Teorie chaosu v ekonomii?

MyEgo.cz

home foto blogy mywindows.cz kontakt

Teorie chaosu v ekonomii?

Ekonomie 30.12.08

Stephen Smale, jeden z nejprominentnějších matematiků 2. poloviny 20. století, se nechal slyšet, že jedním z nejdůležitějších úkolů matematiky v rodícím se století je uvedení teorie chaosu do ekonomie. Protože oba výše zmíněné obory jsou mou srdeční záležitostí, vyjádřím se podrobnějí k ambivalenci, jíž ve mne tento názor vzbuzuje.

Nebudu se tajit tím, že již pár let mám raději ekonomii než matematiku a statistiku, ač tomu zatím ještě delší dobu bylo naopak. Matematika je sice moc hezká, ale příliš vzdálená každodennímu životu kohokoliv krom relativně úzké skupiny lidí. První část předchozí věty pro ekonomii platí dvakrát a druhá část vůbec.

(S tou vzdáleností matematiky od běžného života to není jednoznačné. Drtivá většina „samozřejmostí“, jež dnes lidé každodenně používají k usnadnění svého života, by bez vysoké matematiky nikdy světlo světa nespatřila. K jejich používání znalost matematiky není nutná, stejně jako k ekonomickému jednání není nutná znalost ekonomie. Přesto však i běžní lidé přemýšlejí o problémech ekonomického charakteru, které se jich týkají, a to v rámci svého chápání ekonomických fenoménů. O matematice žádní normální lidé nepřemýšlejí :-)).  

Ekonomické jednání je každodenním chlebem všech lidských bytostí. Nejen té drtivé většiny, která každé ráno vstává do práce, aby prodala svou práci a nakoupila prostředek směny (peníze) za účelem jejich budoucího prodeje za jiné směnitelné statky. Týká se i toho posledního poustevníka žijícího mimo civilizaci, který se rozhoduje, čemu věnuje následujících deset minut svého času. Osobní čas je statek s omezenou zásobou, který je předmětem ekonomického jednání. Zvolit určitou činnost znamená vzdát se jakékoliv jiné.

Ekonomie není primárně „vědou o penězích“, o podnikání, o cenách na trhu - a už vůbec ne návodem ke zbohatnutí. Zabývá se ekonomickým jednáním, tj. jednáním ve světě, kde „pečení holubi nelétají do huby“. Jednáním ve světě, který není rájem a kde je nutno provádět volby, jaké omezené prostředky a v jaké kombinaci použít k dosažení určitého cíle. Peníze, cenový systém, podnikatelská role atd., jsou jen důsledky, nikoliv příčiny ekonomického jednání. To je zas důsledkem výše uvedené nerajské podstaty světa, který obýváme.

Znalost ekonomie, tj. pochopení ekonomického jednání, jeho důsledků a relevantních kauzálních řetězců v ekonomické interakci, může přispět k lepšímu rozhodování. Obecně však brilantní podnikatel nemusí korektně a už vůbec ne zcela chápat fungování ekonomického systému (tak tomu též zpravidla je). Stejně tak znalost ekonomie z nikoho neudělá dobrého podnikatele. Podnikatelská role vyžaduje zejména jisté osobní kvality, nikoliv detailní pochopení ekonomických fenoménů v jejich komplexnosti. (Na druhou stranu se nebojím tvrdit, že zdravý ekonomický rozum některých podnikatelů zřejmě produkuje kvalitnější pochopení ekonomických jevů než u některých akademiků).   

Matematika je specifickým druhem jazyka, který se vyvinul jako vhodnější varianta k popisování určitých jevů a k jejich duševnímu zpracování (přemýšlení o nich). Pracuje s abstraktním konceptem čísla, který je prostý veškerých kvalitativních vazeb na objekty, které reprezentuje. Dva hrnce jsou dva hrnce, ať již jsou vnímány jakožto bílé, velké, malé atd. Jsou to dva hrnce dokud spadají do kategorie (množiny) hrnců. (Na základě konceptu čísla matematika poté buduje struktury, u nichž kvalitativní stránku může studovat). Matematika tak přináší do symbolického světa lidské mysli novou dimenzi a sílu. Je zřejmě ještě více „specificky lidská“ než verbální jazyk. Tolik, že s ní mají problémy i samotní lidé :-).

Matematika se ukázala jakožto nepostradatelná pro popis základních vlastností světa kolem nás, které jsou předmětem fyziky. Tyto dvě disciplíny jsou velmi úzce provázané a v běhu lidských dějin se vždy pozitivně ovlivňovaly, zejména směrem od fyziky k matematice. Snaha fyziků o jasné kvantitavní vyjádření svých myšlenek nejednou vedla k rozvoji nových abstraktních struktur v nekonečném matematickém vesmíru či alespoň k blížšímu poznání těch již známých.

Teorie chaosu je relativně mladým odvětvím matematiky, které má velmi blízko k fraktálové teorii a je podmnožinou teorie dynamických systémů. Studuje dynamické systémy (cokoliv, co se vyvíjí v čase), jejichž průběh podstatně závisí počátečních podímkách (parametrech) systému. Jedná se o systémy, které jsou deterministické, tj. lze je popsat bez jakéhokoliv odkazu na náhodné jevy. Přesto vykazují chování, které se zdá být chaotické (nepředvídatelné).

Aby každý pochopil, co to ten „deterministický chaos“ je, uvedeme si ten nejjednodušší (ale velmi kvalitní) příklad tzv. logistického zobrazení.

Mějme dynamický systém popsaný rekurzivní rovnicí x(t+1) = r*x(t)*(1 - x(t)). Hodnoty x(0) jsou v intervalu [0;1], r je kladný parametr. Hodnota v kroku t+1 tak závisí (velice jednoduše) na hodnotě v kroku t a na parametru r. Je jasné, že pokud v kroku t+1 vypočteme stejnou hodnotu jako v kroku t, taková se již bude opakovat stále. To samé platí pro jakkoliv dlouhý úsek hodnot, po němž opět vypočteme jeho první člen. Nic jiného než tento úsek hodnot již nevypočteme. To je determinismus.

Pokud zvolíme x(0) = 0,5 a r = 2, potom x(1) = 2*0,5*(1 - 0,5) = 0,5. Při těchto počátečních podmínkách tak dostaneme konstatní posloupnost, jejíž každý člen je roven 0,5. Pokud zvolíme x(0) = 0,5 a r = 3, máme x(1) = 3*0,5*(1 – 0,5) = 0,75, x(2) = 3*0,75*(1-0,75) = 0,5625 atd. Hodnotám (průběhu) jedné konkrétní posloupnosti (procesu) se říká dráha.

Studium dynamických systémů spočívá zejména v určení, co se stane po „dostatečně dlouhém“ časovém úseku, tj. „dlouhodobě“ (tento pojem může být velmi relativní). K tomu slouží koncept atraktoru, což je množina hodnot, k níž chování (dráha) dynamického systému dlouhodobě směřuje. Tou může být libovolná neprázdná množina a v případě chaotických systémů se jim říká chaotický nebo též podivný atraktor. Často se jedná o fraktály nemající celočíselnou dimenzi. Běžné atraktory se nazývají periodické a perioda označuje počet různých hodnot v daném atraktoru.

Takže nás zajímá, co se děje s posloupností x(t) pro různé hodnoty x(0) a r a pro vysoké hodnoty t. Rádi bychom znali chování systému pro jakoukoliv kombinaci počátečních parametrů. Existuje pro různé dráhy nějaká pravidelnost? S takhle jednoduchou deterministickou rovnicí určitě ano, pravidelnost očekáváme spíše než chaos. K celkovému přehledu nám poslouží níže zobrazený bifurkační diagram logistického zobrazení. Bifurkace je změna periody atraktoru. Nastává například v bodě r = 3, kdy se perioda atraktoru změní z jedné na dva.

Bifurkační diagram logistického zobrazení

Na svislé ose máme vyneseny hodnoty x a na vodorovné různé hodnoty r. Méně zajímavé hodnoty r nejsou vidět. Jak obrázek „přečíst“? Prvně si zvolte r (např. 2,8) a veďte touto hodnotou svislou kolmici. Tam, kde se tato kolmice protne s grafem, narazíte na „dlouhodobé“ chování posloupnosti, tj. hodnoty, ke kterým (téměř) každá dráha směřuje - atraktor.

Pro r = 2,8 tak bez ohledu na počáteční x(0) posloupnost konverguje k hodnotě přibližně 0,643… Obecně pro r mezi 1 a 3 každá posloupnost bez ohledu na počáteční x(0) konverguje k hodnotě 1 – 1/r. Výjimku tvoří jen dvě nezajímavé hodnoty x(0) = 0 a x(0) = 1, které pochopitelně generují nulové posloupnosti.

Pro r = 3,2 kolmice protne graf ve dvou bodech (přibližně 0,5 a 0,8), dlouhodobě tak posloupnost osciluje mezi těmito hodnotami. Atraktor periody 2 pro r mezi 3 a 3,45 tak tvoří dvě hodnoty téměř bez ohledu na x(0). Každá posloupnoust po určitém počtu kroků začne oscilovat mezi dvěma hodnotami závislými pouze na r. Výjimku zde krom výše zmíněných nudných hodnot 0 a 1 tvoří ještě jeden počáteční bod. Je to bod ležící na křivce předchozího atraktoru, jeho hodnota pro konkrétní r je tedy 1 – 1/r.   

Zatím nic zvláštního, co? Kde je ten „chaos“? Když vezmeme r = 3,5, vidíme, že posloupnost osciluje mezi 4 hodnotami a zdá se, že to tak nudně bude pokračovat dále (8, 16, 32 atd.). Bylo by to čím dál „složitější“, ale ne chaotické. Čím dál tím víc počátečních bodů sice „zlobí“ a jde si svou vlastní cestou mimo atraktor, ale co? Je jich stále jen zanedbatelné množství rovné periodě atraktoru před poslední bifurkací.

Délka intervalu r, kde posloupnost osciluje mezi určitým konstantním počtem hodnot (2, 4, 8, 16 atd.) se sice pořád snižuje, ale celkem předvídatelně. Poměr délek dvou po sobě jdoucích takových intervalů (tj. délka intervalů mezi bifurkacemi) konverguje k Feigenbaumově konstantě (4,6692…). Vypadá to jako hezký dynamický systém, který nebudí ani to zdání chaosu. Ono zmenšování intervalů mezi bifurkacemi jednou ale musí nějak „skončit“, ne?

To se stane pro r přibližně 3,569…, kdy se periodický atraktor vytratí. Dosud ať jsme za x(0) dosadili cokoliv, posloupnost dlouhodobě konvergovala k určitému jasnému počtu hodnot a tyto hodnoty (a jejich počet) závisely pouze na r. Pro r 3,569… toto obecně neplatí a dráha každé konkrétní posloupnosti nyní silně závisí na x(0). Malé změny v x(0) vyvolají nepředvídatelnou změnu v dráze systému. Navíc ta dráha vypadá opravdu zmateně. To je chaos.

Naše krásná posloupnost atraktorů periody 1, 2, 4, 8, 16 atd. tak skončí v hodnotě r = 3,569…, kdy se poprvé projeví chaotický charakter systému. Nyní každá konkrétní posloupnost vypadá „neuspořádaně“ a nepředvídatelně, bez jakéhokoliv náznaku běžné konvergence či oscilace - které tam opravdu nejsou. Každá vypočtená hodnota je jedinečná a už nikdy se v dráze systému nebude opakovat.

Téměř všechny dráhy konvergují k podivnému atraktoru. Tím je v našem případě množina svými (anti-intuitivními) vlastnostmi a strukturou shodná s Cantorovou množinou. Je vskutku podivná, jedná se o fraktál a její Hausdorffova dimenze je rovna přibližně 0,538 (bod je dimenze 0, přímka 1, plocha 2 atd.). Drah nekonvergujících k podivnému atraktoru sice je nyní nekonečně mnoho, ale spočetně nekonečně. To je pro matematiky stále „téměr nic“ :-).

Pro hodnoty r mezi 3,569… a 4 existuje mnoho různých atraktorů, jak periodických, tak chaotických. Podivných atraktorů je tam nespočetně nekonečně mnoho. Existují tam (nechaotické) atraktory s periodou libovolného lichého čísla. Je tam tedy i atraktor periody 3, který sám absolvuje stejnou „zdvojovací“ cestu k chaosu ve formě atraktorů periody 3, 6, 12, 24 atd. Samotný atraktor periody 3 je spolehlivou známkou toho, že dynamický systém bude za určitých podmínek vykazovat chaotické chování.

Je nutné znovu zdůraznit rozdíl mezi náhodností a chaotičností. Logistické zobrazení je perfektně deterministický systém, který však pro určité hodnoty parametru r vykazuje chaotické, nepředvídatelné chování. Atraktor je velmi zvláštní množina, zpravidla fraktál neceločíselné dimenze. Nejedná se však o náhodnou veličinu, k jejímuž popisu by byla vhodná teorie pravděpodobnosti.

Existují samozřejmě i dynamické (chaotické) systémy s prvkem náhody - stochastické dynamické systémy - a též stochastické fraktály. Některé jejich parametry jsou považovány za náhodné veličiny. Stochastické (ale i deterministické) fraktály jsou velmi silným nástrojem pro popis některých „vyšších“ přírodních (např. biologických) jevů. Tyto jevy zpravidla vykazují lokální náhodnost a globální determinismus.

Lidské plíce jsou formovány tak, že se trachea (průdušnice) nejprve rozdělila na dvě větve, ty se opět každá rozdělily na dvě další atd. Jejich délka se zmenšuje podle jistého (rekurzivního) mocninného vztahu, tj. délka následující větve je závislá na délce té předchozí. V každé generaci větví však najdeme určitý rozsah délek a určit, jakou délku bude mít konkrétní větev, lze pouze pravděpodobnostně (tj. s prvkem náhody). Podobným způsobem se formují i stromy a další biologické struktury.

Po malé exkurzi do celkem zajímavého světa moderní matematiky se vrátíme zpět do ještě zajímavějšího světa lidí z masa a kostí, kteří vytvářejí ekonomické fenomény a veličiny. Ekonomické veličiny nejsou výsledkem ani náhodných jevů, ani jevů popsatelných rekurzivními či diferenciálními rovnicemi. Jsou výsledkem rozhodování jednajících, které se odvíjí od jejich subjektivních preferencí a motivací.

Ekonomické fenomény a kategorie jsou specificky lidské, nelze je definovat pojmy z přírodních věd. Spotřebitelé, podnikatelé, vlastníci, zaměstnanci atd. jsou ekonomické role, nikoliv konkrétní osoby. Každá osoba vystupuje v různých rolích. Stejně tak zda-li je určitý statek kapitálový (určený k produkci jiného statku) či spotřební, lze odhalit pouze porozuměním jeho ekonomické roli. Nelze to odhalit jeho fyzikálními, chemickými či technickými charakteristikami. Automobil individuálního podnikatele je spotřebním statkem, když s ním jede na dovolenou, a kapitálovým, když s ním jede na obchodní schůzku nebo pro potřeby do kanceláře.

Produkce a kapitálové statky v rozvintém ekonomickém systému mají velmi komplexní strukturu. Kapitálové statky jsou v čase různě vzdálené od finálních produktů a vzájemně na sobě závisí. Představovat si kapitál jako homogenní hromadu bez jakékoliv vnitřní struktury a časového rozměru, reprezentovanou jediným písmenem „K“ (s nímž se nám dobře počítá), je z analytického hlediska ekvivalentní konceptu, že lidský mozek je jediná buňka.

Veškerá tvrzení obecné ekonomická teorie vždy byla a budou kvalitativního charakteru, protože mezi ekonomickými veličinami neexistují žádné konstantní kvantitativní vztahy, ani jiné podobné stochastického charakteru. Součástí obecné ekonomické teorie nejsou různé oceňovací modely, kvantitativní metody optimalizace produkce atd. To jsou manažerské techniky, které mohou fungovat velmi dobře, protože jsou relativně pokročilejší než techniky používané všeobecně. Nejsou ale ekonomickými zákonitostmi.

Směnné poměry (ceny) jsou jedinými čísly, které jsou důsledkem ekonomického jednání. Jsou jedinými ryze ekonomickými veličinami. Všechna čísla v ekonomii jsou odvozena od cen – nebo jsou neekonomického původu (měrné jednotky). Ceny nejsou generovány mystickými náhodnými procesy. Jsou důsledkem rozhodnutí vstoupit do směny nebo se jí zdržet. Toto rozhodnutí vždy záleží na relativním postavení uvažovaných statků na preferenční škále jedince. Neexistuje způsob, jak toto postavení spolehlivě zjistit, dokud jedinec skutečně nejedná určitým způsobem.

Matematizace ekonomie, která intenzivně započala po 1. čtvrtině 20. století, paradoxně zjednodušila analytickou stránku ekonomie a zároveň s tím se stala zdrojem těch největších ekonomických omylů. Pocit, že celý ekonomický systém (tj. interakci miliard jedinců s různými preferencemi a možnostmi) lze „narvat“ do několika veličin, dvourozměrného grafu, a následně pomocí matematických transformací těchto veličin odhalit novou ekonomickou pravdu, je zřejmě stejně opojný jako pitomý.

Používání matematiky k budování obecné ekonomické teorie zahltilo ekonomii modely s antirealistickými předpoklady, jejichž závěry se - stejně jako jejich předpoklady a zejména metoda – při bližším zkoumání a hlubším přemýšlení ukážou jako scestné. Realitu neviděly ani z vlaku. Většinou končí tam, kam jejich autor chtěl dojít. Neměla by se snad věda snažit popisovat realitu a budovat koncepty, které tomu odpovídají?

Statistice se v ekonomii vyhnout nelze, její místo však leží v ekonomické historii. Po objevení kauzálních kvalitativních vztahů mezi ekonomickými veličinami porozuměním lidskému jednání (např. „zvýšení poptávky ceteris paribus vede ke zvýšení ceny“), lze zkoumat jeden konkrétní historický případ a relativní sílu působících kauzálních faktorů s pomocí statistických metod. „Ceteris paribus“ však v realitě neexistuje a komplexnost celé situace tak téměř vždy ponechá místo pro různé interpretace výsledků.

Budování matematických modelů je k pochopení ekonomických fenoménů zbytečné. Na druhou stranu mne těší alespoň zlepšování v podobě občasné snahy o používání méně nevhodných matematických nástrojů (diskretizace apod.).

Celkem přirozeně se tak nabízí otázka, zda teorie chaosu nebude tou „správnou“ matematikou pro budování ekonomické teorie. Ne, nebude. Ani žádná jiná. Dost možná nějaký zasloužilý akademik obdrží „Nobelovu“ cenu (Cenu Švédské centrální banky) za „revoluční přínos pro ekonomickou analýzu v podobě aplikace nejmodernějších matematických metod k modelování ekonomických jevů“. Bude to hezké matematické cvičení s nulovým přínosem pro obecnou ekonomickou teorii. Možná to však bude kvalitní manažerská technika, jejíž obezřetná aplikace může v konkrétní situaci vést k lepšímu rozhodování a konkurenční výhodě.

Osobně jsem odmalička vždy inklinoval k přírodním vědám a dlouho odmítal samotnou možnost něčeho, co by se dalo nazývat „společenské vědy“. Škádlil jsem své spolužáky ze společenských oborů, aby šli dělat pořádnu vědu (tj. matematiku, fyziku, biologii atd.) a nemrhali svou inteletkovou kapacitu na něco, co jsem vnímal jen jako amorfní chumel arbitrárních tvrzení odvozených od toho, jak se zrovna kdo vyspal.

Často se lze setkat s tvrzením, že ekonomie „leží na rozhraní přírodních a společenských věd“. Zřejmě proto, že ekonomická interakce generuje jeden typ kvantitativní veličiny (cenu), s níž lze provádět tolik kousků! Ekonomie je však ryze lidská a společenská. Přesvědčení, že „používání matematiky“ a „vědeckost“ jsou synonyma, je dětinské. „Vědeckost“ je zaprvé metodologická korektnost a za druhé reálnost.

Comtovská vize „sjednocené, nejvyšší vědy o společnosti“ stále kdekoho okouzluje. Nejzajímavější je tichý a nikým nezpochybňovaný předpoklad, že toto sjednocení by mělo probíhat propůjčením metod a analogií z věd přírodních těm společenským. Vždyť na tu nejnižší neživou hmotu to všechno tak hezky funguje. Teď už docela i na tu živou… hmotu. Ano, lidé sice mají svou vlastní vůli a rozhodování, i když… třeba je to jen iluze, nějaký filozof to říkal. Považovat je za atomy a aplikovat na ně stejné vědecké nástroje zase není takové zjednodušení, ne?   


Komentáře

  1. 1 Ondřej Pilný 30.12.08, 20:05:47
    FB

    Sice mi teorie chaosu moc neříká, ale k tomu závěru bych doplnil, že to nebyl nějaký filozof, ale kdejaký filozof - opačných názorů je pramálo, jako třeba zlata :-)

    Jak by tě bavilo napsat něco k metodologii George Reismana (především odlišnosti o Misese nebo Rothbarda)?

  2. 2 Ondřej Moravec 30.12.08, 20:27:50

    [1]
    Nejsem si vědom výraznějších odlišností v metodologii, kterou zmínění autoři prosazovali (-zují). Jsem si vědom odlišností jejich názorů spadajících do oblasti filozofie, etiky a v několika případech ekonomie. Ale metodologii mají všichni Misesovu, řekl bych (tj. deduktivní analýza z axiomů jednání a pár empirických předpokladů).

  3. 3 Kamil 01.01.09, 08:03:02
    FB

    Zriedkavý článok co sa týka rozsahu a spojenia témy ekonomie s teóriou chaosu.

    1. Hoci z inej perspektívy, súhlasim s myšlienkou, že použiť teóriu chaosu na popis ekonomických javov je hlúposť, prečo? Odkedy bolo zlato oddelene od krytia peňazí, je to este jednoduchsie a prakticky nie je takmer potrebné robiť rozsiahle a siahodlhé merania alebo skúmania - je natlačených 100 bankoviek a na trhu je 100 jablk. Jablko tak stojí jednu bankovku a tym je povedane všetko. Vlada natlaci dalších sto bankoviek, na trhu je teda 200 bankoviek a nezmenený počet jablk, t.j. jablko teraz stoji 2 bankovky, cena isla hore. V uvedenom priklade je zahrnuta tvorba cien, inflacia (co je iba obycajne zdanovanie), spotrebiteľské
    správanie, atd.. - a nie je pravdou, že v reálnom živote je to omnoho komplexnejšie, je to len mal dať - dal. Ostatne je marketing.

    V piatom odstavci je veta "peniaze, cenovy system, podnikateľska rola ,... su iba dosledkami, nie príčinou ekonomickeho jednania". Úprimne, povedané, to je dosť veľky pojmový chaos. A navyše, pri inflačnom tlačení bankoviek pečene holuby skutočne lietaju do huby a to určitej skupine ľudi, ktorá je k distribucii bankoviek v prvom slede relativne najbližšie.

    2. V dalšom z odstavcov dole je uvedené, že "Ekonomické fenomény a kategórie sú špecificky ľudské a nemožno ich definovat pojmamy z prirodnych vied" - tomuto tvrdeniu tak, ako je formulovane odporuje napríklad existencia burzy, ktora poskytuje mnozstvo roznych matematickych velicin (rast akcií, indexov v zavislosti od rôznych faktorov, množstvo likvidity na trhu a v závislosti od toho napr. rast alebo pokles ceny zlata,...),... Špecificky ľudské je len stanovenie hodnoty. Hodnota je normatívny pojem, keďže je odvodená od hodnotového rebríka, ktorý je súčasťou širšieho rámca osobnej filozofie života každého jednotlivca.

    3. Pri všetkej úcte a bez toho, aby som obhajoval v podstate rôzne smiešne ekonomické teórie, dalšie tvrdenie, že "medzi ekonomickými veličinami neexistujú žiadne konštatné kvantitativne vzťahy" je blud. Masa peňazí v obehu a masa vyprodukovaných statkov je predsa merateľná na trhu prostrednictvom svojej ceny. Cena potom indikuje, o koľko sa
    zvýšila produkcia a produktivita, ak išla dole, alebo o koľko viac sa natlačilo peňazí, ak išla cena hore, prípadne zmes obidvoch vplyvov, ak sa menila produktivita, ako aj mnozstvo likvidity peňazí na trhu.

    K množstvu likvidity potom pristupuje už len faktor vyvolavania paniky, podľa potreby, aby sa likvidita v podobe nesplatených úverov, pripade jej ekvivalent v statkoch odčerpavali a akumulovali alebo prečerpávali inam. Nič viac na tzv. ekonomickej vede nie je. A to veľke ostatne, pripadne matematicke ako uvádza autor (s čím súhlasím), je už len forma roznej hmly a "vedeckého marketingu", aby sa tieto jednoduché skutočnosti zakryli.

    4. V predposlednom odstavci je uvedené, že ekonomická interakcia generuje iba jeden typ kvantitativnej veličiny - cenu. Ako som uviedol vyššie, ekonomicka interakcia generuje aj kvantitativnu veličinu, ktorou je množstvo tovarov v obehu a generuje aj dalšiu kvantitatívnu veličinu, ktorou je mnozstvo likvidity v obehu (zvykne sa uvadzat ako M3, alebo sa meria ako inflácia či zriedkavo deflácia). Všetky sa samozrejme dynamicky menia, ale to sa v živote meni všetko, aj matematika (dva hrnce sú dva hrnce, ale to je neživá hmota, ak si zoberiete dvoch ľudí, muža a ženu, čo je živá hmota, v určitom čase budú traja - muž, žena a dieťa, nie?).

  4. 4 Ondřej Moravec 01.01.09, 10:09:23

    [3] Děkuji za podnětný, víceméně však ukvapený komentář.

    1. Kde ve větě "peniaze, cenovy system, podnikateľska rola ,... su iba dosledkami, nie príčinou ekonomickeho jednania" je "pojmový chaos"? Směna je demonstrací ekonomického jednání. Cena je důsledkem směny. Peníze jsou důsledkem potřeby provádět směnu efektivně. Kde je ten "pojmový chaos"?
    "A navyše, pri inflačnom tlačení bankoviek pečene holuby skutočne lietaju do huby a to určitej skupine ľudi..."
    To je sice pravda. Akt krádeže však nemění nic na podstatě našeho světa, tj. nevyvrací existenci vzácnosti a nutnost produkce. Statek před aktem krádeže musí někdo vyprodukovat. Že ho potom někdo může ukrást, ať již za pomoci pistole či inflace, opravdu není negací fundamentální podstaty naší reality - její negací je ráj, kde vzácnost, tj. ani ekonomické jednání a produkce, neexistují.

    2. "tvrdenie, že "medzi ekonomickými veličinami neexistujú žiadne konštatné kvantitativne vzťahy" je blud"
    Víte, co to je konstantní vztah mezi (ekonomickými) veličinami? (z uváděných příkladů vyplývá, že ne) To je například tvrzení Inflace = růst HDP/2. Myslíte, že v ekonomii lze zkonstruovat podobnou rovnici, která vám >vždy a všude< (to je ona konstantnost) dá správný výsledek? Fyzika takovéto vztahy v přírodě hledá (např. F = m*a). Smysl mého tvrzení je v poukazu na marnost takového snažení (tj. používání metodologie fyziky) v oblasti společenských věd.

    3. "Všechna čísla v ekonomii jsou odvozena od cen – nebo jsou neekonomického původu (měrné jednotky)". Nic jiného ve svém bodě 4 neopakujete. "Množství likvidity" (ve vaší terminologii zřejmě peněžní zásoba), je vyjádřením zásoby peněz v jejich měrné jednotce - v dobách komoditních peněz hmotnostní, dnes ve jméně národní měny.
    Jedinou přímou ekonomickou veličinou je opravdu směnný poměr (cena). Všechny indexy atd. jsou pouze jejími transformacemi a lze je na ni zpětně redukovat. Ostatní čísla jsou měrné jednotky, ať již kilogramy, litry, kusy, koruny české, eura, metry atd.

    "dva hrnce sú dva hrnce, ale to je neživá hmota, ak si zoberiete dvoch ľudí, muža a ženu, čo je živá hmota, v určitom čase budú traja - muž, žena a dieťa, nie?"

    Toto má být finální příspěvek do debaty o metodologii přírodních a společenských věd?!? OMFG :-DDD

  5. 5 Martin Koníček 03.01.09, 09:56:13
    FB

    Napíšu zde takový příběh s nadhledem na ekonomii.

    Povídá šéf velké banky obchodníkovi na burze, aby koupil milión akcií, obchodník nic neřekne, jen se ušklíbne a podívá dolů. Za pět minut si šéf banky pozve obchodníka nazpět a řekne mu, že si to rozmyslel, že to dělat nechce. Důvod proč si to rozmyslel je ten, že se obchodník ušklíbl.

    V New York Times to napíší takto "Vzhledem k souvislé příčinně mezi poklesem poptávky po akciích IBM a zároveň změně na straně kvantitativní nabídky u Microsoftu poklesla hodnota akcií na historické minimum, u něhož se analytici shodují, že ještě není konečné".

    Drugstar napíše "Model teorie chaosu se zdá neefektivní k analýze akcií, zejména těch Microsoftu, protože ty ovlivňují velcí bankéři tištěným nekritých peněz a jimi způsobená krize změnila souvislý tok na globálních finančních trzích. Pojďmě se zabývat novou teorií analýzi, kde x3 = x2 + 1, což by do budoucna mělo spolehlivě analyzovat vývoj na burze, a co zatím větší finanční instituce nepoužívají".

    Ale to jak lze popsat ekonomiku, to nejsou matematické analýzy, to není statistika a všemožné teorie, to je ono ušklíbnutí. A drugstar se jenom prohlašuje za odborníka, který nějakým extra složitým způsobem dokáže to ušklíbnutí předvídat, ale realita je taková, že vůbec neví. Jeho největší liberální ekonomický vzor napsal knihu "Lidské jednání", protože ekonomie je jenom pavěda, která se snaží odhadovat kdy na koho mrknem okem, kdy se ušklíbneme a tahle pavěda je v tom zatraceně neúčinná.

  6. 6 Vladimír Krupa 03.01.09, 16:17:23
    FB

    [5] To je prazvláštní, jak si někdo může vydedukovat z článku něco, co tam vůbec není.

    "Pojďmě se zabývat novou teorií analýzi, kde x3 = x2 + 1, což by do budoucna mělo spolehlivě analyzovat vývoj na burze, a co zatím větší finanční instituce nepoužívají."

    V článku je naprosto přesný opak, totiž že žádný takový vztah najít nelze a (rakouská) ekonomie NENÍ o předpovídání vývoje na burze a NENÍ ani o kvantitativních predikcích.

    Viz "Lidské jednání" str. 106:
    "7. Praxeologická predikce
    Praxeologické poznání umožňuje předvídat s apodiktickou jistotou výsledky různých modů jednání. Takové predikce však samozřejmě nemohou implikovat nic ohledně kvantitativních záležitostí. Kvantitativní problémy podléhají ve sféře lidského jednání pouze jedinému nástroji vysvětlení, a to je
    rozumění.
    Můžeme předvídat, jak později ukážeme, že za jinak stejných okolností povede pokles poptávky po a k poklesu ceny a. Nemůžeme však předpovídat velikost tohoto poklesu. Zodpovědět tuto otázku může jenom rozumění.
    Základní omyl všech kvantitativních přístupů k ekonomickým problémům spočívá v přehlížení faktu, že mezi takzvanými ekonomickými dimenzemi nejsou žádné konstantní vztahy. V hodnocení a ve vytváření směnných poměrů mezi komoditami neexistuje ani konstantnost, ani kontinuita. Každé nové
    datum znovu zamíchá celou strukturou cen. Rozumění se tím, že se pokouší uchopit, co se děje v myslích dotčených lidí, může k problému předvídání budoucích podmínek přiblížit. Můžeme samozřejmě tuto metodu považovat za nedostatečnou a pozitivisté se jí mohou arogantně posmívat. Takové arogantní
    soudy však nesmějí a nemohou zatemnit fakt, že rozumění představuje pro zacházení s nejistotou budoucích podmínek jedinou vhodnou metodu."

  7. 7 Kamil 13.01.09, 03:27:41
    FB

    [4] [6] Trocha s odstupom som sa vrátil k diskusii a chcel som možno ešte pár vetami dovysvetliť, prečo si myslím, že autor článku má pravdu, avšak nie z dôvodov, ktoré v ňom uvádza.

    1. To, že matematika narába s konštantami a o tom, že v ekonomickej teórii nemožno nájsť vzťahy, ktoré by konštantu hocijakého druhu vyprodukovali je založené na predpoklade, že platí 1 + 1 = 2 (jeden a jeden hrniec sú dva hrnce = matematika v mŕtvej rovine). Matematika vo svojej súčasnej podobe existuje len v mŕtvej rovine (konštanta sa nevyvýja, je rovnaká, t.j. mŕtva), v živej rovine aplikácia matematiky neexistuje, t.j. aby mohlo platiť, že 1 + 1 = 3, 4 alebo 5 (čo je reálne v živote miliárd ľudí - jeden a jeden človek vytvoria rodinu a s ich deťmi sa stav rodiny zvačšuje na 3, 4, 5 ...). Matematika mŕtvej roviny sa na ekonómiu, ktorá sa deje v živej rovine použiť nedá.

    2. Odkedy sa mena prestala kryť zlatom, existuju 3 hlavné faktory, ktoré tvoria ekonomiku a všetko ostatné je alebo marketing, ideológia, alebo mediálne PR. Sú to množstvo natlačených peňazí, množstvo tovarov a z toho vyplývajúca cena. Nič iné nie je. Mám sympatiu k Drugstarovmu úškľabku, lebo to je presne to, čo spôsobuje natlačenie nových peňazí, zdvyhnutie cien a zmenu v správaní ľudí. Nie je tam nič viac a nikdy tam ani nič viac nebolo. Obrovske teórie sú stále len tá istá stará kamufláž. Na čo mi je preboha existencia teórie vzácnosti, ak si vzácnosť kedykoľvek zmením natlačením peňazí a ich napustením do napr. IT (USA rok 2000) alebo realít (USA roky 2004 - 2007). Teraz si Obama natlačí ďalšie tisícky miliárd bankoviek a napustí ich do napr. do infraštruktúry.

    Áno, môžem sa intelektuálne prepracovať do myriád ekonomických detailov a nájsť k nim matematickú (mŕtvu) nemožnosť alebo praxeologickú možnú predikciu resp. revíziu, ale notak, stále sme tam, kde sme boli - ten chlapík v úzadí si stále tlačí peniaze ako ON chce a jeho mena je rezervnou menou celého sveta ...

  8. 8 Aleš Drobek 13.01.09, 11:03:45
    FB

    Skvělý článek, konečně něco věnováno rakouské metodologii, něco podobného by mělo vyjít v Respektu nebo Euru nebo jiném výhonku MSM. Rakouská ekonomie se v aktuálním debatním prostoru vyskytuje jen vzácně, ale samotné její jádro, tj. metodologie naprosto odlišná od všech ostatních ekonomických škol, prakticky vůbec. Přitom její pochopení je absolutně klíčové, bez toho člověk jen beznadějně bloudí (jak lze vidět na příkladu nika či markonia). Jen tak dál, tohle je po mises.org a lewrockwell.com můj nejoblíbenější blog.

Nový komentář

Pro přidání komentáře se musíte nejdříve  registrovat Facebookem

Banan.cz