Mám rád... » MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Pokud jste na MTV zaznamenali klip White & Nerdy, tak vám asi neušlo jméno "Weird Al" Yankovic. Tento člověk, zabývající se primárně parodií, mi byl dlouho velkou neznámou, přitom některé jeho skladby jsou doslova božské.

Podívejte se třeba na parodii na slavný velkofilm Forest Gump s popěvkem "He’s Gump, he’s Gump, what’s in his head?":

Opravdu dobrá a skvěle zazpívaná je i parodie na Nirvanu a její Smells Like Teen Spirit, nazvaná pochopitelně Smells Like Nirvana:

Včera bylo opravdu nádherné počasí, a já se vykašlal na práci a jen tak se procházel pražskými ulicemi, koukal na lidi a povídal si s nimi. Celé město září, má radost z toho, že už není zima (přestože pořádná zima letos vlastně nebyla). A nejen město, ale i lidé září, jsou rádi, že už není hnusně, usmívají se, a dokonce i jindy nerudná prodavačka v mé oblíbené prodejně pečiva se usmívá a mírně flirtuje.

Slunce je prostě dobré.

Jaro je pozitivní změna, lidé to cítí, a chovají se jinak. Sexuální pud, v zimě mírně otupený, se projevuje, a všichni se chtějí líbit. Pokud se projdu po ulici v zimě, je na ní spousta vyloženě odporných lidí, v létě ti stejní lidé vypadají najednou zcela jinak. Lépe.

V Česku je vůbec toho mračení se nějak více, než je zvykem v civilizovaných bohatých kapitalistických zemích (třeba Holandsko či USA), a proto je každý "jarní den" doslova dárek z nebes.

Kéž by to vydrželo :-)

Každý pořádný programátor se občas cítí jako naprostý pitomec. Když člověk pracuje na velkém projektu, má v hlavě celý ten propletený diagram a toky dat, následně rozpracované až do posledních podrobností, je to pozoruhodný výkon. Skutečně pouze málo lidí musí někdy v životě promyslet věci tak důkladně jako to dnes a denně dělají programátoři.

Občas se ale člověk zasekne, a kouká 60 minut na jedno místo do zdrojáku, jako tupá ovce, debuguje a ladí, a pořád nechápe, proč to nefunguje a proč je výsledek pořád "nula". Nakonec přijde na to, že v jedné uložené (dávno zapomenuté) proceduře napsal v SQL dotazu UNIX_TIMESTAMP('datum') místo správného UNIX_TIMESTAMP(`datum`), ozve se malé zabučení, a jde si dát kafe.

Je to běžná věc, pokud je v jedné místnosti 10 programátorů, a jeden se nad něčím "zasekne", druhý co jde kolem mu zcela běžně ukáže na jednu řádku zdrojáku a řekne: "hele, tady máš chybu", napsal jsi "=" místo "==". Podobné pitomé chyby se strašně těžko hledají, když člověk sám prochází zdroják, tak v něm občas vidí to, co tam má být, a ne to, co tam skutečně je.

Když mi bylo 18 let, pracoval jsem 15 hodin denně na nějakém projektu (7 dní v týdnu), poté si dal sprchu, vlezl do postele, a následně se probudil ze spaní, protože odpočatý mozek vymyslel geniálně jednoduché řešení dosud "neřešitelného" problému. Mozek je úžasný v tom, že přemýšlí, i když o tom vědomě "nevíte". Následně si na to dokonce zvyknete, a věci neřešíte vědomě vůbec, protože on to mozek nějak zvládne sám. Jen mu dodáte podklady, zadání, a on se v tom poté začne nějak hrabat. Skoro potají. Funguje to. Věci není potřeba dělat násilně.

Každopádně jisté "intelektuální vzrušení" z programátorského výkonu člověka jen tak neomrzí. Není to zdaleka tak dobré jako sex, ale zase se to nestává tak opakujícím se a mírně stereotypním jako sex.

Nedávno jsem se bavil s jednou kamarádkou o tom, že (dle Borata) mají ženy mozek velký jako veverka. Velikost mozku sice přímo neudává inteligenci, nicméně, jeho rýhování už ano, a protože hustota rýh není nekonečná, ale naráží na jistá fyzikální omezení, dá se usoudit, že větší mozek znamená vyšší inteligenci (mužů).

Moc jsem se nasmál, když následně dlouho (a zcela vážně) přemýšlela o tom, zda je to pravda… Veverka. :-)

Pokud se podíváte na Last.fm, je tam jasně vidět, že poslední dobou poslouchám nejraději Vivaldiho. Nevím proč jsem tohoto 300 let mrtvého skladatele z Benátek dosud ignoroval, nicméně jeho hudba je prostě dokonalá. Předtím jsem miloval spíše Bacha a Mozarta, a Vivaldiho ignoroval. Tímto se mu omlouvám a vzdávám mu hold :-)

Vánoce jsou skoro tady a je tedy čas popřemýšlet, co si pro sebe tento rok koupit a čím udělat sám sobě radost. Loni jsem měl pár tipů a letos přicházím samozřejmě s novými.

Co si koupit pro sebe (a stojí to pár korun)?

Jezdím vcelku pravidelně do práce metrem. Mám to z domu jen 200 metrů na nejbližší vlez do díry, poté jedu 4 zastávky, a následně 50 metrů do kanceláře. Vlastně jezdím autem jen tehdy, když mám přes den nějaké meetingy mimo centrum Prahy, tedy kam se nedá dojít pěšky, popřípadě by to tam taxíkem trvalo věčnost. Mám prostě metro na přepravu po Praze docela rád, je to rychlejší než stát s autem na ucpané Legerově.

Dnes jsem natrefil na dva bodré moravské manžele, paní nese velkou klec se slepicí, pán velký lodní kufr. Seděli na troj-sedadle, a když jsem se vedle nich postavil, paní si dala slepici na klín, a vlídně mě pozvala, ať si sednu. Nešlo odmítnout. S typickým moravským přízvukem, nehraným úsměvem a s dobrou náladou jsem byl poté vyzpovídán kam jedu, a co tam budu dělat, a bylo mi sděleno, že vezou slepici na Opatov sestřenici.

Nevím vlastně proč, ale mám z toho mini-setkání moc dobrou náladu. Dva dobrosrdeční vesničané oproti nemluvnému pražskému zbytku, řešícímu ve vlastní hlavě svoje problémy a ignorující okolí, popřípadě poslouchající hudbu z MP3 přehrávačů.

Chtěl bych ty vesničany zase někdy potkat.

Před pár dny mi na jednom zimním kabátu, který jsem si koupil v Amsterodamu, upadl knoflík. Kabát je to starý asi 5 let, ale já k němu mám téměř citový vztah, je to vojenský černý mariňácký model, a prožil se mnou neuvěřitelné věci. Podíval se po celé Evropě, byl v Asii, Jižní Americe i v Africe. Mohl bych jít a koupit si jiný černý kabát vojenského střihu, ale nebylo by to prostě ono.

Tak jsem vyrazil po Praze zakoupit knoflík, jehlu a niť. Vím přesně kde prodávají libovolnou značku módního oblečení, poslední model telefonu, nejnovější grafickou kartu, ale u knoflíku jsem byl bezradný. Když jsem se v prvním obchodě ptal na jehlu a niť, případně na mohutný námořní knoflík, dívali se na mě jako na bezdomovce. Když jsem v desátém obchodě zažil desátý pohrdavý pohled následovaný větou „To my tady nevedeme (vypadněte!)“, pochopil jsem, že v centru Prahy běžné věci neexistují. Žijí tu pouze lidé, kteří po upadnutí knoflíku kabát vyhodí a koupí si nový, tedy takový kabát, který má zatím všechny knoflíky.

Druhá příhoda je podobná. Dnes mi z Asie od jednoho kamaráda došla várka DVD, samozřejmě ale nic pro „Region 2“. A protože můj DVD-přehrávač přehrává jen „Region 2“, dostal jsem nápad přehrát si ona DVD na počítači (s pomocí AnyDVD), a počítač propojit s televizí. Karta NVIDIA 7800GTX má vynikající VIVO chip (o třídu lepší než ATI), stačilo tedy sehnat S-Video kabel.

Nicméně, i koupě S-Video kabelu v Praze je v sobotu nadlidský úkol. V Kotvě si koupíte televizi, pračku či video, ale kabel už ne. Na Jindřišské mají v sobotu zavřeno. Na Václaváku prodávají jen hadry, hudbu a cetky pro turisty. Sony prodejna Na Příkopech je už dávno zavřená. Datart na Národní poslední S-Video kabel před hodinou prodal. Nakonec jsem ze zoufalství zalezl na Národní do Tesca a tam se na mě usmívala hromada S-Video kabelů, jeden dokonce v neuvěřitelné délce 20 metrů. Tesco je na celé Praze 1 jediný normální obchod. Dokonce zde měli jehlu a niť.

Jsem spokojen, už nebudu muset obcházet desítky obchodů a připadat si jako doprošující se bezdomovec. Díky, Tesco!

Jak si každý pozorný čtenář již stačil všimnout, u každého článku je hlasování o tom, zda se mu daný článek líbí či nelíbí. Dříve zde byly dvě možnosti, [ANO] a [NE]. Přemýšlel jsem, co mě k tomu vedlo, a je naprosto jasné, že to byla jen hloupá tradice jiných webů. K čemu je totiž možnost hlasování [NE]? No, k ničemu.

Tento web nabízí samé vynikající články pro inteligentní, sebevědomé, a přející čtenáře, kteří jsou nesmírně vděční za ten fakt, že zde mohou zdarma ukojit svoji touhu po vědění ohledně Windows, Linuxu a webdesignu, zábavě a píchání mladých svěžích kůzlátek, a v neposlední řadě společně nenávidět Apple, ATI a AMD a dělat si srandu (občas dokonce i prdel) z těch, co je neprozřetelně používají.

WELL.DONE je ryze pozitivní web. Nechce vzbuzovat negativní emoce. A takové [NE] je velmi negativní. Naštěstí, existuje snadná cesta ven z tohoto problému, a to ponechání jen volby [ANO]. V pozitivně naladěném čtenáři to vyvolá teplý pocit jistoty a pohody, už se nemůže splést. Dříve pozitivně vyladěný čtenář mohl občas omylem kliknout na [NE], což v něm zanechalo velkou frustraci. To se teď již stát nemůže. Sociální jistoty pro každého!

A v negativně naladěném čtenáři to vyvolá odpor a bouři, a to je dobře, ale může si tak maximálně políbit vlastní šos, jeho oblíbené tlačítko [NE] zmizelo. Co bude ale dělat? Nedostane z toho infarkt? Jak se nám tento čtenář odreaguje? A co na to říká Petr Zvěřina? A je to vůbec košer? A co křesťané, jsou mezi námi? Ať žije prezident Ezéchiel!

We Don’t Make WELL.DONE. We Make WELL.DONE Better.

Je čas na něco zcela jiného. Tušíte na co? Ano! Je to tak! Je čas udělat z WELL.DONE novodobé náboženství. Pošlete emailem odkazy na WELL.DONE všem Vašim pozitivně naladěným přátelům. Třeba na typicky well.done článek Zvíře má hlad. Zavolejte Vaší babičce, dědovi a pradědovi, ať si přečte WELL.DONE. Doporučte WELL.DONE malým kojencům.

WELL.DONE je tu pro každého.
WELL.DONE je pozitivní!
WELL.DONE je barevný!
WELL.DONE je jedinečný!
WELL.DONE má hlad!
WELL.DONE je úchylný!
WELL.DONE je učenlivý!
WELL.DONE si z Vás dělá prdel!

Shlédnul jsem konečně Sin City, dlouho očekávaný film, a považuji jej za nejlepší událost roku 2005. Nic podobného totiž dosud nebylo natočeno. Sin City je založen na komiksu Franka Millera. Komiks moc nemusím, na můj vkus je zde příliš mnoho obrázků a příliš málo písmenek. Ale film je dokonalý.

Odehrává se v Basin City (s docela pitomou přezdívkou Sin City), a všichni správní chlapi zde mají zjizvenou tvář, poldové jsou úplatní, ženy krásné (Jessica Alba) a s luxusně velkým poprsím, a pokud se již vyskytne nějaký ten hezoun, je to dozajista jen hezká slupka pro mimořádného padoucha.

Celý film se skládá z několika příběhů. V jednom z nich se například obrovský zjizvený Marv (Mickey Rourke) mstí za smrt Goldie, což je holka, která se s ním vyspala, aby našla ochranu, ale někdo ji zabil.

Taky je zde žlutej parchant, a jeho otec, senátor, s obrovským vlivem. A Staré město je plné kurev, které jsou kromě Marva a Hartigana (Bruce Willis, což je pro změnu starý policista s nemocným srdcem a také naprostý klaďas), ozbrojené, čestné, a obecně jsou to jedny z nejlepších bytostí v tomto filmu.

Důležitá je rovněž hlava Jacka Reffertyho, opěvovaného policejního hrdiny. Bohužel se nemůže nalézt jen tak pohozená ve Starém městě, rozpoutalo by tu válku mezi policajty a kurvami a narušilo křehkou rovnováhu. Námezdní žoldáci se ale snaží získat mrtvou hlavu pro gangstery, kteří ji chtějí ukrást, předat policii, a získat místo ní nadvládu nad kurvami.

Celý ten příběh a jeho zpracování je prostě dokonalé. Naprosto dokonalé. Sin City se přes noc stalo kultem. Ono pokud je někde Robert Rodriguez a Quentin Tarantino, tak se to prostě musí stát kultem, tito lidi jsou naprostí géniové. Film je v podstatě černobílý, jen občas je do toho přimíchána červená, zelená či jedovatě žlutá barva. Toto dílo se na 100% zapíše do filmové historie. Je to podobná bomba jako kdysi Natural Born Killers či Pulp Fiction.

Sin City má mnoho postav, zákoutí a detailů, ale nejlepší bude, pokud se do tohodle světa ponoříte sami. Stojí to za to :-)

Číst Harryho Pottera jsem se velice dlouho vzpíral, nicméně podlehnul jsem (hlavně kvůli dceři), a zjistil jsem, že to jsou překvapivě dobré knížky. Před pár dny vyšlo šesté pokračování této série, ke stažení je všech 6 dílů v luxusní úpravě a v PDF formátu (dle google.com) třeba na http://rapidshare.de/files/3120030/TJHPc.rar.html (nicméně, nevím zda je to stažení knihy legální, takže to raději rozhodně nestahujte).

Pokud umíte skvěle anglicky, s chutí se začtěte. A pokud skvěle anglicky neumíte, začtěte se rovněž, když jsem si (jako relativní začátečník v angličtině) před 15 lety koupil paperback Needful Things od Stephena Kinga, četl jsem ten 500 stránkový horor v originále se slovníkem v ruce, abych porozuměl každému slovu. Na dojmu z knihy to nic neubralo, právě naopak, drobné nuance a libůstky jazyka si člověk vychutná totiž jen v originále, dabing a překlady jsou pro běžné masové spotřebitele, kteří se na naučení cizího jazyka nezmohou.

Update: k dispozici je i neoficiální český překlad.