Konzoloid

Byl jednou jeden Američan, říkejme mu třeba Rob a ten se jednoho dne rozhodl, že si koupí hudební přehrávač. Při vybírání narazil na několikero produktů od různých společností, ale nakonec zvítězilo Zune od Microsoftu, jelikož Rob má rád kvalitní věci. Jak tak přehrávač používal, tak se jednoho dne stalo, že mu zatuhl, nicméně si říkal, že to pro něj nebude žádný problém (vždyť je to Američan). Na jednom diskuzním fóru se dočetl, jak Zune jednoduše vyrestartovat, ale co se nestalo - místo toho, aby zmáčkl tlačítko Back a na Zune Padu šipku nahoru, nahmátl šipku doleva. Místo očekávaného (a okamžitého) restartu se Rob podivil, proč mu Zune přestalo fungovat.

Popravdě řečeno ho to docela naštvalo, protože dal za přehrávač 150 dolarů a teď mu nefunguje. Zkusil ho připojit k počítači, ale na displeji se objevil obrázek baterie a nic víc. Zune nefungovalo. Tak již opravdu hodně naštvaného Roba napadlo s Zune pořádně "zatřást", zda se něco neporouchalo uvnitř. Po této akci však Zune nevykazovalo už vůbec žádné známky života. Jelikož Rob k Zune neměl účtenku, tak ho nemohl reklamovat. Něco ho ale přeci jenom napadlo - na Ebay by to možná prodat šlo!

Máte iPod, nebo (nedej bože) iPhone? Pak s největší pravděpodobností používáte iTunes, software pro Applu a jejich Store. Apple má se svými přehrávači ve světě úspěch a tak před lety původně Macovskou aplikaci předělali i pro počítače využívající operační systém Windows. Pokud bych měl iTunes shrnout do několika slov asi bych použil tato: graficky odporná (kombinace šedé barvy a vysouvacích nabídek jak z Windows 98), uživatelsky nepřívětivá aplikace s hrozným a neuvěřitelně pomalým iTunes Store. Co mě k tomuto konstatování vede?

Microsoft v úterý 16. září vydal upgrade pro Zune s číselným označením 3.0.

Zhruba před rokem a půl jsem se začal zajímat o to, jak pomocí internetu (či spíše webových stránek) vydělat peníze, které by pokryly mé stále vzrůstající výdaje, ať už se jedná o nákup originálních her či něco jiného. Vzhledem k tomu, že jsem student osmiletého gymnázia (nyní septima), tak na nějakou tu brigádu při škole opravdu nemám čas. Jedinou možností pro mě tehdy byla relativně časově nenáročná tvorba webových stránek pro různé organizace, za což jsem čas od času dostal určitý obnos. Nicméně tento způsob výdělku byl značně nepravidelný, takže jsem se začal zajímat o to, jak prodávat reklamu na webu.

Po prostudování možností, které jsem měl, mi bylo jasné, že s mými weby nemám šanci při použití PTC ("paid to click") vydělat nějaký rozumnější obnos, jelikož výplatní limity byly příliš vysoké a pravděpodobnost, že někdo proklikne reklamu na málo navštěvované stránce byla mizivá. Google AdSense, AdFox a jim podobné systémy tedy byly pasé a tak mi nezbývalo nic jiného, než se pohlédnout po alternativní a pro někoho i možná bezpečné cestě.

Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří při zaslechnutí slov "Electronic Arts" skřípou zuby, ale počin jejich nové "Freestyle" divize mi opravdu hnul žlučí, nicméně recenzentova práce nespočívá jen v hraní klenotů, nýbrž i "průšvihů". Pokud nepatříte mezi konzolové hráče, tak je pochopitelné, že jste o hře nazvané Facebreaker asi nikdy neslyšeli a já Vám gratuluji - patříte mezi šťastné lidi. Ve své podstatě je to mlátička vystavěná na pravidlech boxu, tzn. že ve hře jsou přítomny zhruba 4 pohyby - úder na spodní partie, poté na ty vrchní a ještě speciální silný útok, který se dá provést pouze v případě, že jste oponenta lehce vykolejili několika po sobě jdoucími údery. Posledním je, pro každou postavu unikátní, dovednost - jeden umí někoho odhodit, druhý se umí zneviditelnit a tak dále.

EA Freestyle se podařilo vytvořit box bez boxu s komiksovou grafikou vykradenou z Team Fortress 2, jehož pravidla jsou primitivně jednoduchá, hra jako taková je právě díky použití oněch dovedností nevyvážená a míra frustrace neúnosná. Boj proti některým postavám je noční můrou, když Vás třikrát po zhruba 10 minutové vyvážené bitce speciální dovedností omráčí, zasadí několik ran a je hotovo. I funkce nazvaná GameFace, kterou redaktoři zahraničních serverů opěvují, je silně frustrující. Jedná se o import Vaší tváře do hry, kde poté můžete bojovat s Vaším obličejem.

Co vlastně "casual" hry jsou? Dle definice na Wikipedii je to takový titul, který má jednoduché ovládání a lehce pochopitelná pravidla, prostě něco, co si může zahrát každý. Na Xboxu 360 je takovým agregátorem těchto her služba Live Arcade (služba umožňující zakoupit a stáhnout je na HDD), na které každou středu vychází minimálně jeden nový přírůstek. Nicméně o XBLA mluvit nehodlám a ani nechci posuzovat zda jsou "casual" hry záchranou herního průmyslu (který se stává hodně drahou záležitostí i pro velké společnosti).

Píši pro portál (Xboxweb.cz), který se zaměřuje na Xbox 360 a spravuji sekci Xbox Live Arcade, takže s těmito hrami přicházím do styku relativně často, ale sem tam se mi do ruky dostane i "review" kopie nějakého AAA titulu, čímž momentálně byla Viva Piñata 2: Trouble in Paradise (jakýsi simulátor zahrady), která se stala inspirací k napsání tohoto článku.

Hned na úvod se asi sluší říct, že nejsem hudební fanatik a se sluchátky v uších mě prakticky nemáte šanci vidět. Již delší dobu jsem sháněl nějaký multimediální přehrávač, který bude malý, z mého pohledu bude mít dostačující paměť a bude se mi líbit i vzhledově. Po delším výběru a zvažování jsem se rozhodl pro Zune od Microsoftu a musím říct, že nelituji.

O Zune již Radek Hulán psal ve svém článku zde na MyEgu, kde vyjmenoval většinu funkcí, takže o nich psát nehodlám, ale sepíšu spíše dojmy z používání. Svoje Zune jsem "vyhrál" v (pro mě) napínavé aukci na Ebay za 76 dolarů, dalších 30 dolarů mě stálo poštovné se sledováním zásilky. Zde se však nemůžu zbavit dojmu, že právě na poštovném mě prodejce pěkně "natáhl", ale co se dá dělat. Každopádně rychlost doručení byla fanstastická - přes Paypal jsem zaplatil v pondělí, v úterý mi prodejce poslal zprávu o tom, že Zune odeslal a příští týden v pondělí ráno mi Česká pošta doručila balíček až před dveře. Některé české e-shopy by mohly závidět. Co je mi trochu záhadou, je to, že zásilka (ač z Ameriky) neprošla celnicí...

Vybral jsem si 4GB verzi, která mi naprosto (až na sluchátka, které bude třeba vyměnit) vyhovuje. Příjemně mě překvapil displej, protože rozlišení spolu s precizním podsvícením z něho dělají něco uchvatného, co oceníte především při sledování videa.

Po 14 dnech co Zune mám jsem zaplnil zhruba 1GB hudbou a dalších 300MB zabírají klipy a video podcasty, které se mi automaticky stahují ze Zune Marketplace. Právě na Zune Marketplace jsem se těšil ze všeho nejvíc, jelikož na Xboxu 360 je špičkové a předpokládal jsem, že zde bude zpracování na minimálně stejné úrovni. Menším problémem bylo to, že Zune Marketplace je oficiálně podporované pouze ve Spojených státech. Původně jsem myslel, že bude stačit americký účet, avšak přístup jsem stále neměl. Nakonec jsem na fórech dohledal, jak se malým trikem na Zune Marketplace připojit, protože bez této online služby by Zune nebylo tím, čím je.

Bojovky, mlátičky, říkejte jim jak chcete. Vždy se jedná o tu samou věc - v malinkaté aréně proti sobě stojí dva bojovníci (popříadě bojovnice) a mlátí do sebe roztodivnými zbraněmi, někteří obzvláště drsní pouze pěstmi. Mlátí, bojují, poskakují a hekají dokud jeden z nich nepadne. Já osobně jsem se s tímto žánrem setkal někdy v roce 1999, kdy jsem si u kamaráda na Playstationu 1 zahrál nějaký díl Mortal Kombat a již tehdy mi ta hra přišla stupidní. Nyní, takřka po 10 letech je situace stejná. Bojovky na konzole stále vycházejí, hráči je stále kupují a jsou ještě stupidnější.

O konzoli Xbox 360 pocházející z dílen společnosti Microsoft slyšel prakticky každý a totéž platí i o Xbox Live, ale málokdo ji opravdu používal a ví jak vypadá. Tuto službu si většina lidí spojuje s poplatky, které spolu s poruchovostí (která už je u nových modelů minulostí) vyvolávají silné emoce v hráčích odrostlých (nebo spíše ještě neodrostlých) na PC platformě, kde hrají hry stažené ze "sociálních" fór a jim podobných služeb. Je zcela evidentní, že těmto lidem chybí informace, chybí jim komplexní pohled na Xbox Live a já doufám, že jim ho tento článek pomůže, alespoň částečně, vytvořit.