Společnost a politika » MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Některé starší ženské trpí hromadou komplexů a zbytečně zduřelým sebevědomím. Dnes jsem kupoval nějaké náplně do tiskárny a pár dalších věcí, přede mnou dva lidé, tak pár minut čekám, a za mnou tlustá padesátiletá ženská s nějakým obrázkem.

Když přišla řada na mě, zeptala se "Můžete mě pustit před sebe, mám jen toto?", ukazujíc oxeroxovanou napodobeninu slavného obrazu. Nechápal jsem. Proč bych to měl proboha dělat? Já vím, působím na lidi mimořádně sympatickým dojmem, tak nabývají pocitu, že prosbě bude předem vyhověno… Nebo proto, že pocit vlastní důležitosti u některých starých ženských dosahuje kolosálních rozměrů? Neměla u sebe vřískající nemluvně, rozteklou zmrzlinu, ani nebyla těhotná. Jen nechtěla čekat (kdyby opravdu někam životně kriticky spěchala, nebude kupovat a dlouho vybírat obrázek). Odpověděl jsem jí jednoduše „Ne“, ale protože vrhala neuvěřitelně nechápavý pohled, tak jsem dodal "Obávám se, že můj čas je rozhodně dražší než váš…".

Nepochopila to. Typické nízké IQ, její reakce byla "Tady nejde o to, že to máte dražší (to zboží), ale já spěchám!!!".

Začínal jsem se bavit, čekajíce na autorizaci karty…

Zjevně nechápe koncept ceny času. Její čas bude bezcenný. No nic, chtěl jsem jí trošku usadit, protože se začínala tvářit velice nasupeně, a pravil jsem, pomalým a mentorským hlasem, "Nemluvil jsem přece o ceně kupovaného zboží, ale o ceně času. Osobně si účtuji za hodinu své práce klientům 1.500 Kč plus DPH, kolik si účtujete vy? 50 Kč? Také spěchám, a když vás pustím, přijdu a mnohem více peněz než vy. Proč bych to měl tedy udělat?".

Hromada blesků, hrom a oheň, nenávistně na mě zírá už nejen ona ženština, ale i prodavačka (také padesátnice). Ten "hrubián" si dovolí nejen nepustit spěchající "dámu", ale navíc má třicetkrát vyšší plat! Kde je nějaká spravedlnost?! Komunismus na něj, srovnat do latě, zavřít, zničit, zlikvidovat!

Psát si blog je především o zábavě a utřídění si myšlenek. Normální (lenošný) člověk je zásadně jen a pouze pasivní čtenář, shlédne, nepochopí a zapomene, člověk publikující ovšem informace sbírá i proto, aby jim dal nějakou formu, pochopil je, našel si více názorů, utřídil je, a napsal je případně na svůj web. Blogování je prostě přínosné pro vzdělání a rozvoj člověka.

Psát si blog je rovněž zásadně rozdílné od běžné novinařiny. Psát pro celostátní deník typu MF DNES (tímto zdravím jednoho nejmenovaného redaktora,  s nímž jsem si dnes příjemně popovídal) je zásadně odlišné než psát pro omezenou skupinku 10.000 čtenářů denně. V celostátním deníku musí člověk psát průměrné názory a trefit se do vkusu průměrného čtenáře.

Na blogu si ovšem může člověk psát co chce a pro koho chce, může se zaměřit klidně na 1% skupinku géniů či 10% IT vzdělaných lidí a ignorovat to, že 90% průměrných lidí článek nepochopí. Kdyby to samé udělal redaktor masového média, bude vyhozen. Průměrní čtenáři  by redakci bombardovali negativními  reakcemi, a to nikoliv proto, že by článek nebyl pravdivý, ale protože by neodpovídal "běžné" či "průměrné" pravdě (vnímané realitě) lidí s IQ kolem 100.

jste-li génius, 99% lidí vám pravděpodobně občas nebude rozumět

Dnes jsem se trošku rozhlížel jaká česká hudba je ke stažení (http) dostupná pomocí běžného hledání na Google.com, a zajímavé je, že většina této volně přístupné české "hudby" je k dispozici v "úžasném" bitrate 128kbps. Tento bitrate byl používán jen nejhoršími amatéry v dřevních dobách rozvoje MP3 formátu, a nenabízí nic jiného než náhodný šum.

Podoba 128kbps MP3 s originálem na CD je v podstatě nulová.

Nicméně, přesto takováto nahrávka může pro někoho sloužit jako "sample", člověk si ji stáhne, něco málo z toho šumu vydedukuje, a následně si jde koupit CD aby pochopil, o co se opravdu jedná. Nevím jak jinak si toto vyložit, pokud snad již někdo něco ripuje z CD, použije minimálně lame a VBR s -V0 --VBR-NEW, což se dá poslouchat (je to lepší než 320kbps CBR), nebo rovnou a ideálně FLAC či WMA Losseless (nejlepší formát pro archivaci CD).

Skoro se domnívám, že šum ve formě 128kbps dávají na internet záměrně samotné nahrávací společnosti jako demo-ukázky skladeb.

Moje vlastní sbírka hudby na počítači není příliš rozsáhlá, jedná se asi o 10.000 skladeb, zbývá mi stále řada originálních CD a LP k ripování (ale není čas), nicméně, všechny skladby ripované či legálně stažené jsou v minimálním bitrate 256kbps (nenáročný hip-hop), náročnější věci zásadně v WMA Lossless kodeku (tedy bitově identické originálnímu CD).

Pro ripování ze svých vlastních CD používám dbPowerAmp, úžasný nástroj umožňující rovněž převody například z FLACu do WMA Losseless, a pro správu ID3 tagů stažených skladeb zase Tag&Rename.

"Šum" ve formě 128kbps nevlastním a nikdy bych si jej nepouštěl.

Nemyslím si, že pubescenti, byť s plastovými repráčky za 300 Kč, nepoznají rozdíl mezi 128kbps a WMA Losseless. Ovšem pokud to na internet nedávají přímo nahrávací společnosti, tak je zde vidět zaostalost ČR, narazit na ¨128kbps "šum" ve formě zahraniční kapely se mi nepodařilo.

Windows Media Player 11

Myslím si, že Putin a jeho raketový test (je vidět, že Rusko poslední roky jen zbrojí a zbrojí, test nové rakety a jeho příprava není záležitostí týdne) je nejlepší argument pro přiklonění se k USA a okamžitému schválení stavbě radaru. Rusové nás již jednou obsadili, v roce 1968, a opravdu nemám chuť se pod nadvládu post-komunistického diktátorského Ruska dostat podruhé.

Kdo ustoupí, prohraje, pokud se jasně nepřikloníme k demokratické Americe, bude zde možná velice brzo zase mráz z Kremlu :-(

Čeští komunisté a další vrazi se musí již teď radovat a tetelit blahem…

To, že jsou lepší než Češi, je, v nějaké rovině, určitě pravda. Ve které? V zaměstnání. A jsou lepší o hodně… Měl jsem tu možnost řídit desítky lidí v softwarových firmách v Čechách i v USA, a ty rozdíly jsou tak markantní, že je mi teď z řady místních zaměstnanců až .. nedobře ;) Jedná se pouze o moje zkušenosti, nic objektivního, takže mě za tento názor nekamenujte, Vaše zkušenost se může, rozhodně, lišit. A pokud ano, tak mě zajímá proč!

V Česku jsem dříve pracoval jako šéf firmy (dnes jako CTO pro jejího „následovníka“), která tvořila software pro obchodování v reálném čase na zhruba deseti světových burzách, a to v USA (Nasdaq, NYSE, Amex, Island, Arca a OTC-BB), potom v Londýně, Amsterodamu, Paříži a domácí Praze. Top technologie, top segment trhu. Motivovat ovšem místní lidi, i pro takto zajímavý projekt, typicky vysokoškoláky z Matfyzu, popřípadě z (Č)VUT, není až tak snadné. Přestože se mi podařilo dosáhnout nulové fluktuace zaměstnanců během 2 let řízení firmy (!), bylo to dosti často za vysokou cenu.

Typický „domácí“ zaměstnanec je stále, díky místní (post)-komunistické, i celo-evropské silně sociální tradici, zvyklý na sociální jistoty. Tato sociální jistota je pro něho největší odměnou, zaměstnavatel mu ji musí zaručit, bez ohledu na náklady, a on ji poté pobírá, bez ohledu na výsledky jeho práce. To je alespoň mínění řadového zaměstnance. Řadový zaměstnanec se vůbec nezajímá o výkon celé firmy, ani o svůj výkon, o to, jak je jeho práce smysluplná, není schopen ani bez reptání absorbovat to, že by jeho výkon měl být pravidelně hodnocen a podle toho určována jeho mzda. Stále je v něm silně zakořeněno, že tím, že on přijal pracovní nabídku, je zaměstnavatel povinen se o něj postarat, a to ve všem. Trochu to přeháním, ale pokud šéf firmy přistupuje ke svým zaměstnancům s tímto axiomem v hlavě, nemůže nic zkazit. V Česku právě naopak.

Rusové vyhráli dnes 4:0 naprosto zaslouženě. Český hokej se plíží po zemi, je neinovativní, neaktivní, má nepřesné přihrávky, bojí se. Problém českého hokeje ale nejsou jen hráči, ale i trenér bez charisma, Hadamczik. Řada hráčů nenastoupila pouze kvůli němu, a ten zbytek zjevně nedokázal motivovat.

Hadamczik není vůdce, nemá zkušenosti, aby team vyburcoval k absolutnímu výkonu. Pokud se vyhrává, na trenéra se snadno zapomíná, ale právě MS 2007 dávají jasně najevo jak klíčová osobnost trenér je, a jak je špatné, když není schopen mužstvo motivovat.

Prohra s Německem, tragická třetí třetina s Kanadou, špatný zápas se Slovenskem, to vše je hodno mužstva typu Itálie, a ne hokejové kdysi-velmoci. Češi prostě hrají letos špatný hokej a po zásluze vypadli.

Každopádně přeji Slovákům ať zítra neletí stejným letadlem s námi ;-)

Jaký smysl má nařízení, které 50% lidí porušuje? Jsou zde úředníci "pro lidi", nebo to jsou neomezení vládci, jejichž hlavním smyslem existence je tyranizovat lidi a vydělávat tak pro sebe bonusy na platech? Je normální, že nás tyranizují lidé, které platíme ze svých daní? V případě kamer sledujících rychlost v Praze je to zjevně ta druhá varianta. Teror proti lidem.

Již pár měsíců fungují na hlavních výpadovkách z Prahy / příjezdech do Prahy kamerové systémy. Jedná se téměř výhradně o rovné osmiproudé (2x 4 pruhy na každý směr) vozovky bez přechodů pro chodce v lepší kvalitě než běžná dálnice. Přesto je na těchto úsecích na okrajích Prahy stanoveno omezení rychlosti na 80/70/50 km/h.

50% řidičů toto omezení nedodržuje, protože nejsou (na rozdíl od některých lidí na Magistrátu) idioti, a chápou, že řidič má především přizpůsobovat rychlost povaze a stavu vozovky a aktuálnímu provozu, a ne dementnímu teroru Magistrátu. Jezdit bezpečně rozhodně neznamená neustále sledovat tachometr, právě naopak. Cedulová rychlost není to samé co bezpečná rychlost, záleží na stavu vozovky, hustotě provozu, denní době, počasí a dalších okolnostech. Někdy může být bezpečnější zrychlit o 20km/h než blokovat provoz… Jenže cedulovou rychlost je snadné měřit, přestože nemá nic společného s bezpečností, a sytit tím městskou kasu.

Problém se sledováním rychlosti v Praze začíná narůstat do obludných rozměrů. V rámci bezpečného předjíždění jedete na osmiproudé vozovce bez přechodů 85 km/h namísto "vynucených" 80 km/h, projedete tam v jednom týdnu 3x, a jste nejen o pár desítek tisíc Kč chudší, ale také přijdete o řidičský průkaz. S bezpečností na silnicích to přitom nemá naprosto nic společného, je to jen teror proti lidem.

Magistrát hlavního města Prahy se prostě rozhodl desítky tisíc lidí zlikvidovat (toto jsou údaje jen pro jeden radar za 2 měsíce, po celé Praze to budou stovky tisíc lidí). Nepřipravil pro ně sice koncentrační tábory, ale něco podobného. Za triviální smyšlené přestupky jim odebere řidičák, a tím třeba zlikviduje jejich živnost, možnost styku s rodinou, a to bez náhrady. Může za to ČSSD, která takto striktní teror zavedla do zákona, a ODS, která jej v Praze uplatňuje v praxi.

Vesničané jsou na tom mnohem lépe… Nikdo je (zatím?) neterorizuje.

Místa státního teroru v Praze

Česká pošta na Praze 1 je katastrofa. Tedy, abych to upřesnil, Česká pošta na Praze 1 v ulici Hybernská je katastrofa. To jsou ti, co mi (ne)doručují balíky. Pak je také Česká pošta na Praze 1 v ulici Jindřišská, zde mi pro změnu skutečně spolehlivě doručují doporučené dopisy, a na ně si nemohu stěžovat.

Není to prostě o České poště jako celku, ale o konkrétních lidech. Možná by šlo napsat, že "málo placení lidé jsou jako zaměstnanci katastrofa (v kterékoliv firmě, natož státní)". Doručovat balíky za 20 Kč a dopisy za 10 Kč prostě není žádný med. DHL to samé dělá za 1.000 Kč, a podle toho to (lépe) vypadá.

Jsou pošty fungující a nefungující. Moje máma, shodou okolností, dělá vedoucí České pošty v jednom moravském městečku, plus se starají o nějakou tu desítku vesnic kolem. Je to menší pošta, zaměstnanci se dají uhlídat, funguje to. Praha 1 / Jindřišská je zase jakási "prestižní" pošta, zjevně zde nepřijímají každého, a také to funguje.

Uvedená Hybernská je naopak děs a hrůza. Dnes jsem tam byl pro jeden balíček, odeslaný minulý týden v pondělí, fronta až ven, jakýsi "vedoucí" tam komusi vulgárně nadával, jedna pracovnice vydává balíčky a 3 tam pobíhají jako tlusté slépky za zobem, ignorujíc postávající frontu, a nic nedělají. Balíček do Prahy dorazil už ve středu minulý týden, ale poté se pár dní jaksi nikdo neuráčil jej rozvést…

Je to prostě o lidech. Pracovat na poměrně náročném (alespoň na nervy) místě za 15.000 Kč hrubého měsíčně je hodně špatná motivace. Když se k tomu přidá ještě špatný vedoucí, případně chřipková epidemie, je to katastrofa.

Jediná cesta, jak to zlepšit, je samozřejmě privatizace a konkurence. Tam, kde má člověk de-facto jen jedinou možnost pro cenově rozumné zaslání balíčku (PPL a další nepočítám, v řadě ohledů jsou mnohem horší než Česká pošta) se prostě vždy najdou pobočky které fungují skvěle, a které nefungují de-facto vůbec. Stát je nejhorší majitel, ze všech možných "správců", státní podniky z principu nemohou fungovat efektivněji a lépe než soukromá firma, kde jsou lidé zainteresovaní na výsledcích.

Nemá smysl nadávat na Českou poštu. Smysl má nadávat socialistické vládě, která státní podniky 8 let konzervovala a ponechala si nad nimi 100% moc a kontrolu.

Tereza Pergnerová, pro hodně lidí sporná až negativní osoba („ta feťačka!“). Na jednu stranu toho strašně moc dokázala, na druhou stranu toho ale ještě více pokazila.

Osobně mám Terezu rád, a to nejenom proto, že je jako současná moderátorka VyVolených skutečně vynikající, řádově lepší než moderátor konkurenční reality-show Leoš Mareš. Hlavní důvod spočívá v tom, že to není obyčejná průměrná lenošná husa, jako drtivá většina lidí kolem. Nemám rád ty obyčejné průměrné lidi s obyčejným životem, kteří jsou celý život „ctnostní“ a bez jediného zaškobrtnutí, a zásadově odsuzují ostatní, co nějaký ten problém mají.

Tito lidé jsou totiž „ctností“ jen proto, že nestáli nikdy proti žádné skutečné výzvě. Nic velkého nikdy nedělali a nedokázali. Nic ve skutečnosti neumí. Nic neprožili a neprožijí. Prostě nudné masy.

Je nesmírně jednoduché nic nepokazit, pokud nic neděláte a nemáte kolem sebe žádná pokušení. Je skutečně snadné být „ctnostný“, pokud jste chlap, který ráno vstane, jde do fabriky, odpoledne si dá v hospodě 3 piva, a večer kouká na TV NOVA. A opakuje to desítky let po sobě. Nic víc nedělá. Je stejně tak snadné být „ctnostná“, pokud jste ženská, o kterou se do jejích 25 let starají rodiče, než vystuduje, potom se vdá, má pár dětí, a stará se o ni zase manžel.

Tito lidé nic neumí, nic nedokázali, ale přitom často jsou schopni mimořádně nenávistně odsuzovat jiné lidi, kteří konají, jednají a riskují, občas dobře, občas špatně. Živoucí mrtvola kritizující skutečný život?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Je to tedy dobrý člověk, ne?

O víkendu jsem zašel do kina na nový český film Obsluhoval jsem anglického krále. Jsem z něj nadšen, je to zřejmě jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Nezapomenutelné (a do budoucna zcela jistě kultovní) hlášky jako "A: Vy idiote, jak to tak víte? B: Mám řád od habešského císaře…" či "A: 15 miliónů? Tak to máte za 15 let" jen podkreslují vynikající filmové zpracování v režii Jiřího Menzela, opravdu úžasné herce, a samozřejmě nesmrtelný originální námět od Bohumila Hrabala. "Obsluhoval jsem anglického krále" je, dle mého mínění, vrchol jeho tvorby.

Film se, z větší části, line v duchu "všichni bohatí lidé jsou příjemní, to jen chudí jsou nerudní a nervózní", tedy něco pro Česko velice netypického a navýsost buržoazního, a přitom tak pravdivého. Je to fakt, všechny bohaté lidi co znám, považuji za špičku i v jejich lidském chování. Místo neustálého stresu se věnují prospěšným činnostem, jsou veselí, hodní, laskaví a celkově u všech oblíbení. Umí žít.

Jan Dítě, hlavní hrdina filmu, se chce také stát bohatým a příjemným. A povede se mu to, alespoň do doby, než přijdou komunisté, a zavřou jej na 15 let do pracovního lágru, společně s dalšími "znárodněnými" milionáři. Po propuštění z lágru přichází do pohraničí, a vzpomíná na svoje "mladá léta", a jak se (ne)mění jeho pohled na svět, i svět kolem něj. Film tak postupuje ve dvou rovinách, i když ta "mladá" je filmově nejdůležitější.

Pokud chcete jít v lednu na jediný film, měl by to být právě "Obsluhoval jsem anglického krále". Nenechte si jej ujít, a to na velkém plátně kina a s dobrým zvukem. Je to krásná vzpomínka na staré dobré buržoazní časy… :-)