S 4,5kg notebookem na zádech celý den

Každý pravidelný čtenář dávno ví, že většinu razím cestu malých notebooků (sám mám 12“). Ne vždy mám na recenzi právě malý notebook, ale každý využívám na stejnou činnost. Momentálně recenzuji obrovský 17“ notebook Clevo M570RU (prodává se u nás pod značkou UMAX, ale prodává ho i spousta jiných výrobců jako třeba Alienware) s brutálně výkonnou grafickou kartou NVIDIA GeForce 8800M GTX (tedy tím nejvýkonnějším, co lze do notebooku narvat). Obrovské notebooky si většinou beru na recenze v době zkouškového a volna – to jsou chvíle, kdy nemusím být zas moc mobilní, takže takový notebook není hendikep. Momentálně je ale semestr v plném proudu a já musím téměř každý den cestovat do školy, práce a kdovíčeho ještě.

Díky tomu, že zmíněné Clevo má jen minimální okraje kolem displeje, je možné ho (s trochou snahy) nasoukat do batohu Dicota BacPac Mission, který je primárně určen pro notebooky do úhlopříčky 15,4“ a který k plné spokojenosti již dlouhou dobu používám. Mám rád výzvu, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet, zda jsem takový notebook schopen používat po celý týden se vším, co to obnáší. Čtvrteční den jsem byl ve škole od rána do noci, takže je takovým ideálním časovým úsekem, na kterém popíšu, co se mi líbilo a co ne.

Ráno

Vstával jsem někdy kolem sedmé hodiny. Mohl sem vstát i později, ale doufal jsem v minimálně hodinu volného času ve škole před první hodinou (na přípravu). Na autobus odcházím až v 7:55. Do té doby mám čas se pořádně nasnídat, přečíst si fóra, magazíny a případně i pustit IM. Tady se objevil první problém. Clevo vydrží na baterie kolem dvou hodin. Se svým notebookem nějakou půlhodinku ráno nemusím řešit, ale tady to znamená čtvrtku baterky. Adaptér jsem ale stejně z lenosti nevytáhl. Dobít to můžu i ve škole. Při snídaní byl naopak velkým plusem displej. Vede se na něj víc a navíc má i větší pixely, takže na něj nemusím tak mžourat a před notebook jsem si mohl rozložit snídani.

Cesta na vlak

Komplet notebooku i se 120W adaptérem dělá dohromady 5,5 kg. Pokud k tomu připočtu i své věci a váhu batohu, tak už je to docela dost (7,5 kg). Kvalitní batoh však váhu rozložil a nepříjemný byl notebook snad jen, když jsem dobíhal autobus, který přijel zas o 2 minuty dřív :-). Čekání na nádraží bylo horší. Čekat s batohem na zádech půl hodiny, než přijede vlak (ten, na který jsem přišel, nepřijel), není ničím příjemným. Silný vítr byl stejně podstatně nepříjemnější. Čekání na nádraží bylo asi jediným momentem, kdy mi váha notebooku vadila. Pokud se nikde nečeká a všechno je pěkně na čas, tak není problém.

Cesta vlakem

Zpoždění a následný kolaps dalšího vlaku v půli cesty mi zkomplikovaly život. Zkrátila se doba volna, kterou jsem měl mít před první hodinou – Angličtinou. Na této hodině nesedím u zásuvky, a tak potřebuju, aby mi notebook vydržel celou dobu z baterie. V půlce „časově prodloužené“ cesty jsem si proto materiály nahrál do Nokia 9300 komunikátoru a notebook vypnul (baterie 50%).

Ve škole

Rychle jsem vpálil do studovny v suterénu Dejvic, kde jsem notebook připíchl k napájení. Studentovi, vedle kterého jsem notebook nechal, jsem řekl, aby mi ho ohlídal, a teprve pak jsem si šel do šatny odložit. Když jsem odcházel na hodinu, tak už byla baterie nabita na 75%.

První hodina

Tady se konečně ukázala i pozitiva. Velký displej je ohromný luxus. Při práci s materiály v elektronické podobě jsem ho velmi ocenil. Mohl jsem se pěkně opřít a číst i z dálky. Proti lidem, kteří měli na stole položené papíry, jsem si aspoň nenamáhal tolik krk :-). Škoda jen ten hrozné klávesnice, která se Clevu moc nepovedla – sem tam si vynechává písmenka a vyžaduje to větší pozornost, kvůli opravám. Evidentně se nepočítá s tím, že by někdo na herním notebooku i pracoval. Poněkud nepříjemné byly taky ventilátory. Bál jsem se, jestli to někomu nebude vadit, ale nakonec si nestěžoval ani ten člověk přede mnou, kterému notes foukal horký vzduch na krk.

Volná hodina

Ukazuje se plná síla notebooku. Ve studovně jsem potřeboval rychle něco naprogramovat. Díky velkému displeji jsem mohl mít na obrazovce najednou vše, co potřebuju. Člověk má konečně pocit, že sedí u pořádného počítače. Tento pocit bohužel menší (včetně 15,4“) notebooky nenabídnou. Pokud mají mít nějaké vyšší rozlišení, tak už je zas všechno moc drobné a není to ono. Velká obrazovka je prostě výhodou. Proti úplně malým notebookům je výhoda i ve vyšší kvalitě displeje. Pozorovací úhly 140°/120° jsou mezi notebooky silný nadprůměr. Nevýhodu v podobně hlučných ventilátoru vyřešila sluchátka a hudba.

Další hodiny

Mimo angličtiny není problém se zásuvkami snad v žádné jiné učebně. Díky chodu na adaptér jsem věděl, že cesta zpět bude v pohodě i s rezervou. Na další hodině se dělaly různé analýzy a projevila se mocná výhoda numerické klávesnice. Na poslední hodině mě pak potěšila nečekaná přítomnost sériového portu RS232. Potřeboval jsem poslat programový kód do jednočipu, a na rozdíl od jiných notebookářů jsem nepotřeboval žádný hloupý USB převodník :-).

Cesta vlakem domů

Velký notebook má obrovskou výhodu i při cestování vlakem. Při položení na klín není nutné tolik ohýbat krk a na obrazovce je spousta prostoru. Standardní rutinou je pro mě připojení komunikátoru přes BT a řešení agendy. S velkým displejem jsem měl na obrazovce dva Word dokumenty a dvě okna IM. Při hodinové cestě už mě výdrž 2 hodiny nemůže mrzet.

Závěr

Nakonec jsem došel k tomu, že rozměry vlastně nebyly vůbec problém. Váha byla jen mírně obtěžující. Více by mi asi vadila v případě, že s sebou potřebuju táhnout i něco dalšího objemnějšího. Velké rozměry nabízejí možnost velkého 17“ displeje. Ideální rozlišení pro takový displej je 1680x1050. Už jsem tu měl i notebooky s 1920x1200, ale tam už je vše příliš drobné a člověk se u toho moc hrbí a mžourá, aby se mu dobře četlo. To už radši obětuju těch pár pixelů navíc. Omezující mi tedy byla především nízká výdrž na baterie a produkovaný hluk. Jak už moc nehraji hry, tak je mi nějaká GeForce 8800M GTX úplně k ničemu. Vzpomněl jsem si hned na poměrně levný notebook HP Compaq 6820s, který má podobnou úhlopříčku. Váží však pouhé 3,0kg (na 17“ docela málo) a je velmi tenký. Škoda jen, že ten je koncipován jako lowend, takže trpí slabým rozlišením displeje (1440x900 je na takovém prostoru už plýtváním) a dalšími drobnostmi. Dnes se holt podle nabídky výrobců předpokládá, že 17“ notebook si koupí člověk jen na hry a multimédia. I tak se ukázalo, že velký notebook může dobře sloužit k dennímu nošení. Na fórech často všichni zarytě tvrdí, že je to prostě hloupost, ale i tohle řešení může mít své nesporné výhody.

Pokud jde o mě, tak já bych si stejně velký notebook nekoupil (ani 15,4“). Nějaké cestování do školy pro mě není vším, často vyžaduju podstatně větší mobilitu. Nějaké 2 kg a úhlopříčka 13-14“ je pro mě stále ideální.