Nechápu to...
Všichni dlouhodobější čtenáři mého blogu vědí, že se v rámci efektivního využívání osobního času a udržení se mimo státní propagandu systematicky vyhýbám všem masmédiím. Vše důležité se ke mně beztak dostane a nepotřebuji denně trávit půlhodinu až hodinu sledováním televizních zpráv a čtením stádních deníků. Pohledu na nové zprávy při přihlašování na mail se však nevyhnu.
No a dnes tam byl mimo jiné článek s názvem „Mýto už vyneslo pět miliard“. (Název jsem trochu zkrátil.) Nevěděl jsem, zda se mám smát či plakat. Stát od lidí vybral peníze a postavil za ně silnice. Ale je mu to málo. Takže tam ještě nainstaluje zařízení na výběr mýtného a bude je zdaňovat dále. Jak šlechetné.
Každý soukromý poskytovatel by silnici musel postavit z vlastních peněz. Popřípadě z půjčených, ty by však na rozdíl od státu posléze musel splatit z generovaných tržeb. Lze samozřejmě zkonstruovat teorii o tom, že mýtné soukromého poskytovatele by bylo větší právě o přirážku kryjící fixní náklad stavby silnice, její zpochybnění by však bylo úkolem tak pro pětileté dítě (stačí totiž tvrdit opak).
Ale co se divím? Vždyť si přeci všichni platíme sociální pojištění, z něhož nám jednou bude vyplácen důchod. Nebo snad ne? Opravdu ne? Ach jo. Zase nás podvedli. Ale třeba nás brzy donutí, abychom si spořili ještě někde jinde, hezky ze zákona u nějaké soukromé finanční instituce. A budou tak velkorysí, že nám na to přidají! Kdo by je neměl rád. Prvně nám to nenápadně vezmou a potom s velkou pompou dají zpět, abychom měli pocit, že bez nich to nejde.
Nechápu to. Nechápu lidi, kteří neustále volají stát. Pojď k nám, pomoz nám! Vezmi támhle a dej to nám. My jsme potřební, doopravdy. A ostatní to nevidí, jsou to sobci a přehlíží nás. Ještě, že tu jsi. A on to rád udělá. Dostane hlasy. Potřební půjdou a hodí mu do urny své touhy. Dej nám tohle a támhleto! Zase si tě zvolíme.
Nechápu to. Stát byl ten, kdo generaci rodičů dnešních mladých násilím držel v chudobě. On je okradl. Stát je ten, kdo je okrádá dnes. A oni ho stále volají. Stát je ten, kdo vyvolává válku. Většina lidí chce žít v míru, ve štěstí a harmonii se svými blízkými a ve slušných vztazích s ostatními. Jen stát chce válčit. A je ochoten díky tomu zfanatizovat a znásilnit generaci mladých mužů na vrcholu sil a vrhnout je do chřtánu smrti ve jménu národa.
Nechápu to. Ti „slušní lidé“, kteří se bijí do prsou, že v životě nic neukradli, a že jsou symbolem ctnosti, s radostí přijímají dotace. Prostředky, které musejí být pod pohrůžkou trestu někomu odebrány – krátce řečeno, ukradeny. No jo, ale pro dobrou věc, přeci… Mají ale všichni právo krást pro tu svou „dobrou věc“?
Nechápu to. Jak může mít někdo radost ze života na náklady někoho jiného? Copak nevidí, že kdyby si toto právo nárokoval každý (a že právo musí být aplikovatelné stejně na všechny), veškerá společnost by zanikla? Copak nevidí, že více státu znamená více pekla? Že se jedná o skupinu lidí neschopných uživit se produktivní činností, jejíž plody si ostatní jsou ochotni dobrovolně kupovat?
Ale nad soukromníky je přeci nedostatek kontroly… Nedostatek kontroly? V každé zemi s relativně slušným právním systémem (například USA) se představitelé podniku, který spáchá zločin na svých investorech, věřitelích nebo zákaznících, dostanou na desítky let do vězení (viz případy Enron, WorldCom a ostatní). Představitel státu může spáchat masovou vraždu a ještě bude obdivován…
A co ti, kteří se opravdu nemohou uživit vlastní prací? Buďme upřímní, moc jich není, ale hlavně – kolem nás chodí mnoho lidí, pro něž je pomoc bližnímu větším potěšením než cokoliv jiného a jsou ochotni jí zasvětit svůj život. Jsou ochotni sehnat sponzory, starat se o bezmocné a získat pro svou věc mnoho dalších. Největšími přispěvateli na charitu beztak nejsou státy, ale soukromé osoby (viz Bill Gates a Warren Buffet). Společnost nepotřebuje stát ke konání dobročinnosti. Každá „dobročinnost“ státu se beztak vždy děje na základě krádeže třetí osobě. Aneb pro každého, kdo nevidí jen sebe, neplatí, že „účel světí prostředky“.
Nechápu to…
Stát chce dokonce ještě víc. A tak zpoplatní další silnice. Podle informací deníku Aktuálně.cz hned od 1. ledna začne vybírat mýto na 180 kilometrech silnic 1. třídy.
Chybí maličkost - podepsat třetí dodatek k smlouvě s Kapschem. Ač se tak mělo stát už v říjnu, jednání dosud neskončila. Čeká se, že k podpisu dojde těsně po vánočních svátcích. Tak uvidíme, ale v tomto státě je možné všechno :-(
Děkuji. Nechápeme stejné věci. Jsem rád, že nás je více. Třeba se nám jednou podaří omezit vliv státu na naše životy, jen na to nejnutnější zlo.
"Vždyť si přeci všichni platíme sociální pojištění, z něhož nám jednou bude vyplácen důchod. Nebo snad ne? Opravdu ne?"
Nevím kam tím míříte, ale ono to tak skutečně je. Jinak připojištění v soukromých fondech je jediná rozumná možnost jak celý systém udržet. Průběhový důchodový systém PAYG (Pay As You Go) je neudržitelný.
Osobně s Vámi také souhlasím, že lidé by se o sebe měli starat sami a neměl by se o ně starat stát. Ale už trochu zapomínáte například na invalidní, vdovské a vdovecké důchody. Tohle je oblast kde stát pomoci musí, zde se lidé o sebe těžko sami postarají.
Jestli si myslíte, že vaše "sociální pojištění" je nějkou formou spoření, které vám bude vyplaceno ve vašem důchodovém věku, žijeme v jiných světech. Osobně je mi celkem jedno, že tuto daň platím - i když ji v její aktuální výši považuji jednoznačně za daň, tedy nedobrovolný odvod státu, nikoliv za "dobrovolný příspěvek" - ale poslední, co bych chtěl, je, aby až mně bude sedmdesát, stát okrádal někoho jiného a dával to mně.
Připojištění v soukromých fondech je leda trochu lepší alternativou k celému "systému", protože soukromé fondy ty peníze pravděpodobně tak jednoduše nevyhodí z okna, jak to umí vševědoucí státní úředník. (Narozdíl od státu jim v tom zabrání právní systém). Nevidím ale důvod, proč by mělo být nařízené ze zákona. Opět se nikdo nenaučí zacházet s vlastími zdroji, protože za něj bude "myslet" stát.
Dle mého názoru je nejlepším důchodovým systémem absence okrádání občanů státem během jejich produktivního věku a jejich odpovědnost za sebe sama. Ano, nepůjde to hned a už vůbec ne po 40 letech výchovy k nesamostatnosti. Článek není návrhem na nějako zítřejší reformu či revoluci, spíš komunikuje můj světonázor, že lidé by se měli starat sami o sebe, nejen proto, že to přináší sebeúctu.
Na ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami, nezapomínám. Nemám ale pocit, že by to vše nešlo zorganizovat bez státu (opět netvrdím, že zítra). Chápu ty, kteří nechtějí na nic přispívat, když jim stát sebere polovinu výdělku na daních s tím, že se o vše postará on. Myšlenka, že "dobročinnost" se musí organizovat násilím, je však v mém světonázoru naprosto nepřijatelná.
[4] "Jestli si myslíte, že vaše "sociální pojištění" je nějkou formou spoření, které vám bude vyplaceno ve vašem důchodovém věku, žijeme v jiných světech."
Pokud se budeme bavit o důchodovém pojištění založeném například na odvodech do soukromých fondů tak zde se samozřejmě jedná o jistou formu spoření i za předpokladu že budeme žít ve stejných světech.
"Nevidím ale důvod, proč by mělo být nařízené ze zákona. Opět se nikdo nenaučí zacházet s vlastími zdroji, protože za něj bude "myslet" stát."
Já ten důvod vidím, ba co víc, je naprosto zřejmý a zásadní. Lidé jsou nezodpovědní a toto je třeba nařídit zákonem. Jistě, taky by se mi líbilo, kdyby tyto odvody byly dobrovolné. Zcela jistě bych si nějakou formou na stáří spořil. Kolik ale je takových lidí? Jistě i mě stejně jako Vás napadne, že to není náš problém. Omyl je. Tito lidé (a vězte že by jich byla většina) by za několik desítek let byly na hranici bídy. To by znamenalo zastavení ekonomického růstu (nebo spíše jeho strmý propad). Komu by firmy prodávaly zboží? Pro koho by je vyráběly?
Z toho důvodu podle mého mínění odvody v určité míře (alespoň do jednoho pilíře) jsou povinné a je tomu tak všude na světě.
"Na ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami, nezapomínám. Nemám ale pocit, že by to vše nešlo zorganizovat bez státu (opět netvrdím, že zítra)."
Opět zde cítím z vaší strany poměrně velkou míru naivity. Opravdu si myslíte, že by lidé jen tak z dobré vůle přispívali na invalidy, vdovce apod? Nebo že by celý tento systém utáhlo pár nadací? Obávám se, že by spíše organizovaly golfové turnaje jako ta Mirka Topolánka :)
Jenže daně platí obyvatelné našeho státu, a mýtné platí pro všechny, ne jen pro obyvatele státu. Primárně vybírá peníze od těžších kamionů apod., aby se právě pokryly náklady na poškození, které tyto těžší vozy silnicím způsobují.
Kdyby se to platilo jen z daní, tak ironicky obyvatelé toho státu přijdou o víc peněz, než když se to bude platit mýtným systémem.
Vaše tvrzení jsou zcestná. Ekonomický růst není o tom, že někomu budtete dávat důchod nebo ho přinutíte si na něj spořit. Myslíte, že USA před 300 lety nazačínaly na hranici bídy? Že jim někdo pomáhal? Proč se během pár století staly nejbohatší zemí na světě? Proč socialistická Evropa s mnohem větším počtem obyvatel a několikatisíciletou historií není bohatší? Proč není bohatší Rusko, které má mnohem více přírodních zdrojů? Proč je bohaté Japonsko, které je téměr bez přírodních zdrojů a bylo velmi zasaženo válkou? (USA jsou dnes bohužel též více socialistická než ekonomicky svobodná) Protože od chvíle jejich založení se tam platili vysoké daně a vysoké důchody a v Evropě ne? Opak je pravdou. Doporučil bych vám nějakou knihu minimálně o ekonomické historii.
"Stát blahobytu" je cestou k socialismu. Tím, že jednomu vezmete a druhému dáte, žádný dotatečný růst produktivity nevytvoříte.
"Lidé jsou nezodpovědní a toto je třeba nařídit zákonem." S tímto přístupem zůstanou nezodpovědní navždy. Naivní jsou ti, kteří se domnívají, že mají k dispozici neomezené prostředky a můžou se neomezeně zadlužit. Názor, že státní charita je efektivnější než soukromá, vám vymlouvat nebudu. Můžete to klidně nazývat "dobrou vůlí" a přít se o to, zda lidé na někoho budou či nebudou přispívat. Tyto debaty jsou naprosto neplodné. Ekonomická efektivita se však v dlouhém období prosadí všude.
[6] Rozdělování na obyvatele státu A a státu B a pocit, že jejich zájmy jsou ekonomicky antagonistické, vyvrátil již kdysi dávno David Ricardo a od té doby to nikdo nezpochybnil. Celý současný systém je natolik neprůhledný, že lze těžko říct, kdo zaplatil ty daně (daně platí i mnoho zahraničních společností, peníze jdou z EU atd). Politika "zdaňujeme cizince, je to dobrý" je dětinská. Ekonomika dnes již naštěstí nekončí na národních hranicích.
[7] Já myslím, že má tvrzení nejsou zcestná, alespoň ne tak, jako ta vaše. Ale to je věc názoru.
Zcela jistě není ekonomický růst závislý na tom, jestli bude placení důchodů povinné. Ale opravdu si nedokáži představit, jak by to například u nás dopadlo, kdyby povinné placení důchodů nebylo. To bychom se asi dočkali za nějakých 4O let velkého překvapení :) I v těch vašich zmiňovaných USA je jeden z pilířů důchodového pojištění povinný.
O tom proč je který stát bohatší než jiný, bychom tu mohli polemizovat hodně dlouho a osobně si myslím, že to není dáno jen tím, jeli jeden stát více či méně sociální.
To bych Vám tu taky mohl tvrdit, že Lucembursko je více sociální stát nežli USA a přesto životní úroveň je tam mnohokrát vyšší než v USA :)
Také nemám rád socialismus, souhlasím s tím, že Evropa je příliš sociálistická a také se mi to velmi nelíbí. Ale zároveň by nic nemělo být hnáno do extrémů ;) Stát má svůj význam, v určitých situacích nezastupitelný.
[9] On občas ten stát, co o sobě tvrdí, jak je sociální, sociální není a naopak - ten, co tvrdí, jak je svobodný, zase tak svobodný není.
Argumentovat Lucemburskem jako nějakou důležitou postavou na světové ekonomicko-politické scéně není příliš rozumné. Hlavně však zdůrazňuji, že vliv socialismu v USA se hluboce podceňuje a není důležité jen to, co se říká a co vidět na první pohled (pro konkrétní ilustraci viz například George Reisman: Government against the economy). Lucembursko tezi o ekonomické svobodě a hospodářské prosperitě nevyvrací, nýbrž potvrzuje.
Nemám pocit, že bych tady něco hnal do extrémů a znovu opakuji, že ani v článku, ani v komentářích netvrdím nic o tom, že zítra přestaneme vybírat všechny daně a svět bude hezčí. Nemám tendenci zastávat nerealistické koncepce, článek jen prezentuje můj širší světonázor, jehož součástí je i postoj, že více státu znamená více zla. Že současná přítomnost státu v životě občanů, ať již u nás, v USA či v jakékoliv jiné vyspělé zemi je zbytečně vysoká a sama sebe neustále živí, dokud nepohltí co může a potom zase musí ustupovat.
Také si nemyslím, že přímé (tedy občan o něm ví) a účelové (na konkrétní věc) zdanění, jehož výsledky jsou jasně vidět, je něco, co by bylo dlouhodobě neudržitelné, pokud to má smysl. Současný stav, kdy se stát snaží zdaňovat občany co nejneviditelněji a co nejméně účelově, však považuji za naprosto odporný a svědčící o tom, že "něco je špatně" a nemyslím si, že to "něco" jsou lidé.
Ještě jednou opakuji, že článek si v žádném případě nedělal aspirace být návrhem nějaké konkrétní reformy veřejných financí, spíše byl povzdechem nad výše uvedenými skutečnostmi. Možná se dočkáte za 40 let překvapení vy, až vám nikdo žádný důchod nebude chtít dát. Osobně si však v žádném případě netroufám odhadovat, co bude za 40 let a opravdu nehodlám konstruovat katastrofické scénáře, kdy si staticky představíte současný svět za 40 let bez placení důchodů...
Díky za komentáře. Myslím, že naše nedorozumění leží spíš v nedostatku prostoru a možná jiném smyslu článku, než v jakém vyvolal vaši reakci.
Dobrý den
Předně se omlouvám, že píšu tak pozdě, začal jsem Vaše články číst teprve nedávno.
Také podotýkám, že s Vámi téměř ve všem souhlasím, ale v mýtném ne.
Pokud bychom mýtné nezavedli nebo by bylo příliš nízké, naše dálnice by byly preferovány jako transitní místo třeba polských a rakouzkých. Zde nejde o to "kolik na nich vyděláme", ale o to, aby Vám nejezdilo za domem víc kamiónů, než je nezbytně nutné se všemi náklady z toho vyplývajícími.
Můžeme se bavit o tom proč zrovna Kapsch, když byl nejdražší z možných, ale důvod mýta je IMHO rozumný.
PS. Je pravda, že státy chtějí válčit, ale také je pravda, že nejradši válčí proti těm, kteří válčit nechtějí a jen schovávají hlavu do písku.
[11] Měla to být reakce na [8]
[11] Ahoj.
Určitě se s vámi shodnu v tom, že pokud se stát - jakožto efektivní vlastník (státních) silnic a dálnic - rozhodne regulovat kamionovou dopravu (a že to vzhledem ke kvalitě a kapacitě jím nabízených komunikací dává smysl), mýto je nejinteligentnějším řešením. Nejdementnějším je prostý "zákaz" (pokud samotná silnice nebo jiné okolnosti průjezd kamionu zcela neznemožňují).
Jinak jak už jsem předeslal v předchozích komentářích, tenhle článek si nedělal ambice stát se identifikací nejpalčivějších problémů trápící lidské soužití, jejich detailní analýzou a návrhy k okamžitému řešení. Byl povzdechnutím nad tím, že až příliš často neplatí stát=občané, nýbrž stát vs. občané. A že k tomu, aby lidské soužití, spolupráce a interakce (společnost) vzkvétala, je zapotřebí spíše méně státu než více.
[8] Dobrý den, můžete mi prosím doporučit nějaký článek, esej či knihu, kde Ricardo tento názor rozebírá? Děkuji
[14] Šťastné a veselé,
tento "názor" (ve skutečnosti >ekonomický zákon<) je běžně známý pod názvem "zákon komparativních výhod/nákladů". Profesor Salin jej nazývá "zákon směny" ("law of exchange") a L. von Mises jej nazýval "zákonem sdružování" ("law of association").
Jedná se o samotný základ ekonomie, který není triviální a zároveň jej může pochopit každý. Shrnout se dá takto: I když bude ekonomický subjekt A (národní stát, podnik, jednotlivec) v čemkoliv absolutně produktivnější než ekonomický subjekt B (tj. B bude horší než A v produkci čehokoliv), přesto A a B vyprodukují nejvíce, pokud se budou specializovat a obchodovat spolu. Specializovat se budou na činnosti, v nichž mají >komparativní výhodu<, tj. nižší >relativní< náklady (náklady příležitosti).
Tento princip se manifestuje v dělbě práce, specializaci a obchodu, je alfou a omegou svobodné ekonomické spolupráce. Klasičtí ekonomové se jím zabývali přednostně v kontextu národních států a mezinárodního obchodu, jedná se však o univerzální vhled aplikovatelný na ekonomickou interakci jakýchkoliv subjektů, vposledku tedy jednotlivých osob.
Jasné vyjádření, diskuze a důkaz tohoto principu (který snad lze nalézt v každé základní učebnici ekonomie) je prvotně připisován právě D. Ricardovi. Zabýval se jím určitě ve svém nejznámějším díle On the Principles of political economy and taxation (1817). Pokud nechcete číst přímo Ricarda, nejvíce bych doporučil relativně krátkou (cca 70 stran) esej Not a zero-sum game (2007) od M. F. Ayau (http://www.mises.org/books/game.pdf...), která se zabývá právě jen tímto zákonem a jeho důsledky.