PC Hardware » MyEgo.cz - Radek Hulán webzine

Pokud Vám někdo říká (jisté „recenze“ na svethardware.cz či pctuning.cz), že běžný uživatel čtoucí zmíněné servery vlastně vůbec nepotřebuje dvoujádrové procesory, nevěřte mu. Je to člověk, co dosud nechápe, že většina lidí je schopna na počítači mít spuštěno více aplikací zaráz, než jen Firefox browser či jeden herní test.

Vytížit dvouprocesorový počítač na 100% není skutečně žádný problém:

chcete více pikantních detailů?

Pointa je samozřejmě v tom, že se singlecore procesorem typu Athlon 64 (či modely FX) můžete dělat jen jednu náročnější věc zároveň a nic víc. Je veřejným tajemstvím, že tyto procesory nezvládají multitasking, takže pokud si třeba pustíte vypalování DVD, a k tomu chcete začít pracovat ve Photoshopu či kompilovat něco v Delphi a nečekat 20 minut než to vypalování skončí, máte smůlu. Zde se projeví skutečná výhoda Pentium 4 HT procesorů se dvěma virtuálními jádry, a potom samozřejmě Athlon X2 a Pentium D procesorů, které obsahují dvě fyzická jádra.

Pocit, kdy se nemusíte „bát“ spustit cokoliv, aniž by se systém zahltil, a například spadlo vypalování DVD, realtime ripování televize do DivX či MPEG2, ona zmíněná kompilace, či řada dalších věcí, to je situace, kterou Vám zajistí jen dualcore procesor, a to velice kvalitně i na současných Windows XP SP2.

A příjemným bonusem jsou samozřejmě i aplikace, které jsou schopny zatížit obě jádra současně, pokud preferujete maximální výkon.

Byl jsem vysazen v nějaké vlakové stanici. Prý nadešel můj čas. Z ampliónů promlouval hlas vousatého charismatického vůdce připomínajícího Fidela před 40 lety, a všude kolem byla spousta vojáků v černých vestách. Bylo zcela jasné, že jsem se dostal někam, kde mi jde hrubě o kejhák. Nepřestával jsem ale doufat, mé pevné kroky a zaměřovač zbraně vedou totiž dva nejlepší a zcela přesně reagující modely robomyší, a to Razer DiamondBack a Logitech MX518. Pokud nemám tu armádu nepřátel pozabíjet s nimi, zachránit celý svět, a následně si získat srdce vyvolené ženy, tak s čím tedy?

Enermax EG701AX je to nejlepší, co si od této špičky v oboru napájecích zdrojů můžete pro Váš počítač koupit. Řada lidí napájecí zdroj podceňuje, přitom je to zřejmě nejdůležitější součást počítače pro jeho stabilitu. Řada restartů a nestabilit počítače totiž nepřipadá na chyby ve Windows XP či v jiných komponentách, ale na nedostatečné či nestabilní napájení.

Enermax EG701AX s cenou 4.400 Kč + DPH a s reálným výkonem brutálních 600W se může pro někoho zdát jako již poněkud extrémní výkon, ale pokud používáte SLI zapojení dvou grafických karet, několik pevných disků, vysoce výkonný přetaktovaný procesor, a dvě DVD vypalovačky, je 600W taková sázka na jistotu, že vše bude řádně a zcela spolehlivě fungovat. Samozřejmě to neznamená, že by zdroj neustále spotřebovával ze sítě 600W, dodává tento výkon jen tehdy, když je to potřeba.

A pokud zrovna nepoužíváte dvě karty v SLI zapojení, bude Vám stačit i méně dimenzovaný zdroj, například typ Enermax EG565AX v ceně 3.400 Kč (+DPH), anebo jiný ze zhruba desítky značkových Enermax zdrojů.

Enermax je totiž zárukou kvality, ne každý noname zdroj, na kterém je napsáno 500W, skutečně tento výkon dodá, a pokud ano, jen nestabilně, a s naprosto nevhodným rozložením do větví, zejména 12V.

Pokud poprvé uvidíte na vlastní oči nový Nikon Coolpix S1, řeknete si „co je malé, to je hezké“. Tento miniaturní digitální fotoaparát je totiž asi tou nejvíce sexy hračkou, co Nikon dosud vyrobil, ostatní jeho přístroje jsou provedené spíše v macho stylu. Váha pouhých 118 gramů bez baterie a velikost krabičky od cigaret znamená, že tento obrazový zápisník můžete mít kdykoliv s sebou, třeba v náprsní kapsičce u košile, a kvalita jeho fotek je přitom dobrá.

Základní popis

Základní specifikace Nikon Coolpix S1 jsou 5.1-megapixelový senzor, 3x optický zoom, Secure Digital karty, interní paměť 12MB, miniaturní rozměry, obří 2.5“ LCD displej na zadní straně, minimum možností manuálního ovládání, ale hromada automatických Nikon funkcí, které Vám pomáhají při focení. Nikon Coolpix S1 je prostě jeden z těch foťáků, které jsou dostatečně malé na to, abyste je měli neustále u sebe, a přitom nabízejí docela dobrou kvalitu fotek s minimem kompromisů (v daném segmentu trhu).

Když jsem před pár dny recenzoval nový notebook Toshiba Satellite M40-184, byl jsem nadšen, dokonce tak, že jsem si ihned dva kusy objednal na firmu, a tři další kusy pro mého kamaráda. Toshiba Satellite L10-193 patří sice také do řady Satellite, ale jinak s top modelem M40 nemá nic společného, jedná se naopak o naprostý základ, nicméně stále se slušným procesorem a s mobilní technologií Intel Centrino.

První dojmy

Když jsem Toshiba Satellite L10 poprvé spustil, připojil se k domácí WIFi síti slůňátko na 54 Mb/s, a nainstaloval NVU WYSIWYG editor pro psaní článků, Gimp pro editaci fotek a Firefox místo MSIE, abych na notebooku mohl napsat tento článek a v praxi jej otestovat, dostal jsem mírný záchvat vzteku a hledal kladivo pro jeho okamžité zničení.

Spustil jsem totiž NVU, Gimp a potom Firefox, a následně jsem již jen čekal a čekal a čekal, a poslouchal chroustání disku a sledoval zatuhávání systému. Prostě katastrofa. Na vině nicméně není ani tak hardware notebooku, ten je docela slušný, ale konfigurace notebooku výrobcem.

Toshiba Satellite M40 je novinkou od jednoho z největších výrobců notebooků - společnosti Toshiba. Satellite M40 je bohatě vybavený a rychlý notebook, který je možno použít jako náhradu stolního počítače. Kromě integrování nejmodernějších technologií do těla přístroje (Intel Centrino, PCIe sběrnice, ATI X300 Mobility grafická karta, DVD Dual-layer mechanika) je ale hlavním rysem Satellite M40 skvělý TruBrite displej, který má rozlišení 1280:800 (poměr stran 16:10) a vysoký pozorovací úhel. Plocha displeje působí skleněným dojmem (podobné displeje dělá Sony ve svých top modelech LCD panelů) a jasem a kontrastem předčí většinu běžně dostupných stolních LCD monitorů.

Před časem jsem recenzoval 17“ monitor HP L1740 Advantage Line a nazval jej „novým šampiónem“ v 17“ kategorii. Dnes se podívám na jeho konkurenci ze stáje LG, a to konkrétně na nový model LG L1750S. A ihned je nutno říci, že jedinou výhodou LG L1750S oproti HP L1740 je jeho cena, ve všech ostatních parametrech na HP šampióna bohužel zaostává. LG se prodává za zhruba 7.600 Kč včetně DPH, zatímco HP za zhruba 8.400 Kč včetně DPH, tedy o pouhých 800 Kč levněji, nicméně HP nabízí za tuto mírně vyšší cenu lepší ergonomii, lepší obraz, a DVI vstup.

Na Živě.cz vyšel můj článek Praktický test nVidia 6800GT SLI: dvě místo jedné.

Na řadě renomovaných serverů se těší neuvěřitelné popularitě testy porovnávající „výkon“ různých základních desek se stejným chipsetem, například s top modelem nForce4 SLI. Tyto testy jsou ovšem naprostý nesmysl, desky se stejným chipsetem mají totiž zásadně shodný výkon, rozdíl mezi 59.3 FPS a 59.4 FPS v testu je jen mírně jiný takt sběrnice či jiné nastavení BIOSu.

Jediné, co má smysl v praxi testovat je layout desky a případně i overclokerský potenciál desky, třeba v případě nForce4 SLI chipsetu se DFI dostane na HTT 320 MHz, kdežto Gigabyte jen na HTT 240 MHz, a to je hodně podstatný rozdíl pro overclockera.

Nicméně, hlavním rozhodujícím kritériem pro SLI desky je jednoznačně layout, a zde vítězí Asus a ostatní desky propadají jako nepoužitelné. Podívejte se na následující čtyři desky:

Asus A8N-SLI Deluxe - nForce4 SLI

Hitachi je jeden z prvních výrobců, který své disky připravil nativně i pro SATA-II rozhraní, tedy pro 300MB/s, což je již rovnocenný soupeř pro SCSI Ultra320 na straně serverů.

Nicméně, pokud Hitachi T7K250 SATA-II disky zapojíte do nForce4-SLI základní desky, pojedou jen na rychlosti SATA-I, tedy 1.5G, a to přesto, že použijete poslední ovladače nForce4.

Zde je důkaz:

Problém totiž není v nForce4-SLI chipsetu, ale v nastavení disků Hitachi, které je standardně dodává s vypnoutou SMART technologií, a nastavené do SATA-I (1.5G) módu, zřejmě kvůli převaze zákazníků, kteří stále mají jen SATA-I vybavené desky.

Z webu Hitachi si je nutné tedy stáhnout Hitachi Feature Tool 1.97, kterým můžete zapnout SATA-II podporu (3G) a rovněž třeba SMART technologii (což se v případě RAID-0 docela hodí). Výsledek je následující: