Kavárna

Nedávno jsem měl od dealera půjčenou náhradní Octavia II. Je to slušně vyrobené auto a má docela dobrý podvozek (zvláště oproti hrozné první generaci), ale jakékoliv předjíždění byla přesto smrt v očích mých i protijedoucích – byl tam základní motor 1.6MPI (75kW).

Auta s nevýkonnými motory jsou nebezpečná.

Najel jsem asi 200km ve členitějším terénu a bezpečně předjet kamión jedoucí 70km/h byl problém. Za celou cestu jsem nakonec 3x vědomě riskoval, jednou proto abych nečuchal smradlavého nafťáka přede mnou. To se s výkonným (=bezpečným) autem nestane, předjedete hned, neriskujete, jste schopni rychle reagovat na nenadálé situace. Byl jsem z celé cesty nesmírně unavený.

EuroNCAP by měl zahrnout výkon motoru a zrychlení do svého hodnocení, protože auto co akceleruje z 60km/h na 120km/h zhruba deset minut nemůže mít více než 1 hvězdičku. Auto se silným motorem a dobrým podvozkem má lepší aktivní bezpečnost, a ta je minimálně stejně tak důležitá jako bezpečnost pasivní.

Průser je, že člověk v autě s mrňavým motorem neohrožuje jenom sebe, ale všechny kolem 🙁

Tento článek je o rychlosti na silnicích, ale začnu přesto lyžováním.

Pamatuji si svůj první zážitek na sjezdovce - Lomnické sedlo ve Vysokých Tatrách. Přestože jsem před 20 lety lyžovat vůbec neuměl, tak se mi nějakým zázrakem povedlo ukázkově zabrzdit před instruktorkou provádějící rozřazování do skupin, dostal jsem se do prestižního lyžařského "Áčka", a místo na pozvolné kopečky zamířil příští den na Lomnické sedlo. Ta horní černá na Lomničáku přitom není úplně ideální sjezdovka pro naprostého začátečníka.

Bál jsem se, jel jsem opravdu pomalu, byl jsem doslova vyděšený z muld, "lyžoval" jsem stylem od lesa k lesu. Celou sjezdovku jsem sjížděl nesmírně pomalu, snad 40 minut, byl celý zpocený a mnohokrát ohrozil sebe i ostatní.

Lyžařský bulík.

Dnes sjíždím výrazně složitější černé a červené sjezdovky v Alpách jako profesionál, není moc lidí co vidím v polovině kopce a nedojedu dolů před nimi, ať už je jakékoliv počasí, vše se přitom děje naprosto bezpečně a pod mojí kontrolou.

Lyžařský profík.

Patscherkofel byl drobné zklamání z pohledu náročnějšího lyžaře rozmazleného ze Stubaieru či Kühtai, je to 2 000 m n.m. vysoký kopec přímo nad Innsbruckem, má i významnou olympijskou historii, ale zařízení (kabinková lanovka pro asi 20 lidí) je cca 30 let staré, dolů vede málo náročná červená a ještě méně náročná modrá. Sníh byl jen na sjezdovkách, sice perfektně upravený, ale ne kolem, což ubíralo na atmosféře.

Projeli jsme celou oblast během dvou hodin a pak se odpoledne přesunuli na nedaleký (výrazně lepší) Axamer Lizum.

Přesto ale Patscherkofel jedno velké plus má a jsem moc rád, že jsem tu byl - báječný výhled na Innsbruck v údolí. Podle meterologů mělo pršet, ale bylo opět slunečno. Štěstí prostě přálo 🙂

Kühtai je malebná alpská vesnička vzdálená 35 km od Innsbrucku, která leží v nadmořské výšce 2 020 m n.m. , od ní poté vedou lanovky na okolní 2 800 m. n.m. vysoké kopce. Jedná se tak o nejvýše položenou lyžařskou oblast v Rakousku.

Záruka neustále dobrého sněhu je zde samozřejmostí.

Počasí ovšem nebylo tak luxusní jako jindy, neukázalo se sluníčko, nicméně aspoň nepadal sníh a nebyla mlha.

Lyžování zde mě nesmírně bavilo - poměrně dost prudké červené byly hodně zledovatělé, takže se jednalo spíše o driftování než lyžování. Vytříbená technika, nabroušené hrany lyží, prolétávání mezi skupinkami, co ustrašeně a pomalu sjížděli zledovatělé kopce, nemělo to prostě vůbec žádnou chybu.

Dobrý ego boost 🙂

V Kühtai jsem se nesmírně bavil.

Třetí den se dostal na řadu Schlick 2000. Menší oblast vzdálená 25 km od Innsbrucku, "jen" 20 km sjezdovek, ale místní červené mi dokonale vyhovovaly, když byl někdo v polovině kopce a já nahoře, nebyla šance aby on dojel první 🙂

Schlick 2000 je nádherný, je to uzavřené horské údolí, kde relativně menší rozmanitost sjezdovek znamená, že si člověk může dokonale natrénovat "své" sjezdy. Výborná aktivní relaxace.

Počasí opět luxusní, -6C, slunečno a jasno.

Druhý dne jsme lyžovali v Stubaier-Gletcher vzdáleném 40 km od Innsbrucku, člověk se zde dostane do výšky 3 200 m n.m. a sníh, lyžování i úprava 100 km sjezdovek nemá chybu.

Kromě toho je z této výšky naprosto luxusní výhled na okolní hory.

Počasí opět vyšlo dokonale, nahoře -8C, dole kolem nuly, nicméně slunečno a jasno.

Nedovedu si představit zimu bez toho, že bych jel několikrát lyžovat do Alp. Miluji lyžování a ze všech oblastí v Rakousku, co jsem vyzkoušel, mě asi nejvíce baví okolí Innsbrucku - Olympia SkiWorld.

Půvab této lokality je v tom, že na jeden (o pár desítek € týdně dražší) skipass můžete lyžovat hned v devíti oblastech, všechny ve vzdálenosti 5 až 40 km od Innsbrucku, tedy zhruba 10 až 40 minut autem. Dojíždění není problém, pokud člověk vstane v 7:30, v 8:00 se dostane (už v lyžařském) na snídani v hotelu, tak nejpozději v 9:00 je i na té nevzdálenější sjezdovce.

Olympia SkiWorld zahrnuje jedny z nejlepších oblastí vůbec - Stubaier Gletcher, Schlick 2000, Axamer Lizum, Kühtai a další.

Před pár dny jsme vyzkoušeli hned 5 oblastí během 6 dnů a moc jsem se bavil.

První den jsme jezdili v Axamer Lizum, zhruba 15 km vzdálená oblast od centra Innsbrucku. Počasí bylo nádherné, červené sjezdovky téměř prázdné, fronty na lanovkách klasicky neexistující, prostě parádní den na lyžování. Na oběd germknödel, rakušáci sice neumí moc vařit (snad ještě řízek a gulášovou polévku), ale ten mega-knedlík se skořicí a mákem je prostě výborný 🙂

Nechal jsem si taky konečně přebrousit hrany lyží a zíral, co vlastně dokážou.

Loni jsme chtěli jet potřetí lyžovat do Alp, ale zima už byla tak dlouhá a nepříjemná, že jsme to nakonec na poslední chvíli změnili na Egypt. V únoru je tam 28°C, takže naprosto báječné počasí, a 5* hotely nejsou tak narvané jako jindy.

Letos to na Egypt bohužel nevypadá, tak aspoň pár fotek loňského sluníčka 🙂

Poslední dobou je často v médiích skloňována agresivita řidičů. Je to pravda, lidé jsou obecně frustrovaní z různých omezení na silnicích, všudypřítomných pomalých "ekologických" aut s pidi-motůrky a nesmyslných kontrol lékárniček. Frustrovaný řidič poté může chybovat.

Zamyslel jsem se nad tím, co by prospělo bezpečnosti provozu na našich silnicích a zde to je:

• zákaz použití zadních mlhovek - zadní mlhovky jsou nástroj, kterým se oslňují řidiči jedoucí za vámi, na autě tedy zjevně nemají co dělat; pokud je řidič přesto použije na dálnici a následně nevypne ani ve městě, bude to za 8 trestných bodů, mimo město 4 trestné body; nová auta budou vyráběna bez mlhovek
• záměrné zrychlování - pokud se chcete (nejčastěji s pražskou značkou) zařadit do kolony aut, mezi nimiž je dostatečná mezera, někteří přitroublí vesničané jedoucí do té doby "jako s hnojem" začnou najednou urputně zrychlovat "aby vám to ukázali"; 12 trestných bodů
• zavedení minimální povinné rychlosti - někteří lidé jsou příliš hloupí, pomalí a zmatení na to, aby byli schopni jezdit po silnicích rychle a efektivně, zdržují provoz a nejsou schopni reagovat na nenadále vzniklé situace, čímž způsobují zbytečnou frustraci u talentovaných řidičů; bude stanovena přiměřeně vysoká minimální rychlost, při bezdůvodně pomalejší jízdě bude hrozit 2 - 5 trestných bodů
• zákaz zpomalení či zastavení na prázdném kruhovém objezdu - zvláště vesniční řidiči jsou z kruhových objezdů zmateni a přestože široko daleko nic nejede, bezdůvodně brzdí, někteří dokonce před kruháčem i zastavují a zdržují provoz; 3 trestné body
• zákaz předčasného předjíždění - řada řidičů vyjíždí z pravého do levého pruhu třeba 300 metrů před vozidlem, které se chystají předjet, zbytečně tím blokují rychlejší auta jedoucí za nimi; 3 trestné body

Někteří lidé jezdí na kole i v zimě, mě to ale pod nějakých 5°C venku nebaví. Zkusil jsem před rokem cyklotrenažér od Tacx, konkrétně jde o model i-Magic a spokojenost (za dobré ceny je prodává třeba Štěrba).

Většina lidí má doma rotoped. Taky jsem jeden měl, ale za poslední 4 roky jsem na něm jel přesně třikrát. Rotoped je nuda a neznám jediného člověka, kterého by bavil. Tacx je pravý opak, je mimořádně zábavný.

Celé zařízení přitom vypadá velice jednoduše: