Software » Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

S problémem, který se mi teď právě děje na recenzovaném HP jsem se setkal už u více notebooků různých výrobců. Jako výchozí nastavení je většinou vybrána automatická aktualizace, takže uživatel nijak nesleduje, co ten systém vlastně potřebuje stáhnout. U Windows Vista se záplaty nahrávají při vypínání a restartu notebooku. V praxi to vypadá tak, že chcete vypnout rychle notebook a systém po odhlášení uživatele začne instalovat aktualizace (což mu může trvat několik minut). To by se ještě dalo (podobně je to i v XP), ale když se rozhodnete potom spustit notebook, tak před přihlášením uživatele opět probíhá nějaký instalační proces, který nelze nijak obejít. Ten může opět trvat klidně 5 minut, během kterých nelze nic dělat. Když už Microsoft neumí nějak rozumně optimalizovat systém aktualizací, tak by měl aspoň nabídnout možnost obejít aktualizace, když na ně zrovna nemá čas.

jedna z aktualizací se ne a ne nainstalovat

Mezi důvody, proč nejlevnější Vistu nekupovat, se často zmiňuje absence grafického rozhraní Aero. Jenže, kdo z vás si Home Basic opravdu vyzkoušel? Jak víte, že by to vůbec mohl být takový problém? Teď jsem dostal do rukou nějaký levný notebook od HP, který je vybaven nejlevnější edicí Visty, a zjišťuju, že Aero v něm je a je zapnuté rovnou po nainstalovaní.

Celé mi to připomíná situaci, kdy spousta lidí si myslela, že Windows XP Home Edition mají proti verzi Profesional úplně jiné jádro, které je mimo jiné také méně stabilní. To byl tenkrát taky nehorázný (ačkoli velmi rozšířený) nesmysl. Jádro bylo stejné a omezení funkčnosti byla vytvořena jen uměle. Zde je to podobné.

Proč tedy MS tvrdí, že tam není?

Nejdříve je potřeba si vysvětlit, co ono Aero vlastně je. Je to systém akcelerace grafického rozhraní pomocí grafické karty, nový způsob práce jejího ovladače (přinášející výhody v podobě přidávání a odebírání grafických karet za chodu), nový systém správy grafických dat (klonování z video paměti do té systémové atd) a spoustu dalších vlastností s tím, že až někde na konci je schopnost zobrazovat veselá okýnka s poloprůhlednými rámečky a jednoduchými animacemi.

V edici Vista Home Basic je funkční rozhraní Aero jen s uměle omezenými některými grafickými prvky, aby MS mohl lépe propagovat rozdíly mezi jednotlivými verzemi Visty, běžní lidé to neprokoukli, ale zároveň nebyl systém nijak výrazně uvnitř ochuzen. To se Microsoftu povedlo dobře. I spousta „odborníků“ totiž po roce a půl stále tvrdí, že tam Aero není.

Ačkoli to moc často nedělám, dnes jsem se rozhodl odkázat mimo tento blog. Na serveru abxlinuxu.cz jsem narazil na zajímavý článek Kamila Práhala, který se věnuje vrácení licence Windows u Lenovo ČR. Je mi líto, že jsem na něco podobného nenarazil už dříve. Mám několik zkušeností s vedením podobných pří (ještě před založením tohoto blogu). Některé z nich trvaly podobný čas a věnovaly se mnohem větším finančním obnosům (možná, že se v příhodnou chvíli k tomu vrátím v nějakém zápisku).

Kdybych si koupil svůj notebook dnes, pravděpodobně bych se zkusil domáhat vrácení na základě:

„Použitím softwaru přijímáte tyto podmínky. Pokud je nepřijímáte, software nepoužívejte. Místo toho se obraťte na prodejce nebo instalátora a zjistěte jeho zásady náhrad ve formě peněz či zboží.“

Něco na té větičce bude a přiznám se, že ze zvědavosti bych asi zkusil i ten soud. Mám pocit, že jeho výhra by nebyla až tak nemyslitelná.

Proč mě to zaujalo?

Notebooky střídám častěji a licence se na software, který používám, mám. Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem si Windows zaplatil už několikrát zbytečně. I minulý notebook jsem si musel tou dobou koupit s Windows XP Home (ačkoli jsem pak provozoval své Windows XP Professional). Teď mám ThinkPad, ke kterému jsem opět zaplatil licenci Windows Vista Business, přestože používám zas Windows XP Professional. S licencí jsem ale souhlasil, takže mám smůlu. Uvidíme, jaká situace přijde s mým dalším notebookem. Možná si to příště zkusím víc ohlídat a něco s tím udělám (je ale možné, že příští notebook už budu chtít s novými Windows; to jen tu Vistu jsem se rozhodl nějak přeskočit).

Mini-notebooky jsou momentálně v kurzu, a dokud tato bublina nesplaskne, tak se výrobci budou předhánět, kdo nabídne zajímavější malý levný počítač. Vzhledem k tomu, že už se některé dostávají i u nás na trh, nebylo by špatné se trochu ohlédnout, čím že to vlastně jsou vybaveny ty nejlevnější verze. Jednoduchá odpověď je: Linuxem. To je pravda. Jenže na rozdíl od Windows není Linux jako Linux a ty rozdíly jsou obrovské. Samotné notebooky už jsou rozebírány v mnoha článcích, a tak se dnes zaměřím čistě na Linuxové distribuce, které na nich běží.

ASUS Eee PC (Xandros Linux)

ASUS ukázal ostatním cestu se svým malým počinem. Dokázal zjednodušenou Linuxovou distribuci protlačit mezi obrovské množství běžných uživatelů, což je výborný počin. Ostatně nikdo nečekal, že bude Eee slavit takový úspěch a že kolem něj bude taková mánie. Nakonec se zalekl dokonce i „ó velký“ Microsoft :-).

Troufám si tvrdit, že ASUS si dal s Linuxovou distribucí (založené na Xandros Linuxu) hodně práce. Na první pohled sice graficky moc nezaujme, ale musím uznat, že všechno je účelné a funguje jak má. Nikde žádné nedodělky a nepadá to. Jako mobilní kancelář je to tedy ideální.

Musím se přiznat, že normálně patřím k uživatelům velmi zdrženlivým a většinou s přechodem na nové verze dlouho otálím. Tentokrát jsem udělal výjimku a na základě všemožných zpráv o novém Firefox 3.0 webovém prohlížeči jsem zavítal na server www.czilla.cz a tolik opěvovanou novou verzi stáhl.

Před instalací jsem pro jistotu zazálohoval všechny profily, protože moje důvěra k tak velkým skokům v aktualizacích nebyla příliš velká, ačkoli můj profil drží již od verze 0.7, kdy jsem začal Firefox aktivně používat jako primární prohlížeč. Instalace ovšem proběhla během minutky naprosto bez problému a následovalo první spuštění, kdy se vyhledaly nové verze rozšíření.

Můj Firefox

Nepatřím k lidem, kteří by museli svůj prohlížeč ověsit tunou rozšíření, a používám pouze několik základních, které více méně souvisí především s omezením přenosu dat (často jedu přes EDGE/PCMCIA modem), zlepšením bezpečnosti a zpříjemněním práce s webovými formuláři. To všechno mi stačí k maximálně pohodlné práci. Díky tomu nemám problém, že by něco nebylo dostatečně aktualizované. Minimum rozšíření zároveň přináší další výhody.

Skoro jsem si myslel, že tomu ujdu, ale nakonec se tak evidentně nestalo. Dostávám stále dokola dotazy o tom, proč jsem přešel na Windows XP a co mi na Windows Vista nejvíce vadilo. Na tyto dotazy zkusím letmo odpovědět, ale nejdříve se budu věnovat tomu, proč jsem tento zápisek původně nechtěl psát.

Na internetu je dost článků na téma Vista vs. XP. Oba tábory jsou často až extrémně militantní a, jak už to tak bývá, úplnou pravdu nemá ani jeden. Já jsem jen neměl potřebu se přidávat do této války. Je hloupá, zbytečná a hlavně mě vůbec nebaví. Rozhodoval jsem se čistě jen podle vlastních potřeb, nezajímaly mě pusté řeči ostatních (často jen papouškované názory jiných lidí) a neměl jsem potřebu někoho přesvědčovat o tom, že ta moje volba je ta nejlepší.

Když už jsou ale někteří tak zvědaví, tak jim dám krátkou odpověď…

Někdo se mě tu ptal, jak vlastně takové „BSOD“ ala MacOS X vypadá. Vzhledem k tomu, co jsem psal, jsem věděl, že nějaké další na sebe nenechá dlouho čekat. Jedno ještě čerstvé:

Dlouhou dobu jsem se těšil, až se mi do ruky dostane na recenzi nějaký ten notebook Apple. Dříve jsem už nějaký notebook od nich používal (i když to teda bylo hodně dávno) a dokonce i s verzí X jejich operačního systému jsem přišel do styku, ač to nebylo na přenosném počítači. Vzhledem k tomu, že jsem velmi otevřený alternativním platformám (pracoval jsem delší dobu s různými Linuxy, Solarisem, BeOS,…), tak jsem si myslel, že MacOS X by mohl být přesně tím, co by mě mohlo nadchnout. Mýlil jsem se.

MacOS X proti konkurenci

Zatímco u Linuxu jsem přesvědčen, že se přesunul z fáze „hračky“ do použitelné podoby. U MacOS X mám pocit, že se povedl přesný opak. Z dříve velmi použitelného systému, který měl značný náskok nad Windows (zejména v dobách kolem Windows 95), se najednou stalo cosi, co nebylo schopné podřídit se novým technologiím.

GUI

Menu lišta společná pro všechny programy je perfektním příkladem. Na počítači s rozlišením 800x600 to bylo velmi pohodlné. Při 1680x1050 a pár spuštěných programech je to však peklo neustále přejíždět nahoru a dolů. Nedej bože, pokud máte připojeno více velkých monitorů. To pak kvůli menu musíte jezdit neustále mezi obrazovkami.

Stejně tak správa oken programů se mi zdá velmi nešikovná. Při minimalizaci v doku sice vidím náhled okna, jenže všechny programy vypadají strašně podobně a ikonka, která je symbolizuje je u náhledu velmi malá (a popisek se objeví jen po najetí myši). Nejhorší je mít třeba otevřeno několik oken stejné aplikace (žádné minimalizované).

Microsoft dost zapracoval na správě sítí a musím říct, že na některé věci, které nyní nabízí, jsem čekal jako na smilování. Bohužel to všechno asi není tak dokonale odladěné, jak by si všichni přáli. Pokud náhodou se svým notebookem cestujete mezi mnoha rozmanitými Wifi sítěmi, tak se vám občas může stát, že ikonka sítě u hodin nereaguje. Člověk pak zběsile kliká a jen vidí, jak systém cosi „timeoutuje“. Bohužel se mi už osvědčilo radši systém rovnou v podobných problémech restartovat, než čekat, až se s tím systém nějak vypořádá.

ale no tak - jako byste si ty Windows už tak nevyvíjeli dlouho a pořád takový boty ;-)

Nejčastěji se problém objevuje v místech, kde je slabý signál. Když se chce uživatel znovu připojit manuálně, tak pak musí vyčkat, než se Vista uráčí zpřístupnit potřebné dialogy. Do té doby bude moct jen koukat na prázdný obdélník.

Windows Vista nejsou špatný systém. Sám je (i když z donucení) používám již skoro rok. Přesto tu jsou věci, které mě i po tom roce stále vytáčí a stále jsem si na ně nedokázal zvyknout. Při té své paměti na ně většinou velmi rychle zapomenu. Rozhodl jsem se, že když mě nějaká fičura zase nasere, tak o ní napíšu kratičký zápisek... no a zde máme první :-).

Některé dobré nápady občas Microsoft umí neskutečně trapně zabít. Když připojím nějaký nový hardware (jako že připojuji velmi často), tak mě dokáže neskutečně moc vytočit vyhledávání ovladače přes internet. Nevím proč, ale občas se mi tato funkce vnutí implicitně. Jenže jak ji odkliknu, tak se v 99% případů připravím o několik minut svého života. Microsoft na tuto část systému evidentně neměl žádné kvalitní programátory a je to velmi znát. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč mu trvá několik minut marné vyhledávání vhodných ovladačů k USB zařízení, které je úplně přesně definováno třemi unikátními hodnotami (které si z něj systém může přečíst i bez ovladačů).

Že je ten vyhledáváč tak hloupý, že zjistí, že vlastně neví, co má hledat, až po několika minutách, to bych ještě tak nějak překousl. Vyhledávání ovšem nejde ani žádným normálním způsobem zrušit (tlačítko Zavřít tabulku jenminimalizuje) a když není zrušeno vyhledávání, tak nemůžete vybrat ovladač manuálně.

Prostě jen další funkce, která nasere 98% uživatelů. Nic víc.