Ze života » Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Udělal jsem s otcem malý nákup všeho možného, co je domů potřeba. Laserová tiskárna tak bude konečně barevná (a na print serveru), kompakt konečně kompaktní, s výpadkem proudu (na vesnici v létě naprosto běžná věc) konečně poběží díky UPS dál ADSL a Wifi a hlavně – celá sít bude konečně gigabitová (ostatně ethernet je v tomto domě už od dob, kdy ještě 486 procesor budil obdiv). Některé spoje totiž doteď běží jen ubohou rychlostí 10 Mbit/s.

jedna vyložená krabice – druhá stejně velká ještě smrdí s tiskárnou na chodbě

Původně jsem si říkal, že bych něco psal i v době mé nepřítomnosti, ale nakonec jsem se na to vykašlal. Důvod? Asi jsem příliš normální, než abych i jako návštěva/vedoucí na táboře měl potřebu psát nějaké zápisky na blog. Tam jsem vlastně vůbec neměl nutkání si k počítači sednout a pouštěl jsem ho jen velmi omezeně. Takže jsem se vlastně ani nijak nerozhodoval o tom, zda psát, či ne. Prostě jsem jenom nepsal :-).

Musel jsem změnit několik plánů (nedobrovolně), takže jsem se vrátil o něco dříve (což si vynahradím ještě v pozdějších letních týdnech). Díky tomu se teď můžete těšit na několik zápisků, které byly ponechány v rozepsané podobě během mého odjezdu.

Jak bylo na jihu Čech

Tímto zdravím Kubu, oba Jardy, Marťase, Vorlíka a kopec dalších lidí, se kterýma jsem strávil těch několik posledních dní. Je příjemné vypadnout z toho typického stereotypu běžného života. Byl jsem na táboře www.centrumdeti.cz – ten je tak trochu odlišný, takže to není takové to, co si možná někteří pamatují ze svého mládí. Dle slov hlavy vedení nejde ani tolik o nějaké vštěpování ideálů a hodnot, jako spíš zažít spoustu zábavy a zkusit si aktivity, na které běžně nejsou podmínky a zázemí.

…teď už jen dodělat poslední záležitosti do práce. V pátek jsem dodělal poslední zkoušku, kterou jsem chtěl stihnout (v září pak zbývá ještě jedna), a teď je potřeba se nějak rychle zbavit i těch notebooků, co se mi doma nakupily. Zrovna když by člověk trochu zvolnil, tak se nakupí spousta nových zajímavých hraček, co si přímo žádají o zrecenzování :-).

Nějak se nám teď s těmi mini-notebooky roztrhl pytel a je sranda sledovat, jak je každý záměrně nějakým způsobem „zkriplený“, aby nemohl konkurovat dražším modelům stejné značky (to je to nejhorší, co může pro výrobce být, když levnější model kanibalizuje své dražší bratříčky). ASUS má mrňavou klávesnici, že se na tom nedá moc rychle a dlouho psát, HPčko má zas neuvěřitelně špatnou platformu (žravá a bez výkonu) a Acer, který je v mnoha ohledech takový kompromis, má pro jistotu jen 512 MB RAM a neobsahuje ani Bluetooth modul.

No jo, holt za pár týdnu to tady všechno bude v prodeji, tak nikdo nechce být pozadu. Nejzajímavější je sledovat, jak se výrobci vypořádali s modelem pro Linux. Každý se popral se svou instalací Linuxu jiným způsobem a řekl bych, že by z toho mohl být pěkný srovnávací článeček tady na blog. Všechny Linuxy jsem totiž poctivě prolezl a otestoval v mnoha různých situacích, které mohou nastat při běžném používání. Pravděpodobně by to mohl být i poslední článek před odjezdem, který se momentálně upřesnil na středeční odpoledne.

Někdy to přijde a člověk ani neví jak. Pořád je co dělat, někdy týden, někdy měsíc a někdy klidně půl roku. I tak to bývá. Dělník označí v píchačkách svou kartu a padla – jde domů s velkou čárou za svým dnem v zaměstnání. Je spokojen, příjemně fyzicky unaven a doma si v klidu pustí televizi. Koneckonců proč ne? Zítra v práci začne tam, kde přestal. V nejhorším si může zpestřit večerní rozjímání drobnou domácí opravou/úpravou a přinést své klidné mysli i dobrý pocit, kterýžto už u kreativních činností vzniká.

Ten, kdo pracuje mozkem to má horší. Pracuje vždy a všude. Myšlenky se mu honí hlavou neustále. Pokud žije pod krutým tlakem stresu, že se nic nestihne, tak se občas i hrůzou v noci vzbudí. Jít studovat náročnou školu, to se dá. Provozovat při studiu i nějakou vědecko-výzkumnou činnost? To se taky dá. Když se to ovšem zkombinuje i s osobním životem (rozuměj vztah), tak už to není zas taková sranda. A teď do toho vtěsnejme ještě nějakou práci. Musí to být něco, co nebude moc omezovat. Prodavač v „Měkáči" odpadá a hlídač na hokejových koncertech taky. Programovat? Toho je dost i ve škole a uspokojení to přinese jen určité části obyvatelstva. Programovat znamená taky stres. V našich končinách se stejně nikdy nic neumí dobře navrhnout a programátoři to pak odedřou na přesčasech…

Hle, pisálek. To by šlo.

Psát přece musí umět každý, kdo má díru tam dole… vzadu. Na tom nic není složitého a lze to dělat kdekoli. Celý život se někde na něco čeká, tak proč si tu dlouhou chvíli nekrátit právě psaním. Autorská činnost s sebou nese nemalé břímě. Vždy vzniká určitá skupina existencí, které se do vás pustí za každý napsaný článek, řádku, klidně i slovo. Takové existence jsou u každé autorské činnosti a nemáte šanci se jim vyhnout. Chcete tvořit/psát? Buď pak všude musíte chodit inkognito, nebo se naučte čelit těmto existencím a stát si za svým.

Je pravděpodobné, že mnoho z vás už dávno ví, o co jde. Přidejte se taky a vyplňte jednoduchou anketu, která má za cíl zjistit, jak jsou uživatelé spokojeni s jednotlivými výrobci, notebooky a servisem. Podobné projekty se tu nějak ještě nezkoušeli a sám jsem zvědavý, zda budou výsledky překvapením, nebo budou odpovídat tomu, co se obecně na internetu říká.

• více informací v článku na NOTEBOOK.cz

Dnes jsem chtěl odeslat jeden komentář na jednom serveru a nemile mě překvapila ochrana proti spamům. Ostatně podívejte se sami na obrázek, který se nacházel pod formulářem na příspěvek. Tohle už je dle mého názoru až příliš nečitelné. Já vím, že spam-boti jsou dnes na velmi dobré úrovni. Však jsem se sám ve škole naučil pomocí MATLABu provádět různé rozpoznávání pomocí speciálních algoritmů. To si pak lze poradit s rotací, transformací, rozmazáním i šumem.

Počítače dnes dokáží rozpoznat i z velmi špatné, rozostřené fotky několika aut čísla SPZek (focené třeba ještě z jedoucího vozidla). Mám na mysli i takové fotky, kde místo poznávací značky uvidí člověk jen šmouhu (pokud znáte takové ty americké „kriminální“ filmy, tak to, co tam předvádí, není úplně vzdálené od reality). Je tedy potřeba se pořádně zamyslet, dokdy je to ještě jen efektivní ochrana a kdy už je to spíše buzerace. Řekl bych, že na zmíněném serveru už tu hranici přesáhli. Příspěvek jsem nakonec odeslal, ale musel jsem 3x dát refresh stránky, než se objevil kód, který jsem byl schopen rozpoznat.

Dnes ráno jsem prodal svůj notebook FSC Amilo Pro V3205, tedy jak jsem mu říkal „Mrňouse“. Cena byla stanovených 13 tisíc. Nakonec se ozvalo několik zájemců. První odstoupil a pro druhého jsem notebook pozdržel skoro týden. S ním jsem dnes měl sraz v Praze a obchod provedl.

Překvapilo mě, že tento člověk přechází z notebooku VAIO (taky malého). Na druhou stranu jsem pak měl možnost slyšet, jaké chlazení to slavné VAIO má, a už jsem se vůbec nedivil (vlastně se divím, že to neprodal dřív). No nic, doufám, že notebook bude sloužit k plné spokojenosti a že je tím, co nový majitel hledal.

Pod tímto kontroverzním nadpisem se skrývá malé přirovnání, které mě dnes napadlo, když jsem si pročítal jedno fórum. Člověk se tam ptá, zda by mu někdo nedaroval notebook, odvolávajíc se na svůj finanční stav v důsledku svého postižení (něco s loktem). Mít nějaký vrozený handicap určitě není nic příjemného a do této problematiky bych ani nechtěl sklouznout.

Zaujalo mě spíše něco jiného. Je opravdu notebook něčím, co je nutné k životu? Co člověk musí mít, jinak jeho život nemá smysl? Jsem přesvědčen, že není. Možná to je dnes v módě, ale tuto módu já prostě nepodporuji. Je to pro mě stejné, jako by člověk žádal na základě své finanční situace a nějakého postižení, zda mu někdo daruje motorku (mimochodem, kdyby mi někdo chtěl darovat motorku, tak bych jen dodal, že mám řidičský průkaz pouze na skupiny B a A1, tudíž to nesmí být nějaká velká mašina – případně by se musela jedině přiškrtit). Motorka je taky fajn, ale taky se bez ní dá žít.

„Jsem postižený“ jako taktika

Sám moc nemám potřebu si o lidech hledat „jen tak pro zábavu“ další informace. Jeden uživatel fóra mi však poslal zajímavé linky, kde jsem se vlastně mimo jiné dozvěděl, že tento člověk stejným způsobem řešil před pár lety i kvalitní jízdní kolo, a také, že před měsícem ten samý člověk podával inzerát na nákup dvou gramců a mixáku za cenu 7000,- Kč. Zejména druhá informace mě přivádí k otázce, zda to opravdu s člověkem je tak zlé, aby si musel žádat o darované notebooky.

Už jsem se plně zabydlel na novém ThinkPadu, takže nabízím svůj „starý“ notebook k odkoupení. Pro ty, kdo to tady nečtou tak pozorně, bych jen dodal, že jde o malý, lehký a hlavně tichý notebook s kovovým rámem uvnitř základny. Jeho hlavní předností je mimo minimální nutnosti spouštět ventilátor i kombinace DVI-I a TV výstupu (S-Video). Díky DVI-I lze v digitální kvalitě připojit až 24“ LCD s rozlišením WUXGA (1920x1200). Přes přibalenou redukci je přítomno samozřejmě i analogové VGA, které má na poměry notebooků velmi nadstandardní kvalitu. Díky 1,5GB RAM a rychlému 120GB disku Seagate Momentu 7200.2 (tedy 7200 rpm) se hýbají předinstalovaná Windows XP Home neuvěřitelně svižně (je podporována i Vista pro kterou jsou na webu výrobce přehledně všechny potřebné ovladače a utility), a notebook je tak vhodný pro ty, kteří vyžadují malý notebook se standardními součástkami (které nemají výrazně nižší výkon).

Notebook je 1,5 roku používaný (má tedy ještě půl roku standardní záruku v libovolném autorizovaném servisu FSC) a zcela logicky je to i vidět na jeho plastech, které jsou na některých místech vyšoupané. Díky černé barvě šasi to však na živo není takovým problémem (jako u stříbrných notebooků).

Na displeji je vidět světlejší místo, ale je to jen při pohledu z velkého úhlu a při práci to tedy nijak nevadí. Ačkoli jde spíš o blbost, servis FSC mi tuto závadu už jednou bez problému vyreklamoval (a nejen mě, protože jde o standardní závadu). Znovu jsem nereklamoval, protože nově dodaný displej má velmi dobré parametry a já nechci riskovat, že bych dostal třeba zas ten původní (tento má silně tlumené odlesky a je vhodný na používání i ve venkovních prostorech).

Posledním znakem používání je nižší kapacita baterie. Z původních „až 4 hodiny“ momentálně zvládne notebook kancelářskou práci (úsporné nastavení přes RMclock) na baterie po dobu přibližně 2 hodin a 30 minut.

V případě zájmu

Pokud máte o notebook zájem, tak jej nabízím za 13 000,- Kč včetně všech manuálů, CD/DVD s ovladači a obnovou systému, redukcí DVI/VGA, novým originálním adaptérem, starým originálním adaptérem s ukroucenou koncovkou (elektrikář snadno připájí zpět; adaptér je jinak funkční), dokladem o koupi a reklamačními protokoly. To vše v originální krabici, ve které byl notebook zakoupen.

Své vážné nabídky můžete realizovat také zde v komentářích, případně (pokud nemáte zde login) také na mailu uvedeném na mé osobní stránce.

Kde se dočíst víc

Notebook prodávám i na fóru notebook.cz, takže na následujícím odkazu je konkrétní vlákno v bazaru, kde jsem se rozepsal podstatně víc a člověk tam zjistí vše potřebné (včetně fotek):

• http://notebooky-forum.notebook.cz/viewtopic.php?p=100589#100589

Je fantastické, jak naše milá TV Nova myslí na sexuální osvětu i mezi dětmi. Zcela náhodou jsem zavítal na stránky soutěže X-factor, abych si pustil vystoupení jednoho soutěžícího. Po pravé straně stránky byl proužek s odkazy na různé jiné stránky z produkce televizní stanice. Zvědavost mi nedala a na jeden z bulvárních titulků týkající se zmíněné soutěže jsem klikl a nestačil jsem se divit.

Asi už je to dnes úplně normální, ale stejně to nějak nejsem ochoten přijmout, jak může propagovat velkým banerem nějaké nahotinky webová stránka s tématikou, která bude ve velkém přitahovat děti (12? 13?). Neříkám, že v těch svých dvanácti už tohle všechno stejně neznají. Dokonce nějak ani nepodporuji nějaké virtuální chůvičky (v USA docela oblíbené) a nějaké ohromné velké zákazy přístupů. Jen se mi nelíbí takové lákání na webech, které jsou určeny (mimo jiné) pro poměrně mladé publikum.

Asi jsem stará škola, ale myslím si, že by ten „svět“ dospělých a dětí měl mít nějakou oddělovací hranici.