Jak dnes vznikají peníze?
O tom, jak vznikají peníze na (svobodném) trhu, jsem již několikrát více či méně podrobně popisoval. Jedna nebo více směnovaných komodit začne být poptávána více jako prostředek směny než pro spotřebu či produkci. V průběhu tohoto procesu začnou účastníci ekonomické spolupráce (trhu) kótovat své prodejní a nákupní ceny směnným poměrem k této komoditě. To dále posiluje pozici této komodity jako prostředku směny a umožňuje rychlé a jednoduché srovnání cen napříč ekonomickým systémem a ekonomickou kalkulaci.
Ve všech vyspělejších společnostech zaujaly v průběhu společenské evoluce výsadní místo prostředků směny vzácné kovy, zejména zlato a stříbro. Předurčují je pro to jejich v tomto ohledu až překvapivě dokonalé vlastnosti – relativní vzácnost, homogenita a ryzost, snadná dělitelnost až na atomickou úroveň a trvanlivost daleko přesahující běžné lidské obzory. Prostě peníze „bohem stvořené“.
Dnes je penězi něco jiného. Něco, co nevybrali sami lidé metodou pokusu, omylu a učení se v miliardách dobrovolných transakcí. Bylo jim to nařízeno vládami pod pohrůžkou trestu při odmítnutí. Bylo jim to vnuceno. Dnešní peníze se tedy nazývají vynucené peníze (fiat money). Samotný průběh vnucení, jeho důvody a historii proberu v jiném článku. Jen zmíním, že vlády se v průběhu historie vždy pokoušeli nutit občanům bezcenné věci jakožto peníze a vždy se snažili zvýšit svou kontrolu nad trhem - s penězi a finančním systémem na prvním místě.
Proč a jak v tomto vnucení vlády ve 20. století uspěly, zatím nechám stranou, včetně jeho důsledků. Dnešní článek se však stane startovacím bodem pro několik dalších, které budou zevrubnou kritikou současného finančního systému z hlediska ekonomického, právního a morálního a nenechají na něm nit suchou. Aktuální krize zejména v USA bude vhodným pomocným materiálem. Vše bych rád zakončil článkem „Svět zasahuje proti krizi aneb propaganda finančního socialismu“.
Co je tedy penězi dnes? Všichni to vědí. Zčásti barevné papírky s čísly beze smyslu a „hrdiny národa“, zčásti účetní zápisy v účetních knihách finančních institucí, zejména bank. První se nazývá oběživo, druhé elektronické peníze. Souhrnně poté hotovost. Hotovostí se běžně nazývají všechny vklady splatné na požádání nebo do 24 hodin plus oběživo (mince a bankovky). Tolik k fyzické podobě.
Z hlediska ekonomického jsou peníze zboží a výsadní právo produkovat toto zboží na území určité politické jednotky má bankovní systém. Nad tímto systémem produkujícím peníze dohlíží instituce pověřená státem – centrální banka. Peníze jsou zbožím, jehož nepřijetí v transakci na území dané politické jednotky je trestáno státním aparátem. Peníze různých států jsou tedy různým zbožím, stejně jako jablka a hrušky. Stejně jako jablka a hrušky se také obchodují na měnových trzích, čímž se mezi nimi vytvářejí směnné poměry – měnové kurzy.
Měnové kurzy jsou ceny jako všechny ostatní ceny na trhu. Obyvatelé daného území jsou zvyklí vyjadřovat ceny všech ostatních statků vzhledem ke svým penězům a stejně to dělají s cizími měnami. Kilo jablek za 40 Kč, 1 euro za 25 Kč.
V čele finančního a bankovního systému neodmyslitelně stojí centrální banka. Každá obchodní banka ji musí poslouchat a musí s ní spolupracovat. Má u ní založeny minimálně dva účty. Jeden se nazývá účet rezerv a druhý běžný účet. Účet rezerv slouží k uchovávání povinných minimálních rezerv (PMR) a k vypořádávání platebního styku. Běžný účet slouží k výběru či skládání oběživa z nebo do centrální banky.
Prostředky obchodních bank uložené na účtech centrální banky se nazývají likvidita. Likviditu banky používají k udržování PMR, platebnímu styku, výběru oběživa, obchodům s centrální bankou a mezi sebou. Množství mezibankovní likvidity mimo jiné ovlivňuje celkovou schopnost bankovního systému úvěrovat své klienty. Všechny operace, které vedou ke změně množství mezibankovní likvidity, též nepřímo ovlivňují schopnost bankovního systému poskytovat úvěry a tím i peněžní nabídku, protože:
Zdaleka největší množství peněz dnes vzniká při poskytování úvěrů obchodními bankami a většina peněz v ekonomice je tohoto úvěrového původu.
Při poskytování úvěru obchodní banky vytvářejí peníze, nepůjčují peníze, jež do nich někdo předtím vložil. Z účetního hlediska banka v aktivech zvyšuje pohledávky za klienty - úvěry a v pasivech zvyšuje závazky za klienty – běžné účty. Navyšuje svou bilanční sumu o výši poskytnutého úvěry neboli vytváří majetek. Peníze vkladatelů se stávají součástí mezibankovní likvidity.
Jakýkoliv subjekt, který není bankou, při poskytování úvěru nevytváří peníze. Pokud někomu půjčíte 1000 Kč, z účetního hlediska si v aktivech snížíte stav pokladny a zvýšíte stav pohledávek. Vaše bilanční suma zůstává nezměněna. Při poskytnutí úvěru jste nevyprodukovali nové peníze. Obchodní banka ano. Úplně obecně:
Peníze vznikají při každé operaci, kdy obchodní banka kredituje účet nějakého klienta, aniž by zároveň s tím došlo ke snížení stavu účtu jiného klienta v bankovním systému o stejnou částku.
Do toho mimo poskytování úvěrů spadá i výplata mezd zaměstnancům banky, připisování úroků na účty klientů, koupě aktiv od nebankovního subjektu. Stejný vztah platí mezi centrální bankou a jejími klienty, obchodními bankami. Mezibankovní likvidita vzniká pokaždé, když centrální banka kredituje účet obchodní banky, aniž by ve stejné výši snížila účet jiné.
Při opačné operaci peníze samozřejmě zanikají. Při splácení úvěru zanikají peníze ve výši poskytnuté jistiny. Úroky končí na účtu rezerv, stávají se součástí mezibankovní likvidity a výnosů banky. Obecně peníze zanikají při každém snížení účtu klienta banky, jež není doprovázeno stejným zvýšením účtu jiného klienta v bankovním systému. No není dnes produkce peněz opravdu hezký byznys?
Centrální banka ovlivňuje množství mezibankovní likvidity „operacemi na volném trhu“. Pokud se domnívá, že likvidity je příliš, provádí stahovací repo obchody (reverzní repa), v opačném případě dodává likviditu. ČNB běžně stahuje likviditu prostřednictvím repo tendrů. Řekne bankám: Uložte si u mne likviditu za dvoutýdenní repo sazbu (nyní 3,75%), dám vám za ni jako zástavu bezrizikové cenné papíry (státní dluhopisy, poukázky ČNB) ve výši 98% hodnoty uložené likvidity. Poté si to vyměníme zpět a vy dostanete navíc úroky.
Banky takto mají možnost generovat bezrizikové zisky a budou to dělat tím více, čím bude repo sazba vyšší. Zároveň s tím budou snižovat svou schopnost úvěrovat své klienty, vytvářet tak peníze a dále zvyšovat peněžní nabídku.
Likviditu také banky intenzivně obchodují mezi sebou za mezibankovní úrokové míry (např. PRIBOR – Prague InterBank Offered Rate). Likvidita se v důsledku vypořádávání platebního styku mezi klienty různých bank neustále přelévá mezi rezervními účty jednotlivých bank. Protože banky na svých rezervních účtech musí udržovat PMR, banky s nedostatkem likvidity si půjčují od bank s jejím přebytkem. PMR jsou dnes předepsány jako 2% z výše vkladů, jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky.
Další brzdou zvyšování peněžní nabídky prostřednictvím úvěrové expanze kromě PMR (které jsou v některých zemích nulové) jsou kapitálové požadavky kladené na banky a finanční instituce. Banky musí udržovat vlastní kapitál ve výši určitého procenta z rizikově vážených aktiv. Protože běžné úvěry společnostem či jedincům mají rizikovou váhu 100%, musí banka každý takový úvěr zčásti pokrýt vlastním kapitálem. Zatímco likviditu k udržování PMR si banka vždy může půjčit, vlastní kapitál si z definice půjčit nemůže. Kapitálové požadavky kladené na banky jsou dnes určitě lepším hlídacím psem úvěrové expanze než PMR.
Malá rekapitulace:
- Peníze různých států jsou dnes různým zbožím. Lidé mají povinnost přijímat toto zboží v transakcích pod pohrůžkou trestu.
- Monopolní právo produkovat toto zboží (emitovat zákonné platidlo) na území určité politické jednotky má bankovní systém.
- Banky vytvářejí peníze při každém navýšení účtu klienta, pokud toto navýšení není zároveň doprovázeno odpovídajícím snížením účtu jiného klienta v bankovním systému. Peníze jsou vytvářeny „ze vzduchu“, „jediným tahem tužkou“.
- Nad bankovním systémem dohlíží centrální banka, jíž jsou obchodní banky ze zákona podřízeny a spolupracují s ní sítí jak vynucených, tak dobrovolných vztahů.
- Centrální banka ovlivňuje celkovou schopnost bankovního systému úvěrovat své klienty a tím i výši peněžní nabídky. Nejedná se však o nějaké „exaktní řízení“, centrální banka nemá perfektní a přímou kontrolu nad výší peněžní nabídky.
- Banky musí splňovat jisté kapitálové požadavky, tj. pokrývat riziková aktiva vlastním kapitálem. Kapitálové požadavky kladené na banky jsou poslední kotvou úvěrové expanze. Pokud z nějakého důvodu banka musí nečekaně odepisovat velké částky do nákladů a snižovat tak svůj kapitál, celá úvěrová pyramida se začne hroutit.
Pokud by problematika někoho hlouběji zajímala, nelze mu než vřele doporučit knihy profesora Jílka Peníze a měnová politika a Účetnictví bank a finančních institucí. Profesor Jílek je expertem ČNB na finanční trhy, absolvoval odborné pobyty v mnoha centrálních bankách a externě přednáší na VŠE v Praze. Nejedná se o akademického pisálka trpícího posvátným obdivem k akademickým ekonomickým autoritám, jež by nekriticky papouškoval vše původně z Ruska a nyní z Ameriky. Z tohoto důvodu by jeho kapitoly o měnové politice mohly zklamat všechny příznivce „chybných matematických modelů, jimiž je bankovnictví zcela přesyceno“ (J.J.).
Mohu se zeptat jak přesně tvorba nových peněz funguje? Banka půjčí klientovi dejme tomu 1000Kč, tím vytvoří "ze vzduchu" tisícovku a dá ji do systému. Klient ale musí vrátit např. 1200, přičemž těchto 1200 odebere ze systému, banka si zaúčtuje splněný klientův závazek za 1000 a vydělá 200, klient těch 200 prodělá.
Chápu dobře, že ty nově vyrobené peníze jsou jen dočasné, a se splacením úvěru ze systému opět zmizí? Tedy ne, že suma peněz v systému roste s každou půjčkou, ale jen se zvětší a pak poklesne, takže se zavedením půjček jen jednorázově zvětšilo množství peněz v systému z x na x * úroky, a pak už je vše při starém a pokud si klienti půjčují a vrací stejnou měrou, nic se vlastně neděje?
Nebo jsem tímto nepochopil myšlenku článku?
Pokud to chápu správně tak by na Vaši otázku mělo platit následující - "Při opačné operaci peníze samozřejmě zanikají. Při splácení úvěru zanikají peníze ve výši poskytnuté jistiny."
Z článku vyplývá že by tento děj měl být nějak významný, není mi ovšem jasný čím. Ovlivňuje to snad nějaký výpočet celkového množství peněz v bankovním systému? A pokud ano co zase z toho vyplývá?
[1] Ano, splácením úvěru peníze ve výši poskytnuté jistiny zanikají, banka odepisuje v aktivech pohledávku za klientem a v pasivech závazek za klientem. Nezaniká pouze úrok, ten je výnosem banky a zůstává na účtu rezerv u ČNB (stává se součástí mezibankovní likvidity).
"banka...vydělá 200, klient těch 200 prodělá" - nepochopením je však toto. Klient samozřejmě nic neprodělává, půjčení peněz (odhlédnu-li od dnešního způsobu jejich produkce) je ekonomickou podstatou stejné jako půjčení čehokoliv jiného, např. pronájem auta či bytu. Půjčovatel se zavazuje poskytnout daný majetek vypůjčovateli na určitou dobu do užívání a na konci kontraktu obdrží zpět svůj majetek plus smluvený poplatek. U půjčování peněz se konkrétně jedná o opačné časové preference účastníků kontratku. Banka si oněch 1200 Kč za rok cení více než 1000 Kč nyní a pro vypůjčovatele je tomu naopak, z nějakého důvodu si cení více 1000 Kč nyní než 1200 Kč za rok. Proto spolu provedou transakci. Půjčování peněz je specifické v tom, že půjčovateli je lhostejné, zdali zpátky dostane přesně ony peníze, které byly fyzicky půjčeny. Vypůjčovatel musí obecně vrátit stejnou hodnotu majetku plus smluvený poplatek. V případě půjčování nepěněžního majetku se běžně vrací původní půjčený majetek. Pokud by v průběhu jeho užívání došlo k jeho zničení či poškození, vypůjčovatel musí půjčovateli nahradit majetek ve výši poškození například v penězích či jiném zboží, jež by půjčovatel byl ochoten akceptovat.
[2] Významný je tím, že při každém poskytnutí úvěru bankou vznikají nové peníze, tedy zvyšuje se celková peněžní nabídka (zásoba) o výši poskytnutého úvěru. Při splácení úvěru se pěněžní zásoba snižuje. Vyplývá z toho spousta věcí, které však nejsou předmětem článku.
Zjímavý článek, ale řekl bych pro většinu lidí trochu těžce stravitelný:) Jestli to někoho zajímá podrobněji, tak můžu doporučit: http://video.google.com/videoplay?docid=-5235132603609670233... ,všechno je tam velice názorně vysvětleno.
(btw možná by nebylo na škodu ten odkaz hodit přímo do článku aby si toho lidi všimli)
Tak sem chtěl přičinit svůj komentář už včera, ale měl sem spoustu práce a dnes se tady objevilo to, čeho jsem se obával.
Takže jednak díky Drugstarovi za dobrý a poučný článek a těším se na pokračování.
Zadruhé bych chtěl ovšem vyjádřit důrazné varování před jevem, který se teď objevuje - a to jsou různé konspirační filmy týkající se bankovního systému, které se objevují na internetu. Profláknutý už je Zeitgeist. Nedávno se objevil nový film "peníze jako dluh", na který právě vede odkaz v předchozím příspěvku. (Už sem na to upozorňoval na fóru libinstu, ale určitě je to potřeba i tady) Pro všechny náhodné kolemjdoucí - přijměte prosím důrazné varování před tím, abyste důvěřovali všemu, co se v těch filmech říká. V nich jsou totiž namícháné pravdivé informace s naprosto zásadními omyly a překrucováním, které ti, co nemají nějakou systematičtější znalost (tzn. "nemají načteno")nemusí na první pohled odhalit.
Kupříkladu ten film "peníze jako dluh" se dá celkem bez rizika sledovat cca do 22 minuty. (Bez rizika proto, protože nejde o nic víc než o stvárnění celkem standardních učebnicových textů - opravdu to není nějaké senzační odhalení, když si otevřete nějaké mainstreamové učebnice jako je Mankiv, najdete tam cca totéž. Samozřejmě "rakouský pohled" by byl trochu odlišný, a víc by zdůrazňoval manipulace ze strany vlád a to, že bez nich by se ten systém bankovnictví takhle nevyvinul.) Potom ovšem dojde na to, že ten člověk co to natočil evidentně netuší nic o časových preferencích a proč existuje úroková míra, a dotazy typu "proč si vláda peníze které potřebuje sama bezúročně nenatiskne" snad ani nepotřebují dlouho rozvádět. Proklínání těch, co půjčují peníze na úrok by snad už mohlo patřit do temného středověku.
[6] No promiň, ale vytahovat v kontextu filmu Peníze jako dluh přirovnání k Zeitgeistu, to jsi celkem dost přestřelil ne? Skoro mi to přijde z tvojí stany jako vcelku ubohý pokus ten film zdiskreditovat. To tvé "varování" je asi tak úsměvné, jako když lidé na webu varují před čtením článků Radka Hulána (u mě to spíš funguje tak, že když někdo před něčím varuje, tak to tím spíš začnu zkoumat).
Jinak k filmu samotnému - konzultoval jsem ho se známým co studuje ekonomii a nenašel tam žádné výrazné nesrovnalosti, jen se pozastavil nad tím návhrem vládou kontrolovaných peněz.
Pokud vím, tak jsou tam dva návrhy, buď že stát má buď kontrolovat všechny banky a výši půjček, nebo je sama emitovat s tím, že by reprezentovali nějakou hodnotu (tuhle druhou možnost jsem nepochopil, nejspíš proto, že nedává smysl).
Tak jako tak oba ty návrhy jsou oproti aktuálnímu systému jen "z louže pod okap" protože stále zahrnují měnu vynucenou statém. Je jasné, že nejpřirozenějším a nejosvědčenějším prostředkem směny jsou komoditní peníze, které mají za sebou dlouhou historii stability.
Pokud se ve filmu podle tebe vyskytuje víc nesrovnalostí, rád si je poslechnu.
[7]No podle mého názoru ten film skutečně není o mnoho lepší než Zeitgeist a docela se diskredituje sám a to nejvíc v těchhle bodech.
1) tvrzení, že ekonomický růst je vyvolán růstem objemu peněz + ty řeči o tom, jak je na naší omezené planetě nekonečný ekonomický růst nemožný a je nutné ho zastavit.
2) Všemi praktickými návrhy, co se tam objevují jakmile se skončí s prostým popisem dnešního systému a přikročí se k navrhování jak ho reformovat. Prakticky návrat ke zlatu je tam zavrhován a objevují se tam ty největší šílenosti.
3) Názor, že když vláda potřebuje peníze, neměla by si je půjčovat, ale měla by si je prostě natisknout.
4) Tvrzení, že úrok se dá zaplatit jedině díky neustálému zvyšování množství peněz. A že vzrůstající množství peněz je logickým vyústěním praxe půjčovat peníze na úrok.
5) Odsuzování úroku a půjčování na úrok vůbec jako něčeho nemorálního spolu s tvrzením, že kdo půjčuje peníze na úrok ten "žije z práce jiných lidí." (Ten obrázek u téhle části byl skutečně ilustrativní)
To jsou podle mého mínění naprosto zásadní chyby, které se zkrátka nedají jen tak přejít. Ještě bych se chtěl zeptat, jaký obor studuje ten známý, protože je smutným faktem, že na většině fakult vysokých ekonomických škol se studenti s ekonomií moc do styku nedostanou.
[3] Omlouvám se za zjednodušující popis, tím "klient 200 prodělá" jsem myslel že jen vydá více peněz než dostal (jako přesun peněz v systému), je mi jasné, že kdyby se mu 1200 později hodilo více než 1000 hned, tak by do transakce nešel.
Ale spíš jsem se chtěl zeptat na to, proč je ten jev tak významný? Úrok přece tvoří řádově méně než 5%, a tak prostě v čase kdy se hodně půjčuje je v oběhu o <5% peněz více, než v době kdy se tolik nepůjčuje - a to je celkem malé množství, nebo ne? Nejsou emise nových peněz tisknutých vládou mnohem větším ovlivněním trhu?
[9] Teď úplně nevím, na co se ptáš.
Ve chvíli poskytnutí úvěru vzniknou nové peníze ve výši jistiny. Pokud banka půjčí 100 milionů Kč, peněžní nabídka vzroste o 100 milionů Kč. Většinu peněžní nabídky dnes tvoří tyto úvěrové peníze! Mimo jiné proto, že úvěr je poskytnutý ihned ve sjednané výši, zatímco jeho splácení může trvat desetiletí. Zdali tyto peníze vytvoří "ze vzduchu" vláda či obchodní banka, je z ekonomického hlediska lhostejné. Kontrola nad peněžní nabídkou v rukou vlád v systému vynucené měny však vždy z pochopitelných důvodů skončila hyperinflací - jednoduše proto, že neexistuje žádná brzda omezující vůli vládní exekutivy.
[8] Mám dojem, že jsem oba asi viděli jiný film (na vině může být i ten český překlad)...
1)Takže on nemá podle tebe vliv množství pěnez v ekonomice na HDP? Neučí se náhodou spojitost HDP a inflace už v základních ekonomických kurzech?? Jako praktický příklad k potvrzení toho co je ve filmu řečeno může posloužit právě ta zmiňovaná Velká deprese on níž sám 'helicopter' Ben Bernanke prohlásil: "We did it, won't do it again".
Neustálý exponencilní růst ekonomiky je nejen nepřirozený (v učitých situacích se vyplatí spořit), ale i dlouhodobě prakticky neudržitelný (každý vidí, že růst HDP vyspělých zemí se zpomaluje, to je prostě fakt). Jakmile ekonomika přestane dostatečně růst, tak ten systém zkolabuje - tomu říkají ekonomové stabilita?
2) 3) Já tam žádné "šílenosti" nenacházím, protože prakticky všechny ty zmíněné možnosti jsou méně šílené, něž to co máme dneska.
Není žádným způsobem obhájitelné, proč si vláda musí půjčovat peníze od bank, když by všechny bankovní instituce mohly být státní (to neznamená, že by si vláda měla moct nastisknout peněz kolik potřebuje! - to ani není ve filmu nikde řečeno) a stát by mohl žít jen z úroků z těchto půjčených peněz, přesně jak to dneska dělají banky.
Nejefektivnější řešení, které by nadělalo nejméně problémů v ekonomice (znárodňování bank se mi moc nezamlouvá) z těch navrhovaných možností se mi ovšem zdá to vysoké zdanění bank, díky čemuž by stát mohl prakticky přestat zdaňovat občany.
4)Ano, tady je mírná teoretická chybička, ten úrok lze splatit realnými statky, za předpokladu, že celkové bohatství roste rychleji než jak roste dluh. Nyní ovšem zpět k praxi - která vyspělá ekonomika na světě má stabilní hosporářský růst? Obvykle je to konkávní exponenciela (náhodou velmi podobná růstu většiny věcí realného světa jako např. výkonu CPU). To znamená, že pokud by třeba USA dnes měly splatit všechny své dluhy, tak většina lidí nebude mít skoro nic - už teď nejsou schopni splatit půjčky za své domy.
5)Na začátku filmu je řečeno, že půjčování něčeho, co má reálnou hodnotu je naprosto v pořádku (jako příklad tam byla ta banka půjčující peníze kryté zlatem na úrok). Kritika směřovala na vystavování šeků (peněz), které nejsou ničím kryty, což se mezi normálními lidmi nazývá lichva, podvod či zlodějina.
Jinak můj známý studuje na VŠE, fakultu mám dojem podnikohospodářskou, což není až tak podstatné, protože infromace od něj jsem použil jen k ověření těch základních faktů o funkci systému (myslím že pod můj komentář by se odmítl podepsat, což prokazuje tvojí domněnku že ta kvalita výuky moc vysoká není:) ).
[10] Jo, díky moc, to mi pomohlo - myslel jsem že jde o hodnotu toho úroku, už chápu, že těch půjčených peněz je strašně moc, jsou vytvořené "z nuly", a protihodnota která je má splatit teprve vznikne, až ji dlužník vydělá.
A to vracení potrvá třeba 10 let, což je v kontextu ekonomiky strašně dlouhá doba, po kterou budou ty půjčené peníze v oběhu.
Díky!
[11] Nějak jsem do těch nechpal vaši debatu, hlavně protože opravdu nemám čas shlédnout ten film, ale po tomto příspěvku je mi jasné, kdo má pravdu, a kdo sem pouze zabloudil z blistů či odněkud jinud.
P.S. Rád bych se dozvěděl Vaši ekonomickou definici lichvy, moc by mě zajímalo ( a rád bych se pobavil...)
[13] Lidi, kterým je na první pohled všechno totálně jasné aniž by měli nějaké znalosti o problému mám nejradši... Pokud nemáš čas ten film ani shlédnout tak bych doporučoval o problému nedebatovat, působí to pak opravdu směšně.
Jinak pokud se chceš dohadovat nad nějakými definicemi (které jsou asi nejspíš jediné co ovládáš, jinak bys to tu nevytahoval a pokusil by ses třeba vyvrátit něco z toho co jsem napsal) tak prosím: Lichva je vybírání nepřiměřených úroků.
P.S. Nezapomeň mi opět naklikat karmu dolů abys měl ze sebe lepší pocit
Nie som vyštudovaný ekonóm, takže pripúšťam rôzne nepresnosti v mojom chápaní peňazí. Avšak niektoré formulácie z článku odporujú nielen mojim poznatkom ale aj výsledkom mojich úvah.
V prvom rade nie som si istý, či peniaze v dnešnom ponímaní môžeme nazývať tovarom (zbožím). Prikláňam sa k názoru, že nie. Ja chápem tovar (v širšom ponímaní zahŕňajúcom aj to, čomu bežne hovoríme služby) ako výsledok ľudskej činnosti určený na výmenu za iný tovar. Tovarová výmena je potom proces, v ktorom sa taká výmena uskutočňuje. Základná zákonitosť, ktorej tovarová výmena podlieha je, že sa tovary vymieňajú v pomere množstva ľudskej práce vynaloženej na vytvorenie tovarov. Neprehliadnuteľným odrazom pôsobenia tejto zákonitosti sú napríklad všelijaké tie kalkulácie v podnikateľskej činnosti.
Ak teda pripustíme, že základným atribútom tovaru je nejakým spôsobom vyjadrené množstvo ľudskej práce vynaloženej na jeho vytvorenie – teda jeho hodnota, ktorým sa pomeriava voči iným tovarom, potom aj peniaze môžeme nazvať tovarom len v rozsahu tohto jeho atribútu. Takže, koľko ľudskej práce treba vynaložiť na vyrobenie jednodolárovky a koľko na vyrobenie stodolárovky? Zhruba rovnako. A pritom reprezentujú stonásobne rozdielnu hodnotu. A koľko práce treba vynaložiť na zhotovenie a uchovávanie počítačového záznamu o jednom doláre a koľko o milióne dolárov? Asi rovnako. A pritom reprezentujú miliónkrát rozdielnu hodnotu. R e p r e z e n t u j ú. V tomto slovíčku sa ukrýva kľúč k pochopeniu podstaty toho, čomu dnes bežne hovoríme peniaze, ale čo v ekonomickom slova zmysle nie je peniazmi, ale iba „poukážkami na peniaze“.
Dnešná tovarová výmena už nie je klasickou tovarovou výmenou, tak ako sa vyvinula s rozvojom deľby ľudskej práce, keď sa tovar vymieňal bezprostredne za iný tovar. V tej dobe vznikli peniaze ako tovar, ktorého vlastnosťou bolo, že bol vymeniteľný za akýkoľvek iný tovar. Každý, kto sa trochu obtrel o ekonomickú históriu vie, že v najčistejšej podobe sa takýmto tovarom stalo zlato. Zlato je čistý peniaz – dodnes. Nechýba mu totiž základný atribút tovaru, hodnota. Dnešná tovarová výmena však používa vo svojom procese namiesto peňazí poukážky na peniaze. Tieto poukážky nepredstavujú svoju vlastnú hodnotu, ale hodnotu priradenú im dohodou. A to je ten podstatný rozdiel. Kým skutočné peniaze sú skutočným tovarom, ktorý pre účasť v tovarovej výmene nepotrebuje žiadne deklaračné, regulačné, donucovacie či iné opatrenia, poukážky na peniaze toto potrebujú práve preto, že v tovarovej výmene nereprezentujú vlastnú hodnotu ale hodnotu deklarovanú.
Preto dnešné „peniaze“ nemôžeme nazvať tovarom a čo je dôležitejšie, nemôžeme s nimi ani uvažovať ani narábať ako s tovarom.
Postupný prechod od peňazí k poukážkam na peniaze v tovarovej výmene bol zrejme spôsobený stupňujúcou sa nepraktičnosťou peňazí a zvyšujúcim sa relatívnym nedostatkom ich objemu. Tovarová výmena má v danom priestore a období svoj časový a objemový rozmer, ktorý pre hladký chod vyžaduje určitý objem peňazí. Tento objem už dávno presiahol objem všetkých možných tovarov, ktoré by mohli byť považované za peniaze. Poukážky na peniaze sú teda dnes nevyhnutnosťou a nevyhnutnosťou je aj existencia systémov, ktoré slúžia na ich vydávanie a zabezpečenie ich riadneho využívania. Že ide o umelo vytvorené systémy (na rozdiel od trhu), je nad slnko jasnejšie. A že takéto systémy umožňujú politicky zasahovať do tovarovej výmeny je tiež jasné. Napokon, veď politika nie je ničím iným, než systémom organizovania účasti na prisvojovaní si výsledkov cudzej práce.
Podívejme, zhruba ve stejné době jsme měli stejný nápad. Já napsal tohle:
http://navolnenoze.cz/zpravy/pujcky-banky/...
jen o dva dny později. Drugstarův článek je odbornější, já jsem sázel spíš na zjednodušení a popularizaci. Pár žblebtů o Fedu mám ještě tady:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=3555#nucleus_cf...
Ale tenhle blog jsem si hned založil, škoda, že jsem na něj nepřipadl dřív. Na české mediální scéně se o tomhle skoro vůbec nemluví, takže jsem se na ni dopředu vykašlal a čerpal výhradně ze zahraničních zdrojů.
[15] "Základná zákonitosť, ktorej tovarová výmena podlieha je, že sa tovary vymieňajú v pomere množstva ľudskej práce vynaloženej na vytvorenie tovarov. Neprehliadnuteľným odrazom pôsobenia tejto zákonitosti sú napríklad všelijaké tie kalkulácie v podnikateľskej činnosti."
Co je toto za nesmysl? To už snad dnes nikdo nemůže myslet vážně... i když nejsi vystudovaný ekonom, zkus se zamyslet nad tím, proč je toto absolutní blábol. Články o teorii hodnoty také přijdou, zde jen podotknu, že lidská práce (třeba jen zvednutí ze země) je nutnou, !!!!!nikoliv však postačující podmínkou!!!!! pro to, aby něco mělo hodnotu. Pracovat na něčem můžeš celý život, pokud to však s tebou nikdo nebude chtít směnit, hodnotu to bude mít nulovou.
Jinak "kalkulace v podnikatelské činnosti" se nazývá účetnictví a v žádném případě není "nepřehlédnutelným odrazem působení této ""zákonitosti"". Trochu mi to připomnělo, když Mises podotknul, že "jediné, co se Lenin o podnikání naučil, bylo to, že obnáší spoustu psaní a papírování".
K terminologii: statkem se v ekonomické teorii označuje cokoliv, co je schopno uspokojit nějakou lidskou potřebu, zbožím (popřípadě zbožím a službami) se označují statky směnitelné, tj. ty, které mohou vstupovat do směn.
Potenciál k myšlení máš, tak si přečti nějaké kvalitní pojednání o ekonomii a snad se dobereš rozumných závěrů. Tvůj příspěvek je však bohužel od A do Z mylný, dnes však již také naštěstí absolutně neškodný. Mylný však není proto, že bys uvažoval (logicky) špatně z formálního hlediska - mylný je tvůj předpoklad o pracovní teorii hodnoty, které tvé úvahy činí zcela bezcennými.
[16] Proč počítač, který před 5 lety stál 200 000 Kč, dnes stojí 10 000 Kč? Proto, že množství práce na výrobu počítače během pěti let dvacetkrát kleslo? (pokud nechceš kalkulovat v penězích, dosaď si za ně jiné zboží, např. rohlíky).
Mylné (nikoliv dementní) komentáře mne často inspirují k napsání článku a nebude tomu jinak ani nyní, jeden z příštích článků bude věnován teorii hodnoty a teorii ceny (směnných poměrů). Tomu bohdá nebude, aby čtenáři tohoto blogu nevěděli, jak oni sami hodnotí zboží, jichž se vzdávají a která přijímají... :-)
[18] Předchozí komentář se týká komentáře předcházejícímu tomu, na nějž omylem odkazuje.
[17] "Pracovat na něčem můžeš celý život, pokud to však s tebou nikdo nebude chtít směnit, hodnotu to bude mít nulovou."
Plne s tebou súhlasím a dodám, že trh to vo všeobecnosti ešte spriemerní tak, že sa počíta len akési priemerne potrebné pracovné úsilie. Myslím, že by sme sa mohli zhodnúť na tom, že miera ľudskej práce je to, čím sa pomeriavajú tovary pri výmene.
Čím sa líši diamant od tuhy? Chemicky je to uhlík - teda dokonca rovnaký prvok. Líši sa fyzikálnou formou a - hustotou výskytu v prírode, ktorá je príčinou rozdielneho priemerného množstva ľudskej práce (v zmysle nešpecifického vynakladania pracovného úsila) potrebného na získanie rovnakého množstva diamantov a tuhy.
Pokiaľ ide o tie kalkulácie, mám úplne jasno, o čom píšem. Vždy sa náklady počítajú minimálne ako súčet ocenenia odpisov, materiálov a pracovných výkonov. V prvých dvoch zložkách sa snažíme preniesť hodnotu tovaru, ktorý do procesu vstúpil z minulosti, v tretej zložke sa snažíme vyjadriť novo vytvorenú hodnotu. Podtrhujem slovo snažíme sa, pretože skutočná hodnota tovaru je neviditeľná a v tovarovej výmene sa prejavuje len prostredníctvom ceny. Cena transakcie však môže byť ovplyvnená množstvom činiteľov a okolností (napríklad aj takou neekonomickou kategóriou akou je nálada), aj keď v podstate a globálne je určovaná hodnotou ako mierou ľudskej práce. Cena ako ekonomická kategória je natoľko komplexná a tak zahmlieva podstatu tovarovej výmeny, že sa jej pomocou podstata tovarovej výmeny nedá ani pochopiť ani dokázať.
[18] Som zvedavý na ten článok, vždy sa nechám poučiť.
V svojej prvej reakcii som predovšetkým vyslovil pochybnosť, že o peniazoch v dnešnom ponímaní môžeme hovoriť ako o tovare. Vyslovil som názor, že to vlastne v ekonomickom slova zmysle nie sú peniaze ale len poukážky na penize. Budem rád, ak k tomu napíšeš niečo k veci.
Ako námet na diskusiu predkladám tento názor: inflácia je produktom nahradenia pravých peňazí poukážkami na peniaze. V systéme, kde obeh tovarov je sprostredkovaný len skutočnými peniazmi taký jav ako inflácia namá ako nastať.
[21] "Inflácia je produktom nahradenia pravých peňazí poukážkami na peniaze. V systéme, kde obeh tovarov je sprostredkovaný len skutočnými peniazmi taký jav ako inflácia namá ako nastať."
Mýlíš se. Cena peněz je jako jakákoliv jiná cena determinována nabídkou peněz a poptávkou po penězích (po držbě hotovosti). (Pozn. Místo cenové hladiny je lepší mluvit o cenovém poli (price array, price matrix), tj. o kupní síle peněžní jednotky vzhledem ke všem ostatním obchodovaným statkům. Cenová hladina je inverzí kupní síly a hrubou aproximací.) Kupní síla peněžní jednotky se tedy mění při každé změně poptávky po držbě hotovosti nebo nabídky peněz, >>ať je jimi cokoliv<<. Pokud se zvyšuje nabídka peněz, jejich kupní síla klesá ("cenová hladina" stoupá). Ceny se však nikdy nemění rovnoměrně, ihned a všude, tento proces probíhá neustále, nejlépe ho však ve své dynamice uvidíš na měnových trzích.
V systému komoditních (nevynucených) peněz jejich nabídka běžně neroste mnohem větším tempem než nabídka ostatních statků, a tak jejich kupní síla často i roste (cenová hladina klesá). Tak tomu bylo například velkou část 19. století v USA (do objevení kalifornských zlatých polí). Stejně tak když se do Evropy začalo v 17. století masivně dovážet zlato z Jižní Ameriky, jeho kupní síla klesala (ceny rostly). V systému vynucených papírových (elektronických)peněz jen neexistuje žádná přirozená kotva zvyšování peněžní nabídky, snad krom "kulturní tradice dané země" (Alan Greenspan) a hyperinflace, kdy lidé přestanou používat oficiální vynucené peníze, ať jim již za to hrozí jakýkoliv trest (viz Německo 1923, Jugoslávie 90.léta). Začnou jako peníze používat buď vynucené měny zahraniční (dolar, dříve marka), nebo nějakou vhodnou komoditu. Dle rakouské teorie hospodářského cyklu navíc přílišné zvyšování peněžní nabídky vede k obecnému chybnému přeinvestování (díky sníženým úrokovým mírám) a poté, co tato bublina splaskne a chybné investice musejí být likvidovány, nastává recese (viz realitní krize v USA). Centrální banky nechtějí nechat padnout finanční insituce držící špatné pohledávky a pupmují do bankovního systému a na finanční trhy dodatečnou likviditu (viz akce Fedu v posledním půlroce). To dále zvyšuje peněžní nabídku a snižuje kupní sílu (viz klesající dolar). Je to takový začarovaný kruh...
Kdyžtak si přečti dřívější články o inflaci a měnové teorii na tomto blogu, je jich tu několik a bude ti to vše jasnější...
[20] "Myslím, že by sme sa mohli zhodnúť na tom, že miera ľudskej práce je to, čím sa pomeriavajú tovary pri výmene."
Tak na tom se s tebou neshodnu ani já (a to opravdu v žádném případě, toto je jako matematikovi tvrdit, že 2+2=3 v tělese reálných čísel), ani nikdo, kdo má za sebou alespoň středoškolské ekonomické kurzy a je schopen samostaného myšlení. V tomto případě jsi bohužel úplně mimo a divím se, že to nevidíš. Cena nemá >obecně< s lidskou prací/úsilím při produkci >nic společného<. (což nesouvisí s tím, že mnoho podniků kótuje cenu jako náklady + požadovaná marže)
"Cena ako ekonomická kategória je natoľko komplexná a tak zahmlieva podstatu tovarovej výmeny, že sa jej pomocou podstata tovarovej výmeny nedá ani pochopiť ani dokázať."
??? Myslím, že bys měl napsat nějaký filozofický traktát ;-). Možná bys v nejasnosti trumfnul i Hegela a že to byl mistr "jazykové mystiky" ;-D.
Cena nic nezamlžuje, kalkulovat si můžeš, v čem chceš, jen to všechno musíš převést na směnné poměry k jedinému statku, abys mohl sčítat a odčítat. Barter se ekonomicky nijak neliší od peněžní směny a každý (kvalitní) ekonomický kurz prvně objasňuje tvorbu cen při přímé směně (barteru) a teprve potom si z jedné z těch komodit udělá peníze a všechny ceny vyjadřuje směnným poměrem k penězům. Žádná mystika a temnota tam již dnes opravdu není... Cena se tvoří při jakékoliv transakci a je lhostejné, co se v transakci směňuje a zda jednu stranu transakce nazveme penězi/zbožím/službami nebo nějak jinak.
Ale tuto diskuzi kdyžtak necháme pod článek o teorii hodnoty a teorii ceny, když ti něco nebude jasné. O pracovní teorii hodnoty tě však s >>maximální radostí připravím<<... je to jako když fyzici a astronomové přišly s tím, že Země je kulatá... nebo s tím, že hmota zakřivuje časoprostor a ovliňuje běh času... první je staré pár set let a ví to každý, druhé je staré 100 let a ví to málokdo... a korektní teorie hodnoty a ceny spatřila světlo světa až v posledním čtvrtletí 19. století. Tvé myšlenky v tomto směru již neodvratně patří do historie ekonomického myšlení a nikdo je již nemůže vzkřísit, stejně jako myšlenku o tom, že Země je rovná plocha. Tedy může, ale jeho omyl na realitě nic nezmění...
[20] Páni, trochu koncentrácie prosím. Ak budem na svojej záhradke pestovať zeleninu či ovocie pre svoju potrebu, chcete mi nahovoriť, že moja ekologická zelenina nebude mať žiadnu cenu proti tej trhovej, ktorá sa dnes mimochodom vyrába pre zárobok a nie pre uspokojenie zákazníkov? Teda ide o zeleninu postihnutú komerciou, so všetkými následkami. Pesticídy, insekcitídy, herbicídy, to všetko môžete v komerčnej zelenine násjť. Ale späť ku otázke: Skutočne si myslíte, že moja zelenina pre nekomerčné účely nemá hodnotu? A ešte čosi: Rozmer ľudskej práce nie len spotrebovaný čas, ale ide aj o smerovanie aktivít sprívnym či nesprávnym smerom, o spôsobe a forme aktivity, ktorá objekty stvárňuje, atď. Jedno Slovenské príslovie hovorí jasne: "Kto si prvý gombík pomýli, už sa dobre nezapne!"
Prověřené klikačky, které platí:
http://www.neobux.com/?r=ajrimmer...
http://www.omnibux.com/?r=rimmer...
https://www.palmbux.com/register.php?r=ajrimmer...
http://bux.gs/?r=ajrimmer
https://www.bux.ee/?r=rimmer
http://www.growingptc.com/?ref=rimmer...
http://www.dollarclickorsignup.com/members/register.php?ref=Rimmer...
Česká, nyní v problémech, ale snad se ještě vzchopí.
http://www.odklikej.cz/registrovat.php?r=ajrimmer...
Ve všem ohledně klikaček poradím na mailu rimmer78@seznam.cz
taky česká http://www.ukazreklamu.cz/?r=137509580...