Američané jsou lepší! Bohužel…

To, že jsou lepší než Češi, je, v nějaké rovině, určitě pravda. Ve které? V zaměstnání. A jsou lepší o hodně… Měl jsem tu možnost řídit desítky lidí v softwarových firmách v Čechách i v USA, a ty rozdíly jsou tak markantní, že je mi teď z řady místních zaměstnanců až .. nedobře ;) Jedná se pouze o moje zkušenosti, nic objektivního, takže mě za tento názor nekamenujte, Vaše zkušenost se může, rozhodně, lišit. A pokud ano, tak mě zajímá proč!

V Česku jsem dříve pracoval jako šéf firmy (dnes jako CTO pro jejího „následovníka“), která tvořila software pro obchodování v reálném čase na zhruba deseti světových burzách, a to v USA (Nasdaq, NYSE, Amex, Island, Arca a OTC-BB), potom v Londýně, Amsterodamu, Paříži a domácí Praze. Top technologie, top segment trhu. Motivovat ovšem místní lidi, i pro takto zajímavý projekt, typicky vysokoškoláky z Matfyzu, popřípadě z (Č)VUT, není až tak snadné. Přestože se mi podařilo dosáhnout nulové fluktuace zaměstnanců během 2 let řízení firmy (!), bylo to dosti často za vysokou cenu.

Typický „domácí“ zaměstnanec je stále, díky místní (post)-komunistické, i celo-evropské silně sociální tradici, zvyklý na sociální jistoty. Tato sociální jistota je pro něho největší odměnou, zaměstnavatel mu ji musí zaručit, bez ohledu na náklady, a on ji poté pobírá, bez ohledu na výsledky jeho práce. To je alespoň mínění řadového zaměstnance. Řadový zaměstnanec se vůbec nezajímá o výkon celé firmy, ani o svůj výkon, o to, jak je jeho práce smysluplná, není schopen ani bez reptání absorbovat to, že by jeho výkon měl být pravidelně hodnocen a podle toho určována jeho mzda. Stále je v něm silně zakořeněno, že tím, že on přijal pracovní nabídku, je zaměstnavatel povinen se o něj postarat, a to ve všem. Trochu to přeháním, ale pokud šéf firmy přistupuje ke svým zaměstnancům s tímto axiomem v hlavě, nemůže nic zkazit. V Česku právě naopak.

V New Yorku je motivace snadná. Vysvětlíte zaměstnancům Vaši manažerskou strategii, předložíte jim na velkolepé prezentaci plán rozvoje firmy, slíbíte jim (a skutečně dodáte) zaměstnanecké akcie a i ten nejposlednější zaměstnanec poté bude zůstávat v práci, ze svého svobodného rozhodnutí, 16 hodin denně, makat a snažit se, protože pracuje na svém. Je na úspěchu firmy přímo zainteresován (ony zaměstnanecké akcie), plat má spíše průměrný až podprůměrný, ale je ochoten riskovat a chápe, že zisk, a tím i jeho plat, se netvoří sám, že záleží, skutečně, na každém konkrétním člověku.

Pokud nabídnete zaměstnanecké akcie Čechovi, s tím, že mu mírně snížíte plat, dočkáte se vzpoury. Tím, že plat nesnížíte a jen nabídnete zaměstnanecké akcie, si skeptický Čech řekne, (hledící totiž, typicky, spíše na vrabce v hrsti – plat, než holuba na střeše – akcie), že výsledek každé firmy je stejně nejistý, a (ne)snaží se stejně jako předtím. To, že tím vlastně přiznává, že i on sám stojí za nic, to si ovšem nepřizná. Patová situace. Čím tedy našeho flegmatického Čecha motivovat?

Sociální jistoty. Uvažte si ty lidi k sobě tím, že jím dáte něco jistého, v relativně brzké době, i třeba relativně levného. Slibte jím místo 200% výnosů na akciích za 2 roky, zvýšení platu o 500 Kč za 6 měsíců. Čech bude spokojen. Američan jásavě přistoupí na 20% snížení platu, pokud dostane zaměstnanecké akcie. Čech nikdy.

Rovněž nikdy nedělejte Čechům žádné prezentace plánů firmy. Kromě toho, že tomu nebudou rozumět, budou jen pochybovat proč to děláte. Na rozdíl od těch Američanů, kteří budou o Vaší prezentaci přemýšlet, Čech si řekne, že pokud je nutná prezentace záměrů firmy, je to divné, a bude zneklidněn. Aspoň týden o tom bude přemýšlet, debatovat s kolegy, a méně pracovat, místo toho aby zajásal a pustil se do díla a zůstal v práci déle.

Dále … pokud jste v Česku, tak se se zaměstnanci nepřátelte. Nebudou poté brát vážně Vaše rozhodnutí a začnou si myslet, že toho vědí více než Vy (což je častokrát pravda, ale získávat podněty od Čechů je potřeba zcela jiným způsobem, o motivování lidí, získávání feed-backu, kontrole, a dalším až někdy jindy), takže budou, opět, pracovat ještě méně než dosud…

Pokud si chcete Čechy naprosto uvázat k sobě, stojí-li za to, a jste si jistí, že je budete potřebovat dlouhodobě, poskytněte jim firemní půjčku, kterou budou splácet z čistého platu, a zároveň jejich plat striktně hodnoťte podle jejich výkonu. Nebudou mít kam uhnout. Nemohou podat výpověď, protože by museli půjčku ihned splatit. Nemohou pracovat mizerně, protože by jim, po stržení půjčky z čistého platu, nezůstalo téměř nic na živobytí. Takže jim nezbude nic jiného než makat a makat do strhání těla. Pro Vás. Ale pozor, je potřeba poskytnout půjčku všem zaměstnancům co nejdříve. Poté, co, později ovšem, pochopí, jaký je to bič ve Vašich rukách, a že měli raději žádat o úvěr v bance, mohou odradit veškeré další zaměstnance od dalších půjček.

Ale pokud řídíte firmu skutečně dobře, tak se stanou Vašimi vděčnými spojenci, a sami dlužníci budou lákat další a další ovečky. Docílíte nulové fluktuace, stabilních platů, nikdy je nemusíte zvyšovat, a neskonalého vděku za tu (třeba) postel, pračku a zálohu na auto, co si zaměstnanci pořídili. Budou Vás milovat.

A ten Američan taky. Poté co bude 2 roky makat a jeho akcie stoupnou o 40%, tak Vaše jméno bude všude veřejně vyhlašovat a všichni jeho přátelé najdou jméno Česko na mapě třeba i v noci.

Výsledek se dá dosáhnout v Česku i v USA. Mít rád ale budete mít spíš toho Američana, než Čecha. Dle mého je lepší oplývat láskou k risku a výkonu, než k sociálním jistotám :-(