Technologie » MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Upozornění: pokud z nějakého důvodu trpíte komplexem z mého názoru, tak tento článek nečtěte.

iPad je zvětšený iPod s extrémní cenou. Také je špatně použitelný. Vezměme si značkový notebook s váhou 1.5kg a výdrží 10 hodin - Toshiba Satellite T110-11J. S hezkou cenou 13.000 Kč je výrazně levnější než i ten nejlevnější iPad (18.000 Kč).

Jen o cenu ale nejde. Problém je v tom, že onen Toshiba notebook bude v praxi mnohem použitelnější nejen pro práci, ale i pro běžnou konzumaci obsahu - lepší na držení (dá se položit na postel a displej naklonit dle potřeby), na internet (podporuje Flash i Silverlight), na filmy (HD video, titulky), na emaily, na psaní čehokoliv (tedy rychle a česky), na zpracování fotek, na aplikace ... no, on vlastně bude lepší na cokoliv. Má také mnohem lepší hardware, integrovanou kameru, Bluetooth, USB porty, HDMI, čtečku karet, 3G modul, Wifi, lepší výstupy.

Malý značkový notebook je ve všem lepší než zbytečná hračka od Apple

Jediné v čem nebude lepší je "faktor dokonalé Apple zbytečnosti". Pokud chcete lidem kolem sebe ukazovat, že jste trouba, co se nechá zblbnout a kupuje si předražené věci, které jsou k ničemu a nefungují, kupte si iPad. Všem to bude na první pohled jasné. Pokud nejste trouba, ale přesto máte iPad, pak budete Apple nadšenec. Což je občas to samé, někteří uživatelé Apple tvoří fanatickou sektu. Pro úplnost - existuje i třetí skupina lidí, kteří si s tím prostě chtějí chvíli hrát. Těm se říká geekové a jsou v pohodě, pokud jim tedy někdo bez dovolení nemaká na hračky.

Pro všechny ostatní je tedy Toshiba Satellite T110-11J mnohem lepší volba.

Pokud váš provider nabízí 8, 16, 50 či 100Mbps internetové připojení, ale vaše testy rychlosti ukazují výrazně nižší hodnoty, nemusí být vůbec problém u ISP. V hodně případech bude na vině váš hardware - levný router. Levné routery používají pomalé procesory, a tyto procesory nejsou schopny často zpracovat více než jednotky Mbps mezi WAN a LAN.

Pro testy routerů je vynikající zdroj web SmallNetBuilder.com, konkrétně tato stránka. Třeba v ČR masově oblíbený Linksys WRT54G není mezi WAN a LAN schopen přenést více než 20Mbps. Když si pořídíte 100Mbps internet od UPC, uvidíte z něj maximálně pětinu. A to jeho výkon dále klesá při vyšším počtu připojení.

Obecně se dá říci, že rychlé routery dělá D-Link, mizerný je naopak Linksys a NetGear (existuje pár modelů, kde je to jinak, ale hovořím o průměru). Tento graf vše dává do perspektivy:

zdroj: SmallNetBuilder.com

A jaké jsou konkrétní doporučené modely? S rozumnou cenou by to byl D-Link DIR-655, D-Link DGL-4500, D-Link DIR-825, Apple Airport Extreme a Netgear WNDR3700, v high-endové cenové hladině poté D-Link DIR-855, D-Link DIR-685, a Draytek Vigor 2130n. Úžasně výkonný, ale přitom levný, je také EnGenius ESR850, ale ten u nás asi neseženete.

Samozřejmě kromě rychlosti je důležitou částí routerů kvalita a stabilita firmware a jeho možnosti nastavení, a zde bych sázel spíše na zavedené značky (tedy D-Link 655 / 825 / 855 / 685 a Draytek Vigor 2130n). Moc dobrá je i rychlost Apple Airport Extreme, ale zde možnosti nastavení ve firmware pokulhávají.

Osobně používám něco přes rok a půl D-Link DIR-855, z WAN na LAN zvládá 330Mbps, má vynikající firmware, podporuje 2.4GHz i 5GHz pásma, a v obou může provozovat zcela nezávislé 802.11b/g či 802.11n sítě. Geniální stroj.

Někteří výrobci notebooků dávají do svých strojů výborný hardware, aby následně zcela nelogicky zakázali jeho kompletní použití v BIOSu. Patří sem třeba Acer, ale i Sony a další výrobci. Už asi rok a půl používám jako přenosnou pracovní stanici Acer 8930g - notebook s obrovským 18.4" displejem (1920x1080), Core 2 Quad procesorem, hromadou RAM, 2x 500GB disky a Blu-Ray vypalovačkou. Je to stroj průměrného vzhledu, extrémní váhy i spotřeby (není to ani tak notebook, jako spíše přenosná pracovní a multimediální stanice), ale s bezvadnou klávesnicí, luxusním displejem (na prezentacích není důvod připojovat projektor či externí monitor), výborným audiem a s vysoce naprůměrným výkonem, a o ten jde.

Jediná "závada" je právě zakázání hardwarové virtualizace v BIOSu.

Většina utilit vám přitom nezjistí, zda HW virtualizace je povolena v BIOSu (včetně CPU-Z, Everest či SecuRable), pouze to, zda ji obsahuje procesor, což pro virtualizaci nestačí. Jediný nástroj, který funguje 100% a bere do úvahy i nastavení BIOSu, je Microsoft HAV Detection Tool.

Na Aceru 8930g dopadne jeho spuštění takto:

Podíval jsem se včera na jeden web ohledně (docela dobrých) informací o Abobe CS5 a narazil ve fóru i na toto:

Já:
1. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
2. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
3. stroj - vadný -> spousta nadávek, peníze vráceny

Kolega z práce:
1. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
2. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
3. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
4. stroj - vadný -> spousta nadávek, peníze vráceny

Jiný kolega z práce:
1. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
2. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
3. stroj - vadný -> spousta nadávek, peníze vráceny

Bratránek (nemá tak pevné nervy):
1. stroj - vadný -> reklamace, vyměněno za nový kus
2. stroj - vadný -> spousta nadávek, peníze vráceny

Víte o jakou značku se jedná? Ano, je to Apple (konkrétně jde o model iMac).

Neznamená to, že by o 30-50% předražený Apple se zaostalým operačním systémem byl až tak špatný. Každá značka (ano každá) má poruchovost klidně kolem 15%. Třeba někým opovrhovaný ultralevný Acer má ty samé komponenty jako Dell, HP, Apple, Lenovo, Toshiba či Asus, ty samé Intel chipsety, ty samé Intel CPU, ty samé NVIDIA GPU, ty samé Intel Wifi-N moduly, ty samé Broadcom Bluetooth moduly, ty samé Seagate / WD / Samsung disky. Jen stojí o 50% méně.

Napájecí zdroje také dělá jedna či dvě čínské firmy pro všechny, to samé platí pro baterie (tam je ještě Korea a Japonsko, ale opět 2-3 firmy), shodné je to pro LCD panely.

Představa, že jedno čínské notebookové lego je kvalitativně výrazně odlišné než jiné čínské lego je právě pro profíka mimořádně zábavná.

NVIDIA vydala (zhruba půl roku po ATI) své DirectX 11 grafické karty. Jsou ve hrách o 10-20% výkonnější než ATI (což se po dlouhém čekání dalo předpokládat), v OpenCL dokonce zhruba o 400% lepší než ATI, ale jsou také hlučnější a mají výrazně vyšší spotřebu. Zvláště GTX 480 si řekne v zátěži klidně o 100W více než o něco pomalejší ATI, a to už je velký problém uchladit.

Navíc, potřebuje vůbec někdo takový grafický výkon?

Podívejte se na tento graf průměrné FPS v jedné z nejnáročnějších her:

zdroj: Anandtech.com

I v extrémním rozlišení 2560 x 1600 bodů na 30" monitoru a nastavení maximálních detailů dosáhne předchozí generace více než 30 FPS. Více k hraní RTS opravdu nepotřebujete. Proč by si tedy někdo pořizoval 2x GTX 480 v SLI a chtěl 97 FPS na 30" monitoru, který stejně má obnovovací frekvenci pouhých 60 Hz?

DirectX 11 je další zcela nepoužitelná věc, alespoň prozatím. Dokud budou současné konzole, tedy Xbox 360 a Playstation 3, podporovat jen obdobu DirectX 9, nemůže se nové DirectX 11 uchytit. Ano, pár her je bude částečně implementovat, jako specifický způsob marketingu, ale jinak je to hudba daleké budoucnosti. Minimálně si musíme počkat 3 - 4 roky, než zde budou nové verze konzolí s novými schopnostmi GPU.

Konzole určují vývoj her, protože zde existují platící hráči, většina PC her jsou jen uspěchané portace.

Na světě je už pár dnů nový kodek CoreAVC 2.0, v ceně US$ 9.95. CoreAVC patří k nejlepším dekodérům HD H.264 a dodává se i s Haali Splitterem. V praxi je zpracování H.264 s vyšším bitrate velice náročné na čas procesoru, běžné netbooky to nezvládají a i Core 2 Duo notebooky se zapotí často na 100%.

Zde ovšem přichází na řadu CoreAVC 2.0 a NVIDIA CUDA. Díky akceleraci dekódování H.264 přes grafickou kartu je zatížení CPU téměř nulové. Na mém notebooku s 1920x1080 displejem a 9600M GT 1GB grafickou kartou znamená přehrávání MKV s bitrate cca 15Mbps vytížení CPU na směšných 2 - 3%.

Takto vypadá přehrávaný film:

Na iDNES.cz vyšel test zimních pneu (originál je zde]. Problém s těmito testy je bodování hodnot jako je spotřeba či hluk, které mě vůbec nezajímají, či testování jízdních vlastností na suchu.

Udělal jsem si tedy svoje váhy, a s mírným náskokem to stále vypadá na Continental WinterContact TS830. Uvedený Excelovský soubor si můžete stáhnout zde.

zimní pneu

V roce 1996 až 2000 jsem si poměrně často kupoval pro práci notebooky (značkové Texas Instruments, Toshiba, Compaq, později HP a Sony), a to včetně docking-station pro zapojení externího monitoru, klávesnice a myši. Dnes je tato slepá větev vývoje naštěstí dávno za mnou, kupuji si zásadně špičková stolní PC. Notebook už není "in", má jej každý, a stává se z něj spíše nepříjemná nutnost, věc potřebná jen na občasnou prezentaci či školení, protože pracovat dlouhodobě a být produktivní se s notebookem rozhodně nedá.

Přesto si stále více lidí notebooky kupuje (zcela chybně) jako hlavní počítač, a to bez docking-station a externího monitoru a klávesnice.

Je potřeba důrazně říci následující: notebooky jsou na práci výrazně horší než stolní PC, a většina lidí by si je neměla kupovat.

Důvod je jasný, notebooky stále obestírá určité "tajemství", často si je jako hlavní počítač pro práci kupují lidé, kteří dosud na notebook z cenových důvodů neměli (protože ještě před pár lety se jednalo spíše o stovky tisíc než o desítky), popřípadě vůbec nerozumí IT a notebook je pro ně snadné řešení nákupu "vše v jednom", kdy se nemusí jednotlivě rozhodovat nad volbou PC, monitoru, klávesnice a myši.

Neelie Kroes se nechvalně proslavila už před rokem, kdy udělila jménem Evropské komise nehoráznou pokutu Microsoftu za to, že si do Windows "dovolil" integrovat hudební a video přehrávač Windows Media Player, tedy věc, která byla zjevně v zájmu zákazníků.

Naopak ve fiktivním "zájmu zákazníků" byrokratem zavedená Windows N si nikdo nekupuje, přesto Neelie Kroes úřaduje dál. Jejím cílem zjevně nebylo "zlepšit podmínky na trhu pro zákazníky", ale získat peníze pro byrokraty.

Microsoft je velice úspěšná společnost, a to je něco, co komunistická EU nesnese, popřípadě co EU láká ke zneužití své absolutní moci. Evropská unie, postavená na zrůdných levicových ideích koncentrace moci a absolutní kontroly nad lidmi, si zjevně potřebuje vylepšit rozpočet i tento rok, a proto udělila Intelu pokutu ve výši 1.45 miliardy USD za údajné nekalosoutěžní praktiky "v rámci ochrany zákazníků".

Šéf Intelu s tím pochopitelně tvrdě nesouhlasí.

Intel měl podle EU "nutit" systémem slev a pobídek některé OEM výrobce, aby odebírali jen (či převážně) Intel procesory. Zajímavé je, že pro tuto zcela běžnou obchodní praktiku v řadě oblastí nejsou žádné důkazy, přesto byla pokuta udělena. Připomíná to zinscenovaný proces s Microsoftem či zavraždění Milady Horákové místními komunisty.

Vezměte si následující:

• neexistuje žádný důkaz, že by byl poškozen koncový klient, právě naopak - neustále klesají ceny procesorů a celé notebooky (či netbooky) se prodávají za cenu jednoho jídla v lepší restauraci!
• neexistuje žádný důkaz, že Intel dával speciální slevy či rabaty odběratelům, kteří prodávali Intel procesory, a porušil tím platné zákony!
• v dodavatelsko - odběratelských vztazích je zcela běžné, že při větším odběru máte slevu, takto postupuje nakonec nejen Intel, ale i AMD; chce to opravdu hodně invence na straně EU označit množstevní slevu za nezákonnou a údajně poškozující zákazníka!
• AMD před pár lety, kdy měla na trhu jen středně mizerné Athlon 64/X2 procesory (oproti katastrofálním procesorům předtím), alokovala zhruba 20% trhu - pokud tedy lidé nekupovali její procesory masově dříve, bylo to proto, že chtěli kvalitu a výkon (tedy Intel) a nikoliv mizerné AMD.

Je to opravdu smutné, kam se EU řítí...

Občas zírám, jaké články se objevují na "seriózních" magazínech, za který se třeba PCTuning považuje (ExtraHardware.cz je mimochodem mnohem lepší).  Na PCTuning jsou i dobří autoři, třeba Zdeněk Obermaier, ale k němu je tam hromada "odpadu", zřejmě nevyzrálí pubescenti, kteří mají pocit, že všemu rozumí, ale ono je to jinak. Luxusní blábol je třeba článek Tomáše Šulce o RAID.

Připomíná mi to slavné heslo "Nikdy ničemu nevěř" Dana Dočekala za Světa namodro. Dnes je každému jasné, že na internetu je hromada blábolů, ale Danovi to bylo jasné už deset roků dozadu :-)

Tomáš Šulc si zjevně myslí, že hardwarový RAID je, pokud je na desce nějaký chipset a výrobce o něm napíše, že toto je RAID. Už mu tak úplně nedochází, že onen chipset je v drtivé většině případů jen a pouze SATA řadič, který s opravdovým hardwarovým RAID nemá nic společného.

Opravdové RAID řešení má totiž:

• vlastní dedikovaný procesor,
• vlastní paměť,
• pro operační systém se chová zcela transparentně jako jeden disk,
• obnova pole je možná i bez naběhnutí operačního systému, jen za pomoci procesoru na RAID kartě,
• možnost připojit záložní baterii pro výpadek napájení,
• cenu RAID je typicky nad 8.000 Kč + DPH.