Ze života » Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Když jsem byl malý, tak jsem se na Vánoce vždycky těšil hlavně kvůli dárkům. Volného času jsem měl kopec, ale peněz moc ne. Přál jsem si tedy vždycky o rodičů spousty věcí (ale dočkal se vždy jen minima :-)) a možností něco dostat byly jen Vánoce, narozeniny a svátek. Dnes je situace jiná. Peníze mám. Když něco chci, tak si to jdu koupit. To, co mi chybí, je ale čas. Dělám strašně moc věcí a volného času mám minimum (ač na blogu píšu jenom o noteboocích, v životě takhle jednoznačně vyhraněn nejsem).

Pokud bych tedy měl něco ostatní popřát, tak to bude jednoznačně klid a pohoda. Ideální Vánoce si představuji tak, že nebudu muset myslet na to, co všechno musím odevzdat do školy/práce hned po Novém roce, nebudu muset řešit žádný reklamace a nebudu muset řešit ani žádné dárky. Radši bych si s lidmi, které mám rád někam vyšel, poseděl, pokecal a měl bych z toho větší radost. Když mi někdo nedá dárek, tak se mě to vůbec nijak nedotkne. Pokud si na mě vzpomene a dá mi to upřímně najevo, tak je to pro mě víc než dost.

Vánoce totiž nemají být o stresu. Pokud máte pocit, že ty vaše jsou, tak se zamyslete, jestli to náhodou nechce nějakou zásadní změnu.

Ve své „pracovně" mám problém, že se nějak nikdy nepočítalo (v tomto starém baráku), že by tu někdy byla potřeba sledování televize. Dnes už je běžné u nových domů, že se do každé místnosti vede svazek kabelů, kde je často zahrnut telefon, televizní anténa i ethernet. V době stavby a návrhu tohoto domku ještě nic z toho potřeba nebylo :-). Na pokojovou anténu jsem tu jaktěživ nikdy nic nechytil. Vzhledem k tomu, že jsem tu chtěl někdy před dvěma roky po nastěhování počítače (čti notebooku a periferií) televizi nějak sledovat. Natáhl jsem si z jiné místnosti signál z aktivní průchodky v jednom starém videu. Video (pro odborníky magnetoskop :-)) se ukázalo jako dobrý zesilovací prvek. Při přímém spojení kabelů už jsem tu nějak nechytil vůbec nic.

Protože nemám stolní počítač, tak jsem si musel vybrat tuner buď do PCMCIA slotu, nebo do USB. Zvolil jsem naštěstí USB (půl roku od koupě jsem totiž vyměnil notebook a ten nový už PCMCIA neměl), které se mi zdálo být univerzální a člověk nikdy neví, kam to bude chtít časem připojit. Koupil jsem si AverTV DVB-T tuner (model A808) s tím, že analog tu je zrnitý a to by se mi moc sledovat nechtělo. Bohužel ten malý USB přijímač měl často problémy, že zvuk praskal a přes obraz sem tam běhaly kostičky MPEG2 koprese. Někdy to bylo úplně v pořádku a někdy se naopak celý obraz zasekával a sledování televize bylo nemožné.

Někdy se až divím, v jak hloupoučké zemičce to vlastně žiju. Dnes jsem si při večeři pustil zprávy na Nově a co to nevidím. Moderátorka tam vesele oznamovala, jak jsme skoro všechno naše vyhořené jaderné palivo pěkně poslali na východ Rusákům. Každý, kdo je aspoň trochu z oboru ale ví, že toto palivo jednou bude neskutečně cenným zdrojem energie.

Rusko ho teď zkupuje velmi levně od mnoha evropských států. Je ale jasné, že až jednou dojdou nerostné suroviny, které potřebujeme pro chod našich atomových (ale i jiných) elektráren, bude cena tohoto paliva úplně někde jinde a my si pak budeme draze kupovat elektřinu z východu. V budoucnosti se předpokládá, že na stejné množství vyhořelého paliva budou elektrárny schopny vyrobit desetkrát tolik energie, kolik vyrobí ty dnešní na své (nevyhořelé) palivo.

Co na to říct? Snad jen krátkozrakost. Stejně tak si ale musím postesknout vůbec nad znalostmi těch, co zprávy připravují. V jiné reportáži se tam mluvilo o ekologii a o velkém množství CO2, které je vypouštěno z továren atd. No a co myslíte? No jasně, záběrem k tomu byl pohled na Temelíské komíny. Vysvětlovat někomu, že to jsou chladící věže a že z nich vychází pára by bylo asi vážně zbytečné.

Radkem Hulánem (adminem tohoto serveru) mi byl nabídnut přesun pod křídla jeho webzinu s mírně kontroverzním názvem myego.cz. Protože se mi to zdálo dobré, tak jsem trochu zapracoval a všechny články odtud přesunul i na novou adresu http://swarm.myego.cz. Jsem přesvědčen, že nový design a vzhled zápisků je o dost lepší. Mimo to mi nabízí také mnohem více možností. Výhodou bude i pozdější jednodušší možnost případného přesunu na vlastní doménu, kde bych si mohl nasadit obdobný redakční systém. Ostatně více se mi líbí i systém komentářů. Věřím, že sem bude chodit stejně, nebo více lidí, než na minulou adresu. Pevně také doufám, že se tu rozjede minimálně stejná diskuze pod články.

Pro ty, kteří tu jsou noví

Nová adresa si jistě najde i úplně nové čtenáře. Těm bych tedy určitě doporučil zabrouzdat do kategorie Technika a projít si návody a články týkající se technologií, kde by se dalo určitě najít i něco zajímavého :-).

Pevně doufám, že přechod na novou doménu bude brán především pozitivně (je mi ale jasné, že všem se určitě nezavděčím).

Právě jsem si jel tramvají číslo 24 z Karlova náměstí do Vršovic a vyslechl jsem si krásný monolog jednoho dědka, který se nasral, když začal v soupravě jeden mladší pán telefonovat. Nevmluvil nijak výrazně nahlas, ale dědka to tak popudilo, že na něj začal křičet (přes půl soupravy), zvedl se a běžel k němu, že mu jako ten telefonát bude rušit, stejně jako on je rušen při čtení svých novin.

Otázka je, kdo je vlastně v právu. Zaznělo tam v diskuzi něco o svobodě a o tom, že svoboda končí tam, kde člověk omezuje svobodu druhých. Jenže kdo tu vlastně koho omezoval? Dědek říkal, že byl omezován pánovým rozhovorem. Na druhou stranu přece dědek omezoval ostatní cestující tím, že vyžadoval ticho (které v přeplněné soupravě logicky stejně nebylo). V pokynech k přepravě nic není o tom, že v soupravě se nesmí mluvit, takže se lidé musí řídit svým nejlepším vědomím a svědomím.

Jednou z věcí, které mě ve škole opravdu baví, jsou prezentace. Člověk si jde obhájit svůj postup, své řešení, či jen nápad před větší skupinou lidí. Většina lidí okolo mě tyto situace nesnáší. Prezentaci (resp. obhajobu) berou skoro jako něco za trest. Když pak stojí před (pod) plátnem, na které se promítá obraz projektoru, tak se krčí v koutě, něco si kuňkají pod nosem a většinou jsou ještě otočeni zády k publiku, aby si to z těch slajdů mohli po sobě rovnou číst.

Ano, takový produkt nezřídka vyleze z mnoha vysokých škol technického charakteru. Je to v podstatě o tom samém, jako jsem tu povídal v souvislosti s komunikací. Umět prezentovat sebe a svou práci patří k tomu nejdůležitějšímu, pokud chce být člověk úspěšný. Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že ti nejúspěšnější např. v softwarovém průmyslu ani nemusí být nějací super geniální programátoři. Příkladem za všechny budiž Bill Gates, když šel prodat „svůj" OS do IBM. Někteří ho za to haní - já ho naopak obdivuji.

Mám jednu takovou malou zásadu. Nekomunikuji s blbci. Prostě je ignoruji. Takový blbec se v reálném životě pozná poměrně snadno. Neumí totiž komunikovat. Bude hlučný (většinou čím hloupější člověk, tím hlasitější je jeho projev), bude špatně artikulovat a bude mít problém složit smysluplnou větu. Ještě používám pojem poloblbec - to je ten typ člověka, který splňuje alespoň poslední podmínku.

V internetových diskuzích nejspíš blbce od poloblbce moc nepoznáte, když na něj nevidíte. Pak nevíte, jestli při komunikaci s vámi i prská a slintá,... Že půjde o jednoho z nich ale poznáte naprosto bezpečně. I z psaného projevu se toho dá hodně vyčíst a i po několika řádcích někde na foru se člověk může pro ostatní bezpečně a jasně definovat.

Stejně, jako činím v reálném životě, tak činím i v internetových diskuzích. Na forech vystupuji téměř vždy jako rádce, takže v podstatě prokazuji určitou službu, která mi není nijak „oplácena". Nikdo mi tedy nemůže nutit komu radit a pomáhat. Protože si svého času velmi cením, tak už samozřejmě nemůžu číst každý dotaz. Hromadně si většinou otevřu tak 80% threadů s novými příspěvky (těch zbylých 20% má většinou úplně dementní název, případně divné téma). Polovinu z těch, co otevřu, pak většinou záhy zase zavřu po přečtení dotazu. Důvod? Naprostá neschopnost sdělit svůj problém, velmi nesrozumitelné věty odporující zásadám našeho jazyka a nevhodné chování (mnoho otazníků a vykřičníků za každou větou).

Dozvěděl jsem se dnes o zajímavé možnosti procházení wapového portálu wap.o2active.cz zdarma z mobilního telefonu (s O2 SIM kartou samozřejmě). Schválně jsem si to hned zkusil, protože podle reklam na http://zdarmavmobilu.o2active.cz/ mají být zdarma i jízdní řády, které z počítače často využívám, takže mi to udělalo i celkem radost.

Poslal jsem si z webu SMS s odkazem na zmíněný portál a v mobilu jsem odkaz spustil. Skončil jsem na stránce, která mi hlásila, že tento portál je dostupný pouze pro zákazníky O2. Po chvíli jsem si uvědomil, že si dobíjím mobil přes USB kabel a ActiveSync tedy sdílí do mobilu připojení z počítače. Chyba tedy byla na mé straně. Po odpojení kabelu jsem opět klikl na odkaz z SMS a tentokrát se opravdu mobil začal připojovat na GPRS. Po chvíli se objevila chybová stránka, že na tento portál se lze dostat pouze z APN WAP. Přemýšlel jsem, jak tedy mohu tuto věc ovlivnit. S trochou hledání na google našel řešení. Začátek adresy „http" nahradit „wsp". Je to logické, jestli jsem to dobře pochopil tak „http" je pro běžné webové stránky, takže nechápu, proč to v té SMS nebylo s „wsp". Možná, že běžné telefony to spíš ignorují. Telefony s Windows Mobile evidentně ne.

Právě si tak jedu odpoledním vlakem domů a když se podívám po vagóně na lidi kolem mě, tak musim říct, že je to fakt žalostný pohled. Všichni tu jsou tak přinasraní až to není hezký. To si tu vážně nikdo neumí užívat života? V tomhle patřím trochu k Američanům. Já se usmívám často a hlavně usmívám se rád. Celkově život beru dost pozitivně a ani moc nečekám, že lidé kolem mě budou stejní. To, co tu ale vidím je spíš přesný opak. Naproti mně tu sedí nějaká starší žena (tak asi 40) a pořád na mě kouká, jak kdyby mě chtěla zabít (je mi trochu trapné vytáhnout telefon a vyfotit si jí, takže se to bude muset obejít bez fotodokumentace). Holt mi asi závidí dobrou náladu, nebo nevím. Každopádně mě to určitě nerozhodí - jen ten negativismus, který tu z lidí přímo číší, ten mě trochu překvapuje. Opravdu jsme tím věčně nespokojeným národem závistivců, který se neumí radovat z vlastních úspěchů, ale z neúspěchů cizích ano? Smutné.

Já osobně se dokážu radovat prakticky z čehokoli. Dneska se třeba raduji, že je jedu domů ještě za světla. Jízda pantografem mě taky nijak nerozhodí. Sice si dopřávám luxus rád, kdykoli je k tomu příležitost, ale zpohodlnělý zas moc nejsem. Lidé okolo mě vypadají, že je jim to ale možná trochu zatěžko.

Já jsem sem v podstatě rovnou začal sázet články a nějak jsem se ani nezmínil, jaký je účel tohoto mého prostoru na tomto serveru. Ne, že by to bylo až zas tak klíčové, ale většinou to tady lidi píší a má to vlastně něco do sebe.

Mé cíle vlastně nejsou nijak závratné. Píšu celkem dost pro několikrát zmíněný server notebook.cz a dělám technicky zaměřenou školu. Obě věci mi poskytují možnosti neustálého setkávání se s novými a novými technologiemi. Sem tam se dostávám i k takovým zařízením, na které je ještě celosvětové embargo (v minulosti třeba platforma Santa Rosa, GeForce 8M grafiky ještě v době, kdy ani nebyly pojmenované, a samozřejmě některé notebooky). Díky tomu nebudu mít asi hned tak problém, že by nebylo o čem psát.