Mýtus recyklace
Jakožto Švéd slyším mnoho mýtů o tom, jak skvělá země Švédsko údajně je – „prosperující socialismus“, za nímž si stojí, vzor pro zbytek světa. Mnoho mých přátel z různých konců světa se například vyjadřuje ke švédským recyklačním politikám a cestě švédské vlády k vynucenému environmentalismu.
Většina mi to prezentuje tak, že Švédsko uspělo v tom, o čem většina ostatních vlád pouze sní: vytvoření efektivního a ziskového národního systému na záchranu prostředí díky rozsáhlé recyklaci. A všichni do toho jdou! Všichni recyklují.
To poslední je pravda: každý opravdu recykluje. Ale je to výsledkem vládní moci, nikoli volby občanů. Monopolistická státní odpadní „služba“ již neakceptuje odpad: sbírá pouze zbytky jídla a ostatní snadno biologicky odbouratelné zbytky. Jakýkoliv jiný odpad, který se náhodou ocitne ve vaší popelnici, vyústí v hezkou malou pokutu (vlastně tak malá není) a v celém sousedství se mohou zvýšit frekvence sbírání odpadu (přesněji: ještě více než obvykle – zvyšují se už tak ročně nebo půlročně).
Takže co děláte se svým odpadem? Většina domácností má mnoho různých popelnic pro různé druhy odpadu: baterie, biologicky odbouratelné, dřevo, barevné sklo, ostatní sklo, hliník, ostatní kovy, noviny, tvrdý papír, ostatní papír, různé druhy plastů. Všechny tyto materiály běžně musí být umyty než jsou vyhozeny – kartony od mléka vymyty, konzervy musí být bez etiket.
Švédové tedy musí mýt svůj odpad předtím, než ho třídí. Toto je budoucnost a údajně je dobrá pro životní prostředí.
Ale nekončí to jen s prací navíc v každé domácnosti a s prostorem navíc v každé kuchyni. Co s odpadem, který není odvezen? Státní odpadní služba (která odpad odváží jednou za 14 dní nebo měsíc) akceptuje pouze určité druhy odpadu, většinou pouze biologicky odbouratelné zbytky jídla. Nezoufejte – o vše je postaráno.
Vláda zavedla centra pro odklad odpadu ve většině oblastí, a tam můžete odhodit svůj odpad. Tato „centra“ nabízejí různé kontejnery, každý určený pro jiný druh odpadu, hezky barevné, abyste se jednoduše orientovali. Předtím však musíte svůj odpad roztřídit, hliník od ostatních kovů a noviny, jemný papír a tvrdý papír. Určitě byste nechtěli házet špinavý karton od mléka do netříděného papíru, nebo ano?
Zdá se ale, že přesně to lidé dělají: podvádějí, pokud si myslí, že je to pro ně lepší. A tak jim to vláda ztížila. Nejprve předělala kontejnery tak, že je těžší do nich hodit „špatný“ odpad. Kontejnery na sklo mají například jen malý úzký kruhový otvor, kam můžete vhodit své lahve. Kontejnery na tvrdý papír a kartony mají jen podélný úzký otvor (musíte sešlápnout své krabice před recyklací – to je zákon).
Jenže to nepomohlo. Lidé stále podváděli. A čím více vláda ztěžovala podvádění, tím složitější bylo se zbavit odpadu, i když jste jej chtěli dát na správné místo. A tak lidé přijížděli do těchto center a jednoduše vše položili vedle kontejnerů. Proč by se obtěžovali? Vláda odpověděla najmutím placených špehů!, kteří sledovali podvodníky, aby ti mohli být předvedeni spravedlnosti. (Bylo několik soudních případů, kdy lidé byli zpovídaní z porušování recyklační legislativy.) Musím říkat, že najmutí špehů nepomohlo? Po celkem horké debatě v médiích se toto špehování v recyklačních centrech zrušilo.
Skutečná otázka zde není, do jakého stupně vláda ignoruje motivy lidského jednání. Máme kolem sebe dost případů takové ignorance vysokého stupně. Otázkou je, funguje doopravdy recyklační struktura? Z vládního pohledu možná funguje, z pohledu životního prostředí však určitě ne.
Funguje jako všechny centrálně plánované struktury: zvyšuje a centralizuje moc, zatímco zamýšlené a očekávané efekty se nedostavují. V tomto případě struktura funguje takto: lidé třídí odpad – nemají na výběr. Státní odpadní služba také nemá tolik práce a je placena více než kdykoliv předtím. Lidi to obtěžuje, ale nereagují. Švédové si obecně hodně stěžují (na všechno), ale neodporují – jsou zvyklí, že si s nimi mocná vláda zahrává a tento svůj osud tolerují už od roku 1523.
Násilná recyklační struktura funguje ve vrstvách, kde spotřebitel („producent“ odpadu) dělá většinu práce s tříděním, čištěním a přepravováním odpadu do sběrných center. Vládou určené společnosti poté vyprázdní kontejnery a přepraví materiál do oblastních center, kde je připraven k recyklaci. Poté je vše převezeno do centralizovaných recyklačních továren, kde je materiál připraven k novému použití nebo spálen. Zbytek je prodán společnostem nebo jedincům při dotovaných cenách, aby kupující mohli udělat tu správnou „environment-friendly“ volbu.
Zajímavé na tomto centrálním recyklování v sovětském stylu je jeho oficiální ziskovost. Údajně je efektivním využíváním zdrojů, protože recyklace je méně energeticky náročná než například těžby či výroba papíru ze dřeva. Je ekonomicky ziskové, protože vláda generuje tržby prodejem recyklovaných materiálů a výrobků vzniklých během recyklačního procesu. Konečný recyklační proces stojí méně než kolik je utrženo prodejem recyklovaných výrobků.
Toto je běžná vládní logika: „šetří to energii“ jednoduše proto, že vláda nepočítá čas a úsilí devíti milionů lidí, kteří svůj čas tráví mytím a tříděním jejich odpadu. Vláda a její úředníci došli k závěru, že náklady na vodu a elektřinu při mytí odpadu, doprava ze sběrných center a konečný recyklační proces jsou menší, než by byla původní produkce těchto materiálů. Samozřejmě nepočítají nespočetně cest milionů lidí do recyklačních center, nepočítají jejich čas, nepočítají náklady na umístění tuctu různých popelnic v každé domácnosti.
Ekonomicky je švédská recyklace katastrofa. Představte si celou společnost vynakládající svůj čas a peníze na čištění svého odpadu a jeho odvoz do recyklačních center místo produktivní práce nebo investování. Dle vládních knih více peněz připlouvá než odplouvá, takže recyklace je zisková. Avšak toto přehlíží náklady donucení.
Vládní plánovači si také připisují zásluhu na snížení nákladů díky centralizaci sběru odpadu. Toto „snížení“ je však většinou snížením služeb, zatímco poplatky pro zákazníky se zvětšily. Nedávný problém se sběrnými centry je nedostatečně časté vyprazdňování kontejnerů (typický příklad vládních „úspor“), takže lidé nechávají odpad okolo přeplněných kontejnerů, což vládou pověřené odvozní společnosti nevzrušuje – jsou placeny jen za odvoz odpadu z kontejnerů, nikoli za sbírání odpadu kolem. Noviny píší o „krysí invazi“ ve Stockholmu a ostatních švédských městech.
Pokud vezmeme v úvahu náklady v peněžním vyjádření, náklad času lidí, náklady emisí z aut při odvozu odpadu, těžko dojdeme k šetrnosti k prostředí. Přičteme-li nepohodlí a zvýšené riziko nemoci, švédské recyklování je bezmála stejně katastrofální jako jakékoliv jiné vládní schéma.
Dá se to očekávat, díky autoritářské struktuře, stylu a řízení celého systému. Možná je více „high-tech“ a pokročilý než kdy byly systémy sovětské, pořád je to ale systém založený na příkazech a nikoliv svobodné volbě založené na vlastním zájmu nebo pobídce. Je dokonce příliš socialistický pro švédské socialistické noviny číslo jedna, Aftonbladet. Lena Askling napsala o veřejném sběrném systému:
„Jsme nuceni třídit, kompostovat, balíkovat, skladovat a přepravovat odpad. Jsme nuceni přebývat s touto bakteriální líhní ve svých domech a vilách a poté přepravovat ty páchnoucí a ucházející odpady do určených popelnic nebo sběrných center, která vždy přetékají odpadem.
Proč proboha nemůže vláda nechat průmysl a výrobce vyvinout rozumná balení a systémy pro nakládání s odpadem, které by umožnily recyklaci, výrobu energie a budoucí výnosy? Systém ohleduplný k člověku a hygienicky přijatelný místo současného odpadního a špinavého chaosu?
Zatímco čekám, myš pobíhá kolem mého odpadního koutu.“
Dokonce i ona, pisatelka socialistické propagandy pro život, ví, že švédské recyklační schéma nefunguje. A vyvozuje, že potřebuje více trhu.
Když tak mě osviťte, v čem leží ten tak často proklamovaný úspěch tohoto systému?
Přeloženo z Ludwig von Mises Institute, autorem článku je Per Bylund, Ph.D. student ekonomie na University of Missouri
Měl bych jednu připomínku k publikování přeložených článků: možná by bylo lepší informovat o tom, že článek je překlad ihned na jeho začátku a ne až na jeho konci.
[1] Zrovna tentokrát to bylo dost jasný ;-). Taky mne to napadlo, a i když to celkem dává smysl, tak se mi to takhle asi líbí více, protože
1) článek čtenáře buď zajímá nebo ne
2) informační zdroje se běžně uvádějí na konci, autor jak kdy
3) osobně mi připadá méně rušivější čtenáře informovat o těchto náležitostech až na konci - po jednoznačné demonstraci jeho zájmu o samotný obsah článku
4) každý se může podívat na konec (no je to trochu otrava)
Každopádně pokud tato otázka čtenářům není lhostejná, svůj názor mohou vyjádřit nejlépe hlasováním buď pro tento, nebo pro předpokládám Vláďův :-) příspěvek, je zbytečné, aby okolo toho byla sáhodlouhá diskuze.
Tak zatím 2:1 pro Vláďu, má dvakrát více :-). Dodal bych, že výsledky této ankety budu respektovat. Námitka, že pokud zde budou tři hlasy po 500 přečteních, nelze to brát jako relevantní pro jednání, je v tomto případě zcela neplatná. Každý má na výběr variantu Vláďovu nebo tu dosavadní. Pokud je hodnotí stejně, nehlasuje a subjektivně mezi nimi nevidí rozdíl, jsou pro něj jedním a tím samým, nevolí. Abych se přiznal, je mi to taky celkem lhostejné - což je též důvod, proč budu výsledek respektovat :-). Pravděpodobně však udělám nějaký rozumný kompromis, tj. pokud nebudu autorem článku já, uvedu autora hned na začátku a ty řeči okolo poté nechám nakonec. To se mi zdá asi nejlepší a smysluplné řešení, takže už moc hlasovat nemusíte, protože k němu lhostejný nejsem ;-).
Spis by se chtelo nad timto clankem zamyslet nez tu resit umisteni zdroje clanku :), ale jinak celkem zajimave cteni ...
Chapu stiznosti na svedsky system, ale nechapu jak jinak by to melo byt reseno, kdyz v podstate vsechny vyspele zeme sveta se snazi vymyslet ucinny system pro odpadove hospodarstvi a nevim o zadne, ktera by ho mela propracovanejsi nez u modelu pritomnem napr. ve Svedsku. Jak to udelat BEZ DONUCENI kdyz to lide sami od sebe NIKDY delat nebudou? V podstate by tam zadne vnejsi donucovani byt nemelo, ale musi tam zjevne byt, kdyz narod neni dost vyspely aby to delal dobrovolne, tedy z vnitrnich pohnutek. Kdo by se s tim proboha vrtal dobrovolne, jeste kdyz dvacet let zpatky jsme vsechno meli tak jednoducheee... lehkomyslne jsme vyhazovali vse do jedne popelnice a nemuseli jsme to vubec resit, nikdo nas za to nekritizoval? Kdyz se podivas do USA, tak tam muzes videt jak to vypada, kdyz je system recyklace ponechan jen na lidech a jejich vnitrnich pohnutkach... V produkci odpadu jsou na tom suverenne nejhur z celeho sveta. Co se tyce recyklace, tak ta tam snad temer neexistuje. Vsechno se skladkuje, popripade spaluje ve spalovnach (= dale se odpad nevyuziva jako druhotny material, jen to jeste prohlubuje skody za zivotnim prostredi). To je priklad z vyspelych zemi. No a pokud chces priklad uplne "laissez fair" pristupu (ala "samoregulace trhu se postara") tak se podivej do zemi tretiho sveta... tam odpad NIKDO neresi a je krasne videt jak to dopada. Haze se z okna na ulici a sem tam to nejaky dobrak smete na kupu a zapali...
Bylo by to opravdu nadherne a vsichni by si to jiste prali, aby to fungovalo "samo", ale lidem se to prirozene starat o odpad nechce. Neciti totiz za nej zadnou zodpovednost. Jenze musi brat zodpovednost za sve jednani... kdyz si kupujes piti v PET lahvich, tak je z ohleduplnosti k ostatnim musis zrecyklovat. Protoze jinak - kdyz to reknu zjednodusene a primo - porusujes pravidlo svobody ostatnich na ciste zivotni prostedi. Tohle na liberalnim uvazovani nedokazu pochopit... Liberalove nechteji byt nikym k nicemu nuceni a absolutni svoboda je pro ne na prvnim miste. Pro to si mimo jine mysli, ze muzou spinit ovzdusi jak se jim zlibi, plytvat prirodnim zdroji jak se jim zlibi, rozsevat vsude kolem sebe odpad a beda tomu kdo jim do toho bude kecat! Jenze liberalove se ztraci uz v jednom nejdulezitejsich a prvotnich zakonu svobody - Svoboda jednoho konci tam, kde zacina svoboda druheho. A kazdy ma pravo na ciste zivotni prostredi, dychat cisty vzduch, koupat se v cistych rekach atd... Paklize si nejaky liberal rekne, ze muze do reky vypoustet co se mu zachce, neni to liberal, ale omezenec. A protoze bohuzel etika nasi spolecnosti (nemyslim jen CR, ale obecne) je na tak nizke urovni, proto tady musi existovat pravo, ktere nekomu neco prikazuje... Pokud nekde ve vesmiru existuji vyspelejsi civilizace nez je ta nase, tak urcite nemaji pravo. Protoze ho nepotrebuji. A pravo uz v podstate je "prekazka ve svobode" pro vsechny protoze neco reguluje a v podstate lidem prikazuje co maji delat. Ale bohuzel tady musi byt, protoze my bychom jinak bez nej nebyli schopni existovat. Ja osobne pravo rad nemam a zil bych rad bez nej, jenze nase spolecnost na to neni pripravena.
[5] Doporučil bych ti trochu vzdělání mimo jiné v teorii liberalismu, ekonomické teorii, teorii práva a historii. Tvé chápání pojmů "právo", "liberalismus" a "laissez-faire" je zcela mylné. Nebudu zde zacházet do detailů, protože by to vydalo na několik dalších článků, pouze odcituji Davida Huma (jestli mě má paměť neklame, což je možné): "Kde není majetek, tam není nespravedlnost". Článek se navíc nezabývá samotnou otázkou recyklovat či nerecyklovat, nýbrž specifikami švédského systému, který je nekriticky vytrubován jakožto příklad výborného přístupu k péči o životní prostředí. Pointou článku je konstatování, že i recyklace má své náklady a tyto náklady jsou reálně mnohem větší, než ty oficiálně publikované. Toto je případ mnoha environmentalistických opatření, které přehlížejí náklady své alternativy. Poprosil bych čtenáře, aby zbrkle nekomentovali na základě svého přesvědčení o dobru a zlu, ale snažili se přemýšlet v souvislostech. Autorem článku je navíc rodilý Švéd, jehož znalost tamnějšího systému je mnohem větší než má. Ale můžete se těšit - mé vlastní články o environmentalismu přijdou, zatím se část nachází na původní adrese blogu. Vždy však jde o to samé - něco za něco. A mnoho lidí díky absolutní neznalosti souvislostí v ekonomickém a společenském systému vůbec nevidí co za co - jen poslouchají svůj instinkt nebo neomylnou politickou reprezentaci, které jsou jediným světlem ve tmě jejich omezenosti.
[6] Puvodne jsem se zaregistroval jsem se jen kvuli tomu, abych na tento clanek reagoval a nejak prispel k vecne diskusi na toto tema. Nechtel jsem tady exaktne popisovat co je a co neni liberalismus a laissez fair pristup a pokud ma prekladatel tohoto clanku tolik inteligence jak ukazuje, tak jiste pochopil, co jsem chtel svou reakci rict. Slovickareni neni a nikdy nebylo mym hobby. Ekonomickeho vzdelani mam vice nez dostatek pro ziskani vseobecneho rozhledu, jen se nevyzivam v makroekonomickych teoriich, protoze jsou casto zalozeny na v realite nefungujicich modelech a obzvlaste u liberalnich teorii jsem se podivoval nad nerealnymi predpokladech, ktere mnohdy nemaji racionalni opodstatneni ani historii vyspelych ekonomik nemohu nalezt pripad, kde by skutecne fungovaly. Me kazdopadne studie ekonomickych teorii poucily, ze zadna z nich neni dokonala. Ale budiz, kazdy ma sve presvedceni a tahle diskuse zde neni proto, abychom se bavili o ekonomii. Nicmene to nebylo podstatou meho prispevku.
Ani jsem nemel v umyslu zbrkle reagovat na clanek. Vzhledem k tomu, ze jsem psal o odpadovem hospodarstvi diplomovou praci (kterou jsem samozrejme obhajil na vybornou), myslim si, ze mam rovnez dostatek informaci o teto oblasti. Recyklace odpadu samozrejme s sebou nese urcite naklady, a to jak ty financni tak i ty nefinancni. To je snad kazdemu jasne. Pointou clanku je, ze jsou jednoduse velmi vysoke, coz jsem nepopiral. Co jsem vsak chtel vyjadrit je, ze preze vsechno nevim o zadnem lepsim pristupu k reseni tohoto problemu a vyjadril jsem kritiku vuci ciste trznim pristupum v teto oblasti, protoze podle meho nazoru proste nikdy nefungovaly. Puvodne jsem chtel svou reakci napsat primo autorovi clanku, ale nakonec jsem napsal sem. Ocekaval jsem, ze kdyz jsi tak hluboce sympatizoval s autorem, ze sis dal nekolikahodinovou praci s prekladem, budes vecne argumentovat a presvedcis me o jinem lepsim pristupu. Nicmene nevidim zadny smysl ve tve urazlive reakci a protoze mas spise zajem chytat za slova a dbat na presnou interpretaci terminu misto smyslu celeho prispevku, tak se osobne uz nemam moc chut takove diskuse ucastnit. Ahoj Michal
[7] Ahoj. Základem jakékoliv rozumné diskuze je korektní používání a chápání pojmů. Snaha o jejich vyjasnění není "slovíčkařením", nýbrž nutnou podmínkou diskuze. Co se týče historie, tak v tomto ohledu - jako v mnoha jiných - nikdy trhu nebylo dáno dostatek prostoru a poté, co na původně státních základech začala být stavěna nějaká polotržní stavba, samozřejmě nefungovala dobře. Na neužitečnosti spousty makroekonomických modelů se s tebou beze slova shodnu, ale opět nevím, co v tomto případě myslíš termínem "liberální". Zřejmě tím opravdu nemíníme to samé. Systémy, které jsou běžně označované za "liberální", podléhají mnohem tvrdším a ostřejším pravidlům než systémy socialistické, jednoduše proto, že svobodný jsi pouze na svém majetku, nikde jínde. V socialismu jsi svobodný všude, pokud to zrovna není v kolizi s přesvědčením státní autority o dobru a zlu.
V tomhle případě jsem víceméně pouze zprostředkovatelem článku autora, který daný systém zná mnohem důvěrněji než my všichni dohromady. To, že je vytrubován jako perfektní, na tom nic nemění. Teď bych nechtěl příliš mystifikovat, ale od jednoho blízkého kamaráda, jenž pracuje na vládě, jsem se dozvěděl například to, že v USA vyvinuli látku, která má asi do 60 stupňů Celsia v podstatě stejné vlastnosti jako plast, nad tuto teplotu se velice rychle rozloží na čistě organické bio zbytky. EU to prý odmítla se zdůvodněním, že už "tolik investovala do recyklační infrastruktury". Ale toto jsem opravdu jen zaslechl, nevím to na 100%.