Protekcionismus a můj ucpaný nos
Tak si stojím s nachlazením před lékárnou, posmrkávám a toužím po nějakém produktu, který obsahuje pseudoefedrin, který funguje jako zázračný uvolňovač nosních dutin. Dnes si však můžete koupit jen výrobky, které obsahují podobně znějící látku, fenylefrin, což může být klidně placebo. Prostě to příliš nefunguje a skoro každý to ví.
Stále si sice můžete koupit starý dobrý pseudoefedrin, avšak stanete se tak vážně podezřelými. Jak víme, vláda říká, že lidé si kupovali pseudoefedrin a dělali z něj metamfetamin. Proto Kongres v roce 2005 přijal Zákon pro boj s metamfetaminovou epidemií, která předepisuje množství, jež si můžete koupit, vynucuje prokázání identity při nákupu a podepsání speciálního formuláře.
Ano, tento zákon je nyní součástí monstrozity nazývané Vlastenecký zákon (Patriot act). Minulý rok jsem se jím zabýval celkem podrobně, tentokrát jsem však opravdu ucítil krysu, o čemž pojednává tento článek.
„Díky, Bushi“, mumlal jsem si při podepisování formuláře pod dohledem lékárníka, který byl vycvičen zacházet se mnou jako s možným kriminálníkem.
"Sociální stát" a zlatí komunisté
Dnes jsem jako obvykle jel vlakem do Prahy a zdaleka jsem netušil, co mne čeká. Přisedl jsem si do kupé ke staršímu pánovi, jehož znám od vidění, a ke starší dámě, která pravidelně nejezdí. Onen pán žvýkal svůj ranní sendvič a paní mu nepřetržitě něco vyprávěla. Tématem jejího projevu se ukázal být dnešní stát, jež je bezprecedentně bezohledný a bezcitný k chudým.
Budu konstruktivní a nebudu rýpat do toho, že ona paní, která se osobně řadila mezi ty bezprecedentně ukřivděné, jela první třídou. Za celou cestu jsem nezískal pocit, že by byla hloupá, a tím pádem by si nezasloužila nic jiného než jen odkaz k idiotům. Život jí jen nedal příležitost, aby se dostatečně vzdělala (teď nemyslím formální vzdělání).
Její světonázor byl neochvějně zkonstruován na základě její osobní citové zkušenosti. Jeden z jejích nezaměstnaných příbuzných se ujal dítěte a najednou přestal dostávat přídavky na dítě, protože dostává podporu v nezaměstnanosti. Vzpomínala na to, jak za komunistů každý, kdo chtěl, dostal byt, jak za Hitlera nebyla nezaměstnanost, protože všichni museli do práce a svůj projev zakončila slovy „zlatí komunisté".
Naštěstí pro mne není společenská teorie věcí emocí, tak jsem si v klidu vyslechl její slova (ano, párkrát jsem asi udělal grimasu, při níž by kdekoho zamrazilo a kterou by kdekdo mohl interpretovat jako osobní útok na svůj intelekt) a s lehkým srdcem to vzal jako inspiraci.
Mýty o demokracii a svobodné společnosti
Spousta lidí si povídá o politice. Teď nemyslím dětinské výkřiky běžného voliče ČSSD nebo diskuzi pod články na nějakém zpravodajském serveru. Myslím diskuzi starších, vzdělaných lidí – která však bývá stejně nejasná jako diskuze oněch prvně zmíněných. Důvodem je opět zmatení pojmů. Vytvářejí chybný koncept, který je vede k chybným závěrům. Jedním z těchto pojmů je i „demokracie“.
Nebudu zde omílat doslovný překlad slova „demokracie“, který všichni znají a jehož význam je víceméně symbolický. Dotknu se jeho skutečného obsahu a zejména zmatení, jež kolem něj panuje v důsledku zaměňování jeho obsahu za něco jiného.
Obsah pojmu demokracie je totiž celkem úzký – jedná se o jednu z možností politické organizace určitého společenství, jejíž rozdíl oproti všem takzvaným absolutistickým režimům spočívá v jediném – ani samotnou politickou reprezentací není násilí považováno za přijatelný způsob volby a udržování politické reprezentace. To je vše. Konkrétně, jak všichni víme, se tato volba realizuje v občanských volbách, v nichž má každý příslušník určité politické jednotky splňující jisté náležitosti (věk, právní způsobilost) jeden hlas při volbě preferované politické reprezentace.
Všechny ostatní atributy demokracie již vyplývají z oné absence násilí ve volbě a udržování politické reprezentace. Je tedy celkem nemyslitelné, aby lidé v takovém systému byli utlačováni na základě svého politického přesvědčení, posíláni do koncentračních táborů nebo jinak likvidováni. Veškeré změny v politické reprezentaci se musejí dít bez násilí a tyto změny se jednoduše pouze přesunuly z ulice k volebním urnám. Samotný tento fakt velmi přispívá k potenciálu rozvoje společnosti.
Na základě mně osobně nepochopitelného kotrmelce však mnoho lidí zaměňuje pojmy demokracie, svobodná společnost a dokonce snad i svobodné hospodářství. Pravda, společenství, v němž násilí není přípustným prostředkem získání a udržování politické moci, lze označit za svobodnější než jeho negaci, protože svoboda a absence násilí jsou dvě strany téže mince. Samotný proces volby a udržování politické moci však neříká nic o obsahu této moci. Nezajišťuje volbu lepších vládců.
Současné demokratické společnosti mají daleko k tomu, aby mohli být označeny za svobodné, nemluvě o jejich hospodářství. Svobodná společnost je důsledkem svobodného hospodářství. Svobodné hospodářství funguje tam, kde lidem nemůže být proti jejich vůli odebrán jejich majetek. Není to ta naše, kde lidé polovinu svého výdělku odevzdají pod pohrůžkou násilí na daních. Není to ta v USA. Ani nikde jinde. Všude existuje privilegovaná skupina, která svůj příjem získává pod pohrůžkou násilí. A v demokracii vytváří mezi masou pocit, že byla „svobodně vybrána všemi“.
Svobodná společnost je společnost jedinců. Není to společnost států a jejich infantilních představitelů, kteří mezi masou vytvoří pocit, že musí to a ono. Že za ně musí jít do války. Že jim musí platit daně, protože jinak by to nešlo. Že jim musí stavět sochy a postoupit cokoliv se jim zlíbí. Že za ně vyřeší nějaký problém (nejlépe všechny). Že jsou „objektivní vůlí“.
Někteří však potřebují být ovcí…