Astrologie a jiné pavědy

Svět kolem nás je úžasně pestrý a bohatý. Ještě bohatší je však svět v nás, který je zrcadlem toho vnějšího a přidává k němu subjektivní prvek. Subjektivní znamená zcela libovolný, objektivní opak. Zdá se, že celý vesmír postupuje od těch „nejtvrdších“, objektivních zákonů (fyzikální) k těm „nejjemnějším“, subjektivním, éterickým jevům – lidské mysli. Vše mezi nimi má více z toho, méně z onoho – jakýkoliv živý organismus už  není jen kusem hmoty podléhajícím jen fyzikálním zákonům. Vše vrcholí lidskou bytostí, která je schopna jednat zcela vědomě, tedy používat konkrétní prostředky k dosažení budoucích cílů, realizovat svou vůli.

Dokonce i tělo, ač je kusem hmoty, jež mysl může efektivně volně ovládat, vnímá jako vnější jev. Může ho milovat, může ho nenávidět. Ví, že je prostředkem její existence. Že podléhá fyzikálním zákonům. A když zmizí tělo, zmizí i jeho hybatel – osobnost, která je tvořena nespočtem zážitků z interakce s ostatními lidskými bytostmi. V myslích pozůstalých poté tato osobnost – tyto konkrétní zážitky – žijí společně s fyzickým obrazem daného jedince jakožto vzpomínka. Veškerý lidský život, veškeré uspokojení, veškerá interakce se však odehrává na duševní úrovni, i když jeho prostředkem jsou samozřejmě i fenomény označované jako „materiální“, jejichž jediným bohem je fyzikální zákon.

To, co lidskou bytost odlišuje od všech ostatních – i od těch, které jsou jí biologicky velmi blízké a jež zřejmě mnoho podnětů vnímají i prožívají velmi podobně – je dokonalá schopnost symbolické manipulace. Stručně řečeno, jazyk a matematika. Tato schopnost se v průběhu společenské evoluce stále zdokonalovala, poněvadž se ukázala jako bezprecedentně progresivní. Člověk se na rozdíl od všech ostatních tvorů narodí s největším potenciálem tuto schopnost rozvinout a stát se tak lidskou bytostí. Novorozenec, ač seberoztomilejší, ještě lidskou bytostí není. Má ten potenciál a přemýšlíme o něm tak právě proto, že tento potenciál vnímáme. Víme, že během několika let dojde k jeho realizaci, pokud se nestane něco výjimečného.

Jazyk a matematika člověku dovolují efektivně v mysli manipulovat s fenomény, s nimiž se setkává. Sami se vyvíjí, zostřují svou výrazovou schopnost a z původně velmi obecných pojmů a matematických představ se stávají stále přesnějším nástrojem mysli pro zacházení se svým okolím. Znakem všech společenství, jež jsou dnes označována jako primitivní, je prolínání se symbolického světa mysli a světa vnějšího. Pojem primitivní není užíván s hanlivou konotací, označuje neschopnost těchto společenství efektivně zacházet s vnějším světem. Příslušníci těchto společenství běžně sami sebe považují za zdroj fyzikálních fenoménů kolem nich. Mají pocit, že vnější svět každému z nich v symbolickém jazyce kóduje informace o jejich vlastním životě.

Technologie, kterou tato společenství běžně používají pro dosahování svých cílů, se nazývá magie. Magie je druhem technologie, dnes shledávaná jakožto všeobecně neúčinná. Jako každá jiná technologie – tedy nástroj a postup, který jednající používá k dosažení svého cíle – je samotným jednajícím považována za správnou. Používá ji, protože je přesvědčen, že povede k dosažení jím vytyčeného cíle.

Jedním z reliktů této technologie v současné společnosti je astrologie. Konkrétně se jedná o názor, že vnější svět danému jednici kóduje v symbolickém jazyce – v postavení nebeských těles na obloze, případně datu narození v určitém kalendáři a určité číselné soustavě – zásadní informace týkající se jeho vlastního života. Stejným názorem je věštění z ruky či z obrazců vzniklých mnoha způsoby za pomoci lidského přičinění.

Tyto názory musí každá osoba s dostatečným vzděláním, jejíž poznávacím nástrojem je rozum, zcela nestranně odmítnout. Neznamená to, že se bude smát těm, kteří svůj život hledají v arbitrárních obrazcích na obloze, kartách či v kávovém lógru. Už vůbec se nebude smát těm, které tyto služby poskytují, pro něž je to zřejmě i jistou formou zábavy a zároveň i výdělku. Poskytovatelé těchto služeb mají bezesporu ještě dobrý pocit, že svým zákazníkům pomáhají najít trochu pevné půdy pod nohama. Jedná se však o názory zásadně omezené, redukující onen pestrý a bohatý svět kolem nás na primitivního komunikátora životních událostí každé lidské poloopice, navíc používajícího naprosto směšné prostředky k této komunikaci.

„Člověk přírodu nezajímá – je pro ni slaměným psem.“ – Lao’c, Tao–te ťing

Doporučené čtení: Ludwig von Mises – Lidské jednání: Pojednání o ekonomii