Technologie » MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

V dobách počítačově pradávných neexistovalo jen jedno kódování češtiny. Můj první opravdový počítač, Commodore C128 s operačním systémem CP/M, uměl v roce 1986 zobrazit jen "americké" ASCII znaky, jakoukoliv češtinu jsem jej musel naučit. Naprogramoval jsem si tak v assembleru ovladače pro klávesnici, grafickou kartu, ručně si namaloval bitmapové fonty, vytvořil vlastní "HULAN-CZ" kódovou stránku, a používal ji následně ve všech svých programech.

Internet v roce 1986 pro veřejnost neexistoval, odborné knížky v knihkupectví také ne (a pokud ano, nebylo to finančně dostupné), takže použití existujícího "standardu" pro pozici českých znaků nepřicházelo do úvahy.

A že těch "standardů" bylo... Pro zápis "nabodeníček" se historicky používalo CP850 / bratři Kameničtí, CP852, KOI8ČS, MacOS CE, CP1250 (tedy kódová stránka českých Windows), ISO-8859-2 a v poslední době se přechází na univerzální UTF-8.

Ještě na začátku roku 2000 byl na řadě webů k vidění úvodní rozcestník, kde si člověk zvolil minimálně mezi ASCII, Windows-1250 a ISO-8859-2. Valný důvod pro to nebyl, jen mimořádně staré prohlížeče neuměly autodetekci kódování a práci s ním. Přesto dnes můžete číst stále řadu textů psaných cesky namísto česky. Existují i celé (většinou pubescentní) webíky psané cestinou.

Mezi zaostalejšími pubescenty zjevně panuje přesvědčení, že "odborníci nepíší česky, ale cesky". To je naprostá hloupost. "Cesky" píší jen nedouci, kteří nejsou schopni zvládnout zápis nabodeníček na klávesnici, a naučili se zapsat jen jednoduché ASCII znaky.

Skuteční profesionálové píší už 20 let česky. Je to složitější, dříve to mohlo narazit na určité technické překážky (zvláště u emailu), ale profík si s tím poradil. Psát bez nabodeníček je prostě určitým znakem zaostalosti daného člověka a nikoliv jeho "profesionality".

Není to samozřejmě jen černobílé, například drtivá většina PDA má jen QWERTY klávesnici bez horní číslicové řady, takže české znaky je na nich možné psát jen složitě a pomalu s přeřazovačem. Ale při psaní na PC s běžnou klávesnicí a s českou IP adresou moc důvodů pro psaní čistého ASCII není.

Lidé píšící za běžných okolností cesky jsou naprostí zoufalci.

Na internetu jsou dostupné ovladače NVIDIA Forceware 174.51 (update: 174.53) pro Windows Vista x86 i x64 (International verze), které nabízejí spoustu zajímavých vlastností. V sekci Monitor je to nová záložka Správce vlastních rozlišení, kde si můžete nadefinovat do nejmenších podrobností customizovaná rozlišení pro připojený monitor.

Zcela přepracovaná je také sekce Spravovat 3D Nastavení. Ovládací panel NVIDIA rozpozná nainstalované aplikace na daném PC a nabídne jen ty profily, které jsou aktuální. Samozřejmě můžete profil pro libovolnou aplikaci přidat ručně. Je to velký rozdíl oproti zaostalým ATI ovladačům, které mají definice aplikací "natvrdo", a nemůžete tak zapínat AFT či SFR režim Crossfire (u NVIDIA SLI) podle potřeb. U NVIDIE si prostě snadno zapnete nastavení a SLI pro libovolnou (i oficiálně nepodporovanou) hru.

Nové jsou také volby pro zpracování HD videa, ať už se jedná o BD či HD-DVD.

Nová aplikace od NVIDIE je tak dobrá, že téměř už ani není nutné používat (skvělý) nHancer.

Nemožné se stalo skutkem, peklo zamrzlo (via KFL) :-)

Microsoft zveřejnil binární (legacy) formáty pro Word 97-2007, Excel 97-2007, PowerPoint 97-2007 a Office Draw 97-2007, a to pod licencí nazvanou Microsoft Open Specification Promise. Tento krok lze přivítat jedině pozitivně, během příštích let se tak můžete těšit na lepší kompatibilitu konkurenčních produktů s (dosud) proprietárními legacy formáty Microsoftu, a tím na větší konkurenci. Pro nové OpenXML formáty používané Office 2007 sadou je specifikace samozřejmě známá od jejich vzniku.

Microsoft mimochodem i bez výrazného tlaku konkurence dokázal vydat kancelářskou sadu, která je "o 10 let vpředu", ale větší tlak nikdy neškodí :-)

Mnohem jednodušší bude také vytváření Excel a Word souborů například z PHP či z jiných jazyků, zatím se export, kvůli absenci licence a neotevřené specifikaci formátů, řešil jako primitivní CSV či něco podobného (změna přišla až s exportem do OpenXML, tedy otevřené specifikace Excelu 2007, ale ten zatím nepodporují účetní systémy pro import, takže člověk je vázán na starší legacy formát).

Dostupný je díky Microsoftu mimochodem i konvertor legacy DOC, XLS a PPT formátů do OpenXML, na sourceforge.net. Už delší dobu je také dostupný ODF plugin pro Office, takže pokud vám někdo pošle text z OpenOffice (Writer / Calc), nemusíte se namáhat s jejich instalací.

Ke čtení: excelentní rozbor k binárním formátům napsal JoelOnSoftware.com

AMD Phenom na 65nm měla být po více než roce a půl odpověď od této společnosti na fantastické Intel quadcore procesory na 65nm a 45nm. Nestalo se tak. To, že veškeré současné prodávané AMD Phenom procesory jsou vadné, je známý fakt, jedná se o poměrně široce (a často chybně) diskutovanou chybu v TLB. Není to ale možná chyba jediná.

TLB chyba nenastává jen při virtualizaci

TLB chyba nenastává jen při virtualizaci, jak by se nám marketing AMD mohl snažit namluvit, ale kdykoliv, při virtualizaci jen drasticky narůstá pravděpodobnost jejího výskytu. Výsledek výskytu TLB chyby je "Machine Check Exception", tedy okamžitý pád stroje.

TLB chyba nastává, když dvě různá jádra přistupují ke stejnému segmentu paměti, a část je cachována v L3 (velice častý případ). První proces zapíše do paměti, které je nastaven "dirty bit". Velice brzo poté zapíše do té samé části paměti i druhý proces. A zde právě nastupuje TLB chyba, "dirty bit" je ignorován, paměť prvního procesu je přepsána, procesor to zjistí a vyhodí onu zmíněnou "Machine Check Exception", tedy zkolabuje celý počítač.

Při virtualizaci více operačních systémů tato chyba nastává výrazně častěji, ale může nastat i při běžném provozu. Navíc i virtualizace je běžný provoz, spousta profesionálů, kteří quadcore procesory potřebují, používá VMware či Virtual PC pro spouštění více OS zároveň (například Vista jako hlavní systém a virtualizovaně Ubuntu či Solaris) a nové verze OS jako Windows 2008 Server s Hyper-V či Windows 7 virtualizaci standardně obsahují či budou obsahovat..

Chyba v TLB se dá opravit patchem v BIOSu, který nedělá de-facto nic jiného, než použití L3 vypne. Toto má samozřejmě drastický dopad na výkon, takže již tak pomalé Phenom procesory se posouvají na 50-60% propad pod podobně drahé Intel Q6600 a vyšší procesory, viz tento test, v němž je Phenom 2.5x pomalejší než Intel.

Spousta lidí si dnes kupuje Intel sestavy s quadcore (Q6600) procesorem. Je to vynikající volba, za zhruba 6.000 Kč i s DPH člověk dostane systém, které jej opravdu nezpomaluje. Osobně většinu času používám svůj quadcore procesor na méně než 25%, tedy by stačil teoreticky i singlecore, ale stále podstatný kus času se to blíží 50% (tedy plně vytížený dualcore), kdy je spuštěná nějaká virtualizace, či kompilace, popřípadě práce s audiem či videem (zlepšující filtry na video ve ffdshow jsou opravdu náročné), a relativně malé množství času je quadcore zatížen na 80-100% (typicky práce s HD videem, zde je každé jádro opravdu znát). Každopádně quadcore má smysl i pokud vytížíte typicky "jen" dualcore, protože máte stále rezervu dalších dvou jader pro běžnou práci.

Systém s quadcore procesorem nicméně není až tak snadné otestovat na stabilitu, je totiž potřeba dlouhodobě zatížit veškerá 4 jádra na 100%. Zde je generované teplo značné a systém nemusí vydržet (i z toho důvodu provozuji 2.4GHz procesor "jen" na 3.0GHz, tedy ekvivalent QX6850, protože nemusím zvedat základní napětí CPU, a teploty se drží velice nízko, na 3.6GHz již potřebuji 1.475V a to prostě nedává smysl).

Osobně používám na 100% zátěž Prime95 ve verzi 25.5. Výhodou této verze je, že automaticky dokáže spustit 4 thready, a zatížit tak na 100% veškeré čtyři jádra procesoru. Pokud takto necháte systém běžet celou noc a ráno bude stále "živý" a Prime95 nebude reportovat žádné chyby, dá se říci, že máte stabilní systém. Pokud ne, chcete to zlepšit chlazení či ubrat overclock.

Druhou možností při případné nestabilitě jsou samozřejmě vadné paměti či špatně nastavené časování pamětí. Pokud máte podezření na paměti, popřípadě si kupujete nové paměti a chcete je ihned prověřit (důrazně doporučuji!), vytvořte si USB bootovací disk, na něj nahrajte Memtest86+ a nechte jej pár hodin běžet. Paměťové moduly se dnes prodávají za tak dumpingové ceny, že jejich kvalitu je potřeba testovat i u zavedených značek.

Nevím zda je to programátorská deformace za 20 let co se tomu věnuji, nebo prostě člověk zapomíná věci z desítky let vzdálené školy, ale uvědomil jsem si, že hodně dříve běžných úkonů řeším nyní prostě jinak.

Než abych se zamýšlel nad logickým či ryze matematickým řešením, napíšu si raději rychle počítačový algoritmus (aka program), který to během pár minut či sekund vypočítá místo mě.

Vezměte si třeba tuto triviální úlohu ze 4. třídy ZŠ (tedy pro devítileté děti), cílem je za stejná písmena dosadit stejné číslice, za různá písmena různé číslice tak, aby výsledek vycházel a výpočet byl tedy pravdivý: ABB * B = CAAB.

Koukal jsem na to 30 sekund, řešení jsem neviděl, tak jsem vytáhnul HTC Kaiser telefon, spustil mobilní Excel a místo počítání z paměti to nechal na Excelu. Hotovo (i s psaním vzorečků) za dvě minuty. Já vím, určitě to jde udělat inteligentněji než "hrubou silou", ale já jsem s tímto řešením spokojen. Dosáhl jsem výsledku, a o to jde.

Pokud někdy nestačí Excel na desktopu a jeho parádní "Solver" (úžasná věc, doporučuji vyzkoušet), vytahuji vyšší kalibr, tedy Matlab, s tím se už dá vyřešit naprosto vše (opět metodou "hrubá síla").

Vlastně "hrubou sílu" (programování) místo matematického řešení mám rád už dlouho.

Někteří lidé dokážou napsat desítky stran o tom, že RAM vlastně není potřeba (na HWMag.cz) a jednojádrové procesory jsou skoro tak dobré jako čtyřjádrové (srandovní polemika Eagla na Živě.cz).

Takovéto zábavné "recenze" postavené na zcela chybné premise naleznete třeba na HWMag.cz. To si vezmete čistou instalaci Windows XP či Windows Vista, spustíte na ní jedinou aplikaci a měříte, jaký je rychlostní přínos 1GB, 2GB a 4GB RAM pro tuto jedinou osamocenou aplikaci. A poté z toho uděláte dalekosáhlý závěr. Zmatení pubescenti plácají ručičkami a ječí jaká je to super recenze. Fakt?

Pokud se nemýlím, už od dob Windows for Workgroups 3.11 se člověk snažil těch aplikací spouštět více než jednu. A ve Windows NT kernelu a jeho následovnících je multitasking základním bodem jejich existence. Poslední opravdu jednoúlohový operační systém byl MS-DOS (a to ještě ne tak docela, i ten měl řadu rezidentních programů a ovladačů).

Udělat tedy závěr na velikost potřebné RAM ze spuštění jedné aplikace a měření čehosi je pitomost. Běžně má člověk spuštěno mnohem více aplikací:

spuštěné aplikace na Windows Vista x64

Prodej notebooků neustále stoupá, a může za to především jejich neustále klesající cena. Profesionál si samozřejmě notebook na denní práci nekoupí, ale investuje podstatně vyšší částku do kvalitního desktopu se špičkovou klávesnicí, výborným velkým monitorem s pozorovacím úhlem skoro 180 stupňů, výkonným čtyřjádrovým procesorem, hromadou RAM a rychlým diskovým polem.

Nicméně existuje obrovské množství příležitostných uživatelů, kterým notebook na práci stačí, popřípadě potřebují mobilitu (tedy typicky studenti) a nemají peníze na pořízení kombinace desktop + notebook.

Měl jsem tu možnost se seznámit s novou produktovou řadou Acer Aspire, a byl jsem opravdu příjemně překvapen zpracováním a designem.

Konkrétně notebook Acer Aspire 5710Z se prodává za 19.000 Kč včetně DPH, a obsahuje plnou verzi operačního systému Windows Vista Home Premium, dvoujádrový Intel Core Duo procesor na 1.73GHz, 2GB (!) DDR2 RAM, 160GB pevný disk, integrovanou čtečku paměťových karet, 4 USB porty, integrovaný mikrofon, reproduktory a kameru použitelnou nejen pro Skype, a solidní Intel GMA X3100 integrovanou grafiku, která bez problémů zvládá i Aero ve Windows Vista.

Jiní výrobci v této ceně nabízejí běžně jen jednojádrové procesory, polovinu či čtvrtinu RAM, Linux místa Vista a poloviční velikost pevného disku.

Zásadním problémem těchto levných notebooků je jen relativně mizerný displej (ve srovnání na profi LCD), obyčejná TN matice poměrně mdlých barev profesionála nemá šanci uspokojit, ale pro běžného uživatele bude postačovat, zejména s přihlédnutím k ceně (kvalitní LCD monitor stojí více, než celý tento notebook).

Pokud si chcete koupit levný, ale slušně výkonný notebook, Acer Aspire 5710Z je opravdu dobrá volba. Acer dříve patřil ke společnostem s vysokou mírou poruchovosti, ale řada Aspire se (dle mého názoru) konstrukčně opravdu povedla. Myslím, že mu poměrně rychle napraví pošramocenou reputaci.

nová řada Acer notebooků je hodně povedená

Drtivá většina P2P protokolů se používá jen pro (nelegální) stahování a sdílení audia, videa a různého software, a být ISP, zcela zakážu tento traffic (DC++, e-mule, a další ryze warézácké protokoly). Jediná výjimka je BitTorrent protokol, tento se stále častěji vyskytuje u velkých společností jako alternativa pro stahování z FTP/HTTP, a byl pro tento legální účel nakonec jako jediný původně navržen.

Třeba dnes byla vydána nová verze Nero 7 Premium, milióny lidí začínají stahovat z FTP, a toto je zcela zahlceno, poskytujíce "úžasnou" rychlost downloadu kolem 10KB/s. Přesně na toto se ovšem hodí BitTorrent, čím více lidí stahuje, tím více lidí také automaticky stažené části sdílí, a kapacita BitTorrent sítě tak neustále roste a samovolně se přizpůsobuje požadavkům.

Rovněž linuxové distribuce (za pár dní očekávaná Fedora Core 7) se svými GB velikostmi se distribuují převážně přes BitTorrent protokol, stahovat 4GB přes FTP v den vydání je zcela nemožné.

Výhoda BitTorrent protokolu oproti stahování přes FTP/HTTP je také v ochraně a kontrole stahovaných dat, zatímco je běžné, že si přes FTP stahujete xGB ZIP archív, a tento následně nejde rozbalit, tak BitTorrent uvedený problém řeší kontrolními součty a možností znovu stahovat jen části souboru, které jsou porušeny.

Osobně vidím jako velice pozitivní, že alespoň jedna P2P technologie se uchytila jinak, než k "pirátění" a běžně se používá i u komerčních firem. Update na Nero 7 jsem přes FTP neúspěšně stahoval 60 minut, pomocí aplikace uTorrent byl ovšem za 4 minuty celý "doma" :-)

Nero 7 si stáhnete i přes BitTorrent

Hledám pro tátu co možná nejvhodnější digitální fotoaparát do 10.000 Kč. Je to fotograf typu pokročilý amatér, před 20 lety vlastnil černou komoru, kde si kompletně dělal svoje černobílé a barevné fotky (Zenith a Practica), později jsem mu koupil semi-profi Canon EOS-50 (Elan II) s pár objektivy (širokoúhlý, standard, a tele) a externím bleskem, nicméně, už pár let toužebně kouká po digitálu.

Digitální fotoaparát a možnost zpracovávat fotky na počítači se právě blíží oné "analogové černé komoře". Táta má zájem o fotoaparát, který nabídne kompletní možnost manuálního ovládání (čas, clona, ostření, vyvážení bílé), plus automatického pro momentky. Také by preferoval "wide" objektiv nad často propagovaným "super-mega-maxi-zoomem", který je v praxi (pro jeho potřeby) téměř k ničemu.

V ceně do 10.000 Kč samozřejmě člověk musí zapomenout na zrcadlovku s výměnným objektivem. Přesto jsem narazil na jeden model, který jeho požadavky splňuje téměř na 100%. Je jím Kodak P880, viz recenze na dpreview.com a steves-digicams.com.

Kodak P880 je rok a půl stará "profi" řada od Kodaku. CCD prvek má naprosto dostatečných 8Mpx, objektiv je ekvivalent 24-140 u kinofilmu (zvláště wide "24" je luxusní hodnota na fotoaparát pod 10.000 Kč), světelnost F2.8 - F4.0 je u wide skvělá, u tele stále dostatečná (na zoom člověk stejně fotí převážně venku, typicky na dovolené, a za dostatečných světelných podmínek), zkreslení objektivu je i v rozích minimální. Výborná je možnost napojit externí blesk, což znatelně zlepší kvalitu fotografií (nejen) v místnosti. Fotoaparát má i velice nízkou latenci při stisku spouště, cca 0.1s, připraven k focení je cca za 2s po zapnutí (dostatečná hodnota).

Jedinou mírnou vadou je počínající šum při ISO 200 a více (to je ale problém většiny digitálních fotoaparátů), při ISO 50-100 je absolutně neznatelný. Váha Kodaku P880 je 500g, což je "tak akorát", menší fotoaparáty se opravdu špatně drží v chlapské ruce. Napájení je pomocí Li-Ion akumulátoru (dle mého názoru podstatně lepší volba než tužkové baterie, elektřina na nabíječku je dnes všude), karty jsou běžného SD formátu. Pro ukládání fotek je podporován RAW formát, nikoliv jen (přesaturovaný a ztrátový) JPEG.

Kasa.cz prodává Kodak P880 za pouhých 8.500 Kč, běžná cena před pár měsíci byla 14.000 Kč (zjevně se chystá nový model, P880 se asi doprodává ze skladů). Na jeho požadavky samozřejmě existují i jiné varianty, zajímavý je například Panasonic DMC-FZ7, nicméně kvalita fotek a výbava Kodaku P880 je dle recenzí vždy lepší než u cenově podobné konkurence. Zdá se mi jako ideální volba.

Pokud máte s tímto fotoaparátem osobní zkušenosti, budu rád, když je uvedete v komentářích. Na fóru jsem udělal celou novou sekci Fotografie.

Kodak P880