Kavárna

Osobně zastávám názor, že nová pravidla silničního provozu jsou naprosto tragická, je to jen další důkaz teroru zrůdných levicových poslanců proti občanům tohoto státu.

Představte si, že jedete ve 3 hodiny ráno po dálnici D1, nikde ani živáčka, máte dobré a rychlé auto, a tak na úseku kde je kvůli starým Škodovkám s vymlácenými tlumiči snížena z kopce rychlost na 100 km/h nebudete brzdit a necháte to na volnoběh rozjet na 150 km/h.

Podle principu, že na lidi je třeba přísnost, přijdete okamžitě, po tomto jednom přestupku, o řidičák.

Nebo si představte, že jdete s přítelkyní na večeři do dobré francouzské restaurace, k vynikajícímu jídlu si dáte i samozřejmou jednu sklenku vína (nikoliv láhev) a po dvouhodinové večeři Vás tyrani z dopravní policie zastaví, dají Vám dýchat, a opět přijdete o řidičák. Nebo jim zaplatíte polovinu svého měsíčního platu.. Vivat korupce!

Nikdo si neuvědomuje, jaká to může být pro dotyčného tragédie, ačkoliv takovýto člověk nikoho neohrozil a nedopustil se ničeho nebezpečného. Jen se místo policejních represí řídil zdravým rozumem. Vzhledem k odejmutí řidičského průkazu může následně onen člověk přijít o místo, o firmu, desítky lidí potom půjdou na dlažbu, následně se s postiženým rozvede manželka…

V USA, což je svobodná země, na rozdíl od komunistického Česka, se také dbá na dodržování dopravních předpisů, ale tresty nejsou pro lidi likvidační. Člověk, který několikrát překročí rychlost, ale nezpůsobí přitom žádnou nehodu, sice přijde o oprávnění řídit auto, ale ne na cesty do zaměstnání, k dítěti, k manželce. Američané nechtějí člověka zlikvidovat. Soudce může maximálně v tomto případě rozhodnout například o tom, že musíte prodat svůj supersporťák, pokud rychlost porušíte 10x.

Osobně se bojím toho, že od 1.7. 2006 bude na silnicích neuvěřitelné množstí havárií. Zkuste si jet po Praze a neustále sledovat tachometr, zda nejedete náhodou 53 km/h. Budete tak nervózní z toho neustálého sledování tachometru, že nebudete mít mysl na nic jiného. Pojedete „podle předpisů“, ale ve skutečnosti budete extrémně nebezpečný sobě i okolí. Rychlost nezabíjí. Zabíjí nepřiměřená rychlost. A pokud i taková městská policie dostane možnost měřit rychlost, všichni budou vystresovaně sledovat jen tachometr, nikoliv provoz a dopravní situaci kolem sebe. Tragédie…

Je to strašné, kam se zase posunujeme. Rudé zrůdy si kolem nás budou v obci stále jezdit rychlostí 100 km/h se zapnutým modrým majáčkem, a my všichni kolem budeme vystresovaní abychom náhodou nepoužili mozek a nepředjížděli rychlostí 53 km/h. A pokud náhodou jednou ročně uděláme ten strašný zločin, že pojedeme v obci o 1 km/h rychleji než je povoleno, třeba na 4-proudé výpadovce z Prahy, jsme všichni do 5 let bez řidičáku. Jediní lidé s řidičákem budou ti, co nejezdí, a řídit tudíž neumí. Jaká to parodie…

Rudá hovada Über Alles!

Jak je jistě všem řidičům známo, od 1.7. 2006 začíná platit nový bodový systém (tzv. „dvanáct a dost“) pro postihování přestupků na silnicích. Osobně si nemyslím, že je nějak zvlášť dobře navržen, například získat 2 body za jízdu 51 km/h v obci při takto úžasně rychlém předjíždění na čtyřproudové výpadovce z Prahy je jednoduše řečeno vyděračské, nicméně, reálné. Policie hlídá zásadně místa, kde se hodně vybere, nikoliv nebezpečná místa.

Také se mi nelíbí postihy za „špatné parkování“, což je v centru Prahy norma, se kterou se prostě nedá nic dělat, jedině postavit více podzemních parkovišť. Řidič je v tom často nevinně, vina padá na hlavu magistrátu.

Moc fajn je naopak povinnost mít pro děti autosedačku (někteří rodiče jsou dětští skoro-vrazi, takže na to je opravdu potřeba v ČR paragraf), a povinnost pořád svítit. Ono nakonec většina aut svítí i v létě už dnes, ale ne všechny, a pokud se mezi nimi objeví jedno neosvícené, je potom téměř neviditelné. Opět, za nesvícení budou body. Nechal jsem si tedy do auta namontovat takovou malou krabičku, která mi zapíná automaticky světla po nastartování motoru (i s prací to vyjde jen na cca 1.000 Kč), protože nechci dostávat body za to, že ve spěchu vyjedu z garáže a zapomenu v parném a slunečném dni rozsvítit. Výborné je také zakázání telefonujících magorů držících v ruce telefon.

Celkově je nový zákon hodně sporný, bezesporu přispěje k extrémní korupci, policejní šikaně a represím, ale také snad mírně zklidní řidiče na silnicích. Nicméně, jsem skeptický v tom, zda bude na silnici méně mrtvých. Lidé, co neumí jezdit a havarují, většinou nejsou ti, co mírně zvýší rychlost či špatně zaparkují. Jsou to lidé, co zmateně předjíždějí, nebo jedou příliš pomalu a blokují dopravu, nenadále mění směr bez ukázání, ale nikoliv ti lidé, kteří někde na 10 minut „špatně“ zaparkují v modré zóně, protože kolem není nikde normální placené parkoviště či předjíždějí ukrutnou rychlostí 51 km/h.

Můžeme se tedy těšit především na neustále se zvyšující míru korupce. Děkujme za toto našim socialistickým zákonodárcům…

Když jsem před měsícem testoval iPod Video 60GB, jediné na co jsem si mírně stěžoval byly omezené možnosti originálního Apple software (firmware) na tomto přehrávači. Doba ale pokročila a RockBox dospěl do stádia, kdy nejen nahradil veškeré funkce originálního firmware, ale rovněž řadu nových možností přidává.

Co RockBox umí?

• podpora pro přehrávání AAC, AC3, MP3, MPC, OGG Vorbis, FLAC, WAV, APE, MPEG4 Lossless, RealAudio a další kodeky,
• možnost procházet Vaši hudební sbírku pomocí ID3 tagů (jako Apple firmware) nebo pomocí adresářů organizovaných dle Vašich preferencí,
• podpora pro skiny, aka vzhledy,
• podpora pro pluginy (takže si můžete zahrát třeba Doom, Bubbles, Šachy, a řadu dalších špičkových her),
• uživatelsky nastavitelný ekvalizér,
• mezi skladbami není odporná několika-sekundová mezera,
• možnost nastavit velikost paměti proti otřesu,
• obrovské možnosti konfigurace.

RockBox - ukázka přehrávání písničky

Když jsem recenzoval iPod Video 60GB, měl jsem k němu jen poměrně obyčejná Koss Spark Plug sluchátka (a podprůměrná Apple sluchátka). Nicméně nyní mám k dispozici Shure E5c v ceně $549 (cca 13.000 Kč, ale dají se sehnat na Amazon.com podstatně levněji, už za $377 nová). S těmito sluchátky se cena dříve recenzovaného iPodu sice skoro zdvojnásobí, ale jeho zvukový projev vypadá naprosto jinak, a to excelentně.

Shure E5c jsou totiž zázračná dvoupásmová sluchátka o hmotnosti pouhých 30 gramů, kdy každé miniaturní sluchátko obsahuje dva měniče, jeden z nich je zaměřen na basy a jeden na výšky. Zatímco u klasických sluchátek se výrobce musí rozhodnout zda bude preferovat výšky nebo basy (takový Koss typicky preferuje basy a nezvládá výšky, i proto je jeho volba hodně kompromisní), u Shure E5c prostě jeden měnič basuje a druhý si zpívá fistulkou.

Poslech na těchto sluchátkách je neuvěřitelně hebký, jásavý, průzračný, čistý, přesný, detailní.

„In-ear“ sluchátka jsou vůbec něco velice osobního a emotivního. Svět pro Vás přestává existovat, slyšíte jen hudbu kolem Vás, respektive, přímo ve Vaší hlavě. Lenka Dusilová se usídlí ve Vašem mozku a analyticky přesně podává veškeré detaily toho, co umí. Vyrovnané je celé frekvenční spektrum, od nejhlubších basů až po „neslyšitelné“ výšky.

Jsem na kvalitu audia velice náročný, a kombinaci iPod Video 60GB + Shure E5c bych si byl schopen doporučit i sám sobě. 🙂

s Shure E5c hraje iPod opravdu excelentně

Apple iPod je pojmem. Během pár let se slovo iPod stalo téměř synonymem pro MP3 přehrávač, a to zejména v USA. Poslední a zatím nejlepší verzí iPodu je iPod Video 60GB, v ceně 14.600 Kč. Kromě hudby je tento iPod páté generace schopen přehrávat i video v rozlišení 320 x 240 pixelů.

Upozornění: tato recenze nebude ovšem iPod jen chválit, ale zcela záměrně se seriózně podívá i na jeho chyby a nedostatky. Pokud iPod milujete, je možné, že se Vám popis nejen jeho předností, ale i nedostatků, nebude nelíbit.

Co dostanete v balení iPod Video 60GB?

S iPod Video 60GB si domů přinesete miniaturní papírovou krabičku, v níž je elegantně zabalen samotný bílý iPod (prodává se i jeho černá verze, vypadá ještě exkluzivněji než bílá), semišový obal (který se během týdne ovšem zašpiní k nepoužitelnosti), USB datový/nabíjecí kabel a samozřejmě bílá sluchátka (bílá sluchátka bohužel naleznete i u černého iPodu).

Za 14.600 Kč je to nicméně poměrně chudá výbava.

příslušenství dodávané k iPod Video 60GB je poněkud střídmé

Půjčil jsem si v pátek od kamarádky iPod 60GB. Uvažuji o tom, že bych si iPod Video 60GB nebo Creative Zen Vision:M 30GB nebo iAudio X5 60GB zakoupil, a přestože Apple zrovna nemiluji, chtěl jsem prozkoumat, jak se iPod již páté generace povedl. Zatím jsem měl osobní zkušenosti jen se „starým“ iPodem s černobílým displejem.

iPod Video 60GB - pozitiva

• iPod má stále geniální ovládání. Tečka. Konkurence se na toto ovládání jen těžko dotahuje (i když Creative je hodně blízko), většinou musíte udělat pro stejné úkony více stisků tlačítek (či kroužení palcem po obvodu kruhu).
• Přehrávač je opravdu moc pěkně proveden, otázkou ale je, jak toto provedení bude trvanlivé.
• USB Mass Storage je pro datové soubory (nikoliv ale pro hudbu) zcela bez problému podporován pro Windows, Linux i Mac OS X, na rozdíl od starších modelů již není nutné nastavovat poměr mezi hudbou a datovou částí, ale veškerá hudbou nepoužitá část se dá využít na uložení dat přes UMS (například v Total Commanderu).
• Nemám rád iTunes, ale WinAmp 5.2 či MediaMonkey s iPodem bez problémů pracuje a synchronizuje písničky, jejich poslední verze dokonce obsahují plugin pro iPod už integrovaný v základní instalaci.
• Interní disk je velice slušně rychlý, upload dat jede zhruba rychlostí 16 MB/s.
• Existuje spousta doplňků pro iPod, a to nejen „značkových“ od Apple. Solidní je například line-out výstup pro napojení na Vaše autorádio.
• Kapacita 60GB je brutální, konečně použitelná „diskotéka“. Majitelé přehrávačů s méně než 10-20GB naprosto netuší o co přicházejí, přehrávač s menší kapacitou je pouze srandovní hračka.

Vánoce jsou skoro tady a je tedy čas popřemýšlet, co si pro sebe tento rok koupit a čím udělat sám sobě radost. Loni jsem měl pár tipů a letos přicházím samozřejmě s novými.

Co si koupit pro sebe (a stojí to pár korun)?

Přestože je v Praze zjevně víc aut než domorodců, jezdí se tu docela dobře. Pražáci totiž umí řídit. Jsem typ člověka, který si dokáže zvyknout na to, že na Legerově, Barrandovském mostě či Milady Horákové je věčná zácpa, která mírně opadá jen ve dvě hodiny po půlnoci, ale nejsem schopen tolerovat neefektivitu a nadutost.

Abych to blíže vysvětlil. Pražáky nouze naučila jezdit (v rámci předpisů) rychle, efektivně a přitom ohleduplně k ostatním. Když chci z ulice Politických vězňů vyjet nahoru ke Svobodné Evropě, a poté nahoru na Vinohradskou, musím tak během 30 metrů překonat 4 plné pruhy a vjet do pátého, odbočovacího. Bez tolerance a mírné drzosti se to neobejde, nutno říci, že pokud je v autě za mnou Pražák, člověka vždy pustí. Pražáci si prostě vypěstovali toleranci a vědí, že když pustí on dnes mě, já pustím zítra jeho.

Když bych si něco podobného zkusil na nějaké vesnici, třeba v Brně, odměnou bude jen nečekané zrychlení onoho vesničana, který se tak pokouší sobecky zvýšit vlastní sebevědomí. Pokud ale takový vesničan jezdí delší dobu v Praze, stane se také více tolerantním. Prostředí člověka formuje.

Druhá věc, která vesničana z Brna v Praze zaskočí je rychlost a hlavně efektivita, se kterou se jezdí. Je zcela běžné, že na vesničana bude troubit auto, protože stojí za někým s 5 metrovým rozestupem, a to je moc, stačí přece jeden, maximálně jeden a půl, metru. Stejné je to při rozjezdu, pokud se já rozjedu, další auto za mnou následuje v těsném dvoumetrovém závěsu. Pokud je za mnou Brňák, vznikne tam 50 metrová proluka a na zelenou projede ani ne polovina aut, protože Brňák slovo efektivita nezná, a až uvidí, že já jedu, začne teprve hledat šaltrpáku. Zácpa se zvětší a lidé jsou naštvaní, že přijedou později domů.

Jezdím vcelku pravidelně do práce metrem. Mám to z domu jen 200 metrů na nejbližší vlez do díry, poté jedu 4 zastávky, a následně 50 metrů do kanceláře. Vlastně jezdím autem jen tehdy, když mám přes den nějaké meetingy mimo centrum Prahy, tedy kam se nedá dojít pěšky, popřípadě by to tam taxíkem trvalo věčnost. Mám prostě metro na přepravu po Praze docela rád, je to rychlejší než stát s autem na ucpané Legerově.

Dnes jsem natrefil na dva bodré moravské manžele, paní nese velkou klec se slepicí, pán velký lodní kufr. Seděli na troj-sedadle, a když jsem se vedle nich postavil, paní si dala slepici na klín, a vlídně mě pozvala, ať si sednu. Nešlo odmítnout. S typickým moravským přízvukem, nehraným úsměvem a s dobrou náladou jsem byl poté vyzpovídán kam jedu, a co tam budu dělat, a bylo mi sděleno, že vezou slepici na Opatov sestřenici.

Nevím vlastně proč, ale mám z toho mini-setkání moc dobrou náladu. Dva dobrosrdeční vesničané oproti nemluvnému pražskému zbytku, řešícímu ve vlastní hlavě svoje problémy a ignorující okolí, popřípadě poslouchající hudbu z MP3 přehrávačů.

Chtěl bych ty vesničany zase někdy potkat.

Před pár dny mi na jednom zimním kabátu, který jsem si koupil v Amsterodamu, upadl knoflík. Kabát je to starý asi 5 let, ale já k němu mám téměř citový vztah, je to vojenský černý mariňácký model, a prožil se mnou neuvěřitelné věci. Podíval se po celé Evropě, byl v Asii, Jižní Americe i v Africe. Mohl bych jít a koupit si jiný černý kabát vojenského střihu, ale nebylo by to prostě ono.

Tak jsem vyrazil po Praze zakoupit knoflík, jehlu a niť. Vím přesně kde prodávají libovolnou značku módního oblečení, poslední model telefonu, nejnovější grafickou kartu, ale u knoflíku jsem byl bezradný. Když jsem se v prvním obchodě ptal na jehlu a niť, případně na mohutný námořní knoflík, dívali se na mě jako na bezdomovce. Když jsem v desátém obchodě zažil desátý pohrdavý pohled následovaný větou „To my tady nevedeme (vypadněte!)“, pochopil jsem, že v centru Prahy běžné věci neexistují. Žijí tu pouze lidé, kteří po upadnutí knoflíku kabát vyhodí a koupí si nový, tedy takový kabát, který má zatím všechny knoflíky.

Druhá příhoda je podobná. Dnes mi z Asie od jednoho kamaráda došla várka DVD, samozřejmě ale nic pro „Region 2“. A protože můj DVD-přehrávač přehrává jen „Region 2“, dostal jsem nápad přehrát si ona DVD na počítači (s pomocí AnyDVD), a počítač propojit s televizí. Karta NVIDIA 7800GTX má vynikající VIVO chip (o třídu lepší než ATI), stačilo tedy sehnat S-Video kabel.

Nicméně, i koupě S-Video kabelu v Praze je v sobotu nadlidský úkol. V Kotvě si koupíte televizi, pračku či video, ale kabel už ne. Na Jindřišské mají v sobotu zavřeno. Na Václaváku prodávají jen hadry, hudbu a cetky pro turisty. Sony prodejna Na Příkopech je už dávno zavřená. Datart na Národní poslední S-Video kabel před hodinou prodal. Nakonec jsem ze zoufalství zalezl na Národní do Tesca a tam se na mě usmívala hromada S-Video kabelů, jeden dokonce v neuvěřitelné délce 20 metrů. Tesco je na celé Praze 1 jediný normální obchod. Dokonce zde měli jehlu a niť.

Jsem spokojen, už nebudu muset obcházet desítky obchodů a připadat si jako doprošující se bezdomovec. Díky, Tesco!