Krize globálního statismu

MyEgo.cz

home foto blogy mywindows.cz kontakt

Krize globálního statismu

Ekonomie 05.10.08

[Pierre Lemieux] [DS]

Krize statismuSoučasný finanční rozruch je „krizí kapitalismu“, řekl mluvčí Britské socialistické strany pracujících, jak správní Marxisté opakují již více než století. „Neregulovaný finanční systém je pohroma“, ozvala se Sheila Rowbotham, profesorka gender studií a pracovní historie na Manchester University. Levicový kandidát na starostu Londýna přidal, že „Kapitalismus dostal svou šanci a selhal; nyní je řada na socialismu.“

Zajímalo by mne, co si zahulili.

Finanční krize začala minulý rok na trhu s dotovanými hypotékami. V té době byla polovina domovních hypoték držena nebo zaručena Fannie Mae a Freddie Mac, dvěma tzv. „vládou zaštítěnými podniky“ (government sponsored enterprises, GSE). Běhěm posledního roku tyto dvě instituce zafinancovaly čtyři z pěti hypoték. Fannie byla vytvořena na soumraku Velké deprese F. D. Rooseveltem; Freddie Mac stvořil Kongres v roce 1970.

Soukromí investoři rádi kupovali dluhopisy ze sekuritizací prováděných těmito institucemi, protože předpokládali, že vláda by je nikdy nenechala padnout – což se minulý týden ukázalo jako správný předpoklad, když kontrola nad nimi byla zcela převzata vládou. Ještě než krize začala, byl americký trh s hypotékami vynikajícím příkladem socialismu, bez obdoby v jakékoliv jiné západní zemi.

Community Reinvestment Act z roku 1997, který poskytovatelům hypoték zakazuje „diskriminovat“ nevhodné žadatele o hypotéku, určitě ke kvalitnímu finančnímu rozhodování nepřispěl. Na každém kroku jakéhokoliv finačního rozhodnutí dnes čeká regulátor.

Americký finanční systém je regulován velmi tvrdě. Securities and Exchange Commission (SEC), vytvořená v roce 1934, vynucuje všemožné regulace finančních transakcí, od zalistování cenných papírů po zveřejňování podnikových informací. Sarbanes-Oxley Act z roku 2002 pravomoci SEC ještě rozšířil. Ministerstvo spravedlnosti stíhá generální ředitele a podnikatele a odsouzení si často odsedí dlouhé roky ve vězení. Ve čtvrtek oznámil stání zástupce z New Yorku, že začíná s „rozsáhlým vyšetřováním krátkých prodejů na finančních trzích.“

Ultimátním zdroje finanční krize je výrazné zvyšování peněžní nabídky finančním systémem pod správou Americké centrální banky (Fed), o čemž svědčí vysoká inflace a nízké úrokové míry. Již mnoho let „rakouští“ ekonomové varují před dalším pumpováním peněz do ekonomického systému, které zabraňuje nezbytným korektivním procesům vykonat svou ozdravující roli. Další a další zvyšování peněžní nabídky krizi vposledku jen zhorší.

Neexistuje žádný důvod důvěřovat státnímu řízení. Stát tvoří lidé (politici a úředníci), kteří sledují své vlastní zájmy a pohnutky. Pokud existuje politický zisk z dotování hypoték a oddalování krize co nejdále do rukou budoucí politické reprezentace, bude se to dít.

Přes to všechno se vyvinula falešná víra ve stabilizační sílu státu. Někteří investoři došli přesvědčení, že ať udělají sebevětší chybu, mají právo na své zisky a vláda jim je vynutí. Záchrana Bearn Stears, Fannie, Freddie a AIG jen posílí tyto názory. Pokud však někdo udělal špatné investiční rozhodnutí a je zbaven odpovědnosti za své vlastní chyby, znamená to jediné: jeho náklady budou přesunuty na někoho jiného, zřejmě společně se zhoršením krize.

Jak navíc mnoho pozorovatelů podotklo, vládní záchrany (pozn. DS.: rozuměj záchrany za peníze daňových poplatníků) velkých podniků pouze zvýší požadavky na jejich ještě tvrdší regulaci. Je to starý příběh: minulé vládní intervence vytvářejí důvody pro další a další.

Současný finanční rozruch je ve skutečnosti selháním globálního statismu. Socialismus opět selhal. Co takhle zkusit kapitalismus?

Přeloženo z Ludwig von Mises Institute, autorem článku je Pierre Lemieux, ekonom z Université du Québec.

Pokračování DS:

Dnes (30. 9.) jsem měl při pohledu na hlavní články všech novin, který jsem náhodou potkal, opravdu upřímnou radost. Obvykle jsou mi lhostejné nebo mne namíchnou svou stupitidou, dnes se mi však úsměv na rtech rozšiřoval s každými dalším zahlédnutým úvodníkem.

Americký Kongres smetl ze stolu „záchranný balík“ prezidenta Bushe, kdysi alespoň zdálky připomínajícího pravičáka. Jeden z mála momentů americké politické scény posledních desetiletí, na nějž musí být pyšný každý, jehož vysněnou společností není bývalý Sovětský svaz nebo současná Severní Korea. Evokuje dávno zapomenuté dějiny z počátku oficiálního ustavení USA, kdy se vedly velké debaty jen o tom, zda stát může založit soukromě vlastněnou banku, která by se starala o jeho finanční potřeby.

First bank of the United states nakonec po intenzivních debatách o její ústavnosti v roce 1791 založena byla. Jako soukromá instituce, s pověřením na 20 let, ze zákazem kupovat vládní dluhopisy a vydávat nekryté bankovky. Zdá se vám to na „centrální banku“ směšné? Tehdy nic jiného nepřipadalo v úvahu. Nový, hrdý a sebevědomý národ tehdy ještě věděl, co jsou to majetková práva. Dokázal rozeznat krádež a podvod. Nic nedostal zadarmo a úcta k produktivní činnosti a majetkovým právům byla ještě příliš vysoká. Otcové Ameriky byli politici hodní obdivu, kteří chtěli stvořit jediné místo na světě, které nabídne svobodu za odpovědnost a samostatnost.

Jejich sen však začal umírat ještě dříve, než stačil dospět. Netrvalo to ani dva lidské životy. Dnešní Amerika je jen směšnou a pokroucenou karikaturou ducha svobody, vdechnutého novému světu jeho Otci. Každodenní politické dění v USA z něj obvykle nic nepřipomíná. Dnešní den byl světlou výjimkou.

„Záchranný balík“ prezidenta Bushe spočívá v tom, že vláda skoupí prašivé úvěry od bank a ostatních finančních institucí za 700 miliard dolarů. Pokud jste četli tento článek (doporučuji ať již poprvé či znovu), víte, jakým způsobem to může proběhnout a jaké důsledky to bude mít. V žádném z možných scénářů však náklady neponesou odpovědní. Ve všech scénářích dojde k socializaci nákladů.

První variantou je skoupení těchto prašivých aktiv centrální bankou. Tento krok zvýší množství mezibankovní likvidity, která je základem pro poskytování úvěrů a tedy zvyšování peněžní nabíkdy (inflaci) obchodních bank. V následném inflačním přerozdělování majetku (inflační zdanění) neznámé a neidentifikovatelné osoby zaplatí náklady chyb jiných. Budou to všichni ti, jimž se ceny v důsledku inflace peněžní nabídky zvednou dříve než cena jejich práce.

Druhou variantou (která připadá v úvahu nejvíce) je skoupení prašivých aktiv přímo vládou z jejího účtu. Tento účet je financovaný veškerým zdaněním plus emisí státních dluhopisů (budoucím zdaněním). Náklady tak opět zaplatí neznámé a neidentifikovatelné osoby ze svých (budoucích) daní.

Tou zásadní otázkou však je: kdo je odpovědný? Jsou to věřitelé a akcionáři bank držící prašivá aktiva? Je to jejich management? Je to „davová psychologie“ a „zvířecí instinkty“? Je to „trh a kapitalismus“?

Ani jedno. Odpovědný a v krizi je opět státní finanční systém s centrální bankou v čele jakožto manifestací vládních zásahů do ekonomického a finančního života občanů. Přesvědčení, že současné finanční systému jsou „svobodné a neregulované“, je demonstrací ignorace, nulové znalosti faktů, ekonomické teorie a historie.

Vlády samotné však nikdy nic neplatí. Jejich (majetková) odpovědnost je nulová. Konkrétní osobě v politické reprezentaci hrozí leda tak ztráta mandátu. Dokonce spáchání jakéhokoliv jednání, které je u všech ostatních považováno za zločin, je u členů politické reprezentace ošetřeno a omlouváno všemožnými „výjimkami“ a „imunitami“.

Argumentace, že centrální banky jsou formálně a politicky nezávislé instituce, je srovnatelná s naivitou pětiletého dítětě bezelstně tvrdícího, že děti nosí čáp a dárky Ježíšek. Centrální banky sice byly po tragických zkušenostech finančního systému pod přímou kontrolou vlád (Německo 1923, Jugoslávie 1994, Zimbabwe 2008) formálně odděleny od státu. Znamená to však, že nepodléhají politickým vlivům? Kdo určuje její představitele? Kdo státu spravuje finance? Kdo je vytvořil?

Současné finanční systémy mají ke svobodě a nezávislosti na státu asi stejně daleko jako občan Severní Koreje. Banky, ač soukromé instituce, produkují „národní měnu“, zákonné platidlo stanovené státem a nařízené k používání pod pohrůžkou trestu. Kartel obchodních bank podléhá povinné centralizaci s centrální bankou jakožto svrchovaným vůdcem. Možnosti tohoto vůdce v ovlivňování konkrétních obchodních rozhodnutí obchodních bank jsou velmi nízké. Všechny banky mu však jsou podřízeny sítí dobrovolných i vynucených vztahů, jimiž ovlivňuje své představy o agregátních veličinách bankovního a ekonomického systému (zejména dvojici mezibankovní likvidita/peněžní nabídka).

M.N.Rothbard: Case against the FedAlan Greenspan, zřejmě nejznámější postava centrálního bankovnictví na světě, před svým nástupem do role guvernéra Fedu napsal, že „Zlato a ekonomická svoboda jsou neoddělitelné… Pod zlatým standardem funguje svobodný bankovní systém jako záruka stability, centrální banka aktivně způsobuje škodu.“ (1967). Po převzetí úřadu jen stroze konstatoval, že „jsme oficiálně na vynuceném standardu“. Je to tak. Současné finanční systémy jsou produktem států a jejich vlád a ty jsou odpovědné za jejich selhání.  

Jeho nástupcem na postu hlavy nejmocnější finanční instituce na světě (která opět není nikomu odpovědná – charakteristický znak politiky) se stal Ben „Vrtulník“ Bernanke. Jeho přezdívka se nedatuje do jeho školních let, i když se na ni možná těšil. Získal si ji v průběhu posledního roku, kdy se nepřetržitě od prvního zachvění hypotečních a finančních trhů snaží úctyhodným pumpováním likvidity do bankovního systému všemi možnými způsoby „bojovat“ s krizí v souladu s učením jeho mentora (Milton Friedman). Nějak mu to (nikoliv kupodivu) již déle než rok nevychází.

Svými politikami rozhazování nových peněz kde to jen jde pouze oddaluje konečné zúčtování úvěrového mejdanu posledního desetiletí. Někdy a někdo to zaplatit bude muset. Předstírat, že existuje více bohatství než tomu ve skutečnosti je, nelze do nekonečna. Trh se neodvratně chce přizpůsobit reálným fundamentům, touží po korekci předchozích systematických omylů a postavení se zpět na pevnou půdu. Pan Vrtulník mu v tom brání. Mává kouzelnou peněžní hůlkou a snaží se jej opět obelstít. Ale teď už to není vůbec snadné. Medvěd bude vzhůru dokud se pořádně nenažere. A papírky a účetní zápisy už mu moc nechutnají. Chce nějaké skutečné žrádlo.

4. 10.:

Dle všech předpokladů se ukázalo, že dění z počátku týdne bylo jen chvilkovým zkratem ve všeobecně etatistickém kurzu americké politiky. Aby ne. Být ze všech stran obviňován z „hospodářského Pearl Harboru“ a „druhé Velké deprese“ je silné sousto i pro část Kongresu USA, který má ještě zdravý rozum a individualistickou hrdost svých prapředků.

Prezident Bush se nechal slyšet, že „zákon je bezpodmínečně nutný pro finanční bezpečnost každého Američana“. Zajímalo by mne, jak zaplacení 700 miliard dolarů na daních navíc zvýší finanční bezpečnost Američanů. Populární vysvětlení samozřejmě argumentuje tím, že neposkytnutí této dotace by přineslo ještě větší náklady pro každého nebo alespoň celkem.

V této otázce se lze těžko dobrat nějakého definitivního závěru. Diskutovat o tom lze donekonečna. Některé věci jsou však jasné.

Stejně jako při jakémkoliv majetkovém transferu prostřednictvím vládního donucení není jasné, kdo co zaplatil. Žádný z nedobrovolných „dárců“ neví, kolik zrovna on musel a bude muset odevzdat krachujícím institucím. Nelze tak ani uvažovat o tom, že by tito anonymní „dárci“ (daňoví poplatníci) jako protihodnotu získali majetkový podíl v krachujících bankách. Nikdo totiž neví, kolik by to pro koho mělo být.

Jediný, kdo si charakteristicky chtěl nárokovat budoucí majetkový podíl v dotovaných bankách výměnou za poskytnuté prostředky, byl stát. Protože on přeci poskytl pomoc. Nebo ne? A není to vlastně jedno? Když něco vlastní stát, je to přeci všech občanů! Všichni tak získají podíl v krachujících bankách. Jen nikdo neví jaký a efektivně o něm nerozhoduje. Je snad toto vlastnictví?

Ano, je. Státní vlastnictví. A státní majetek není váš majetek. Je to majetek politické reprezentace, vlády a úředníků, kteří o něm rozhodují. Oni rozhodují, jak využijí bohatství odňaté produktivní části společnosti. Oni rozhodují, zda prodají podíl v nějakém podniku, komu darují vaše daňe, co za ně nakoupí, kolik si nechají pro sebe. Vy již po daňové transakci (která vás čeká na každém kroku vašeho ekonomického života) nic nevlastníte.

Majetková práva státu nad státním majetkem jsou omezena jen všeobecným aktivním odporem ze strany občanů. Něco takového se v politickém uspořádání, kde má přeci každý stejné právo podílet se na volbě svého vysněného politického zástupce, stává velmi zřídka. Proč by někdo měl remcat, když mohl volit?

Současné dění ve finančním sektoru prý též „oživilo debaty o tom, zda kapitalismus, jak jej známe, není u konce“. Kéž by! Kéž by ten „kapitalismus, jak jej známe“, skončil. Neexistuje nic jiného, co si každý zastánce svobodného trhu/kapitalismu/laissez-faire přeje více.

Dnes se stručně podíváme, co to ten kapitalismus (svobodný trh, laissez-faire) vůbec je a jak by vypadal kapitalistický finanční systém. Potom už bude každému jasné, že „kapitalismus, jak jej známe“ – a zejména finanční systém - připomíná kapitalismus asi jako česká fotbalová reprezentace Klapzubovu jedenáctku.

Ludwig von Mises: Causes of economic crisisProč? Proč najednou obrovské finanční instituce, ještě nedávno operující s desítkami miliard vlastního kapitálu, jsou nyní v záporných číslech? Proč jsou „spodní linky“ (čistý zisk před zdaněním) jejich výsledovek najednou hluboko v mínusu? Proč krachují systematicky? Vždyť když kvůli špatnému řízení zkrachuje obrovský podnik v jakémkoliv jiném odvětví, je převzat někým jiným a produkci to nijak citelně nenaruší. Čím je finanční sektor tak specifický? Proč všeobecné ekonomické krize začínají vždycky tam?

Protože finanční sektor nehraje dle stejných pravidel jako všichni ostatní. Nehraje dle majetkových práv. Není kapitalistický, i když se tak na povrchu tváří (soukromé vlastnictví obchodních bank, ziskový motiv). Je v něm více státu než kdekoliv jinde.

Soukromé vlastnictví obchodních bank, vytrubované jakožto důkaz kapitalismu ve finančním sektoru, není soukromým vlastnictvím výrobních faktorů v pravém smyslu. Soukromé vlastnictví výrobních faktorů znamená, že si se svým majetkem může produkovat, co se vám zlíbí, pokud při tom neporušujete majetková práva někoho jiného. Ve skutečnosti potom musíte produkovat to, co spotřebitelé chtějí kupovat nebo co slouží k produkci spotřebiteli preferovaných staků.

Obchodní banky produkují „národní měnu“, zákonné platidlo stanovené státem a vynucované pod pohrůžkou trestu. Nejde o prostředek směny vybraný v miliardách dobrovolných transakcí jako ten nejvhodnější. Je výsledkem sociálního a politického inženýrství a „progresivní“ ekonomické teorie. Banky neprodukují to, co si ekonomické subjekty vybrali prostřednictvím transakcí, nýbrž státní platidlo. V tomto případě jsou svobodné asi jako soukromá škola, která musí učit přesně dle nařízení ministerstva školství.

Všude jinde si účastníci dobrovolné ekonomické spolupráce prostřednictvím transakcí sami vybírají, co a v jaké kvalitě se bude vyrábět. Stát naštěstí nepředepisuje, jaké auta musí automobilky vyrábět. Nepředepisuje, jaký software se může vyrábět. Díky tomu nemusí stíhat producenty automobilů a software za „padělání“.

Ale nejsou snad peníze něco speciálního? Nejsou nějakou mystickou součástí ekonomického systému, odlišnou od všech ostatních směňovaných statků a podléhajícím jiným ekonomickým zákonům než všechny ostatní statky? Nepotřebují snad všemocný stát, aby krotil produkci tohoto ďáblova vynálezu?

Ne, nejsou. Ano, peníze mají svá specifika. „Peníze“ je termín označující všeobecně přijímaný prostředek směny. Z tohoto důvodu se zároveň jedná o nejprodejnější (nejlikvidnější) směňovaný statek. Charakter poptávky po něm je téměř výhradně směnný. Je nakupován proto, aby byl někdy později prodán. Jakýkoliv jiný statek se může objevit ve směnné (peněžní) roli. Aby se dal nazvat penězi, musí se tato jeho role stát všeobecnou v uvažovaném kontextu.

Žádné z výše uvedených specifik peněz z nich nedělá výjimku z ekonomických zákonitostí. Peníze podléhají zákonu klesajícího mezního užitku a zákonům nabídky a poptávky, stejně jako všechny ostatní statky. Jsou hodnoceny na stejném principu jako všechny ostatní statky. Dodatečná zásoba peněz (dodatečná peněžní částka) je tedy hodnocena dle nejvyššího cíle na škále preferencí jednajícího, který je díky ní možné uspokojit.

Zdaleka největší slabinou argumentace, že ve finančním sektoru panuje kapitalismus, protože jsou banky jsou soukromě vlastněné instituce a produkují peníze, je však právě samotný fakt, že banky produkují peníze. Skutečnost, že banky produkují nové peníze (zvyšují peněžní nabídku) poskytováním úvěrů, je přímým důsledkem bankovnictví s částečným krytím vkladů na viděnou.

Bankovnictví s částečným krytím vkladů na viděnou je, alespoň ve své neoficiální podobě, staré jako lidstvo samo. Jeho podstata spočívá v poskytování úvěrů bankou ze závazků (vkladů) splatných kdykoliv v celé výši. Zatímco ani jeden z vkladatelů bance neposkytnul úvěr (možnost disponovat s danými prostředky po určitý čas), banka z těchto vkladů poskytuje úvěry někomu dalšímu.

Tato transakce by v kapitalismu musela být postavena mimo zákon. Žádný z vkladatelů ve skutečnosti na banku nepřevedl právo disponovat s daným majetkem. Poskytnul ho do úschovy. Má právo s ním disponovat kdykoliv a v celé výši, bez výjimek. Transakce na dobu neurčitou samozřejmě nejsou vyloučené. Musí v nich být však specifikováno alespoň to, za jak dlouho a v jaké výši po žádosti věřitele musí být jeho pohledávky uspokojeny. V případě vkladu na viděnou to zajišťují slova kdykoliv (hned) a v celé výši.

M.N.Rothbard: The mystery of bankingProblém bankovnictví s částečným krytím vkladů tak spočívá v tom, že dříve či později bude více než jedna osoba chtít disponovat se stejným majetkem. Obě osoby na to budou mít formálně stejná práva. Jak rozřešit situaci, kdy dvě nezávislé osoby, jež nepojí žádné osobní vazby, mají právo disponovat s jednou konkrétní věcí? Vždyť účelem existence majetkových práv je právě vyloučení takové situace a nevyhnutelného konfliktu z ní vyplývající!

Je nutné si uvědomit, že bankéři mají zájem na poskytování úvěrů z vkladů na viděnou, protože pro ně představují dodatečné zisky. Zákonné povolení bankám provádět tuto transakci tak bylo z největší částí výsledkem lobby samotných bankéřů. Datuje se ještě do doby, kdy zákonným platidlem bylo zlato a stříbro. Například v Británii jde o 1. polovinu 19. století.

V tu chvíli je ve finančním systému oficiálně vytvořena inherentní nestabilita. Dříve či později nastane situace, kdy banky nebudou schopny dostát svým splatným závazkům. Jsou zbankrotované již v současnosti, k tomuto "odhalení" však dojde v neznámém okamžiku v budoucnosti. Vydávají potvrzení na neexistující současný majetek.

Úvěrová expanze v dobách, kdy standardními penězi bylo zlato a stříbro, musela být i přes její zákonné povolení stále přirozeně silně omezována. Aby banky neztrácely své zlaté/stříbrné rezervy, musely by úvěrovou expanzi provádět stejným tempem. Nedostatek centrální koordinace toto znemožňuje.

Období zlata a stříbra se zákonným povolením úvěrové expanze se tak vyznačovalo poměrně častými, avšak mírnými krizemi bankovního sektoru. Občas si vlády tiskly své vlastní nekryté peníze, čímž nadcházející krizi zpravidla zhoršily.

Ale co má vláda dělat se samotnými bankami poté, co jim uvěrová expanze byla povolena zákonem? Co má dělat během krize, která dříve či později musí přijít? Má banky začít trestat za důsledek, jehož příčinu jim výslovně povolila? Má vše ignorovat a zavírat oči?  

Přirozeně tak vzniká potřeba „bankovních prázdnin“, zákonného povolení bankám na určité období pozastavit splácení svých závazků. Zároveň se vynořují myšlenky na centralizaci, „společnou koordinaci“ a „věřitele poslední instance“. Všechny tyto tendence lze v dějinách bankovnictví s částečným krytím vkladů na viděnou hojně nalézt. Výsledkem zákonného povolení částečného krytí vkladů je postupně realizovaný systém centrálního bankovnictví.

Důvěra v bankovní systém se tak přestane odvozovat od kvality jeho služeb, jak je tomu všude jinde. Začne být odvozována od vládních záruk a přítomnosti státu ve finančním systému a jeho vynucovací moci. Opět se sluší podoknout, že založení například amerického Federálního rezervního systému bylo přímým důsledkem lobby vlivných finančních skupin a s nimi spojených obchodních elit.  

Bankám tak je, na rozdíl od jakéhokoliv jiného podniku v ekonomice, dovoleno nedostát svým závazkům splatným v současnosti. Přesněji: je vytvořeno právní prostředí, jež k tomu povede. Možnost produkovat nové peníze poskytováním úvěrů je přímým důsledkem tohoto privilegia, které je v rozporu s dodržováním majetkových práv.

Skutečnost, že obchodní banky produkují nové peníze poskytováním úvěrů a nefungují pouze jako zprostředkovatel mezi poskytovateli úvěrů a jejich příjemci (s případným dodatečným poskytováním úvěrů z vlastních zdrojů), je tak důkazem absence kapitalismu ve smyslu dodržování majetkových práv v bankovnictví!

V dnešních systémech vynucených měn, kdy penězi je jen jméno/symbolická jednotka, žádné přirozené limity úvěrové expanze a výše peněžní nabídky neexistují. Centrální banka může vždy bankám poskytnout dodatečnou likviditu. A kdyby si lidé z nějakého důvodu přáli své peníze/symbolické jednotky držet převážně ve formě papíru (bankovek) a nikoliv účetních zápisů (tj. „vybrat si své vklady“), centrální banka vposledku může nechat vytisknout všechny požadované bankovky.

Banky se však všemožně snaží své klienty odrazovat od používání oběživa (bankovek a mincí) a podporovat elektronickou formu národní měny. Výběr bankovek totiž snižuje celkové množství mezibankovní likvidity o celou výši výběru. S tím se snižuje i schopnost poskytovat další úvěry. Při elektronickém převodu se množství mezibankovní likvidty nemění. Nemění se tak ani celkový potenciál bankovního systému úvěrovat své klienty.

Jak by tedy vypadal kapitalistický (svobodný) finanční systém? V opravdu svobodném finančním systému by obdobně jako v jakékoliv jiné části svobodné ekonomiky platil jediný zákon: majetková práva a dobrovolné transakce. Neexistovalo by žádné „zákonné platidlo“, jehož odmítnutí by bylo trestáno Velkým bratrem. Penězi by byla komodita vybraná v miliardách dobrovolných transakcí nezávislými účastníky trhu.

Historicky tuto roli díky svým extrémně vhodným vlastnostem zaujaly drahé kovy, se zlatem a stříbrem na prvních místech. Neexistuje žádný důvod, proč by se to při případném návratu svobody do finančního systému neopakovalo. Zastánci „svobodných papírových peněz“ propadají chiméře, na jejíž pitvu zde není dostatek prostoru.

Banky by zároveň ze zákona musely dodržovat 100% krytí vkladů na viděnou. Námitka „kdo by to tak asi kontroloval“ je nepochopením funkce práva. Nikdo neustále nekontroluje, zda osoba A náhodou nechce zavraždit osobu B. Zločiny vždy byly a vždy budou. Právo neexistuje proto, aby někdo neustále „kontroloval“, zda se někdo nechystá spáchat nebo nepáchá protiprávní jednání.

Existuje proto, aby takové jednání bylo minimalizováno. To neznamená, že neexistuje zločin. Zločinec v okamžiku protiprávního jednání buď spoléhá na to, že nebude odhalen, nebo dokonce očekáváný výsledek svého protiprávního jednání hodnotí výše než potenciální trest. Pokud se dopustí protiprávního jednání a je odhalen, trest by jej neměl minout.

Při sebemenší neschopnosti splácet své závazky na viděnou by banka jednoduše byla zlikvidována (převzata jinou). Neexistovala by potřeba zastávat se jí, omlouvat jí a poskytovat jí privilegia, protože svým jednáním porušila pravidla. V systému legálního částečného krytí taková potřeba existuje, protože banka úvěrovou expanzí žádná pravidla neporušila.

Recept na vysokou produktivitu a stabilní ekonomický a finanční systém lze zcela obecně shrnout do třech slov: individuální majetková práva. Jakýkoliv vládní zásah do ekonomického života občanů, který není v souladu s majetkovými právy, snižuje produktivitu a ničí dobrovolnou ekonomickou spolupráci. Vždy vytvoří „nechtěný důsledek“ vyžadující někdy později další „korektivní“ zásah.

Frank Chodorov: The Rise and Fall of societyPoté, co je postupným házením klacků pod nohy produktivní části obyvatel jejich ekonomický život ochromen na neúnosnou míru, začíná „cesta zpět“, bolestivé reformy, „utahování opasků“. Vláda nikdy primárně neexistuje proto, aby lidem usnadňovala jejich ekonomický život. O ten se nejlépe umí postarat oni sami.

Vláda existuje ze všech ostatních důvodů, jen ne z důvodu zvyšování produktivity nebo „pomoci ekonomice“. V pozitivním slova smyslu může ekonomický život občanů pouze zničit. To se také různým „osvíceným vládcům“ daří po celém světě od úsvitu lidstva.

USA vznikly právě proto, že hrdí obyvatelé nového světa se chtěli zbavit ekonomické tyranie svých mateřských zemí. George „Zdroje jsou“ Bush za období své vlády zanechá obyvatelům kdysi obdivuhodného místa účet jako nikdo před ním. Jeho warfare a welfare state někdo bude muset zaplatit.

Kapitalismus je synonymem absolutního respektu k majetkovým právům a jejich efektivnímu vynucování.

Kapitalismus není jen (formálně) soukromý majetek a „ziskový motiv“. Není to systém, kde je zdaněna téměř každá transakce, od daru, přes oboustranný převod majetku, po převod dědictví. Není to svět, kde jsou regulovány ceny státem a kde jsou regulacemi ekonomického života občanů popsány tisíce stran, s pracovně-právními vztahy na prvním místě. Není to socializované školství, zdravotnictví a dopravní infrastruktura.

Zároveň to však není ani systém, kde si jakkoliv velká společnost může vynutit odkup vašeho majetku za „reálnou hodnotu“ (tržní cenu), protože by ráda postavila provozovnu na vašem pozemku. Kapitalismus má jedinou svátost: majetková práva.

Ano, kapitalismus znamená individualismus. Každá dospělá osoba je považována za cíl sám o sobě, s nezcizitelnou vůlí, tělem, právem nabývat další majetek a jít za svým štěstím, pokud při této cestě neporušuje stejná práva někoho jiného. Ve své chráněné oblasti (majetku) je svobodná. „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.“ Právě proto existují majetková práva. Bez nich dochází k nekonečným konfliktům. Kapitalismus nabízí svobodu v rámci vlastního majetku výměnou za odpovědnost.  

Více socialismu není a nikdy nebylo funkční alternativou pro společnost, v níž se všichni osobně neznají a nechtějí spolu všechno sdílet. Civilizace není squat.

Socialismus, jakožto institucionalizované porušování a potlačování majetkových práv, selhává ekonomicky i morálně jak v teorii, tak v praxi. 

George Reisman: CapitalismSoučasné západní země sice nejsou socialistické, nejsou však ani kapitalistické. Jsou „smíšenými ekonomikami“ (včetně USA), které se tváří býti „zlatou střední cestou“ mezi dvěma „extrémy“. Většina občanů to též takto vnímá. Mají pocit, že oba extrémy jsou špatné a tak vidí „zlatou střední cestu“ jako tu nejlepší.

Zlatá střední cesta je korektní volbou v případě výše zmíněného předpokladu, že oba extrémy jsou špatné. Není vhodná pro volbu mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí, mírem a válkou. Mezi porušením majetkových práv (krádež, podvod, fyzické násilí, vražda, zdanění) a jeho absencí. Mezi kapitalismem a socialismem.

Ano. Skončeme s „kapitalismem, jak ho známe“, tj. statismem s kapitalistickým pozlátkem, kde jedny skupiny získávají privilegia na úkor jiných. Začněme s dodržováním majetkových práv a stejnými pravidly pro všechny. Začněme s Kapitalismem.


Komentáře

  1. 1 Ondřej Moravec 05.10.08, 22:01:34

    Jayi doufám, že budeš mít k tomuto článku dostatek literatury. Je toho dohromady cca 2400 stran ;-D.

  2. 2 PF 05.10.08, 23:09:42
    FB

    Musím říci, že už jste mě docela přesvědčil o výhodách svobodných peněz, ale mám 2 připomínky.
    Za prvé jsem si v Reflexu přečetl od Pavla Kohouta souhlas s 700 miliardami vhozenými do stroje a toho opravdu nepodezírám ze socialistických myšlenek.
    Přijde mi, že je lepší pomalá daň (inflace), než náhlá smrt, protože co ekonomika nejvíc nesnáší, jsou náhlé změny. Proto je podle mě lepší platit postupně. Že to neřeší důvod krize je jiná otázka.
    A co je důležitější, ze článku jsem pochopil, že kombinace zlatého standardu a 100% ručení vkladů tu už byla např v Británii.
    Tehdy nebyly finanční krize?
    Jak to bylo v USA?
    V roce 1929 ještě platil zlatý standard.
    V čem byl tedy problém? Částečné ručení vkladů?
    Potupně přiznávám, že Vámi předepsanou povinnou literaturu jsem ještě nepřečetl, protože je proklatě dlouhá.

  3. 3 Vladimír Krupa 05.10.08, 23:22:26
    FB

    Tak se ti toho nahromadilo dost najednou a píšeš se správným zápalem :-) Ten termín "statismus" je takovej ošklivej a nezvyklej, já mnohem raději používám osvědčené "etatismus" (ta francouzsština má něco do sebe).

    K té studijní literatuře - nedávno na libinstu dali na web celou Humanaction v češtině.

    No a všichni koukněte taky na petici http://www.zlatystandard.cz/
    a nestyďte se případně podepsat - bude to hlavně důkaz, že i tady existuje určitá komunita lidí, co nad změnou současného finančního systému uvažuje (ačkoliv být nekompromisně pro zlaté respektive komoditní peníze většinou znamená, že o tom člověk už má dost načteno a popřemýšleno.) No a pokud se ukáže, že už je komunita širší, tak by to mohlo posloužit i pro protlačení nějakých článků do masmédií a další propagační aktivity a postupem času by se z toho mohlo stát i regulérní politické téma.

  4. 4 Ondřej Moravec 05.10.08, 23:27:20

    [2] "V roce 1929 ještě platil zlatý standard."
    To je mylné. V roce 1929 platil "standard zlaté devizy" ("gold-exchange standard"), který je již velmi zdeformovanou a vysoce nestabilní/sebevražednou podobou komoditního krytí bankovek.
    Podrobnosti bych rád probral v příštím článku věnovaném historii, protože se jedná o rozšířený mýtus. Pokud mne chcete předběhnout, přečtěte si Jacques Rueff: The monetary sin of the west (http://mises.org/books/monetarysin.pdf...). Rueff byl mimo jiné ekonomickým poradcem prezidenta de Gaulla.
    Finanční krize byly, zvláště po legalizaci částečného krytí, celkem časté, zároveň ale relativně mírné. Ve finančním systému vždy existovaly (vládní) zásahy, které přinášely jeho nestabilitu, je to příběh starý jako lidstvo samotné. Populární vysvětlení "záhadných" krizí, např. tulipánové v Holandsku nebo první větší v USA (1819) jsou zpravidla chybné a zjednodušující.

  5. 5 Vladimír Krupa 05.10.08, 23:34:36
    FB

    [2] Takže postupně
    1) Pavel Kohout občas píše docela dobře, pokud ovšem nepíše o penězích. Musíte si uvědomit, že on byl prostě v tomhletom ohledu vychován takovou tou "neoklasickou syntézou" monetarismu a keynesiánství a vystupuje jako normální mainstreamový ekonom, co zkrátka nikdy o nutnosti, potřebnosti a prospěšnosti centrální banky pochybovat nebude a co je pevně přesvědčen o tom, že ten naprosto hlavní problém krize 30 let vězel v tom, že FED nezachránil krachující bankovní ústavy.

    2) To o tom 100% krytí jste z článku pochopil špatně. To nebylo.

    3) Jak to bylo v USA i jinde - stručná verze k přečtení zde:
    http://sumavak.bloguje.cz/726916-ekonomicke-deprese-jejich-pricina-a-lecba.php...

  6. 6 Ondřej Moravec 05.10.08, 23:38:19

    [2]
    Navíc, jak už jsem několikrát zmínil, v červnu 1929 existovalo 71,8 mld. USD dolarových nároků (papírových dolarů) a pouze 3 mld. zlatých rezerv. Téměř 96% papírových nároků na zlato tak bylo nekrytých (falešných). Tento obrovský nepoměr byl důsledkem právě "standardu zlaté devizy" a založení Fedu v roce 1913. Je snad zřejmé, že tato situace v nadcházejících událostech ničemu nepomohla.

  7. 7 PF 06.10.08, 01:01:37
    FB

    Na tu historii se moc těším a budu rád pokud tam zařadíte i ty tulipány.
    Vím, že to bylo v době kdy my jsme prohrávali 30 letou válku, a že oni si to zopakovali asi za 100 let s nějakou jinou kytkou.
    To už v té době dělal stát takové zásahy do ekonomiky, že to muselo přijít?

  8. 8 Vladimír Krupa 06.10.08, 07:25:50
    FB

    [7] "To už v té době dělal stát takové zásahy do ekonomiky, že to muselo přijít?"

    To už staří Římané a Řekové. :-) Historie státních zásahů do ekonomiky je stejně stará, jako jsou ty státy samotné. Moderní sociální stát není v podstatě ničím jiným, než oživlým merkantilismem 17 století.

  9. 9 Martin Štěpaník 06.10.08, 17:18:46
    FB

    [4] Právě dnes jsem našel tohle: link: http://www.mises.org/store/History-of-Money-and-Banking-in-the-United-States--P191C18.aspx... - History of Money and Banking in the United States by Rothbard, Murray N. - to by se mohlo do historie hodit. Bohužel dostupné asi jen na Amazonu.com nebo Mises.org store.

    Dále bych se chtěl zeptat, jestli by jsi se mohl podívat na tohle - je to podle mne výzva. Já na ni nemám :(.

    link:http://zpravy.idnes.cz/polemika-nejen-o-bankach-srovnavat-trh-chleba-s-penezi-je-naprosto-scestne-155-/kavarna.asp?c=A080929_164007_kavarna_bos

  10. 10 Martin Štěpaník 06.10.08, 17:22:35
    FB

    [9] On s tím Revednou diskutuje Ryska, bavil jsem se s ním přes maily a je v pohodě., jen má málo času:(.

    pavel_ryska@volny.cz

  11. 11 Michal Berka 06.10.08, 18:51:49
    FB

    Velice kvalitní pojednání.
    Jen škoda, že k těm 95% populace, která tohle vůbec nechápe, se to nedonese.

  12. 12 Ondřej Moravec 06.10.08, 19:23:06

    [9]
    Mám to přečtené ;-), dostupné je to zde: http://mises.org/books/historyofmoney.pdf...

    Revendův článek není výzvou, zběžně jsem jej četl... v některých věcech má pravdu (fungování současných bankovních systémů apod), v některých ne (např. že je potřeba neustále zvyšovat peněžní nabídku s rostoucím množstvím produktu) a v některých je jen směšný (že úvěr by měl dostat zřejmě každý, kdo o něj žádá; bohužel nechápe primitivní souvislost mezi tím, že investiční projekty musí být financovány skutečnými úsporami, jinak někdy v budoucnosti masově selžou - jak se děje právě nyní).
    K nutnému zvyšování peněžní nabídky: peněžní nabídka se neustále zvyšovala i při komoditních standardech, takže tohle těžko může být argument pro vynucenou měnu. S tím, jak roste cena peněžní jednotky (její kupní síla) v důsledku zvyšování produktu, rozšiřuje se též její produkce, jako to platí všude jinde - a následně cenu (kupní sílu) tlačí opět zčásti dolů.
    Diskutoval jsem s ním osobně už na VŠE. Tehdy jsem toho ještě moc nevěděl, jen jsem se odmítl učit pár věcí, které byly zjevně stupidní a chybné - a to jsem byl schopen rozpoznat asi s desetinou znalostí, co mám dnes. Nakonec jsem mu řekl, že tam on a někteří jeho kolegové učí jen proto, že by se v soukromém sektoru neuživili, na což mi odpověděl, že už tam pracoval a potom se vrátil zpět... čímž chtěl zřejmě potvrdit, co jsem mu řekl.
    Ale diskutovat se s ním dá, chytrý je, pouze se minul vzděláním (obvinil jsem ho též z papouškování první americké učebnice, kterou po revoluci našel :-D). Na VŠE je i mezi profesory, zejména mezifakultně (F1 vs F5) velká rivalita. Nejvíc mne rozesmála Koderová, když řekla, že "my (čímž myslela zřejmě sebe, svého manžela a Revendu) tady na katedře s názory profesora Jílka příliš nesouhlasíme". Jílek je přitom kapacita větší než tihle tři dohromady a narozdíl od nich neproseděl život na katedře, ale v centrálních bankách, o nichž píše.

  13. 13 qedisk 06.10.08, 19:47:38
    FB

    Jednu vec by som sa chcel spýtať: prečo nikde nikto nepíše o tom, kto platil doterajšie 10 ročné úžívanie si.

  14. 14 Helta Patrik 06.10.08, 20:20:57
    FB

    Ahoj,
    moc to s těma bankama nechápu. Když si půjčím sto tisíc, znamená to, že banka ty peníze nemusí mít? Že si je prostě vytvoří z ničeho? Myslel jsem, že to co mi banka půjčuje, jsou vklady ostatních lidí, co tam mají účty...

  15. 15 David Pelikán 06.10.08, 20:58:22
    FB

    Revenda je kapku dost mimo. Ten argument o nedostatečném množství zlata je úsměvný, argument o ničivé deflaci už je úplně vedle - vždyť prakticky žijeme v deflaci odjakživa (s výjimkou historických krátkodobých excesů) - říká se tomu růst reálných příjmů. Tvrzení, že inflace je prorůstová, je keynesiánství nejhrubšího zrna a bylo dávno vyvráceno.

  16. 16 David Pelikán 06.10.08, 21:02:44
    FB

    Vklady ostatních lidí, co tam mají účty, tvoří v současné době dle nařízení ČNB tuším 2% možného úvěrového potenciálu banky...

  17. 17 Martin Koníček 06.10.08, 21:46:00
    FB

    Drugstar, mě by zajímalo co bys navrhoval teď udělat ty? Chceš, aby banky každému teď za 100.000 Kč jeho vkladu dali 1g zlata, nebo co vlastně chceš, abysme jako lidi udělali teď a měli se líp?

    Já chápu, že současný finanční systém je strašný a nefunkční, ale srovnejme to s počítačovým systémem (ty spravuji). Kolikrát mám počítačovej systém, kterej je prostě strašnej, ale běží na něm 100 poboček firem a já prostě nemůžu přijít a říct "je to strašný, chtělo by to udělat od znovu, vypnem na rok 100 poboček a pak je zapnem". Když zahodíme současný nefunkční finanční systém, tak máme chcípnout mezi tím hlady, než se vytvoří nový?

    Hodně zjednoduším jak funguje banka, banka má nějaká aktiva (papíry) a pasiva (papíry). A=P. Každý měsíc banka zamává svými dluhopisy a dostane každý měsíc miliardu a zároveň každý měsíc zaplatí 100 mil. Kč na provoz a 900 mil. Kč půjčí. Problém co se teď řeší je ten, že ty papíry (aktiva) jí přinesou 800 mil. Kč, protože dost lidí nesplácí a banka omezí výdaje, t.j. na svůj provoz dá 100 mil. Kč, ale půjčí 700 mil. Kč. Nějaké banky jsou na tom tak zle, že získají 50 mil. Kč a utratí na výdajích 100 mil. Kč. Taková banka se hodí do bankrotu. Ten finanční systém se uzdraví jednoduše tak, že se do něj budou pomalu lít peníze a ty slabé banky jedna po druhé začnou krachovat. Nakonec zůstane jenom pár bank, která mají vesměs dobrá aktiva.

    Co to znamená pro normálního občana je asi to, že ty největší firmy se položí na kolena a malé podnikání zažije růst. Bude vynikající příležitost začít podnikat, vysoká nezaměstnanost (=levná pracovní síla) + inflace (=vysoké prodejní ceny) + nízká cena veškerých materiálů, nájmů, aut a všeho spotřebního zboží. To je na tom ta dobrá stránka.

  18. 18 Ondřej Moravec 06.10.08, 21:55:17

    [14] Ahoj.
    "Když si půjčím sto tisíc, znamená to, že banka ty peníze nemusí mít? Že si je prostě vytvoří z ničeho?"
    Ano, přesně tak. Viz můj článek Jak dnes vznikají peníze? (též odkazovaný výše)http://myego.cz/item/jak-dnes-vznikaji-penize...
    Banka vytváří peníze při jakékoliv operaci, kdy kredituje účet nějakého klienta, aniž by zároveň došlo ke snížení účtu nějakého jiného klienta v bankovním systému o stejnou částku. Při poskytnutí úvěru 100 000 Kč banka vytvoří nové peníze ve výši 100 000 Kč (zvýší peněžní nabídku o 100 000 Kč). Je to jen účetní zápis.

  19. 19 Ondřej Moravec 06.10.08, 22:05:30

    [17]
    Komplexní reforma finančního systému je dost zásadní záležitost, která by se měla dít s dlouhodobou perspektivou na zřetelu. V průběhu 20. století však takových zásadních reforem proběhlo několik (protože žádný z "progresivních" finančních systémů nepřežil déle než pár desítek let), takže nic nemožného ani neobvyklého to zvlášt v posledních 100 letech nebylo.

    Zároveň téma nelze vyčerpat v několika komentářích. Praktických přístupů existuje několik. Pokud se chceš seznámit alespoň s jedním z nich, přečti si článek "Our Financial House of Cards and How to Start Replacing It With Solid Gold" zde: http://georgereisman.com/blog/2008/03/our-financial-house-of-cards-and-how-to.html...

  20. 20 Ondřej Moravec 06.10.08, 22:12:51

    [13] Protože to teprve někdo zaplatí ;-). Akorát nikdy nezjistíš, kdo konkrétně, v jaké výši a co bude platit. Říká se tomu "veřejný sektor" :-D.

  21. 21 Martin Štěpaník 07.10.08, 10:23:11
    FB

    [12] Tu knihu jsem na mises.org nenašel, některý věci mi tam musí tajit.:)

    Pak jsem našel v The Austrian Perspective on the History of Economic Thought svazek 2. o Monetary and banikng thought I-III.: the early bullionist controversy, the bullion Report and the return to gold, the struggle over currency school. Je to o anglickém vývoji bankovnictví. Vypisuji to, protože jsem se ještě nepodíval na tu History of Money and Banking in the United States, ale tam budou asi jen USA, a protože on Rothbard ty Austrian perspectives občas jen rozšířil z článků. Finist překládal pár článků o mesianismu a marxismu a o hodně rozšířený je to právě v těch Austrian perspectives. Každopádně jsem na začátku a moc zajímavý. Zlatý standard byl v Británii do 1797 a to před tímhle datem občas taky ten zlatý standard porušili - sice jen na pár let, ale stejně. Od roku 1797 do roku 1821 žádný zlatý standard nebyl, to byly fiat money kvůli válce s Napoleonem. A to jsem teprve na pátý stránce. ;)

  22. 22 Martin Štěpaník 07.10.08, 10:31:14
    FB

    [12] Já se jen zeptám na co asi vidím odpověď už v tý 12.

    Nedostatek množství zlata by tedy dnes při přechodu na zlatý standard nedělal problémy? Já dokážu pochopit, že když by rostla poptávka, rostla by i cena a tím by se vyplatilo těžit, nebo rusákům pustit svý ohromný zásoby zlata, ale spíše mne zajímá, jestli by byl dostatek zlata na normální chod ekonomiky. Úvěry, platby, bezhotovostní styk apod. Co ten argument Revendy, že zlata je fyzicky málo?

    Předem chci říct, že na de Sota se teprve chystám, bo vyjde v češtině a to si ujít nenechám, a že v tomhle odvětví ekonomie plavu.:)

  23. 23 Ondřej Moravec 07.10.08, 11:42:46

    [22]
    Na mises.org jsou všechna Rothbardova díla k dispozici volně ke stažení. Je jich požehnaně, některá se částečně překrývají, ale přečíst si něco kvalitního víckrát není od věci.
    Mises Institute též vlastní Rothbardovu osobní knihovnu, kde zřejmě budou hodně velké poklady.

  24. 24 Petr Michl 07.10.08, 11:58:09
    FB

    [1]Drugstar: Historicky tuto roli díky svým extrémně vhodným vlastnostem zaujaly drahé kovy, se zlatem a stříbrem na prvních místech. Neexistuje žádný důvod, proč by se to při případném návratu svobody do finančního systému neopakovalo. Zastánci „svobodných papírových peněz“ propadají chiméře, na jejíž pitvu zde není dostatek prostoru.

    Banky by zároveň ze zákona musely dodržovat 100% krytí vkladů na viděnou.

    -----------------------------------------
    Je tu jeden velmi závažný důvod !
    Zlato se momentálně nachází v držbě do 1% subjektů

    Budu uvažovat celosvětově, jelikož jít do svobodného finančního systému na úrovni jednoho státu je dle Mě absurdní , jelikož budeme narážet na spoustu překážek , které bychom museli zase nesvobodně regulovat .
    A sice v "okamžiku" vzniku svobodného finančního systému , by držiteli "peněz" byli JEN majitele zlata (potažmo stříbra) Což nemá daleko od znárodnění v jiné formě - vás pár tady je vyvolených a vy ostatní máte holou řiť a starejte se, startovní čára je pro všechny stejná :-) .Přechod na zlatý standard je defakto svobodně nemožný , jelikož úplně nejkouzelnější je myšlenka- "jak dostat to zlato vůbec na pozici peněz"?

  25. 25 Ondřej Moravec 07.10.08, 12:10:07

    [23]
    Svobodný finanční systém neznamená nutně zlato jako jedinou peněžní komoditu. Mnoho zemí (např. Mexiko, Čína) byly na přelomu 19./20. století na stříbrném standardu a většina používaných mincí byla španělských. To nikomu nevadilo, protože penězi nebylo jméno/symbolická jednotka, ale stříbro. Mezi různými peněžními komoditami potom vznikají přirozené (tržní) směnné poměry.
    Zlato se stalo mezinárodními penězi proto, že pro velké transakce mezinárodního obchodu bylo stříbro (pro svou relativně nízkou kupní sílu) méně vhodné. Prakticky existuje velmi schůdná cesta k privatizaci - zlato se opět stane hlavním rezervním aktivem bankovního systému.
    Co se týče jeho "nedostatku", to je nesmysl.
    Zaprvé, kdyby přestalo kvalitně plnit svou peněžní roli (což se zatím nikdy nestalo, demonetizace zlata nebyla výsledkem dobrovolných transakcí, ale vládního donucení), bylo by postupně a bezbolestně nahrazeno něčím vhodnějším, jak je tomu s každým jiným statkem na svobodném trhu.
    Za druhé je zlato, stejně jako stříbro, dělitelné na atomickou úroveň (toto je spíš poznámka než hlavní argument). Perfektní dělitelnost ušlechtilých kovů je jedním z důvodů, proč se v tržní evoluci staly penězi.
    Za třetí by se dnes většina rezervních komodit fyzicky nehýbala, převod vlastnictví by probíhal elektronicky. To, že se něco fyzicky nehnulo, neznamená, že s tím neproběhla transakce. Tento argument souvisí s předchozí poznámkou.
    Za čtvrté by se produkce peněžních komodit s tím, jak by získaly zpět svou peněžní hodnotu, rozšiřovala až do bodu, kdyby výnos z kapitálu při jejich produkci byl dlouhodobě stejný jako ziskovost v ostatních odvětvích. Tomu se říká "tendence k jednoté míře zisku napříč ekonomickým systémem", která na svobodném trhu funguje.
    Přesvědčení, že tradičních peněžních komodit (zlato, stříbro, měď pro nejmenší transakce) je "málo", nemá žádný racionální základ. Je jen další apologetikou inflační kultury posledního století.

  26. 26 Ondřej Moravec 07.10.08, 12:23:32

    [25]
    Praktických přístupů existuje několik a žádný z nich "znárodnění" nepřipomíná. To, že žádný z nich neznáš a nejsi schopen si jej představit neznamená, že neexistuje.
    Viz již odkazovaný článek http://georgereisman.com/blog/2008/03/our-financial-house-of-cards-and-how-to.html...
    Viz J. de Soto: Money, banking and economic cycles, závěrečná část.
    Viz některé z děl na toto téma od M.N. Rothbarda. Fakt, že práci na tomto poli nevěnuješ žádnou pozornost, opravdu neimplikuje, že to není možné. Tím "1% subjektů" jsou z velké části sklepy centrálních bank. S tvým přístupem by poté, co již nějaké znárodnění proběhlo, nebyla privatizace nikdy možná. To je absolutní nesmysl.
    Ano, jakákoliv privatizace přinese přechodné období, v jehož průběhu se vlastnictví privatizovaného majetku "stabilizuje" a které vždy bude napadáno jako "nefér". Někde ale začít musíš. Důležité je, aby od toho okamžiku byla dodržována a efektivně vynucována majetková práva. Dlouhodobý přínos je poté mnohem větší než krátkodobé "období přizpůsobení".

  27. 27 Martin Štěpaník 07.10.08, 16:18:39
    FB

    [24] Já třeba vím, že ty Austrian perspectives na mises.org nejsou. A co mám zatím přečtený, tak by se ti do histroie hodily.

  28. 28 Martin Štěpaník 07.10.08, 16:25:27
    FB

    [26] jj, bod 4 mi přijde jako nejlepší argument - když by se vyplatilo těžit nebo pustit zásoby, tak by se úroková míra postupně srovnala. A když by zlata bylo málo, tak by se našla jiná komodita - blbý je, že se pr odpůrce nabízí krásný protiargument: "Jaká komodita?" a vysvětlovqt, že trh se o ní postará sám je z pochopitelných důvodů těžký vysvětlit.:)

  29. 29 Jan Arnošt Drozd 07.10.08, 18:21:28

    Zdravím, zde napsaný článek je tak kvalitní, že mě donutil se zaregistrovat na tomto webu. Chci požádat autora, zda -li by nedal souhlas k publikaci ve školním časopise Smíchovské SPŠ ( http://ssps.cz ).

  30. 30 Petr Michl 07.10.08, 19:34:32
    FB

    [27] Myslím si, že jsem toho přečetl za ty roky hodně(ten článek od Reismana až teď) , ale ten důležítý fakt "přechodu" jsem zatím nikde nenalezl, aspoň ne
    v trochu reálneé formě .

    muž A vlastní nemovitosti v hodnotě miliardy korun

    muž B vlastní zlato v hodnotě miliardy korun

    muž C vlastní hotovost v hodnotě miliardy korun

    otázky:Jak provést přechod a věci s tím spojené -rád si poslechnu smysluplnou studiji. Sám jsem nad tím ztrávil několik desítek hodin i hledáním něčeho smysluplného -ale nic co by se reálně dalo uskutečnit jsem nenašel . Rád něco proberu v detailním záběru.

  31. 31 Ondřej Moravec 07.10.08, 22:56:39

    [31] Dobrá :-). Trochu to nakousnu a potom ti kdyžtak poskytnu literaturu na několik následujících měsíců :-).
    1. Nepřipadá ti trochu divné, že bylo možné zlato/stříbro demonetizovat (odebrat lidem) a že vrátit zpět ho už "nelze"? Nepřijde ti toto mnohem absurdnější než opak?
    2. V reálu by to v současnosti nejspíše proběhlo navázáním národních měn zpět na rezervy zlata/stříbra, kterých centrální banky po celém světě mají celkem dost z doby, kdy je lidem zabavili. (Jestli jsi četl Reismanův článek, víš, že např. Fed vlastní přibližně 8 tisíc tun zlata.) Zlato/stříbro by se tedy opět staly (místo mezibankovní likvidity produkované CB) hlavním rezervním aktivem bankovního systému.
    Jedinou otázkou k řešení je, jakou hmotnost hlavního rezervního kovu by označovalo jméno národní měny. ("Dolar", "libra" atd. jsou původně pouze hmotnostními jednotkami peněžních kovů.)
    Pokud si do své bibliografie chceš něco přidat a rozšířit obzory ohledně diskutované otázky, pro začátek ti doporučuji v článku odkazovaný Mystery of banking (nejlépe celý, jinak otázku diskutují zejména strany 145 - 156), a Case for a genuine gold dollar a Case for a 100% gold dollar odkazované v diskuzi pod článkem Dvoucentové penny a zejména tamtéž odkazovanou J. de Soto: Money, bank credit and economic cycles, minimálně strany 715 - 813, nejlépe opět celou. Jay, který už začal, ti určitě potvrdí, že se jedná o opravdu mistrovské (a aktuální) dílo, které tě pohltí, takže přečíst těch 800 stran celých nebude zas takový problém ;-). Potom můžeme pokračovat...
    A zkus také sám přemýšlet nad tím, jak mnoho a jakých peněžních reforem proběhlo v posledním století. Mnohé z nich vypadají neuvěřitelněji než návrat ke komoditním penězům. USA byly na komoditních standardech 4 staletí do počátku 20. století. "Cenová hladina" za celou tu dobu byla přibližně konstantní (určitě relativně k dění ve 20. století, výkyvy byly neustále, v porovnáním s dneškem zanedbatelné) a reálná produktivita neustále (dlouhodobě) rostla (a prázdný kontinent se proměnil v nejbohatší zemi na světě). Od roku 1913 podle údajů samotného ministerstva financí "cenová hladina" vzrostla více než 20x. Proč by to nemělo jít zpět? Aby se ceny každé století zdvacetinásobily? Jde jen o populární apologetiku vynucených měn, které jsou pro jisté skupiny v ekonomice a politice příliš lákavé...

  32. 32 Ondřej Moravec 07.10.08, 23:06:57

    [30]
    Ahoj, všechny články z mého blogu jsou volně reprodukovatelné za podmínky, že bude uveden původní autor a nejlépe ještě odkaz na původní zdroj. Díky.

  33. 33 Ondřej Moravec 07.10.08, 23:30:49

    [29] Nejsem si jist, co myslíš tím "srovnáním úrokové míry". Úroková míra není fundamentálně peněžní fenomén, změny v peněžní nabídce ovlivňují úrokovou míru pouze krátkodobě. Pointou bylo, že těžba by se rozšiřovala do bodu, kdy by výnos z kapitálu společností produkujících peněžní komodity spadnul na úroveň výnosu z kapitálu převažujícího v ekonomickém systému. Je pravda, že čistá úroková míra je na svobodném trhu zároveň rovna (přesně samozřejmě jen v teorii) výnosu z kapitálu kdekoliv jinde.
    Jinak řečeno: s rostoucí kupní silou (cenou) peněžní jednotky na svobodném trhu existuje tendence k přesouvání kapitálu do její produkce a zvyšování produkce opět do bodu, kdy výnos z investice bude stejný jako všude jinde.

  34. 34 Martin Štěpaník 08.10.08, 10:38:55
    FB

    [34] Myslel jsem tím výnos z investice, zisk - určitě jsem něco popletl. Rothbardovi Zásady jsem četl před dlouhou dobou a mám pocit, že je budu muset přečíst znova - něco pochopit a pak reprodukovat je rozdíl.:) Nebo ještě lépe zkontrolovat jestli terminologie v Rothbardovi a v mainstreamových učebnicích ekonomie je jedna a ta samá.:)

    Kdyby tě zajímala ta historie bankovnictví v anglii, tak tu knihu můžu půjčit.

  35. 35 Aleš Drobek 08.10.08, 11:42:22
    FB

    [32] Čtivost de Sota potvrzuju, byla to vlastně moje první seriózní literatura, kterou jsem přečetl po shlédnutí filmečku Peníze jako dluh, kdy jsem se poprvé dostal do kontaktu s informací, že je něco shnilého v našem peněžním systému.
    Má to skoro 900 stran, ale já to přečet jedním dechem, protože něco takového jsme se na ekonomce fakt neučili :)) Úplně skřípu zuby, když si pomyslím, že z VŠE a VŠB a podobných ústavů rok co rok vycházejí stovky mladých lidí indoktrinovaných tou jedinou správnou ideologií, co nemají ani šajn o tom, že existují také jiná a logičtější vysvětlení toho, co se kolem nich děje.
    Btw - de Soto opravdu vyjde v češtině? Mmm, tak tomu říkám projekt. Kdo to překládá?

  36. 36 Jaromír Skyba 08.10.08, 13:55:25
    FB

    Drugstare děkuji za tu literatu. Je toho už toho od tebe snad na deset tisíc stran, takže mam opravdu co dělat:-)

    Co se týče článku, téměř se vším co jsi napsal se ztotožňuji, až na jednu záležitost, a to je ta neustálá posedlost komoditními penězmi:-) Domnívám se, že potřeba vidět za penězmi určitou komoditu (zlato, sříbro či cokoliv jiného) je pouze nepochopením funkce peněz jakožto prostředku směny a neschopností oddělit skutečnou a monetární hodnotu komodity. Ano, zlato se sice mohlo vyvinout ve svobodné peníze, to ale v žádném případě neznamená, že je tím nejlepším platidlem. Penězmi může být skutečně cokoliv co jsou lidi ochotni příjmat jako prostředek směny a čemu přisoudí monetární hodnotu. Platidlo, které pak má pouze monetární hodnotu je tím nejvhodnějším ke směně. Dokonalým platidlem je pak to, které má pouzte monetární hodnotu a jehož zásoba je stálá, což zlato určitě není. Tímto mohou být klidně papírky, počítačové bity, nebo cokoliv jiného, co je samo o sobě bezcenné.

    Ekonomicky vyspělá společnost, která si tento fakt dokáže uvědomit a která nepotřebuje vidět za penězma kov, který nakonec stejně musí použít ke směně (aby jim k něčemu byl), může efektivně fungovat na papírcích, které svou funkci budou plnit daleko lépe než komodita. Kdyby bylo na světě šest miliard Jayů, fungovalo by 100% rezervní bankovnictví a zásoba papírových peněz by byla stálá, měli by se určitě lépe než 6 miliard Drugstárů, kterým by kupní sílu jejich peněz naprosto nesmyslně snižovalo několik zlatokopů na Alijašce nebo v jižní Africe:-)

    A s tímhle názorem tě tady budu prudit vždycky, když napíšeš, že podléhám chiméře:-D..viz..(Zastánci „svobodných papírových peněz“ propadají chiméře, na jejíž pitvu zde není dostatek prostoru.)

    A ještě vzkaz pro ty co si myslí, že je zlata málo a pro pana Revendu:
    Debata nad dostatkem a nedostatkem zlata je opět naprosté nepochopení funkce peněz. Zlatý standart může fungovat i na jednom kilogramu zlata. Není vůbec důležité kolik komodity reálně existuje. Důležité je, jakou monetární hodnotu tomuto množství komodity trh přisoudí.

    J.

  37. 37 Martin Štěpaník 08.10.08, 14:39:22
    FB

    [36] Liberální institut - Martin Froněk mi řekl ať to nazačínám číst v angličtině, že to vyjde v češtině, kdy neřekl.

  38. 38 Martin Štěpaník 08.10.08, 14:46:03
    FB

    Já mám dotaz na Drugstara. Jak dnes u nás funhguje to tvoření peněz? Komerční banky chápu. Ale jakým způsobem CB tvoří - tiskne - peníze u nás? Prostě jsem ještě nečetl tom, jak ta úvěrová inflace, tisk peněz, apod. funguje. Třeba ted po tom snížení sazeb všema CB po světě. Sníží úrokovou míru a tím zlevní peníze. Koupí je komerční banky? Bohatě postačí i jen článek nebo literatura, jestli je to nadlouho.

  39. 39 Aleš Drobek 08.10.08, 15:03:49
    FB

    [39] Přesně na to se chci Drugstara zeptat taky, ptal jsem se už na Hofylandu v klubu Liberalismus i na http://www.zlatystandard.cz, ale odkázali mě sem.

    O Fedu vím, ten může půjčovat fiat peníze přímo vládě, ale u nás prý CB ne. Navíc ČNB podle svých stránek prakticky využívá jen jeden monetární nástroj, a to repo operace. Jak tedy vůbec snižuje tu úrokovou míru? A je to tedy tak, že narozdíl od USA u nás vytvářejí peníze jen komerční banky skrze částečné rezervy?

  40. 40 Ondřej Moravec 08.10.08, 15:05:01

    [39] Viz můj článek "Jak dnes vznikají peníze" (odkazovaný i zde), tam jsou i odkazy na literaturu.
    Jinak CB tvoří pouze mezibankovní likviditu, a to při každé transakci ve vztahu k obchodním bankám, při které obchodní banky tvoří peníze ve vztahu ke klientům. Mezi CB/obchodními bankami a tvorbou likvidity platí stejný vztah jako mezi obchodními bankami/jejich klienty a tvorbou peněz.
    Obecně řečeno tak CB vytváří likviditu při každém zvýšení rezervního účtu obchodní banky, aniž by při tom zároveň nedošlo ke snížení rezervního účtu jiné banky v systému o stejnou částku. Prakticky to znamená poskytnutí úvěru/připisování úroků na účty obchodních bank/koupě aktiv od obchodních bank.
    Co se týče přímo oběživa (bankovek a mincí), k tomuto účelu mají obchodní banky u CB zřízený zvláštní účet, na nějž převádí likviditu, která je jim v případě potřeby směněna za oběživo.

  41. 41 Martin Štěpaník 08.10.08, 15:29:13
    FB

    [41] A jestli můžu ještě další naivní otázku, kterou jsi určitě už taky někde vysvětlil, kde můžu zjistit, kolik peněz/pěněžní zásoba dnes je? Já vím jen o tom grafu od Šímy, co je v předmluvě tý Rothbardovi knihy tady http://www.libinst.cz/etexts/penize_v_rukou.pdf...

  42. 42 Ondřej Moravec 08.10.08, 15:30:36

    [37] :-D
    "potřeba vidět za penězmi určitou komoditu (zlato, sříbro či cokoliv jiného) je pouze nepochopením funkce peněz jakožto prostředku směny a neschopností oddělit skutečnou a monetární hodnotu komodity"
    Na pochopení funkce peněz není nic složitého. Ty však stále nechceš pochopit, že neexistuje žádná "skutečná" a "monetární" ("iluzorní", "neskutečná") hodnota, které by byly >odlišné<. Ztroskotáváš na teorii hodnoty, stejně jako na ní ztroskotala původní klasická ekonomie. Jednající nerozlišuje a nikdy nebude rozlišovat nějakou "skutečnou" a "neskutečnou" hodnotu. Peníze jsou hodnoceny úplně stejně jako ostatní statky.
    "Penězmi může být skutečně cokoliv" - Už jsem to komentoval. Nemůže. Cokoliv se jednorázově/krátkodobě může objevit v peněžní roli, tj. být nakoupeno proto, aby to později bylo prodáno. Aby se však něco (dobrovolně, na trhu) stalo penězi, tj. >všeobecně< přijímaným prostředek směny, musí to mít několik vlastností, které si přečteš v každé dobré učebnici o penězích/bankovnictví. Papír ani počítačové bity >samy o sobě< tyto vlastnosti nemají.
    "Zlatý standart může fungovat i na jednom kilogramu zlata." Toto také není pravda. Teprve poté, co je určitá komodita přirozeně ustavena jako peníze, ztrácí diskuze o tom, zda je jí "dostatek", relevanci. Kdyby však na světě byl jediný kilogram zlata, zlato by se penězi nikdy nestalo. Kilogram zlata by opravdu žádnou všeobecnou peněžní funkci plnit nemohl a zlato by se nikdy penězi nestalo. Opět tvé pomatené (zřejmě monetaristické) přesvědční o tom, že "penězi může být cokoliv".
    Neustále mluvíš o "přisuzování monetární hodnoty", ale evidentně plně nechápeš, jakým způsobem jsou peníze (a možná i ostatní statky) jednajícími hodnoceny.

  43. 43 Ondřej Moravec 08.10.08, 15:49:43

    [42] Stránky centrálních bank/statistických úřadů jsou dobrým zdrojem. Musíš ale vědět, co všechno je zahrnováno do různě "širokých" definic peněžní nabídky. V USA bylo dříve M1-M8, v poslední době se dost používá MZM (Money zero maturity), která však též není dokonalá. Zahrnuje i část peněz vložených do peněžních/podílových fondů, které jsou úvěrovou transakcí, nikoliv čistě současnými penězi. Ale lepší než M2.

  44. 44 Martin Štěpaník 08.10.08, 15:54:08
    FB

    [44] He? Asi jsem se měl zmínit, že jsem právník.:))) M1 mi připomíná tank M1A2 Abrams.:)

  45. 45 Martin Štěpaník 08.10.08, 15:59:29
    FB

    [37] V tomhle má Drugstar pravdu - tady ti pomůže nastudovat teorii hodnoty rakouský školy. Ted jsem o tom diskutoval jinde - hodnota/cena, ordinální/kardinální čísla, apod. - v Samuelsnovi je to stručný a odfláklý, směšuje užitek a hodnotu, ale jak Rothbard, tak Mises to mají vysvětlený hodně dobře a hlavně podrobně. Je to přece jen hodně důležitý a hlavně základ v ekonomii.

  46. 46 Martin Štěpaník 08.10.08, 16:06:03
    FB

    [45] Už jsem si to našel na wiki, sorry za offtopic.

  47. 47 Ondřej Moravec 08.10.08, 16:29:36

    [46] Drugstar má pravdu ve všem ;-D.
    <Off-topic>
    "Směšování užitku a hodnoty" není problém, jde o to, co tím myslíš. "Mezní užitek" z dodatečné zásoby staku je synonymum pro hodnocení cíle, který je možné díky té dodatečné zásobě uspokojit. Je čistě subjektivní a neměřitelný.
    Důležité je, že to je >užitek z přírůstku<, nikoliv >přírůstek užitku<. Poslední formulace implikuje kardinalitu užitku, která je dávno passé.
    Samuelsona jsem nikdy nedočetl, už v prváku - kdy jsem v podstatě nic nevěděl - mi po pár desítkách stránek začalo být jasné, že "tady je něco špatně". Už tehdy jsem byl schopen vyvrátit různé "tady je něco špatně" koncepty, dva roky předtím, než jsem si v Rothbardovi přečetl jejich podrobnou demolici.
    </Off-topic>

  48. 48 Jaromír Skyba 08.10.08, 16:35:33
    FB

    [43]

    "Ty však stále nechceš pochopit, že neexistuje žádná "skutečná" a "monetární" ("iluzorní", "neskutečná") hodnota, které by byly >odlišné<."

    Samozřejmě že existuje. Důkazem budiž demonetizace stříbra koncem devatenáctého století. Poté co od stříbra odstoupila Francie a USA, cena stříbra začala klesat. A klesala proto, že přišlo o monetární hodnotu a zbyla mu jeho hodnota jako kovu. I když si určitou monetární hodnotu stále zachovalo, protože např. Čína a Indie byly stále na stříbru.

    Pokud opemenu průmyslové využití kovu, velká část jeho ceny je pouze monetrní hodnota kterou mu lidi přisuzují jako platidlu. Kdyby sloužily jako platidlo pouze perly a nikoho nenapadlo platit zlatem, zlato není drahým kovem. Schopnost oddělit monetární hodnotu od hodnoty kovu je naprosto klíčová k tomu, aby bylo možno zavést např. papírové peníze jako platidlo. Proč by měli lidé chtít, aby kupní sílu jejich peněz ovlivňovali zlatokopové někde na druhé straně zeměkoule? Zlato dělá zlatem právě to, že jsou jej lidi ochotni přijímat jako platidlo, protože dosud na nic lepšího nepřišli.

    Mít zlato neznamená to samé jako mít auto, dům, jídlo a ostatní věci, které využívám ke spotřebě. Vlastnit zlato je to samé jako vlastnit papírové peníze. Zbohatnu až tehdy, kdy jej směním. Na pustém ostrově kde jsem jen já je mi kupa zlata uplně k ničemu (pokud jej nechci využívat jako kov), kdežto jídlo, dům atd. mě činí bohatým. Právě to je ta monetární hodnota o které pořád mluvím a se kterou tě furt otravuju:-)

    Drugstare zlato prostě není a nikdy nebude nejlepší platidlo na světě protože nemá čistě monetární hodnotu a jeho zásoba není neměnná.

    Můj příklad s 6 miliardami Jayů a 6 miliardami Drugstarů stále platí. Vysvětli mi, proč by se měli Jayové, kteří platí papírkama (které dobrovolně přijímají jako platidlo) jejichž zásoba je neměná, mít hůře než Drugstarové, kteří platí zlatem jehož zásoba v čase roste? U Jayů bude růst zásoby zlata znamenat pouze pokles jeho ceny. Pokud by se zásoba zlazta ze dne na den zdvojnásobila, nic zvláštního se nestane. U Drugstarů by to znamenaloi totální zmatek a masivní přerozdělování bohatství směrem ke zlatokopům. Tohle je prostě do očí bijící příklad a jediné co je třeba je dostat společnost do stupně, kdy bude schopná tuto monetární hodnotu rozlišit a oddělit (což bude zatraceně těžké:-). Teprve pak můžeme mít papírky, bity atd.. jako svobodné peníze, které budou zároveň lepším platidlem než zlato.

    A ještě k funkci zlatého standardu na 1KG zlata.. Samoztřejmě že by se nevyvinul pokud by bylo tak málo zlata. Šlo mi ale o jeho funkci a sám píšeš že ta možná je, takže v tom se shodujeme.

    J.

  49. 49 Martin Štěpaník 08.10.08, 16:49:50
    FB

    [48] No, ve všem?:) - když ti začnu říkat, kam Rothbard dovede člověka v právu, tak zjistíš, že těch "dogmat", který do tebe infikovali ve škole, jsi ještě nepřekročil dost.:))) V právu není žádné rozdělení na rakušáky a další školy. Názvosloví úplně jiné - pozitivismus (a těch druhů pozitivismu) a přirozenprávní teorie. Hodně rakušáků - ekonomů se potom diví, že v právu jsou vlastně jako většina lidí socialisty. ;) Tím neříkám, že jsi, neznám tě, jen bych s tím 1. pravidlem: "Já mám vždy pravdu." šetřil.

    Já jsem si Samuelsona půjčil kvůli své slečně, který je v prváku na VŠE. Diskutoval jsem o mezním užitku v jednom klubu na Hofylandu, použili na mě Samuelsona, tak jsem ho vytáhl taky. On u mezního užitku operuje s termínem užitek a hodnotě se vyhýbá a pak najednou skočí k paradoxu hodnoty, aniž by nejdříve vysvětlil hodnotu obecně - tzn. žádné hodnotové škály, preference apod.. Tak jsem to myslel.

    Já jsem právník, takže jsem se dostal nejdříve k rakušákům. :) Vyvracení Samuelsona mě čeká se slečnou, i když věřím, že taky hned uvidí kraviny a jen budu ukazovat příslušné odstavce v Rothbardovi a Misesovi.:)

  50. 50 Jan Arnošt Drozd 08.10.08, 16:54:16

    [33] Díky, budu se tímto řídit.

  51. 51 Ondřej Moravec 08.10.08, 16:58:37

    [50] Ježiš vždyť to byl vtip... jinak Rothbardova díla z teorie práva mám z většiny přečtené, stejně jako Hayekova. Teorie/historie práva mne zajímá jen o kousek méně než čistá ekonomická teorie/historie. Myslím, že nejde dělat dobře ekonomii bez práva.
    A nechme ten OT na pokoji!

  52. 52 Martin Štěpaník 08.10.08, 17:12:38
    FB

    [52] Poslední OT.
    Já vím, že to byl vtip.;) "Myslím, že nejde dělat dobře ekonomii bez práva." Pod to se podepíšu. Jen je tu menší problém s Coasovým teorémem a celou Law and Economics.:D

  53. 53 Ondřej Moravec 08.10.08, 17:36:18

    [49]
    Neříkal jsem, že neexistuje směnná část poptávky a část pro použití v produkci/spotřebě. Už jsme to probírali jinde a zmiňuji to v několika svých článcích - toto dělení je korektní. Nekorektní je tvrzení, že ta směnná část je "iluzorní", "neskutečná" atd., tj. že existuje ještě nějaká jiné dělení hodnocení než na přímé(spotřeba/produkce) a směnné.
    Na čem stavíš své rozdělení na "skutečnou" a "peněžní" hodnotu? Můžeš rozdělovat na peněžní a nepeněžní, směnné a přímé. Rovnice přímé=skutečné a směnné=neskutečné neplatí, je neobhajitelné. Peníze nejsou "iluzí", "závojem" zahalujícím "skutečné směny". Směny se dějí s penězi a lidé hodnotí peníze! >>>Skutečně<<<.
    Tvůj příklad z praxe tak potvrzuje pouze to, že hodnocení peněz je skutečné, že směnná hodnota existuje. Prvně řekneš, že je "iluzorní" a "neskutečná" a pak argumentuješ důkazem o tom, že existuje, tj. je skutečná? V čem se lidé tak mýlí? Proč by jejich hodnocení mělo být "iluzorní" a "neskutečné"?
    Mylně se domníváš, že základem přijímání peněz je "důvěra"/"víra". Ne. Lidé přijímají peníze, protože >vědí< (nikoliv věří), co si za ně při dané kupní síle mohou koupit. Je to stejná "víra", jakou má pekař v prodej rohlíku. Ve skutečnosti tato "víra" potom obsahuje >mnohem menší stupeň nejistoty< než prodej rohlíků, protože pokud je něco penězi, jedná se o nejprodejněší směňovaný statek, tj. nejistota obklopující jeho budoucí prodej se blíží nule (pokud nejsou očekávány nepříznivé události).
    Žádné "iluzorní" a "neskutečné" hodnocení neexistuje (nebo je takové všechno). Hodnocení mezní přírůstková/úbytkové jednotky jakéhokoliv staku jednajícím probíhá stejným způsobem, peníze nevyjímaje.
    Ty chceš svobodné peníze, ale nejsi schopen pochopit, že ve svobodné peníze se nemůže vyvinout cokoliv. Ani papír, ani čisté účetní zápisy, i kdyby všichni lidé "rozumem" chápali, že je budou pouze směňovat.
    Když dáš každému právo produkovat papírové peníze/účetní zápisy, zaručuji ti, že je nikdo nebude přijímat. Jednoduše proto, že svět se neskládá ze 6 miliard Jayů. Ty by sis ode mne vzal barevný papírek s nápisem 1 Drugstar výměnou za tvé auto? Byl bys tak naivní a předpokládal, že někomu dalšímu se bude líbit tolik jako tobě?
    Samozřejmě chápu monetární/pěněžní/směnnou hodnotu statku, resp. směnnou část poptávky. Už jsem o tom zde leccos napsal. To však není žádný argument pro to, že v peníze se na svobodném trhu může vyvinout cokoliv.
    Cokoliv může být leda vynucenými penězi, nikoliv svobodnými.

  54. 54 Jaromír Skyba 12.10.08, 20:47:36
    FB

    [54]

    Drugstare já jsem člověk velice otevřený jiným názorům, zejména pokud jde o zkušenějšího ekonoma než-li jsem já:-) Ty argumenty mě ale musí jasně přesvědčit, což se však bohužel zatím u zlatého standardu nedaří. Proto mi opusť, že tě s těmi otázkami stále bombarduji..

    Zkusím na tebe jít tedy jinak, od lesa:-D

    1. Jsi ochoten uznat, že zlato není nejlepší platidlo na světě? Že nejlepším platidlem by byla komodita (ať je potvém:-), jejíž zásoba je konstantní?

    Tohle je jedna věc, která mi vadí na zlatě. Teď se nesměj, ale co když někdo za sto let zjistí, jak průmyslově vyrábět zlato? Má se snad na tomto vynálezu zhroutit celý finanční systém? Vždyť to je uplně absurdní a proti logice věci. Peníze by měly být naprosto nezávislé na čemkoliv..jsou přece jen prostředkem směny, realizací barterových obchodů.

    2. Říkáš, že papírové peníze nemohou být nikdy penězi svobodnými. Dobrá tedy, přestanme se bavit o svobodných penězích. Co kdyby stát nařídil, že lidi musí platit papírovými penězmi a zodpovědně by nezvyšoval jejich zásobu, tedy nezpůsoboval inflaci. Lidi by platili státovkama protože by museli. Proč by se měli mít hůře než ti, kteří platí zlatými mincemi? Neměli by se nakonec lépe, protože by o hodnotě jejich peněz nerozhodovali zlatokopové a vynálezci?:-)

    A ještě malá poznámka ke tvé předchozí odpovědi. "Když dáš každému právo produkovat papírové peníze/účetní zápisy, zaručuji ti, že je nikdo nebude přijímat. Jednoduše proto, že svět se neskládá ze 6 miliard Jayů. Ty by sis ode mne vzal barevný papírek s nápisem 1 Drugstar výměnou za tvé auto?"

    Tohle je off topic. Peníze o kterých se bavím já jsou nepadělatelné a nikdo si nemůže dle libosti tisknout své vlastní nebo zvyšovat zásobu stávajících.

    J.

  55. 55 Aleš Drobek 13.10.08, 00:25:07
    FB

    [55] - "Jsi ochoten uznat, že zlato není nejlepší platidlo na světě?"

    Já to ochoten uznat jsem. Jenže trh měl na to, aby zjistil, které to nejlepší platidlo je, několik tisíc let. Vybral zlato.

    - "Že nejlepším platidlem by byla komodita (ať je potvém:-), jejíž zásoba je konstantní?"

    Osobně mě přesvědčil Rothbard, že konstantní množství peněz, bez inflací a deflací, je prostě nejlepší. Jenže viz odpověď výše - trh zvážil všechna pro i proti a vybral zlato. Zároveň ale neříkám, že by někdo dokázal vymyslet celosvětový elektronický platební systém s konstantním objemem nějakých pomyslných kreditů, které by nebylo možné uměle zvyšovat.

    - "Co kdyby stát nařídil, že lidi musí platit papírovými penězmi a zodpovědně by nezvyšoval jejich zásobu"

    Ty i potom všem, co "stát provedl s našimi penězi", pořád věříš, že stát by byl zodpovědný? Máš vůbec představu, jaká korupce a kartelizmus panuje i v obyčejných národních vládách, o superinstitucích jako IMF, UN, WB nebo WTO nemluvě? Samozřejmě že by bylo asi lepší tyto věci svěřit do rukou benevolentního, čistého a plně zodpovědného úřadu, jenže už Mises pochopil, že nic takového neexistuje a dokud bude člověk člověkem ani existovat nebude.

  56. 56 Ondřej Moravec 13.10.08, 14:55:50

    [55] (Rozděleno na dva komentáře z kapacitních důvodů)
    "1. Jsi ochoten uznat, že zlato není nejlepší platidlo na světě?"
    Jakožto zastánce svobodného trhu se ani v otázce peněz nemohu stavět do role proroka, který by říkal, co je lepší něž něco jiného, a následně se to snažil někomu vnutit násilím s odkazem na rozšiřování "všeobecného dobra".

    Co se týče průmyslové výroby zlata/stříbra: tato argumentace má (zejména v prostředí svobodného trhu) jedině slabiny.

    Zaprvé: argument "co kdyby" lze použít v jakékoliv souvislosti, ale málokdy s ním lze něco obhájit. Dovedení logiky "co kdyby" do jejích logických důsledků znamená, že by lidé své jednání měli nechat vést každým arbitrárním "co kdyby", které k nim přijde. To dělají pouze jedinci trávící převážnou část života v psychiatrické léčebně.

    Co když osoba, kterou právě míjíš na ulici, někdy bude chtít zavraždit prezidenta USA? Neměl bys ji zlikvidovat, aby se nezhroutil světový mír? Co když ČR někdy vojensky napadne Francii? Neměla by Francie okamžitě zakročit? Co když někdy v budcounu přiletí obrovský meteorit? Neměli bychom okamžitě začít stavět obranný štít?

    Zadruhé: I když >přijmu< tvou hru na "co kdyby", nesmíš zapomínat, že jsi na svobodném trhu. Pokud se na svobodném trhu něco "hroutí", je to proto, aby to bylo nahrazeno něčím lepším (něčím, co účastníci dobrovolných směn preferují více).

    Troufám si tvrdit, že kdyby vzácné kovy začali ztrácet svou peněžní roli z fundamentálních důvodů, nejednalo by se o "hroucení", nýbrž o relativně klidný a postupný přechod na vhodnější prostředek směny. Zcela jistě by se neopakovala situace známá z historie (i součastnosti) vynucených měn, tj. totální rozklad měnového systému (Německo 1923, Jugoslávie 1994, Zimbabwe 2008). I kdyby se zlato/stříbro začalo vyrábět průmyslově, jeho produkce by určitě nebyla tak snadná jako natištění milionové bankovky nebo připsání milionu na účet.

    >Nikdo by nikoho zlatem/stříbrem platit nenutil<. To je ta kouzelná formule, která je nejlepší prevencí pro jakékoliv "hroucení".

  57. 57 Ondřej Moravec 13.10.08, 14:57:45

    [55]
    2. "Přestaňme se bavit o svobodných penězích. Co kdyby stát nařídil, že lidi musí platit papírovými penězmi a zodpovědně by nezvyšoval jejich zásobu, tedy nezpůsoboval inflaci."

    Jayi, toto není "naivita", toto je absolutní ignorace politické teorie a historie. Za století více či méně těsného spojení mezi státem a finančním systémem se ceny v zemi, jejíž měna je tradičně považovánu za jednu z "nejtvrdších" (USA), více než zdvacetinásobily. A to i přes značný růst reálné produktivity, který působí opačným směrem.
    Opravdu se domníváš, že může existovat finanční systém napojený na stát a nepodléhající politickým vlivům? To je oxymoron.
    Cožpak nevidíš, že stát - protože nemá majetkovou odpovědnost a zároveň má monopol na porušování majetkových práv kohokoliv - nemá žádná "přirozená stavidla" pro svou spotřebu? Že jediné stavidlo jeho spotřeby tvoří množství bohatsví, které je schopen odebrat produktivní části obyvatel?
    Že >inflační zdanění je to nejlákavější<, protože ho téměř nikdo nechápe? Je mnohem přitažlivějším získávání státních prostředků, protože stát nikomu nebere majetek přímo. Novými penězi zkonfiskuje část produktu ze soukromého sektoru. Jak snadné a neprůhledné!
    (Teď nepopisuji současnou realitu finančních systémů západních zemí, nýbrž minulou realitu některých z nich a současnou realitu některých rozvojových).

    Stojí před tebou pouze dvě alternativy: svobodné peníze nebo vynucené peníze.

    V prvním případě se budeš muset smířit s tím, že penězi bude něco vybrané v miliardách dobrovolných transakcí mezi všemi účastníky trhu. To něco možná pro tebe nebudou ty "ideální peníze". Svět není dokonalý.

    V druhém případě budeš muset uznat spojení finančního systému se státem a nevyhnutelné podléhání politickým vlivům a politické kontrole. Nic v teorii ani historii nesvědčí pro to, že by nabídka státem vytvořených peněz rostla pomaleji než nabídky historických tržních peněz (zlata a stříbra), notabene aby byla konstantní.

    Můj postoj není "posedlostí zlatem a stříbrem", nějakým druhem fetišismu nebo "potřebou vidět za penězi něco "skutečného"".

    Pokud přineseš svobodu do finančního systému, penězi se bude muset stát něco, čehož produkce není omezena pouze teoreticky, ale i prakticky. Zlato a stříbro tuto podmínku zatím splňují, papír ne a účetní zápisy samy o sobě už vůbec ne.

    "Peníze o kterých se bavím já jsou nepadělatelné a nikdo si nemůže dle libosti tisknout své vlastní nebo zvyšovat zásobu stávajících."
    Celkem dobře popisuješ zlato a stříbro :-). Zvyšování nabídky vzácných kovů (nejen v peněžní roli) se také neděje "dle libosti", stejně jako se "dle libosti" nezvyšuje či nesnižuje nabídka ostatních statků. Při jejich volné produkci se jejich nově vyprodukované množství bude pohybovat okolo úrovně, které bude zdrojem převažujícího výnosu z investice napříč ekonomickým systémem.

  58. 58 Jaromír Skyba 13.10.08, 16:31:18
    FB

    [58]

    Drugstare ty říkáš, že "co kdyby" se ptají pouze jedinci v psychiatrické léčebně. Já tvrdím, že nebýt "co kdyby", možná by jsme byli ještě zalezlí v jeskyních. Tohle nebyla korektní argumentace a proto na ni dál nebudu reagovat.

    Myslím, že jsme se dostali z ekonomické debaty spíše do filosofické a tam jsem se dostat nechtěl. Šlo mi čistě o podstatu věci. Ne o to, abych vyvracel funkci zlata jako dobrého platidla. Já nepochybuji o tom, že je zlato lepší než to co tady máme teď a pokud by někdo navrhnul zlatý standard, byl bych první kdo ho podpoří. Chtěl jsem mluvit o tom, co jsou skutečně dokonalé peníze a jak mohou vzniknout. Domnívám se, že cokoliv se lidé rozhodnou používat jako peníze okamžitě získá hodnotu, kterou na něj svým rozhodnutím přenesou. Ať už jde o kovy, o mušle, o koření, o perly, o kožešiny a klidně i o papírky (pokud je nebude moci nikdo beztrestně tisknout).

    "Jayi, toto není "naivita", toto je absolutní ignorace politické teorie a historie."

    Drugstare jsem si velmi dobře vědom toho jak lákavá je inflační daň pro vlády a jak snadno zneužitelná je kontrola nad penězi. Ty a předtím také Aiax argumentujete tím, že by papírové peníze mohla vláda zneužít ve svůj prospěch a proto jsou jako platidlo nepoužitelné. Pánové mám pocit, že se bavím o voze a vy o koze:-)

    Základem pro zavedení zlatého standardu je přece to, aby se vláda !!DOBROVOLNĚ!! vzdala své moci nad penězi. Pokud by si potřebu zbavit se moci nad penězi vláda skutečně uvědomovala, je úplně jedno jestli by byl zaveden zlatý standard, nebo by byly zavedeny papírové peníze jejichž zásobu se rozhodne neovlivňovat. Samozřejmě že vláda může zneužít papírové peníze. Stejně tak ale může zneužít zlatý standard, což se nakonec stalo několikrát v minulosti (greenbacky, založení Fedu atd.). Prostě nakáže platit papírkama a tím to hasne. Ani zlatý standard tedy není lék na selhání vlády, protože ta může vždycky nakukat lidem cokoliv.

    Nevnucujte mi pořád to, že nechápu, že vláda může zneužít papírové peníze. Já to vím. To už je ale problém společnosti která není dostatečně ekonomicky vzdělaná a která si neuvědomuje, jak je politiky znásilňována. Svobodné peníze tady mohou být pouze tehdy, až bude společnost natolik vyspělá, že bude schopna sama ocenit jejich výhody. Pak tady nebude žádný prostor pro vládu, která by tuto společnost mohla zneužívat a za této situace tvrdím, že mohou jako peníze fungovat klidně i státovky, protože vláda nebude mít možnost jejich zásobu navyšovat a bude pouze kontrolovat, aby byla jejich zásoba stálá. Pokud si lidi uvědomí, že nejlepšími penězi jsou ty jejichž zásoba je konstantní (a to zlato není), mohou fungovat státovky bez jakýchkoliv problému a lidi s nimi budou platit tak, jak v minulosti platili třeba mušlemi, které jsou nyní z našeho pohledu bezcenné, ale za které jste si v dřív mohli od nějakého indiána koupit třeba bizona:-)

    Pokud by se teď zavedl svobodný trh a zlatý standard, jsem si jist, že by byl za pár let zase nějakými "šikovnými" politiky nabourán, protože společnost zatím není na takové úrovni, aby si dokázala uvědomit jeho výhody. Teď už se ale bavíme o něčem úplně jiném než jsem původně chtěl.

    Drugstare mě prostě Rothbard nepřesvědčil no:-) Ale mám od tebe ještě kupu další literatury, takže budu studovat a uvidím ;-)

    J.

  59. 59 Ondřej Moravec 13.10.08, 17:22:55

    [59]
    "Drugstare ty říkáš, že "co kdyby" se ptají pouze jedinci v psychiatrické léčebně."
    Špatně jsi mne pochopil. "Co kdyby" je samozřejmě základním nástrojem myšlenkové analýzy. Nekorektní je však používat argumentaci "co kdyby" jako prosazení opatření, pro něž nemáš žádný jiný reálný podklad. To bylo pointou - že tím můžeš "obhájit" cokoliv. Hlavně jsem nemluvil o samotném ptaní se "co kdyby", ale obhajování různých opatření na >nepodloženém< "co kdyby". Taková logika je (mimo jiné) nejkratší cesta k totalitě a iracionalitě.

    Zlatý/stříbrný standard vždy byl "nabouráván", ale dokud se z peněz nestaly čistě symbolické jednotky, (celková) peněžní zásoba i přes velkou inflaci nekrytých bankovek nikdy nerostla tolik jako po úplném opuštění komoditního krytí. Realizace tvé vize má k praxi jednoduše mnohem dále než kvalitně fungující komoditní finanční systém.

  60. 60 Ondřej Moravec 13.10.08, 17:47:07

    [59]
    ... "Co kdyby" se každodenně ptá každý duševně zdravý jedinec, ale jen blázen na základě každého arbitrárního "co kdyby" >jedná<.
    Vzít lidem zlato, stříbro či cokoliv jiného prostřednictvím vládního donucení lze >kdykoliv< a relativně velmi rychle. Nevidím tak žádný důvod, proč by se společnost měla "připravit" na potenciální průmyslovou výrobu zlata/stříbra prostřednictvím vynucených standardů (pokud někdo není jejich zastáncem z jiných důvodů).
    Stejně jako dnes nepřestává výroba spalovacích motorů a produkce ropy, protože "co kdyby" se za sto let jezdilo pouze na vodík/elektřinu.

  61. 61 Aleš Drobek 13.10.08, 18:56:25
    FB

    [58] Drugstare, můžeš trochu objasnit tu větu:

    "Teď nepopisuji současnou realitu finančních systémů západních zemí, nýbrž minulou realitu některých z nich a současnou realitu některých rozvojových"

    Jaká je tedy realita v západních zemích? Z toho, co píšeš, to vypadá, jako by u nás inflační daň neexistovala.

  62. 62 Ondřej Moravec 13.10.08, 19:29:33

    [62]
    Inflační daň samozřejmě existuje.
    Jejím příjemcem dnes však v západních zemích nejsou běžně vlády, nýbrž všichni ti, kteří své nové peníze (zpravidla ve formě nějakého úvěru) obdrží dříve, než se jim zvýší ceny jimi nakupovaných statků.
    Peněžní nabídka dnes v západních zemích není pod přímou kontrolou vlád (ani centrálních bank). V některých rozvojových stále ano a historicky byla v některých západních. Tehdy bylo zcela korektní mluvit o tom, že příjemcem inflačního zdanění je vláda a že jím konfiskuje část bohatství produktivního sektoru.
    Čistí příjemci inflačního zdanění jsou dnes ti, jimž se daří získat nejvíce nových peněz, čistí plátci jsou ti, jimž ceny jimi nakupovaných statků rostou dříve než jejich (nominální) mzdy v důsledku zvýšení peněžní nabídky.
    Dnes se tak jedná spíše o obrovské a nerozpletitelné přerozdělování majetku mezi všemi ekonomickými subjekty.
    Na začátku tohoto řetězce jsou obchodní banky a jim blízké subjekty - nikoliv vláda. To je ten rozdíl. Dnes jednoduše nelze ukázat prstem na vládu a říci "ty bereš lidem majetek prostřednictvím rostoucích cen."
    Stručně řečeno: smyslem byl fakt, že vlády západních zemí dnes nemají přímý přístup k "tiskařskému stroji". Poznámku jsem udělal proto, že jsem zrovna mluvil o získávání prostředků státem.

  63. 63 Vladimír Krupa 13.10.08, 19:55:22
    FB

    [63] "Jejím příjemcem dnes však v západních zemích nejsou běžně vlády, nýbrž všichni ti, kteří své nové peníze (zpravidla ve formě nějakého úvěru) obdrží dříve, než se jim zvýší ceny jimi nakupovaných statků."

    Tak by se dalo říci, že to nejsou pouze vlády, protože vlády fungující na deficitním rozpočtu (v západních zemích všechny) dostanou z inflační daně svůj díl.

  64. 64 Martin Štěpaník 14.10.08, 11:27:36
    FB

    [63] [64] Konečně vidím světlo. Taky bych řekl, že vlády mají svůj díl, když si půjčují tyto <nové> peníze přímo od zdroje, tj. od komerčních bank.

    Mám dotaz - když tedy peníze vznikají tím bláznivým multiplikátorem, když banky půjčují, co se děje potom? Banky poskytnutím úvěru peníze "vytvářejí", ale když se jim úvěr splácí tak ty peníze zase naopak "zanikají" a mě právě zajímá, jestli inflace je způsobená pouze tím úrokem, který na trhu jako nové peníze zůstane, nebo jestli ještě nějaké nové peníze v oběhu zůstanou. Jak Drugstar napsal, že se ceny v USA za 20 let zdvacetinásobili - kde je původ tý inflace? Jen ty úroky z půjček?

  65. 65 Ondřej Moravec 14.10.08, 13:12:30

    [65]
    Viz diskuze pod článkem Jak dnes vznikají peníze?
    Miliardový úvěr poskytneš v jednom okamžiku, splácený však může být desítky let. Stejně tak všechny hypotéky - poskytneš úvěr na několik milionů, splácený je 20, 30 nebo i více let.
    Úroky se stávají součástí mezibankovní likvidity, tj. tvoří základ pro další poskytování úvěrů.
    Poskytnutí úvěru obchodní bankou tedy zvýší peněžní nabídku o stejnou částku ihned, kdežto zanikání těchto peněz je rozloženo třeba i do několika desetiletí. Generované úroky poté vytvářejí základ pro další poskytování úvěrů.
    Úvěrová expanze probíhá >průběžně<, tj. neustále vzniká více peněz než zaniká. Ve chvíli, kdy se úvěrová kontrakce objeví z fundamentálních důvodů, je s ní "bojováno", protože přináší pokles ekonomické aktivity a potíže celého bankovního sektoru.

  66. 66 Ondřej Moravec 14.10.08, 14:43:13

    [65]
    Velmi zjednodušený ilustrativní příklad:

    Na začátku každého roku jsou poskytnuty úvěry ve výši x. Na konci každého roku je z těchto úvěrů splacena jedna desetina, tj. 1/10x. Průměrná doba splácení je tedy 10 let. Začínáme s peněžní zásobou nula.
    Jaká je peněžní zásoba na konci 10. roku?

    K odpovědi potřebujeme zjistit celkové vytvořené peníze a celkové zaniknuté.

    Celkové vytvořené: každý rok na začátku x, tj. 10x na konci 10. roku

    Celkové zaniknuté: každý rok na konci zanikne 1/10 z každého již poskytnutého x. Na konci 1. roku 1/10x, na konci 2. roku 2/10x, na konci 3. roku 3/10x ... na konci 10. roku 10/10x. Sečteme li tuto aritmetickou řadu, dostaneme (1/10+10/10)*5x = 5,5x

    Peněžní zásoba na konci 10. roku = 10x - 5,5x = 4,5x

    Počínaje koncem 10. roku poté každý rok zaniká 10/10x = 1x, tj. stejně jako vzniká. Za těchto konstantních podmínek by tedy počínaje 11. rokem byla peněžní zásoba konstantní na úrovni 4,5x. Takové podmínky však v realitě neplatí, banky se své klienty snaží úvěrovat horem dolem - jsou to přeci jejich zisky :-).

    Případné úroky končí na rezervním účtu u CB a stávají se součástí mezibankovní likvidity, tj. základem pro poskytování dalších úvěrů.

  67. 67 Ondřej Moravec 14.10.08, 14:50:44

    [67]
    Pro pedanty: "... by počínaje 11. rokem byla peněžní zásoba konstantní na úrovni 4,5x".
    Za daných předpokladů by počínaje 11. rokem na začátku každého roku vzrostla na 5,5x a na konci každého roku klesla na 4,5x. Byla by tedy (téměř) konstantní na úrovni 5,5x, vyjma okamžiku konce roku, kdy by klesla na 4,5x :-).

  68. 68 Martin Štěpaník 15.10.08, 11:41:05
    FB

    [68] Jenom polopaticky - to co by v roce 0 stálo 100 peněz, by v roce 10 stálo kolik? 450 neb 150? Je t inflace 50% nebo 500%

    Jsem právník, žádný stud se na tohle zeptat necítím. Kdyby měl někdo chuť moji nechápavost komentovat.

  69. 69 David Štěpaník 15.10.08, 14:07:34
    FB

    [67] Jdeme si vymodelovat příklad.(To si může Bijsk převzít jako reakci na ten hloupý příklad Drugstara)

    Máme svět, kde existuje jedna banka a roční úspora ročně = x peněz v prvním roce. V dalších letech žádné úspory nevznikají.(proč? Mě se neptejte - to je reakce na Drugstára, který to ve svém modelu předpokládá)

    Banka první rok půjčí těchto x peněz s tím, že ročně musí vrátit 10%.(úrok v tomto příkladě pochopitelně neexistuje) První rok zmizelo z účtů spořitelů x a objevilo se v oběhu x. Z tohoto oběhu je stáhnuto první rok 1/10x. V oběhu máme 9/10x. Vzhledem k faktu, že všichni mají účet u stejné banky tak banka stále drží x. přičemž na účtě spořitelů je 1/10x a na účtě dlužníků je 9/10x. V dalším roce banka znova dlužníkům půjči x. Na účtě spořitelů je v této chvíli na konci roku 3/10x na účtě dlužníků je 18/10x a v bance je x. Už v této chvíli je jasné, že nesedí papír a realita. Banka má napsáno, že její klienti mají na účtech 21/10x(2,1x) a sama drží x. Z výroční zprávy banky se klienti dozví, že banka půjčila více peněz než reálně existuje. Média v zemi toto zveřejní a lidé začnou vybírat to, co údajně na účtech mají. Příjdou tam a zjistí, že banka má x nikoli 2,1x. K čemu to vede? Banka zbankrotuje, protože i když si Gordok myslí, že vznikly nové peníze ve skutečnosti nevznikly žádné, což se ukáže při runu na onu banku.

    Tak a teď praxe. Máte rádi praxeologii tak si ji dáme.

    Kdyby všichni dlužníci v jednom okamžiku zaplatili a všichni střadatelé si ve stejném okamžiku v celé ekonomice vybrali, tak bance se nestane naprosto nic. Jenom bude bohatší o úrok, který jediný zvýšil celkový objem peněz (což bude bance naprosto na nic protože to budou fiktivní účetní peníze, které reálně neexistují, protože banka poskytla všechny peníze co vybrala od dlužníků svým střadatelům. Tedy banka má zisk i když v ní nejsou peníze - Aby ty peníze z úroků v té bance byly musí se nové "vytisknout".

  70. 70 Martin Štěpaník 15.10.08, 14:11:37
    FB

    [70] Dávám, jak jsem dostal. Llanowar se sem bojí sám přijít a já na něj nemám dostatečný znalosti. Až si toho všimne, tak mu to "Llanowar" konto vklidu předám. Chodí sem a na hofyland.cz si otevírá hubu, jak můžeš vidět z toho příspěvku, který jsem sem takhle záludně přeposlal.

  71. 71 David Pelikán 15.10.08, 18:38:50
    FB

    Při tomto "modelování" je nutno brát v úvahu rozdíl mezi termínovanými vklady a vklady "na viděnou".
    1. Banka obdrží v hotovosti vklady na viděnou ve výši 100. Poskytne úvěr ve výši třeba 60. V tom okamžiku má splatný závazek ve výši 160, k dispozici má však pouze 100. Problém nastává, když si chtějí vkladatel i příjemce úvěru další den vybrat obnos, na který mají oba smluvní nárok. Bance těch 60 najednou chybí a ocitne se ve stejně prekérní situaci, jako kdybyste někomu poskytl garáž na úschovu auta a ono auto obratem někomu jinému za úplatu půjčil. Pak by Vám nezbylo, než dát na modlení, aby majitel ono auto během zápůjčky nepotřeboval.
    2. Banka obdrží v hotovosti termínovaný vklad na dobu 1 roku ve výši 100. Na stejnou dobu poskytne úvěr ve výši 60. V tomto případě je celá operace korektní, neboť splatný smluvní závazek ve výši 60 je v plné výši kryt pokladnou ve výši 100.

  72. 72 Ondřej Moravec 15.10.08, 21:29:59

    [70]
    [71]

    :-). Otevírat si hubu může klidně i tady :-).

    1. Můj příklad sloužil pouze k odpovědi na Bijskovu otázku, proč se peněžní zásoba neustále zvyšuje, když při splácení úvěru peníze vzniklé při jeho poskytnutí zanikají.

    2. Jestli zde Llanowar hodlá diskutvat, nechť vyjasní předpoklady svého příkladu. Na jak dlouho "spořitelé" poskytly své termínové vklady? Jedná se o termínové vklady s jistou časovou strukturou nebo o běžné účty? Z čeho banka může poskytovat úvěry? Musí udržovat nějaké PMR?

    "Kdyby všichni dlužníci v jednom okamžiku zaplatili a všichni střadatelé si ve stejném okamžiku v celé ekonomice vybrali, tak bance se nestane naprosto nic."
    [a následující]
    "protože banka poskytla všechny peníze co vybrala od dlužníků svým střadatelům"

    Jestli toto má být komentář týkající se reality dnešních finančních systémů, tak je jen demonstrací absolutní neznalosti současného bankovnictví.
    Splácení ani poskytování úvěru nemá dnes se "střadateli" nic společného. Při splácení úvěru banka odepisuje v aktivech pohledávku za klientem a v pasivech závazek za klientem. Tyto peníze zanikají, nemůžou být někomu dále "poskytnuty". V okamžiku splácení úvěru banka snižuje svou bilanční sumu o výši splátky. Nemůže ji nikomu dále "poskytnout".
    Úvěry dnes nejsou poskytovány z vkladů, Llanowar je pár set let pozadu.
    Vklady jsou vytvářeny úvěry ("loans makes deposits"), nikoliv naopak.

    Doporučené čtení pro všechny diskutující na téma současného bankovnictví:
    J. Jílek: Peníze a měnová politika
    J. Jílek: Účetnictví bank a finančních institucí 2008

  73. 73 Vladimír Krupa 15.10.08, 21:57:33
    FB

    [73] Drugstare OT - dostal si můj mejl? Psal jsem ti v neděli.

  74. 74 Martin Štěpaník 16.10.08, 09:34:19
    FB

    [73] Dík za odpověď, Llanowar a jeho mladší kolega CBM nás tam vytáčejí do běla.

Nový komentář

Pro přidání komentáře se musíte nejdříve  registrovat Facebookem

Banan.cz