Precedent pro Dolar Rona Paula
Ve středu 14. listopadu 2007 vtrhli federální agenti do sídla společnosti NORFED, Národní organizace pro zrušení zákona o centrální bance, a zabavili její zásoby zlata, stříbra a mědi, většinu z nich v podobě mincí nesoucí podobiznu kongresmana Rona Paula z Texasu, kandidáta pro nominaci republikánů v příštích prezidentských volbách.
Příkaz k prohlídce obviňuje z podvodu a praní špinavých peněz, podpůrné prohlášení se odkazuje k zákonům USA, které zakazují vydávání jakýchkoliv mincí za účelem jejich oběhu a vydávání čehokoliv podobného měně USA.
Detaily případu jsou složité, ale jsou tu dvě témata, k nimž se mohu vyjádřit mimo všechna obvinění a protiobvinění. Jak je možné, že vláda USA lidem může zakazovat používání alternativních peněz, a jak se mince NORFEDu podobají mincím USA?
Od roku 1934 do roku 1975 Američané nesměli vlastnit surové zlato. Před rokem 1934 se myslelo, že Kongres nemá moc učinit cokoliv nelegálním. Proto prohibicionisté potřebovali ústavní dodatek, aby lidem vzali alkohol. Avšak v roce 1934 Nejvyšší soud rozhodl poměrem hlasů 5 – 4, že Kongres může učinit zlato nelegálním.
V následujících rozhodnutích navíc Nejvyšší soud rozhodl, že Kongres může zakázat používání jakýchkoliv zlatých a stříbrných mincí, papírových bankovek soukromých bank, dokonce i sjednávání finančních kontraktů ve zlatě nebo cizí měně. Nejen že od té doby mohla vláda rozhodovat o „zákonném platidle“, ale též o „zúčtovací jednotce“ a „prostředku směny“. Tuto moc nenajdeme v ústavě, ale jsou částí toho, co Vrchní soudce John Marshall při projevu před Soudem nazval „neodmyslitelnou mocí“ vlády.
Otázka, zda by peníze měly být výhradním právem vlády byla vždy kontroverzní. Obhájci omezené vlády vždy chtěli peníze, které by měly hodnotu i mimo jejich monetární použití, i když mnoho z nich souhlasilo s rolí vlády jako ručitele jakosti a pravosti mincí a solventnosti bank. Obhájci mocné vlády vždy chtěli peníze vynucené vládou.