Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Vyloženě s notebooky u nás dělá videa snad jen Živě.cz (konkrétně Tomáš Holčík). Jejich recenze se mi líbí, ale není to úplně to, co by bylo v mých silách a navíc u videa jsem radši, když je co nejkratší při zachování informační hodnoty, což vyžaduje nějakou tu přípravu, a ve výsledku pak platí nepřímá úměra mezi délkou videa a délkou přípravy. Něco takového tedy zatím vidím pro mě jako nereálné.

Jenže video dokáže některé vlastnosti notebooku ukázat mnohem lépe než několik odstavců textu. Mluvím třeba o pozorovacích úhlech a hlavně mechanickém provedení (resp. tuhosti šasi). Po dohodě s vedením jsem se proto odhodlal ke klasickým recenzím dělat kratičké „video-přídavky“, kde budou některé vlastnosti notebooku názorně předvedeny.

Lenovo nedávno uvedlo na trh novou řadu notebooků Lenovo ThinkPad SL a spustilo tím vlnu debat o upadající dobré značce a o tom, že už vlastně nejde o ThinkPad. ThinkPad SL je levnou variantou pro SMB (small-business) uživatele. Není tedy tolik zaměřen na nějaké komplexní nástroje pro správu, maximální pevnost mechanické konstrukce a různé vychytávky vychytávky. Místo toho nabízí vlastnosti, které ani některé dražší ThinkPady nemají – BluRay, HDMI a dedikovaná grafika. Přitom jde o notebook s cenou okolo 20 tisíc. Tyto multimediální vymoženosti vychází z předpokladu, že cílová skupina nebude mít notebook jen jako pracovní nástroj, ale i jako zdroj zábavy.

Zlí jazykové říkají, že jde vlastně jen o pokračování Lenovo 3000 série se snahou o lepší prodeje. Něco na tom možná bude, ale jsem přesvědčen, že nový ThinkPad SL si své jméno může zasloužit. Dobře, je to jen obyčejný plasťák bez kovové konstrukce. Sám ale dobře vím, že opravdu dobrý plasťák přežije i náročné používání po dobu několika let. Cílová skupina ovšem pravděpodobně bude notebook přenášet jen minimálně a to jen mezi stoly. V takovém případě prostě není důvod, aby byla uvnitř nějaká tlustá kovová konstrukce. Lesklé víko je trochu úlet, ale lze ho pochopit. Ač se to nám pokročilým moc nelíbí, běžným uživatelům se to prostě líbí a my s tím nic neuděláme. Absence dokovacího konektoru je taktéž pochopitelná. Jedinou vlastností, kterou nějak nemohu přenést přes srdce, je to příšerné rozložení klávesnice z Lenovo 3000. Nemyslím si, že by dobrou klávesnici chtěli jen profesionálové a že ve small-business sektoru je to jedno. Skoro mám pocit, že je podobná klávesnice zvolena pro záměrné odlišení těchto modelů.

Včera jsme doma dokončili poslední práce na domácí síti a konečně tak je celý dům zasíťován gigabitovým ethernetem. Stálo to hodně odhodlání, což dokazuje i fakt, že k rekonstrukci sítě došlo až po tolika letech. V domě byly počítače téměř odjakživa, takže když se tu něco stavělo, šlo ještě o síť s rychlostí 10Mbit. Ta byla dokonce zprvu realizována koaxiálním kabelem. Posledním vylepšením tak byl pouze přechod na UTP kabely před mnoha a mnoha lety.

Dostal se mi na ICQ odkaz na zábavné téma zahraničního fóra thescambaiter.com, kde jeden člověk popisoval, jak se rozhodl vytřít s podvodníkem, který se snažil (možná ještě snaží) okrádat důvěřivce.

Když jsme kdysi prodávali notebook ASUS A2D, tak také přišel nějaký mail o tom, že by ho chtěl člověk z Nigerie a vymýšlel, jak realizovat celý obchod. Nejsem naivní, tak se prodej uskutečnil standardnější cestou a notebook se dostal do rukou občana této země. Vzhledem k tomu, že se u nás mluví tak nestandardním jazykem, jakýkoli mail podobného typu v angličtině velká část lidí rovnou považuje za nějakou levárnu. Je mi ale jasné, že někde v anglicky mluvících zemích je podstatně těžší rozeznat, co je relevantní pošta, co spam a co nějaký podvod.

Ve zkratce

Člověk na zmíněném fóru se rozhodl podvodníky potrestat, a tak zkusil rozehrát takovou malou úlisnou hru. Souhlasil s prodejem několika notebooků za $4000 + poštovné. Zloděj poslal balíček s bankovkami na poslání balíku, (falešným) šekem na $4500 a instrukcemi, že je potřeba všechno odeslat (včetně $500 přeplatku) co nejrychleji. Je to takový malý trik na důvěřivce. Ti v ideálním případě přijdou na to, že je šek nekrytý, až ve chvíli, kdy už je vše posláno.

V dnešním díle se zaměřím na docela nepříjemný problém, který překvapivě také není ojedinělý. Nejde o nic moc komplikovaného – některé notebooky mají velmi ostrou hranu přesně v místech, kde se při psaní pokládají zápěstí. Při delším používání tak zápěstí může být odřené a práce na notebooku je méně příjemná.

HP Compaq 6710b má dokonce v místech zápěstí i malý výstupek

Lenovo ThinkPad R61 sice není velký krasavec, ale oni vědí, proč tam to zkosení mají

Tento prohřešek dotáhl k „dokonalosti“ Apple MacBook Air. Hrana jeho hliníkového těla je totiž tak ostrá, že po dopsání recenze jsem měl tenkrát na zápěstích takové modřiny, že jsem vypadal jak magor, co si neumí pro sebevraždu najít ostrou žiletku 😉. U HP mě to však překvapuje. Čekal bych, že řada Compaq bude navrhována především s ohledem na maximální pohodlí uživatele. Hranaté notebooky mám sice rád, ale nesmí se to zas moc přehánět.

V minulém zápisku jsem psal o problémech s reklamací notebooku VBI v případě poničení nálepky se sériovým číslem na spodku šasi. O tom, jak moc si musel stát na vedení člověk, který rozhodl umístit sériové číslo pouze na toto místo, asi nemá ani cenu polemizovat. Pokud už si ale koupíte nějaký podobný notebook, tak by bylo dobré o nálepky co nejvíce pečovat (u normálního notebooku to řešit nemusíte, tam mají většinou jen informační charakter). V případě běžného používání se totiž můžete dočkat takového výsledku:

ta dlouhá nálepka vpravo původně nesla čárový kód a sériové číslo

Zde mám několik účinných rad, jak předejít opotřebení těchto nálepek:

1. notebook nezapínat
2. uložit notebook do větraného chladného prostoru bez přístupu světla (v případě, že dorazil v krabici, tak jej vůbec nevybalovat)

O garážovém prodeji těchto notebooků jsem nikdy neměl velké mínění. I tak mě ovšem dokážou některé (negativní) zkušenosti uživatelů opravdu překvapit. Tentokrát jsem si však na fóru přečetl takovou „libovku“, že se o ni prostě musím podělit. Objevil se tam jeden uživatel ze Slovenska, který si ve velkoobchodě Asbis(.sk) zakoupil notebook VBI FL90. Ten při nižší ceně proti konkurenci nabízel kdysi výbornou grafiku GeForce 8600M GT, čím se stal pro mnoho lidí zajímavým.

Technik při práci? (zdroj vbi.sk)

Jenže výkon procesoru a grafická karta nejsou všechno. Zmíněnému uživateli přestal na jeho VBI FL90 fungovat audio výstup, a tak se v létě rozhodl pro reklamaci. Během školy se mu do toho nechtělo, protože proklamované 3 dny reklamaci jsou nejspíše z říše pohádek a na fórech píše většina lidí zkušenosti spíše s reklamací trvající téměř měsíc. Nikdo nechce být během školy měsíc bez notebooku.

Knihy, školní pomůcky a servis VBI notebooků

Na Slovensku funguje jeden autorizovaný servis provádějící záruční opravy VBI notebooků – společnost Daniel NETRI. Jde o malé knižní vydavatelství, které zároveň před pár lety začalo fušovat i do notebooků. Nemohu si pomoct, ale servis notebooků bych si sám představoval trochu jinak. Určitě ne jen jako nějakou činnost bokem. Náš uživatel sem byl odkázán z velkoobchodu, který se tak chová v případě všech zařízení s vlastním autorizovaným servisem.

V minulém díle jsem mluvil o lesklé klávesnici, což asi většina lidí uzná, že je úlet první kategorie. Tentokrát se podívám na podstatně rozšířenější nešvar – konektory zvukové karty umístěné na čelním panelu. Vlastně jsem ještě neviděl člověka, který by vyžadoval takto umístěné konektory. Za to lidí, kteří to vyloženě nesnáší, lze najít na fórech celé řady. Sám patřím mezi ně, ačkoli mám už třetí notebook, kde se při umisťování těchto konektorů nepřemýšlelo.

Většina sluchátek má zahnutý konektor. V případě konektorů vpředu je podobné zahnutí kontraproduktivní, neboť kabel musí vést k uživateli od konce konektoru kolmo. Kabel se v některých případech i víc namáhá. V případě připojení externích reproduktorů je konektor často podstatně masivnější a není zahnutý. Jenže na rozdíl od sluchátek zde nikdo nechce, aby kabel vedl dopředu. Kabel je tak nejčastěji nutné ohnout na nějakou stranu, kde se pak perfektně plete pod rukama. Úplně největší specialitkou pak jsou některé notebooky, které nabízí 5.1 výstup analogem a všechny tři potřebné konektory mají umístěné také na předku. Zkuste si takto vést 3 tlusté kvalitní kabely do vaší repro-soustavy. Já to zkusil a nic moc.

Kam tedy s nimi?

Nejlepší místo je asi na levém boku prakticky v libovolném místě (klidně blízko uživatele). Případně se mi také líbilo umístění na pravém boku dále od uživatele. Na pravém boku blízko uživatele už jsem audio konektory měl také a tolik to nevadí. V případě použití zahnuté redukce pak kabel nepřekáží ani myši. V případě umístění konektoru na čelní panel by takové redukce byly nejspíš potřeba dvě.

Snad každé místo je lepší, než to rvát na předek. Proč to tam tedy výrobci tak často a rádi dávají, mi hlava nebere.

Někdy si z redakce odnáším místo notebooku (nebo k němu) nějaké příslušenství. Takovým příslušenstvím může být cokoli od TV karty, přes modemy až po různé konvertory a externí grafiky. Zatímco u notebooku se málokdy stane, že by s ním přišel nějaký zásadní problém, který by mi nutnou dobu k testování značně prodloužil, u příslušenství je to jiné. Dělají ho často menší firmy, neřeší se to tak moc jako notebooky a někdy to jsou vyloženě cajkové výrobky, které se ve výsledku ukáží jako nepoužitelné, a není je tak vlastně ani možné zrecenzovat.

pěkné, jenže ten sample výrobek na sobě nemá ani štítek s názvem 🙂

Bezkonkurenčně nejvíc času jsem strávil asi s ASUS XG Station, který jsem přitom ani neměl možnost pořádně otestovat. Ztroskotalo to totiž na problému najít 100% kompatibilní notebook. Teď jsem dostal nějaké bezdrátové modemy (v jednom případě celou sadu i s notebookem jako bundle) a všeho všudy můžu říct, že bez vlastního připojení k internetu bych asi ani jednu z těch věcí neměl možnost rozběhat. U T-Mobile pro jistotu na přibaleném čistě nainstalovaném (od nich) notebooku nejdou stahovat aktualizace z Windows Update (přes Wifi) a karta s už nahranými ovladači se nechce připojit. U U:fona mi tam zas radši nepřibalili ani instalační CD (to není ani u T-Mobile) a USB modem se nehlásí i jako flashdisk, na kterém by byly ovladače, jak to občas bývá.

UPDATE: Oni mi u T-Mobile navíc dali neaktivní SIMku, boha jeho...

Poslední dobou vždycky chytnu nějaký haluzní problém, který si moc neumím vysvětlit. Před pár dny to byl můj notebook, když mu přestal hrát levý reprák. Nic nepomáhalo (z výstupu hrálo na sluchátka všechno správně, ale když jsem vytáhl kabel sluchátek, tak zas hrál jen jeden reproduktor, a tak jsem si rovnou našel, kde se telefonicky řeší objednání technika na on-site opravu. Před tím jsem ovšem zkusil nabootovat nainstalovaný Linux, abych měl jistotu. Hle – reproduktory hrály oba. Následoval tedy reboot do Windows, kde už bylo také všechno v pořádku. Některé problémy si holt neumím vysvětlit.

Další z nich přišel včera večer. Výrazně se zpomalilo připojení k internetu. Protože doma na té lince nejsem sám, tak jsem to nechal být (navíc teď mám doma mimo své PCMCIA karty s Vodafone EDGE i růžovou PCMCIA „4Gay-kartu“ T-Mobile a Ufounův USB modem). Dnes ráno ovšem bylo všechno úplně stejně zasekané (ani video z Youtube nešlo pořádně přehrát), tak mi to nedalo a začal jsem hledat příčinu. Na routeru v obýváku blikala jedna dioda jako o život. Ta, která vede na switch na druhém konci baráku – když jsem přišel do místnosti se switchem, tak jsem nechápal, kde se může tvořit přenos, když jeden počítač tam byl vypnutý, druhý úplně odpojený a po třetím tam zůstala jen dokovací stanice (asi si ho bratr vzal do práce). Switch jsem odpojil a internet začal běhat, jak má. Zkusil jsem místo něj dát jiný switch a zapojil jsem jen kabel z hlavního routeru. Zas bylo vše zpomalené. Ještě jsem vyzkoušel notebook, abych se ujistil, že problém hledám ve špatné místnosti.