Můžete mě pustit?

Některé starší ženské trpí hromadou komplexů a zbytečně zduřelým sebevědomím. Dnes jsem kupoval nějaké náplně do tiskárny a pár dalších věcí, přede mnou dva lidé, tak pár minut čekám, a za mnou tlustá padesátiletá ženská s nějakým obrázkem.

Když přišla řada na mě, zeptala se "Můžete mě pustit před sebe, mám jen toto?", ukazujíc oxeroxovanou napodobeninu slavného obrazu. Nechápal jsem. Proč bych to měl proboha dělat? Já vím, působím na lidi mimořádně sympatickým dojmem, tak nabývají pocitu, že prosbě bude předem vyhověno… Nebo proto, že pocit vlastní důležitosti u některých starých ženských dosahuje kolosálních rozměrů? Neměla u sebe vřískající nemluvně, rozteklou zmrzlinu, ani nebyla těhotná. Jen nechtěla čekat (kdyby opravdu někam životně kriticky spěchala, nebude kupovat a dlouho vybírat obrázek). Odpověděl jsem jí jednoduše „Ne“, ale protože vrhala neuvěřitelně nechápavý pohled, tak jsem dodal "Obávám se, že můj čas je rozhodně dražší než váš…".

Nepochopila to. Typické nízké IQ, její reakce byla "Tady nejde o to, že to máte dražší (to zboží), ale já spěchám!!!".

Začínal jsem se bavit, čekajíce na autorizaci karty…

Zjevně nechápe koncept ceny času. Její čas bude bezcenný. No nic, chtěl jsem jí trošku usadit, protože se začínala tvářit velice nasupeně, a pravil jsem, pomalým a mentorským hlasem, "Nemluvil jsem přece o ceně kupovaného zboží, ale o ceně času. Osobně si účtuji za hodinu své práce klientům 1.500 Kč plus DPH, kolik si účtujete vy? 50 Kč? Také spěchám, a když vás pustím, přijdu a mnohem více peněz než vy. Proč bych to měl tedy udělat?".

Hromada blesků, hrom a oheň, nenávistně na mě zírá už nejen ona ženština, ale i prodavačka (také padesátnice). Ten "hrubián" si dovolí nejen nepustit spěchající "dámu", ale navíc má třicetkrát vyšší plat! Kde je nějaká spravedlnost?! Komunismus na něj, srovnat do latě, zavřít, zničit, zlikvidovat!