi můžete očekávat až na notebook.cz, určitě přinesu z průběhu testování nějaké glosy (převážně zaměřené na srovnání s V3205).

Na českých forech se celkem běžně mimo Čechů vyskytují i Slováci. Na tom není vůbec nic špatného, protože v technických věcech se většinou lidé z obou táborů už nějak domluví a víc lidí víc ví. To všechno by se ale časem mohlo změnit, protože se vyskytují na Slovensku i jedinci (většinou velmi mladí a často se značným inteligenčním deficitem), kteří by radši používali azbuku. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Doufám, že se to nebude dále rozrůstat, protože bychom se pak mohli dočkat velkého komunikačního bloku.

Vrátím se zpět k azbuce. Její vtírání se do slovenštiny je už nezanedbatelné. Snaží se postupně nahradit stávající písmena. Jako první je na řadě „ch“. To už je nahrazováno písmenem „x“ (v azbuce se čte také jako „ch“). Ačkoli už léta studuji ruštinu, tak mě tato náhrada neuvěřitelně štve. Jazyk má být, abychom se domluvili. Někdo se ho snaží používat jen, aby komunikaci zkomplikoval. Mimo tohoto případu jde i o nahrazování písmen (slabik) číslicemi (a psaní w místo v). To je taky prasárna.

O koho jde?

Z mého pozorování jsem vyvodil několik závěrů. Mimo to, že jde většinou o velmi hloupé lidi (neumí ani interpunkci a diakritiku a často ani pravopis obecně), je spojuje pravděpodobně i nějaká další vlastnost:

1. Problém pochopit, že se dvě napsaná písmena mohou číst jako jedno.
2. Značné problémy s psaním a snaha ulehčit si ho.

U druhého jmenovaného jen mohu dodat, že pokud jedno písmeno hledáte 5 sekund, tak už to může být značné urychlení, když všechna „dobře schovaná“ nahradíte jedním univerzálním (X je docela vhodná volba). Pokud jde ale o mě, tak já razím ten názor, že s podobnými lidmi nemám zapotřebí mluvit. Když mi někdo takový napíše pro radu, tak mi ani nestojí za poučování. Prostě ho ignoruji.

K napsání tohoto zápisku mě inspirovala věta:

„moze byt ale neico aby som nemusel platit 500 xapes ine riesenie neni?“

Normálně jsem ani nic psát nechtěl, ale teď jsem si přečetl článek Radka Hulána na mainpage tohoto serveru, který je nazvaný „Pamflet, porno a warez“. Protože jsem měl chuť k němu napsat nějaký komentář, tak ten čas investuji raději do plnohodnotného článku sem, protože to vyjde nastejno.

On řeší, zda má psát seriózní články, které čte méně lidí, nebo takové ty blafy, co čte kde kdo. Co si vybere on, může být mně asi úplně jedno, ale otázkou je, co bude s mým blogem dál v příštím roce. Myslím si, že velká část článků, které tu píšu, se snaží jít cestou co největší objektivity a serióznosti. Toho bych se rád držel i dále. Otázku jako Radek jsem si ani pokládat nemusel. Z toho všeho psaní nemám ani korunu. Může mi být tedy jedno, jestli s články pro blbce sem bude chodit 10x víc lidí.

Co jsem tak koukal pod články, tak za první den po vydání u nich vždycky naskočí 100 přístupů. Není to sice moc (ale ani úplně málo), ale články, které píšu, se asi do hledáčku mainstreamu hned tak nedostanou. A víte co? Mně to nevadí :-). Nebloguji proto, abych se někomu zavděčil, abych se dočkal nehynoucí slávy a ani pro peníze. Bloguju, protože mě to baví. Baví mě psát o věcech, o kterých se jinak moc nemluví, a vím, že se stále najdou i lidé, kteří jsou podobně zaměřeni a rádi si to přečtou. Pokud si právě čtete tento článek, tak jste to pravděpodobně i Vy.

Takže Vám čtenářům přeji všechno nejlepší v dnes již započatém novém roce, hodně štěstí, zdraví a především úspěchu. Úspěch je totiž hnacím motorem žití a bez něj to prostě nejde :-).