Pokud Vám někdo říká (jisté „recenze“ na svethardware.cz či pctuning.cz), že běžný uživatel čtoucí zmíněné servery vlastně vůbec nepotřebuje dvoujádrové procesory, nevěřte mu. Je to člověk, co dosud nechápe, že většina lidí je schopna na počítači mít spuštěno více aplikací zaráz, než jen Firefox browser či jeden herní test.
Vytížit dvouprocesorový počítač na 100% není skutečně žádný problém:
Pointa je samozřejmě v tom, že se singlecore procesorem typu Athlon 64 (či modely FX) můžete dělat jen jednu náročnější věc zároveň a nic víc. Je veřejným tajemstvím, že tyto procesory nezvládají multitasking, takže pokud si třeba pustíte vypalování DVD, a k tomu chcete začít pracovat ve Photoshopu či kompilovat něco v Delphi a nečekat 20 minut než to vypalování skončí, máte smůlu. Zde se projeví skutečná výhoda Pentium 4 HT procesorů se dvěma virtuálními jádry, a potom samozřejmě Athlon X2 a Pentium D procesorů, které obsahují dvě fyzická jádra.
Pocit, kdy se nemusíte „bát“ spustit cokoliv, aniž by se systém zahltil, a například spadlo vypalování DVD, realtime ripování televize do DivX či MPEG2, ona zmíněná kompilace, či řada dalších věcí, to je situace, kterou Vám zajistí jen dualcore procesor, a to velice kvalitně i na současných Windows XP SP2.
A příjemným bonusem jsou samozřejmě i aplikace, které jsou schopny zatížit obě jádra současně, pokud preferujete maximální výkon.
