Společnost

Zdá se Vám na tom slovním spojení zdarma a kvalitně něco zvláštního? Nemělo by. Je to jedna z fungujících marketingových technik. Nabízíte-li špičkový produkt na nasyceném trhu, je velice těžké přesvědčit klienty o smyslu investice do Vašeho produktu. Ano, Váš produkt má sice o 30% více funkcí než konkurence, ano, Váš produkt používá ty nejpokrokovější technologie, nicméně, Váš klient již do konkurenčního software nedávno investoval několik (desítek) miliónů Kč, a vedoucí manažer si nemůže dovolit tuto investici odepsat.

Situace se ale změní, pokud licence Vašeho software je poskytována zdarma. IT manažer v přední bance tak má mnohem širší pole působnosti a možností, jak obhájit právě Váš produkt. Nemusí hledět na cenu, ale jen na funkčnost.

Příklad? V roce 1997 jsem založil Total Solutions, s.r.o., společnost, která se od počátku soutředila na komplexní systémy pro obchodování na Burze cenných papírů Praha. Samozřejmě šlo o online obchodní systémy, včetně napojení na SCP, RM-Systém, UNIVYC, moduly pro risk-management, asset management, exporty do bankovního účetnictví, a mnoho, mnoho dalšího. Vzhledem k mému ekonomickému vzdělání jsem měl oproti konkurenci jednu zásadní výhodu - rozuměl jsem mnohem lépe této problematice, a to z vlastní praxe.

Existoval náš špičkový produkt, pod názvem ИVAN, ale situace byla taková, že trh 100 členů BCPP byl obsazen konkurencí 4 zavedených firem českých a 3 zahraničních. Náš cíl byl přitom získat zakázky v největších bankách, členech BCPP.

Analýza ukázala, že nutným předpokladem pro proniknutí do bank jsou, kromě jiného, reference na funkčnost systému. Obrátili jsme se proto záměrně na menší členy BCPP, a dvaceti z nich nabídli systém pod názvem ИVAN zdarma. ИVAN se ukázal natolik kvalitním systémem, že 18 členů BCPP migrovalo z jejich stávajících systémů na systém ИVAN. Migrace dat, následná podpora, školení, integrace systémů, a jeho upgrade již samozřejmě zdarma nebyla.

Patrick Zandl píše o tom, že nerozumí fotbalu. Že jej prostě vůbec nebere. Rozumím mu. Jsem na tom totiž stejně! Sledovat, jak se po obrovském trávníku plouží, oproti hokeji zoufale pomalu (!), dvě desítky hráčů, to nemá (pro mě) potřebnou dynamiku. Dosud jsem nechápal ani lidi, co je fotbal baví, proč je baví.

Nicméně, kvůli noname je to jinak. Jeho komentář mě zaujal o osvítil:

Všechny hry samozřejmě vycházejí z válečných her, je to příprava na samostatné rychlé myšlení, k tomu pohybová průprava.

Prostě, fotbal je zcela jiné paradigma. Hokej versus fotal. Rychlá akce malého S.W.A.T. komanda, pod přesným velením, versus příprava rozsáhlé bitvy a její dlouhé vedení a realizace. Hodně lidem vyhovuje ta druhá varianta. Někomu ta první. Mě osobně ta druhá varianta nudí. Mám rád rychlou akci, změnu, a tu fotbal jednoznačně nenabízí. Nedívám se na něj.

Hokej je mnohem více individuální sport, což opět vyhovuje mojí osobnosti. I proto jsem jej 10 roků hrál 🙂 Fotbal je pro mě ztráta času, ale rozumím již tomu, proč na to mají jiní lidé jiný pohled. PS: ale americký fotbal je výborný!

Arthut Dent píše článek, který má sice v názvu jinak zakázané slovo SuperStar (to je ten výbornej licencovanej business nápad TV Nova, jak z pár jinak bezvýznamých lidiček, zpěváckých „rychlokvašek“, a trošku té omáčky kolem vytřískat pro sebe spoustu peněz, díky dobře řízené davové hysterii pubertálních dívek a hochů), ale jinak je celý o pozitivní diskriminaci.

Poslouchal jsem to včera na jednom anglicky mluvícím českém rádiu. Mluvili tam zcela vážně o tom, že nějaká Martina Balogová vypadla v nějakém kole SuperStar prý proto, že je to romka. Martinu jsem zpívat slyšel a viděl. Bylo to ok, ale srdce mi to nervalo. Že je cikánka nevím, ale vím, že je tlustá, má podivný obličej, a celkově je tak jaksi bez charisma. Prostě, být pubertálním mladíkem, hlas jí rozhodně nepošlu.

Nicméně, podle moderátorů toho (pro mě jinak oblíbeného) rádia, je to, že Martina vypadla těsně před finále jasný znak xenofobie a rasismu Čechů. Ti prý prostě nesnesou, aby špičková cikánka vyhrála!

<not-really-a-flame>

V Thajsku zakázali před rokem kouření ve všech veřejných prostorách, restauracích, barech, diskotékách, a to pod pokutou 2.000 bahtů. Všude. A 24 hodin denně. Tedy pořád.

Kuřáci chvíli argumentovali tím, že prý mají jakési právo kouřit, tedy omezovat ostatní, ó jaká to zhovadilost! Nemají! Nemají právo ničit nekuřákům zdraví, nekuřáci si to opravdu nepřejí (nechtějí aby celá polovina z nich na kouření umřela). Nemají právo šířit smrt. Nemají právo šířit kolem sebe smrad. Kuřte daleko ode mě! Pokud jste dost stupidní na to, abyste kouřili, páchejte tuto sebevraždu jinde než stojím, sedím, či pracuji já. Děkuji 😉 (nechce se mi pořád brát antioxidanty, stačí, že bydlím v Praze)

Mučí američtí vojáci irácké vězně? Divil bych se, pokud by tomu tak nebylo. Je to totiž naprosto normální! Být ze všech stran ostřelován, pod neustálým napětím, pod neuvěřitelným tlakem, být nucen dostat ze zajatců informace, které povedou k tomu, že zahyne méně amerických vojáků, v této situaci naprostá většina jinak "normálních" lidí, začne zastávat zcela jinou morálku. Morálku síly.

Jakákoliv uzavřená komunita, kde je na jedné straně moc, a ne druhé straně omezení svobody, k tomuto tíhne. Ať už to je šikana na vojně, ve věznicích, anebo i ve školách. Ano, i děti dokážou být kruté...

To, že jsou tato "temná zákoutí" dnes medializována, až zneužívána, tiskem, je fakt. Řada lidí má ráda, doslova miluje, protiamerické nálady. Je to pro ně paradox, že i občané jednoho z nejdemokratičtějších států světa, USA, jsou jen lidé, a jako lidé se také chovají. Ale proč ne? Tak to prostě je, a nikdy to nebude jinak. Lidé nejsou stroje, nejsou to ideální altruistické bytosti (jak by zjevně chtěl, a předpokládá, každý dementní člen KSČM), jsou to tvorové jeden od druhého odlišní, mírně či více stádovití, hledající ochranu, pohodu, hájící své přirozeně egoistické zájmy.

Small April sobbed I'm going to cry
Please give me a cloud to wipe my eye
Then April Fool she laughed instead
And smiled a rainbow overhead.

Nebo taky jinak:

"The first of April
is the day we remember
what we are the other 364 days of the year."
~By Mark Twain~

No, ne tak docela, nežení se dnes, pár (desítek) let má ještě čas, protože je mu právě dnes 14 let. Takže, "Happy Birthday To You! 🙂". Nevíte kdo je #lama? No, na svých 14 let má hodně dobré dotazy a odpovědi třeba na interfóru.

Já jsem ve 14 letech dostal od rodičů svůj první slušný počítač, konkrétně to byl na svoji dobu naprosto fantastický Commodore C128, včetně monochromatického (14" VGA) monitoru. V tu dobu to byla skutečně naprostá bomba, a roku 1985 bylo 20.000 Kčs za Commodore C128 spousta peněz. Jeden celý Trabant. Nehledě na to, že sehnat "západní marky", a provést počítač do tehdejšího socialistického Československa nebylo až tak snadné...

Nicméně, podařilo se. A protože jsem byl v širokém okolí jediný, kdo tento počítač, s výborným operačním systémem CP/M, měl, musel jsem si napsat všechno, drivery tiskárny, klávesnice, české fonty, grafické knihovny, databáze, i stvořit svoje vyšší programovací jazyky. V assembleru jsem si napsal obdobu dnešní dBase, a v ní poté, v interpretu, programoval. Byla to ta nejlepší doba počítačů. 🙂

Trochu ty dnešní kluky lituji. Neznají již tyto pionýrské doby. Přijdou ke klikacím Windows a je pro ně těžké pochopit "nitro". Je příliš skryto. Nicméně, chápete-li základy, snadno se dostáváte k vyšším jazykům, protokolům, systémům.

Takže, vše nejlepší, Ondřeji (alias #lama), a citát na závěr: "k dokonalosti vede jediné: programovat, programovat, programovat" 🙂

Richard píše na holasí.net o tom, že není vlastenec, že není hrdý na to, že je Čech. Nemá to sice co do činění s informačními technologiemi, ale nedá mi to, abych na toto matení a snižování Česka nezareagoval...

Já jsem hrdý na to, že jsem z Česka (Moravy, Slezska). Mám rád Česko. Tak před 10 lety, jako student na Ekonomicko-správní fakultě MU, v Brně, jsem, kromě červeného diplomu, měl názor, že... řada lidí kolem je hloupá. Omezená. Studoval jsem i v Holandsku, a když se mě někdo zeptal odkud jsem, odpovídal jsem, raději, že z Ruska. Byl rok 1991 a Česko bylo stále synonymem čerstvě zdemokratizované komunistické země. Uměl jsem dobře rusky i anglicky... Rusko byla aspoň velmoc. Sice chudá, ale mocná a hrdá. Česko bylo chápáno za cosi malého a bezvýznamného.

Ale pak jsem o tom více uvažoval a... začal jsem bojovat. Za sebe. Za národ. Jsem inteligentní člověk, s vyjímečnými znalostmi a... stydím se za svoji národnost??? To snad ne (v roce 1991 jsem se styděl za nedávný komunismus, ne za národnost)!! Od té doby se hrdě prezentuji, že jsem z Česka. Mám rád svoji zemi. Mám rád lidi kolem. Pokud bych se styděl za Česko, říkal bych tím, vlastně, že jsem "nadčlověk", a lidi kolem stojí za nic. Jsou to "jen"... Češi....

Tak to ale není. Lidé kolem jsou výborní, vzdělaní, pracovití. Žil jsem, kromě Česka, i v Holandsku, a v USA, a pobýval jsem dost dlouho v Německu a ve Velké Británii. Teď žiju opět v Česku, především kvůli mojí pětileté dceři. A kvůli lidem. Moji zahraniční přátelé mají na Česko... velice kladný názor. I díky mě, protože jsem se přestal za svoji národnost "stydět" (i když, opakuji, tehdy jsem se styděl spíše za to, že se na mě každý díval jako na malého komunistu, protože jsem přece z Česka!), jako kdysi v 18-ti letech, a hrdě se k ní hlásím. Občas to může být i nepříjemné. Někteří lidé v zahraničí jsou... omezení. Pamatuji se na svého profesora mezinárodního práva a obchodu, z jinak pokrokového Holandska, přistupoval ke mě, přestože jsem byl premiant třídy, jako k východoevropské... slovo si doplňte sami. Situace se ale obrátila proti němu. Velice brzo se postavili na moji stranu všichni spolužáci z Holandska, Dánska a Švédska (byl to mezinárodní kurz) a... on zůstal osamocen. Nakonec se mi omluvil. Před celou aulou. Působivé. 🙂 Kolik jeho národní hrdosti jej to muselo stát? 😉

Mimochodem, občas se toho faktu, že je člověk z "Česka" dá i velice dobře obchodně využít. A to v zahraničí. Přiletím-li na prezentaci, třeba, do Států, lidé moc nečekají... Čekají "někoho z té bývalé komunistické země". Potom se ale setkají se špičkovou profesionalitou, dokonalým vystupováním, perfektní angličtinou a odbornými znalostmi. Uzavřít potom obchod je... jednoduché. Je lepší překvapit, a předčit očekávání Vašeho obchodního partnera, než je pouze... splnit 😉

Ne nejsem paranoidní, oni mě opravdu sledují!!

Moji sousedé. Čtou si, tajně, můj blog.

Ale má to i své kladné stránky. 🙂 Ta sousedovic holka. Moc pěkná holka. Krásný pevný tělo. Pozval jsem ji na drink!

Tak dneska večer v osm, jo?