První auto, které jsem si koupil, byla v roce 1994 červená Škoda Felicia GLX. Byl jsem tehdy ještě student, moc peněz jsem neměl, a Felicia byla jedno z mála nových aut, které jsem si ještě mohl dovolit koupit. Jezdil jsem s ní asi rok, zpočátku jsem byl docela spokojen, jako naprosto nezkušený řidič, ale postupně to moc dobré zážitky nebyly.
Problém těchto miniautíček je extrémní hluk, kdy při jízdě po dálnici (Brno - Praha - Brno) máte pocit, že kolem neustále řve stádo paviánů (třeba kolem Humpolce, jak jsou betonové panely), mizerní jízdní vlastnosti (poskakuje to po silnici jako splašená koza díky malému rozvoru a rozchodu) a velice špatná pasivní i aktivní bezpečnost.
Přestože to bylo moje první auto, a měl bych je mít asi rád aspoň z nostalgie, není tomu tak. Když jsem o dva roky později vydělal trošku více peněz a koupil si nový Mercedes E280 (nová řada W210), pochopil jsem, že do něčeho podobného Felicii už nikdy nesednu.
Felicie jsem samozřejmě dále viděl často, je to nakonec nejpopulárnější auto na českých silnicích, ale vždy mi pohled na ta miniautíčka připomenul jeden mrazivý den v roce 1996, kdy se stala hromadná havárie na D1 u Jihlavy, pár desítek aut v extrémně husté mlze do sebe narazilo, a když jsem poté o hodinu později opatrně objížděl se svojí "E-klasou" kolem, tak jsem hromadu miniautíček (a jejich předchůdců - Favoritů) viděl rozmlácených a rozpůlených, prostě rozmačkaných jako papír. A kolem mrtvolky...
Když jsem jezdil s Felicií, měl jsem strach o svůj život a z extrémního hluku a stísněného prostoru jsem dostával klaustrofobii. Jsou to špatná auta. O Mercedesech se mezitím vyprávěl (pravdivý?) příběh, kdy jede chlap po dálnici, narazí do Favoritu, smete jej ze silnice, a po deseti kilometrech jej zastaví policejní hlídka při kontrole rychlosti (ve skutečnosti se jen chtějí podívat na motor) a povídají mu, že má "trošku poškrábaný nárazník". Nebo to bylo Volvo?
Každopádně, před pár dny jsem jel s ex-manželkou, měl jsem auto v servisu a potřeboval kus cesty svézt, řídila firemní Fabii (I), a já se cítil opět jako student zavřený v konzervě zvané Felicia. Po více než deseti letech opět zážitek s malou Škodovkou. Vzadu vpravo seděla na sedačce dcera, a já si tak nemohl ani sednout dopředu na sedadlo spolujezdce, protože i skrčené nohy by mi lezly z auta ven, mačkal jsem se tedy vzadu za sedadlem řidiče a přál si aby to miniautíčko bylo aspoň o centimetr delší. A celou cestu jsem se bál, aby kolem neprojelo rychleji nějaké větší auto a "neodfouklo" nás ze silnice...
Když na dálnici vidím "novou" Fabii (II), chytá mě doslova záchvat smíchu, oni ta auta snad (aspoň to tak opticky působí) dělají stále menší a menší, a navíc mají neustále ten zábavný zvyk, označkovat tyto nákupní tašky jako "rodinné auto".
Nerozumím tomu. Favorit / Felicia / Fabia I/II není rodinné auto, maximálně je to levné auto pro "singles" či pro studenta. Dokážu si také představit Fabii jako auto na snadné parkování do Prahy, prostě na popojíždění pro jednoho člověka po městě, ale ne jako rodinné auto, s nímž je potřeba jet i po dálnici či na dovolenou.
Jak říkám, nemám rád miniautíčka. Ale pokud je vy milujete, kupte si je a užijte si je 🙂