Asi jste si všimli, že tento týden se tu toho moc neobjevilo. Má to jednoduchou příčinu – byla půlka semestru, takže se psalo „pár“ testů. Bylo toho tentokrát tak moc, že jsem neměl ani moc čas nahodit něco z už napsaných článků.
Měl bych tedy pro vás malou hádanku – uhádněte, které notebooky se mi tu nyní válí na stole (stačí značka a model – třeba: „FS Amilo Pro V3205“). Prostor k tomu máte v komentářích, tak s chutí do toho 😉.
Jestli jsem v poslední době někdy litoval, že jsem zrovna nejel autem, tak je to jednoznačně dnes. Říkal jsem si, jak si ráno přivstanu, abych stihl ještě ve škole připravit několik projektů na dnešní hodiny. Jenže u vlaku najednou bylo hlášené zpoždění 10 minut. Za nedlouho 20, a pak ještě 30. Poslední hodnota tam moc dlouho nebyla. Vlak ze seznamu vymizel a přijel až ten další (jak ohraná taktika). Čekání na silném větru v modernizovaných nástupištích je ostatně také zážitek. Člověk už se totiž nemá kam schovat. Tohle měl být ten krok kupředu? Hlavně, že to vypadá ve stanici Strančice jak z filmu Vetřelec.
Jeden by si myslel, že je všemu zažehnáno, jenže ten „náhradní“ vlak se sunul jak vězeň na popravu. Poprava byla vykonána v půlce cesty, kdy jsme se někde mimo civilizaci prostě zastavili. Podle těch dílů, co tam strojvedoucí nosil, to vypadalo, že rozebírá motor, tak mi bylo jasné, že tohle asi na chvíli nebude. Přítomnost dvou malých uřvaných dětí (které matka evidentně nezvládala) nepřebila neuvěřitelnou sortu žáků základní školy vydávajících se do Prahy do kina (jako školní výlet). Tento neuvěřitelný výkvět mě přesvědčil, že auto před těmi čtyřmi lety nebyla vůbec špatná investice. Díky za každý den, kdy jsem něčeho podobného ušetřen.
Nakonec nás snad odtáhla nějaká posunovací mašina a všechno „dobře“ dopadlo. Jenom mě fascinuje, jak nám byl průběh sdělován. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je to považováno za běžnou situaci. V jiných zemích se za zpoždění v řádu minut vrací jízdné a tady je člověk rád, že vůbec dojede. Cena vlakového jízdného už dávno není malá a kvalita služeb rozhodně neodpovídá. Už aby se tu zavedla nějaká konkurence, protože tato situace se mi jeví jako neúnosná. Ostatně jen ve státním podniku je možné, že moderní vlaky se nasazují radši na málo frekventované trasy, aby se moc neopotřebovaly.
S podobnou otázkou na mě přišel jeden uživatel fóra Živě.cz. Už jsem vyzkoušel opravdu velké množství hardware a vím, co určitě vhodné není – PDA. Pokud potřebujete rychle psát, tak bude problém s klávesnicí. Pokud budete chtít něco zakreslovat, tak narazíte na malý displej. Velmi se mi osvědčil na poznámky PSION Series 5MX. Ten má velký displej, podstatně kvalitnější Office než třeba Windows Mobile a lepší práci s perem. I tak je to ale stále malé. Na poznámky je potřeba velká plocha – hlavně tedy ve chvíli, kdy potřebujete hodně kreslit (diagramy, průběhy,…). Pokud plánujete přejít kompletně na elektroniku, tak mohu doporučit pouze jediné řešení – Tablet PC. Musí to být ale takové, které reaguje pouze na dotyk pera (a ne ruky). Jinak byste si nemohli o displej opřít při psaní ruku a psaní by tak bylo dost nepohodlné.
Takové Tablet PC je neuvěřitelně výkonným pomocníkem (hlavně v kombinaci s Office OneNote, který mají například studenti škol v programu MSDNAA zdarma). Bohužel cena takového zařízení vůbec není nízká. Já jsem hodně přemýšlel, co mi můžou všechna tato zařízení nabídnout navíc proti papíru a peru. Nakonec jsem toho vlastně moc nevymyslel. Výhoda je snad jen v případě, když je potřeba zapsat dlouhý souvislý text. Psaní na počítači je 20x rychlejší než rukou. Jenže zase na vysoké škole (hlavně té technické) nebývá ta potřeba přepisu moc velká.
Já jsem nakonec došel k jasnému závěru. Na poznámky používám šanon s papíry. Je to rychlejší, nemusí se tomu startovat operační systém a nemusí se tomu dobíjet baterky 🙂. Holt asi ještě nejsem ta správná počítačová generace.
Vzpomínáte na dobu, kdy se noviny, jako je třeba Metro, distribuovaly tak, že se navezly do připravených regálů a lidi si je sami vzali, když je chtěli? Tento způsob měl jeden velký problém. Někteří důchodci si tak noviny brali po štosech a obratem to nosili do sběru. Přišel tedy nový způsob – najali se lidé, kteří měli za úkol noviny rozdávat. Tito lidé jsou určitě nápadnějším prvkem než pouhý statický regál. Pod tlakem konkurence však došlo k tomu, že před vchodem do metra (pro nepražáky: to je taková ta podzemní šalina) stojí tři lidé mávající novinami a snažící se získat si pozornost procházejících lidí.
Nevím jak vy, ale já tyto situace vážně nesnáším. Když se mi takový člověk postaví do cesty a ptá se, jestli nechci noviny, tak to na mě působí úplně stejně, jako by se mi tam postavil nějaký rasový „menšinec“ a vnucoval mi hodinky. Působí to na mě úplně stejně, jako nevyžádaná elektronická pošta. Taky o ni nestojím, ale nevyhnu se jí. Někdo si možná řekne: „no jo, ale ty noviny jsou přece zadarmo“, ovšem i tak je to velký byznys. Když se to skloubí s celkovou neomaleností mnoha roznašečů (různí nezaměstnaní), tak bych z toho občas zvracel.
Nevím jak u vás, ale tady na vesnici dnes od rána pořád vypadává proud. Občas na hodinu a občas jen na 5 sekund. Je to neskutečně otrávné. Nedovedu si ale představit, že bych neměl notebook a možnost mobilního připojení. To bych asi musel srát atomové hřiby, protože víkend je často jediný čas, kdy mám možnost v klidu pracovat na svých věcech.
Nějak mi stále nejde do hlavy, jak je možné, že i na vysoké škole nejsou studenti schopni si ohlídat, aby při zapnutí notebooku na přednáškách a cvičeních ušetřili ostatní od trapného uvítacího zvuku Windows. Obecně vlastně nechápu, jak je možné, že si někdo zrovna u notebooku tyto úplně zbytečné zvuky rovnou nevypne. Pokud na nich ale trvá, tak by si měl hlídat, aby před vypnutím notebooku byla zvuková karta nastavena na ztlumení.
Tyto zvuky jsou vždycky tím prvním, co na notebooku vypínám. Na druhou stranu používám hibernaci a režim spánku, při kterých se počítač nezamkne – tím pádem se ani žádný zvuk nepřehrává, i kdyby byl nastaven. Pokud u někoho zažiju na přednášce 3x podobné ztrapnění, tak už musím pochybovat o jeho inteligenci. Na jednu stranu asi nikoho netěší, když na sebe strhne pozornost stovky lidí, na druhou však chybí snaha vlézt do nastavení a deaktivovat jeden zvuk.
Pokud se vám někdy stalo něco podobného (několikrát), tak se pokárejte, dejte si facku a ty zvuky si tam vypněte 😉.
Někdy se sám sobě divím, jak vůbec jsem ještě schopen dále pomáhat na internetových diskusních fórech zodpovídat všemožné dotazy. Jsem rád, že hodně lidí si mě pamatuje a jsou mi vděčni za pomoc, kterou jim bezplatně poskytuji prostřednictvím diskuzí. Ovšem pomoci není každému. Někteří lidé přijdou na fórum a čekají, že se jim všichni budou klanět a budou pro ně nejlépe otročit, protože oni sami jsou velmi líní. Proč by to přece hledali oni, když tu mají někoho jiného.
Ok, tahle situace je celkem běžná a s tím se nic nedá udělat, ale je teda aspoň rozdíl, jak k tomu kdo přistupuje. Někdo je tak drzý, že rovnou napíše, že nemá náladu/čas procházet ostatní témata (ačkoli napíše, že se to tu vyskytuje často). V podstatě tím říká: „je to pod mojí úroveň hledat, když to za mě můžete najít vy ostatní“. Asi jsem moc slušný, ale tohle bych si nejspíš nedokázal dovolit. Kdo neumí kliknout na tlačítko Hledat a zadat svůj dotaz, tak je prostě idiot a neměl by mít k internetu ani přístup. Extra pokud se za následnou pomoc odvděčí jízlivostí.
Samozřejmě bez nějakého odkazu na podobného ubožáka by to asi nebylo ono. Nuže tady je:
Při kontaktu s podobnými lidmi si často vzpomenu na část textu jedné nahrávky od PSH (ač tenhle typ hudby jinak neposlouchám): „…chudáci, vexláci a děvky chtěj vládu“. Čím to je, to nemám tušení 😉.
Ilustrace převzata z xkcd.com
Setkal jsem se s několika způsoby, jak se dostat k lahodnému vnitřku kiwi. Jaký používáte vy? Nechtěl bych vás ovlivňovat, tak případně svůj (doufám, že ale běžný) způsob si radši nechám až do komentářů 🙂. Tak se pochlubte.
Ten jedinečný a úžasný MS mě dneska dokázal neskutečně vytočit. Nesnáším, když se „vnitropolitické“ zájmy staví nad použitelnost produktu. Jenže přesně to MS dost často dělá. Narazil jsem na další případ. Protože programuji v .NET, tak se pro grafiku automaticky nabízí Managed DirectX. To je takový zjednodušovací wrapper na DirectX z plnohodného „Cčka“. Jenže to by to nebyl MS, aby se nevykašlal u Managed DX na novou verzi. Lze tedy takto pracovat jen s DX9.
To by se samo o sobě ještě dalo, jenže ve Windows Vista jsou DX10, které pracují tak trochu jinak a funkcionalitu DX9 nenahrazují. Pokud tedy chcete spustit nějaký program v Managed DX, musíte do Vist nainstalovat extra DX9 stejně jako Windows XP bez SP2. Co je tohle za logiku. Visty potřebují celé DVD, ale v MS nejsou schopni na toto DVD přidat 50 MB instalaci DX9. Když k tomu připočtu dementní základní hlášky chyb programů v .NET, tak mám pocit, že je to snad jedině cílené házení klacků pod nohy vývojářům. Kdybych věděl, že s technologiemi MS je tolik problému ohledně kompatibility, snad bych radši použil open source alternativní řešení (takhle je nutné instalaci dodávat s aplikací a řešit problém navíc).
Nejvíc mě nakonec vytočilo, když jsem tento problém řešil s lidmi, které považuji za velké odborníky (programováním na produktech MS se živí a jde o velké kapacity), tak se mi dostalo jen odpovědi: „co bys nechtěl od Microsoftu... snad ne kompatibilitu?“
Já se teda zatím snažím bojovat, ale občas si tak taky trochu připadám. Ten obrázek mi připomněl i můj bolavý krk. Při nastupování do auta jsem nějak špatně hnul hlavou a teď s ní nemůžu moc hýbat. Zrovna to moje auto je tak nízké (a já vysoký), že se tam neleze moc dobře. Příště si snad radši koupím Offroad. Tam se mi vždycky lezlo dobře 🙂.
