Business

Tak toto se může stát opravdu jen v našem podnikatelském banánistánu, dokonalá tragikomedie, Shakespeare by to nenapsal lépe:

• Šok: Vila VyVolených obsazena! VyVolení se stěhují na Slovensko!
• Ochranka vyhnala kvůli nájmu VyVolené z vily
• Vilu VyVolených přepadli bodyguardi

Co se stalo? Majitel pozemku, na němž Vila VyVolených stojí, ji nechal obsadit 40 členy najaté ochranky. Nicméně, poslat někam 40 ozbrojených lidí z ochranky jen kvůli tomu, že tento „podnikatel“ dostal prý před dvěma měsíci o 2 dny později zaplaceno za pronájem pozemku od TV PRIMA, to nebude ten pravý důvod pro takto rozsáhlou a nákladnou akci.

Že by takto fungoval konkurenční boj (TV NOVA)? Tak velkou akci, s riskováním žaloby na desítky miliónů odškodného, prostě musí financovat někdo, kdo má na konci VyVolených eminentní zájem. Štáb TV NOVA byl nakonec puštěn i do obsazené Vily, na rozdíl od lidí z TV PRIMA. Pravdu se člověk z médií pochopitelně nedozví, ale je to moc zajímavá kauza.

Update:

Prima během dneška horečně pracovala na tom, aby reality show VyVolení pokračovala podle plánu. „Je to závazek, který máme jak vůči VyVoleným, tak vůči televizním divákům,“ říká Martin Dvořák, generální ředitel Prima TV. „Svůj slib chceme splnit a našli jsme rychlé a v dané situaci nejlepší řešení. Díky vstřícnosti kolegů ze slovenské televize JOJ budou naši VyVolení pokračovat ze Slovenska. Jsme velmi rádi, že nám vedení televize JOJ vyšlo vstříc a umožní nám jak využití Vily, tak studia a technického zázemí. Diváci se tak mohou těšit na světový unikát, spojení dvou rozběhlých reality show.“

Situaci kolem vynuceného odchodu VyVolených z areálu v Praze okomentoval pro webovou televizi iDNES i prezident Václav Klaus. „Je to absurdní. Nechápu tyhle hříčky. Nevěřím, že není možné se domluvit,“ řekl.

via iDNES.cz

A já jen podotýkám, že to teď začne být hodně zajímavé 🙂

Musím se přiznat, že občas skutečně nechápu, co banka dělá s mými penězi. To, že příchozí platbu ze zahraničí připíše až s valutou T+3, a 3 dny si tak užívá mých úroků, na to jsem si již dávno zvyknul, a Úřad pro hospodářskou soutěž zjevně také, zvyknul jsem si i na obrovské poplatky při veškerých běžných operacích, přesahujících poplatky bank v civilizovaných zemích EU (třeba sousedním Rakousku), ale to, že některé platby platební kartou vygenerují řadu plusových i mínusových pohybů na účtu místo jednoho jasného debetu, to pořád nemohu nějak rozdýchat.

Copak je toto normální? Měsíční výpis účtu má potom 12 stran A4, a velice těžko se v něm hledají nesrovnalosti.

Update: vysvětlení pracovníka banky.

Prodám formou aukce Apple PowerBook G4 15" v naprosto vynikajícím stavu, s původní pořizovací cenou přes 80.000 Kč. Oproti základní verzi jsou k němu dokoupeny následující komponenty: AirPort WiFi karta, VirtualPC 6.0 (možnost spouštění MS Windows XP), Microsoft Office pro Mac OS X, celkem 512MB RAM.

Vyvolávací cena pro tento notebook s kompletním příslušenstvím je 20.000 Kč. Vaše závazné nabídky můžete provést jedině formou komentáře k tomuto článku, a to včetně uvedení jména, příjmení, emailové adresy, a jak přihazované, tak celkové částky. Minimální příhoz je 500 Kč. Kupující dostane navíc zdarma Samsonite brašnu na notebook v ceně 2.500 Kč.

Aukce bude ukončena 17. srpna 2005, 20:00 hodin.

Konfigurace

pohled na notebook

Když AMD 28. června zažalovalo Intel za údajné nekalosoutěžní a monopolistické praktiky, protože jako tržní outsider mu jinak než žalobou není schopno konkurovat, investoři to ocenili zvýšením kurzu akcií AMD o zhruba 15%, a pokud bude žaloba úspěšná, AMD má další významnou potenci krátkodobého růstu, a to jen díky svému právnímu oddělení.

Intel, skutečný gigant s obrovským ziskem a mnohem širším portfoliem než AMD, může ovšem zůstat relativně klidný. Na rozdíl od AMD oznámil totiž přechod na 65nm výrobní proces, což znamená energeticky velice úsporné a v tradici Intelu i mimořádně výkonné procesory, a rovněž přichází na řadu mimořádně zajímavý projekt Yonah, což jsou dvě jádra Pentium-M procesoru na jednom chipu. Kromě toho má Intel reálně připravenou i Virtualizační technologii (VanderPool), která právě u DualCore získá smysl.

Myslím si, že právě původně notebookový Intel Yonah bude i ve většině middle-class stolních PC v roce 2006, tedy rychlý a energeticky velice úsporný DualCore s cenou kolem $220. AMD v tomto není schopno Intelu konkurovat, 65nm výrobní proces jen tak nezvládne, jeho procesory X2 jsou předražené, jeho neustálá změna patic a v budoucnu i typů DDR/DDR2 pamětí (socket A, socket 754, socket 940, socket 939, socket M2) nepřispěje k větší důvěře zákazníků, a jediný konkurenceschopný procesor, tedy Athlon X2 má větší spotřebu a vyzařování tepla než Intel Prescot první generace (naprosto se tedy nehodí do notebooků).

Monopol je věc, která může mít občas i své pozitivní stránky. Dobrým příkladem je Microsoft s jeho Windows XP, vývoj software pro dlouhodobě majoritní a stabilní platformu je pro vývojáře mnohem jednodušší a levnější než například vývoj pro roztříštěný Linux.

Před měsícem Adobe koupil společnost Macromedia. Moc jsem tomuto spojení nerozuměl, Macromedia totiž dělá v podstatě ty samé věci co Adobe, například Macromedia Dreamweaver je přímou konkurencí pro Adobe GoLive, Macromedia Fireworks zase pro Adobe ImageReady, a Macromedia FreeHand pro Adobe Illustrator. Jediný produkt z této množiny, který Adobe nemá, je Macromedia Flash.

Z prezentace Q3/2005 Macromedie je přitom jasně vidět, že nástroje pro vývojáře tvoří majoritu (79%) jejich příjmů, zbytek (14%) tvoří nástroj pro tvorbu multimediální technologie Breeze, která se začíná dobře prodávat velkým firmám.

Někteří lidé v souvislostí s open-source softwarem argumentují, že je bezpečnější. Nemyslím si to. To, že vystavíte zdrojové kódy na internetu (kde si je kdokoliv může stáhnout) bude znamenat, že zkoumání slabých míst ve vašem software je mnohem snazší než u closed-source produktů. Zastánce open-source komunity zde sice ihned namítne, že zájemce si reportovanou či jím objevenou chybu může sám opravit, protože má k dispozici zdrojové kódy, ale to není ona podstata problému, to je demagogie.

Reportovaný problém

Bezpečnostní problém open-source aplikace, který je veřejně reportovaný hackerem, bezpečnostním konzultantem či vývojářem (sám jsem reportů podal několik, zejména na PunBB a NucleusCMS, ale vždy vývojáři, nikdy veřejně) se ve velice krátké době objeví na webech jako je třeba securitytracker.com. Vezměme si třeba příklad tohoto reportu zneužití PunBB ve verzi 1.2.3. Na první pohled tento report vypadá jako bezvadná věc, nicméně, opak je pravdou. Ještě před tímto reportem je možné, že u desítek či stovek fór byla daná chyba zneužita, odcizena data, a až potom chyba reportována, a i poté, co je chyba reportována, naleznete na internetu stovky PunBB fór, která nejsou ve verzi 1.2.4, která tuto chybu opravuje. Stačí si udělat malý google-search a můžete se stát "hackerem", zvládne to i malé dítě.

Reportovaná chyba tak významně přispěje k rizikovosti používání tohoto open-source software, a pokud neodebíráte nějaký security-bulletin, či nesledujete denně stránky všech aplikací, které provozujete, jste velice snadno napadnutelní.

Skrytý problém

Říká se, že v každém programu je alespoň jedna chyba. Otevřené zdrojové kódy ovšem komukoliv, kdo umí jen trošku programovat, umožňují hledat a nalézat chyby ve stávajících aplikacích, a tyto zneužívat ve svůj prospěch, aniž jsou povinni tyto chyby komukoliv oznamovat. Je dobrým zvykem špičkových programátorů, že tyto chyby reportují nejdříve tvůrci aplikace, a dají mu čas na jejich odstranění, nicméně, i po jejich odstranění zase uživatelé systému narážejí na již zmíněný paradox "Reportovaného problému" a praktickou nemožnost včasného upgrade všech instalací napadnutelného systému.

Aplikace s uzavřeným kódem, oproti tomu, je napadnutelná řádově méně snadno, útočník nemá k dispozici zdrojové kódy, a musí postupovat spíše velice pomalou a nespolehlivou metodou pokus-a-omyl než jednoduchým prozkoumáním zdrojových kódů.

Proč je closed-source software lepší?

Jediným, velice teoretickým, plusem open-source software je fakt, že může být psán "lépe" než software, který je closed-source, protože špičkový programátor počítá s tím, že zdrojové kódy jsou k dispozici, kdežto closed-source programátor se může spolehnout na to, že jeho zdroják jen tak někdo neuvidí.

Toto je ale skutečně jen teorie, v praxi člověk spíše narazí spíše na to, že open-source software, zvláště ten v GNU GPL licenci, je psán narychlo, bez řádného testování, což většinou u closed-source komerčního software nemůže projít. Testování je potom až veřejné, udělá se prostě nový release, na fóru GNU GPL software se zjistí, co nefunguje, tak se to opraví, a udělá se opět nový release a tak pořád dokola.

GNU GPL je zdarma, ale za kvalitu je většinou nutné platit. Vím to i ze svého vývoje, takový BLOG:CMS, poskytovaný právě v GNU GPL licenci, je pro mne zábava. Naopak, F-ART:CMS, to je business. Pokud vím, že je v BLOG:CMS nyní stará verze PunBB (kterou dělá Rickard Anderson a je součástí BLOG:CMS), která je napadnutelná, je mi to vcelku jedno, je na uživatelích, aby si stáhli novou verzi PunBB . Jenže většina lidí to neudělá, a raději si počká na nový release BLOG:CMS, který toto bude obsahovat.

Nicméně, bezpečnostně to již může být pozdě.

Oproti tomu, komerční F-ART:CMS, ten je o zodpovědnosti a zárukách. Veškeré problémy jsou automaticky ihned řešeny, a klientovi je automaticky a zdarma proveden upgrade systému. A v tom je asi hlavní a typický rozdíl mezi open-source a closed-source software. Open-source produkt je často jen zábava, může to být mimořádně rozsáhlý a fuknčně dokonalý produkt, ale je bez garancí a záruk, zato closed-source (F-ART:CMS) je komerční produkt, a s ním je automaticky spojen business model a garance.

Jirka Bureš na conBLOGu píše toto: „Představte si excelovskou tabulku, která má kolem stovky řádků a něco přes 30 sloupců. Buňky většinou obsahují čísla v řádech jednotek až stovek miliónů. Manažerský požadavek zní: chci to vytisknout na jeden list A4, ale ne abych to musel číst lupou!“

A následných 15 komentářů dokazuje, jak jsou prý manažeři blbí, a jak jsou naopak všichni zaměstnanci bez rozdílu chytří. Ono to ale vůbec není pravda. Problém je, že ti lidé, co na conBLOGu komentují, manažeři nejsou a nikdy nebudou, a dívají se na to pouze z jedné (zaměstnanecké) strany (a poplácávají se po ramenou, jak jim to hezky spolu ladí).

Dokážu si velice dobře představit, co manažera k zadání tohoto úkolu vedlo, a jaký si představoval ideální výsledek. Ideální výsledek by byl, skutečně nějak danou tabulku na A4 papír (či A4 list, tedy 2 A4 papíry) dostat, a takto zaměstnanci také úkol zadal. Maximalisticky. Není v časových možnostech manažera zkoumat, zda ty tištěná data písmem o velikosti 8pt se tam skutečně vlezou (co když ano?), a stále to bude čitelné, on dá prostě maximalistický požadavek a očekává, že zaměstnanec vyvine maximální iniciativu pro jeho zajištění. Je to jeden ze stovek úkolů, které ten den deleguje.

Pokud se to na jednu A4 nevleze, očekává, že zaměstananec sám, aniž by jej obtěžoval, přijde s řešením, které bude mírně jiné, ale co nejvíce podobné ideálnímu stavu. Dobrý manažer tímto deleguje nejenom ÚKOL, ale i pravomoc rozhodnout JAK tento úkol bude vyřešen, a pravomoc k případné modifikaci výsledku řešení, pokud to ideální prostě nelze zrealizovat. Dobrý manažer chce vidět VÝSLEDEK, a definuje jak má vypadat, ne jak jej dosáhnout.

Neříkat lidem JAK úkol udělat, ale jen zadat maximalistický výsledek, to je znakem dobrého manažera. Dobrý manažer není blbec, a je mu jasné, že toho maxima se vždy nedosáhne, ale automaticky očekává, že dobré alternativní řešení navrhne zaměstnanec. Od toho je placen! Nechává tak prostor pro iniciativu zaměstnance, pro jeho vlastní návrhy, a také šetří svůj čas. Jen špatný manažer by strávil 5 minut tím, že bude zkoumat JAK to lze přesně udělat, a aby pak tento přesný postup popsal zaměstananci.

Jeho čas je mnohem cennější, než aby se věnoval takovýmto hloupostem. Jenže to běžný zaměstanec nikdy nepochopí…

Tento článek danou problematiku ukazuje na velice triviálním problému. Závěry ale platí zcela obecně.

Podnikalská sféra (nejen) v České republice skrývá řadu dilemat, které je nutné řešit. Jedním z nich je postoj k lidem, co neplatí vystavené faktury, popřípadě, platí je zásadně pozdě.

Osobně mám k této otázce dost radikální postoj, pokud se jedná o nového business partnera, a první vystavená faktura je 5 dní po splatnosti nezaplacená, upozorním jej na to, a slušně požádám o zaslání dokladu o jejím uhrazení. Předpokládám, že se jedná jen o opomenutí, a nikoliv o zlý úmysl. Pokud daný partner nereaguje, následuje za 7 dní nová upomínka, tenkráte již poněkud strohá. A pokud si partner stále hraje na mrtvého brouka, pošlu za 10 dní dotyčné firmě preview článku, který večer uveřejním, pokud situaci nebude řešit, s poukazem na tisíce návštěvníků tohoto webu.

Výsledek? Daná firma vždy zaplatí, ale smrtelně to nenávidí. Dovolil jsem si totiž v Česku věc naprosto nevídanou, a to jasně upozornit na jejich nekalé obchodní praktiky. Přestože tím morálně i obchodně špatným partnerem byla vždy druhá strana, bude se na Vás po tomto Vašem aktu dívat téměř jako na vraha.

Je mi to jedno. Firmě, která není schopna dodržet ani první kontrakt, nemohu nikdy věřit. Osobně plním veškeré sliby (ústní či písemné) včas a v termínu, a požaduji tento přístup i od ostatních obchodních partnerů. To, že tímto "tvrdým" přístupem potencionálně ztratím budoucí příslib zakázek od daného partnera, je mi naprosto lhostejné, také tím totiž ztrácím příslib budoucích platebních problémů ze strany tohoto partnera (a nutnost odvést DPH i z takto problémové nezaplacené faktury, protože nebude nikdy vystavena). Řešení problémů vždy zabere více času než hledání náhradní zakázky od parnera solidního.

Jiná situace je, pokud mi dlouhodobý obchodní partner osobně zavolá, že danou fakturu nutně potřebuje zaplatit o měsíc později, protože mu na to teď nevychází cash-flow. To je normální a slušný přístup, chápu jej a většinou akceptuji. A ještě se mi nestalo, že bych toho litoval.

Na web GlobalDAT.eu™, unikátního online obchodního systému pro americké a evropské trhy, byla doplněna nová prezentace systému ve formátu Microsoft Powerpoint. Dostupné dokumenty:

• Prezentace
• Podrobný uživatelský manuál
• Zjednodušená technická dokumentace

Open Source hnutí není o altruismu, není to nakonec ani hnutí, je to ryzí komerce. Open Source je o tom, že velké firmy přicházejí na to, že ceně zdarma se hodně špatně konkuruje, tak hledají business model, který bude úspěšný. Chtít porazit Microsoft tak, že bude Váš produkt 2x levnější než Windows, je bláznovství. Nikdo by si Váš produkt nekoupil. Kvalitní produkt jako je Windows XP Home stojí jen 3.000 Kč, takže pokud si nebudete moci stáhnout Fedora Core 3 zadarmo od Red Hatu, koupíte si jej za 1.500-3.000 Kč? Drtivá většina lidí to nikdy neudělá…

Jediná možností, jak konkurovat Windows a Office, je rozdávat věci zdarma.

Hodně lidí se domnívá, že Open Source je jakési hnutí. Není. Open Source je nový obchodní model mamutích, komerčních, firem. Příspěvky do světa Open Source od jednotlivců jsou zanedbatelné. Původní jádro Linuxu, pár tisíc řádků kódu, by sice neexistovalo bez nechutně přeceňovaného Torvaldse, ale Linux v dnešní podobě, tedy milióny řádků kódu, by naopak neexistoval bez komerčních společností jako je RedHat, Novell, IBM či HP.

Chcete více příkladů? Kancelářský balík OpenOffice není nic jiného než komerční produkt Sunu, nabízený zdarma. Java není nic jiného než konkurence pro .NET, nabízená Sunem zdarma. Prohlížeč Firefox není nic jiného než komerční produkt AOL/Netscape nabízený zdarma. Emailový klient Thunderbird není nic jiného než část Netscape Navigatoru nabízená zdarma. Linux v dnešní podobě není nic jiného než komerčně vyvíjený operační systém nabízený řadou firem zdarma. Nvu WYSIWYG editor, konkurent Microsoft FrontPage a Macromedia Dreamweaveru, není nic jiného než komerční aplikace od Linspire, poskytovaná zdarma.

Tyto firmy sází na to, že produkt zdarma dosáhne tak významného podílu na trhu, že budou moci svého postavení na trhu využívat a zneužívat, jak to (zcela přirozeně a ekonomicky) dělá v dnešní době Microsoft.

Zajímavé je pro tyto firmy i to, že vývoj produktu nemusí financovat osamoceně, ale mohou očekávat i příspěvky (poskytované různou formou) od dobrovolných dárců, které potom zakomponují do svých řešení poskytovaných již jen na komerční bázi.

Co to znamená pro uživatele? Především to, že se nemusí Open Source produktů bát. Jsou to z velké většiny komerční řešení, které jsou dostupné za velice sympatickou cenu. Zdarma. A bonus, v podobě dostupných zdrojových kódů, ten není pro určité procento uživatelů také zanedbatelný.