Velký finanční podvod roku 2008
[Robert Higgs] [DS]
Vzpomínáte na credit crunch? Určitě ano. Něco takového jsme předtím neviděli, jak nám nejvyšší finanční autority a jejich poskokové říkali – nikoliv v pomalé, klidné a plíživé podobě, ale v neutuchající bouři, jež slibovala bezprostřední ekonomickou zkázu, pokud vláda ihned „něco neudělá“. Což samozřejmě udělala, a to v měřítku nevídaném v historii USA.
Při pohledu zpět na uplynulý rok, jak je tomu v tuto dobu běžné, jasně vidíme známky finanční katastrofy, která na finanční trhy udeřila na podzim: hrozivý credit crunch, „zamrzlé“ úvěrové trhy, které ohlašovaly kompletní ekonomické „roztátí“, pokud jej vláda drastickou akcí neodvrátí. (Vládní mluvčí a média se ve snaze najít co nejděsivější metafory nikdy pořádně neshodli, zda to vše bylo příliš studené či horké.)
Ale pozor, se statistikou je v tomto případě něco úplně špatně! Devastující credit crunch, největší hrozba USA od doby, co Rusové prováděli testování vodíkové bomby, nejhrozivější ekonomická událost od krachu v roce 1929, (bla bla bla… slova mne neposlouchají tváří v tvář těmto katastrofám připomínaných v proslovech politické reprezentace a finanční elity). No, je mi celkem trapně vás jménem politické a finanční elity informovat, že při pohledu zpět se Příšera z Močálu nedostatku likvidity neukazuje v relevantních statistických záznamech.
Zřejmě nejdůležitější veličinou úvěrových trhů je celková výše poskytnutých úvěrů obchodními bankami. Ač na grafu níže prostřední půlrok roku 2008 z dlouhodobého hlediska tvoří výjimku (pozn. DS: z jinak úctyhodně rostoucího trendu. Je přeci tak jednoduché vytvořit peníze poskytnutím úvěru.), není to credit-crunch, nýbrž půlroční stabilní úroveň úvěrů od dubna do září. (Pozn. DS: to neznamená, že by úvěry nebyly poskytovány – byly poskytovány přibližně ve stejné výši, v jaké byly spláceny, popřípadě odepisovány do nákladů v případě selhání dlužníka.)
V žádném okamžiku tohoto půlroku však celková výše úvěrů neklesla pod úroveň na začátku roku. Stručně a jednoduše, úvěrů bylo celkem dost – okolo úrovně nejvyšší v historii. Prostě na půl roku přestaly růst a celková výše se pohybovala kolem 9,4 bilionu dolarů, zatímco kouzelníci z Wall Street jeden za druhým povídali, že „peníze se nepohybují, úvěrové trhy jsou zcela zavřené“ a podobné příběhy o pejskovi a kočičce.
Po půlroční pauze úroveň úvěrů opět vystřelila nahoru, takže na konci roku 2008 byla o 8% výše než na začátku. Credit crunch! Année terrible, ovšem.
Ale neodepisujme tento malinkatý podvod tak rychle, protože jakkoliv byl nepodložený v ekonomické realitě, byl dostatečně velký pro vládní akci. A tato akce bude stát americké daňové poplatníky biliony dolarů v podobě závazků Ministerstva financí a zároveň vystaví všechny držitele dolarových aktiv nebezpečí jejich znehodnocení.
Krása celého finančního podvodu roku 2008 z perspektivy politické a finanční elity spočívá v tom, že to byla ona Velká Hrozba, a takové hrozby jsou zpravidla předehrou k tomu nejdrzejšímu zasahování vlády do soukromého života občanů. Téměř se mi chce obdivovat schopnost elit vystrašit všechny ostatní na pokraj slepé a bezmyšlenkovité paniky na tak chabém základě. Jenže s tím souvisí následné zhoršení ekonomických vyhlídek a snížení osobní ekonomické svobody ze strany neustále rostoucího Leviathana, s žádným pozitivem, jen s dalším obohacením pár bankéřů a jiných podvodníků velké moci a peněz.
Jakožto samozvaný mluvčí občanů bych rád řekl, že nehledíc na chvění a mrazení v zádech – to hrozivé vzrušení, které jsme cítili, když to vše probíhalo televizí – se to celé zdá být neadekvátní problémům, které nám to přineslo, a zejména těm, jež jsou v zásobě v podobě budoucích důsledků během následujících let.
Přeloženo z Ludwig von Mises Institute, autorem článku je Robert Higgs, Ph.D. (ekonomie), člen LvMI a Independent Institute.
Pokračování DS:
Rok 2008 je za námi a s ním zčásti též urputný boj vlády nejmocnějšího státu světa s „největší ekonomickou krizí od Velké deprese“. Všichni vědí, že „úrokové míry dosáhly rekordních výšin“, „lidé si nepůjčují“, „úvěry jdou dolů“, „banky nemají peníze“, „trhy jsou zamrzlé“, „lidé nemají peníze“, „máme credit crunch“ atd. Naštěstí ve vládě a ve velkých bankách včetně té centrální nesedí ustrašení přizdisrá*i, ale stateční muži akce, kteří nás „provedou krizí“, „zachrání trh“ a „zajistí stabilitu“. Jak milé. Máme ale štěstí, že se o nás kluci starají…
No… je na čase podívat se na nějaká čísla.
Prvně se podíváme na ten credit crunch. Na grafu celkové výše úvěrů, uvedeném výše v článku, žádný credit crunch vidět není. Zkusíme spotřebitelské úvěry, to se běžných smrtelníků týká více. Tam určitě bude, protože „lidé si nepůjčují“. Média přeci nelžou.
Ale ne! Na grafu výše spotřebitelských úvěrů také není. Na začátku roku je jen tradiční sezónní snížení, viditelné i v letech předchozích. Lidé si zřejmě půjčují na Vánoce, kdo by to čekal. Ano, růst během roku 2008 je méně strmý než v předchozích dvou letech, snížení tempa růstu ale opravdu není credit crunch. Výše spotřebitelských úvěrů tedy během roku 2008 o pár desítek miliard dolarů narostla.
Co banky? Banky přeci nemají peníze. Jsou tak chudé, že jim občané USA budou muset dát stovky miliard dolarů. Zachrání je tak před „nedostatkem likvidity“. Na níže uvedeném grafu si uděláme dlouhodobý pohled na úroveň rezerv udržovaných bankami na jejich účtech u centrální banky. Zdá se, že posledních 8 let se pohybují někde okolo 50 miliard dolarů. Jen během posledního půlroku se „něco“ stalo.
Trochu zaostříme a zkusíme najít ten vytrubovaný „propad rezerv“ a „nedostatek likvidity“. Blesk do mě uhoď, ale nikde jej nevidím. Vidím stabilní úroveň z posledních 8 let během prvních 8 měsíců roku 2008 a potom zlatý hřeb dnešní obrázkové seance. Od srpna 2008 do konce listopadu narostla výše bankovních rezerv z dlouhodobých cca 50 miliard USD na neuvěřitelných 800 miliard USD. Více než 16 – krát! Jak by řekl Tomáš Hanák, „tohle už asi bylo hodně přes čáru“… Rošťáci z USA.
Můj ty Tondo kolenatej, já bych chtěl být majitel banky. Společným úsilím Ministerstva financí a Centrální banky se bankovnímu sektoru USA zvýšila využitelná hotovost o více než 1500% za čtyři měsíce, bez jakékoliv známky předchozího poklesu. Lidé jsou dnes tak hodní. Pár z těchto stovek miliard USD zaplatí přímo na daních, zbytek prostřednictvím cenové inflace. Tomu říkám charita. I am proud to be an American!
A co chudinka peněžní nabídka, neklesá? Aby nás nezničila obluda Deflace, proti ní tady přeci všichni bojujeme. Od začátku roku 2008 do konce listopadu peněžní nabídka vzrostla o cca 650 miliard dolarů. 8% za rok není špatné, s takovým úrokem by se vám účet zdvojnásobil za 9 let. V porovnání se 4 roky v období od začátku roku 2003 do začátku 2007 jde o dvojnásobné hodnoty (viz graf níže).
Když už jsme u toho bilancování, ještě se podíváme, jak se vláda Mr. Bushe promítla do státního dluhu USA a v budoucnosti promítne do peněženek hrdých Američanů. Tuším, že tvrdá rozpočtová politika a škrtání výdajů jsou výsadou Republikánů, kteří od lidí nechtějí vytáhnout ani dolar navíc, ne?
No zdá se, že před nástupem G. Bushe Jr. to byl pár let jen takový „rozjezd“ a nabírání startovní rychlosti. Za 7 let jeho úřadu (data do konce 2007) vzrostl federální dluh z necelých 6 bilionů dolarů na 9 bilionů dolarů. Na konci září 2008 to již bylo přes 10 bilionů dolarů. Relativně k GDP to nevypadá tak hrozivě a G. Bush Jr. se jen vrátil k rekordům z prvního období prezidenství B. Clintona, jenž je tak nějak „podědil“ po G. Bushovi Sr. a úctyhodně poté skončil níže než začal.
Lidé to dnes nemají jednoduché. Globální oteplování, finanční a ekonomická krize, budoucí srážka s asteroidem… V součtu celkem slušný náklad pro pořádný strach. Naštěstí mají své pastýře, kteří je všemi krizemi „provedou“ a „pokusí se o nemožné“. Pastýře, díky nimž se nemají čeho bát, stačí se jen odevzdat a pevně věřit. Pár nemožných čísel jsme dnes každopádně viděli. Jdou ovečky jdou, na porážku jdou… Beeé.
Perfektní články (tento i ten minulý), nicméně mi nejsou určité věci zcela jasné:-)
Pokud jsem to správně pochopil, tak banky "využily" krizi na trhu s nemovitostmi, aby získaly peníze od státu?
[1]
V podstatě ano. I někteří výzkumní pracovníci samotného Fedu poukazují na to, že pozorovatelné ekonomické fundamenty byly dost slabé na vládní akce takového kalibru, v němž proběhly. Viz studie Minneapolského Fedu (Facts and myths about the financial crisis of 2008) odkazovaná v článku TARP je mrtev.
Od vzniku centrálního bankovnictví s vynucenou (státní) měnou je propojení státu a finančního sektoru velmi těsné. I vznik Fedu v roce 1913 byl z velké části výsledkem lobby skupiny vlivných bankéřů (ve spolupráci s Ministerstvem financí), kteří to zcela správně viděli jakožto prostředek ke zvýšení/rozšíření/udržení svých zisků.
Moc hezke clanky. Podle toho co ctu, tak podle vas "zadna skutecna" krize neni, jen je to zpusob, jak si banky namasti kapsy s pouzitim strachu pred tou krizi a ten strach pak prejimaji ostatni odvetvi prumyslu a obycejni lide.
Chapu to spravne? Jsem cisty laik, takze bych si v tom rad udelal konecne jasno. Diky
Jsem take temer uplny laik, ale nejak jsem mel podezreni uz od zacatku, ze to s tou krizi nebude tak horke. Media akorat vsude vytrubovala neco jako ze prichazi soudny den a kdesi cosi, ale nejak jsem si nevsiml moc vecnych podkladu. Pokud tomu opravdu je tak, jak pisete, tak me to skodo ani neprekvapuje :D Jinak clanek perfektni...
[3]
Skutečná krize je. Je však provázena mnoha dezinformacemi ohledně doprovodných ekonomických fundamentů a politiky používáné k "boji" proti ní pouze zakládají na další takovou epizodu, prodlužují ji a částečně zakrývají její projevy(krize je "léčena" přesně tím, co ji způsobilo). Ve svém důsledku jsou jen obohacením jedné skupiny na úkor anonymních "dárců", kteří se ani nikdy nedozví, kolik je to přesně stálo. To vše ve jménu "veřejného blaha".
Celý problém je velmi fundamentální a jeho skutečné řešení by muselo zahrnovat opravdu zásadní změny v institucionálním uspořádání finančních systémů.
Zdravim. Neni mi jasne, jak do toho zapada dramaticky pokles ceny akcii jednotlivych bank, pokud jsou na tom banky lepe, nez pred tim. Drzet dobrou cenu akcii "jejich banky" ma pro insidery vzdy znacny vyznam.
A co na to Bilderberg Group, nemá v tom prsty?
Docela by mě zajímal názor Drugstara na to, jakým způsobem se dál bude krize vyvíjet, resp. za jak dlouho očekává, že se vše vrátí do "normálních" kolejí.
Zároveň by mě také zajímalo, zda existuje nějaký možný krok, který by mohly vlády učinit, aby urychlily překonání krize.
Zdar, jsem teď kousek od Znojma ve sklípku (no dobře, půjdeme tam až večer ;-)) na finančním semináři, takže dotazy atd. zodpovím zřejmě až ve středu večer po návratu.
Riešením je morálna rozumová sebareflexia americkej spoločnosti. K čomu buď dôjde, alebo bude dav zasa oklamaný.
Vaše články jsou skvělé, ale v tomhle jednom nemám jasno a nevím čemu mám věřit. Nechce se mi věřit, že argumenty pro pomoc bankám jsou vylhané a nikdo si toho nevšiml a nikdo je nerozporoval. Nevěřím, že ta armáda finančních analytiků a univerzitních profesorů, která píše a radí všude možně, jsou jen ovce, které papouškují nějaký oficielní názor. I když na druhou stranu, pokud jejich analýzy a předpovědi poslední dobou sleduji , vidím, že skoro nikdo finanční krizi nepředpověděl, vidím (ne)úspěšnost v předpovědích, kdy je musí každý druhý měsíc opravovat (vždy směrem dolů), tak bych se asi divit neměl. Ptám se proto do jaké míry se dá těm uveřejněným grafům věřit? A pokud je článek a argumenty v něm uveřejněné pravdivý, proč se jedná o ojedinělý názor? Na podobný popis krize jsem totiž ještě nenarazil. Trochu se zdráhám Vám věřit, páč pokud byste měl pravdu a doopravdy bychom se nechávali jako ovce takhle jednoduše opíjet rohlíkem, tak to s náma bude ještě horší než jsem myslel. Díky za případnou odpověď a těším se na další skvělé články.
[13] Zahraniční servery jsou plné takových informací a u grafů jsou zdroje, tak nevím, proč bych neměl těmto informacím věřit. Kdo přemýšlí a nevěří oficiálním zprávám, tak indicie vidí...
Když trochu zaostřím na "ten vytrubovaný „propad rezerv“ a „nedostatek likvidity“," zjistím, že si tady pan Drugster počíná velmi účelově. Rezervy jsou položkou pasiv, nemají žádnou souvislost s likviditou banky. Jsou v rozvaze, i když aktiva stojí za vyližp*del. většinou jako procento s z celkových pohledávek. V okamžiku nalití miliard do systému se tyto pochopitelně objeví jako rezervy, ovšem o stavu likvidity a stavu aktiv obecně před nalitím nám to neříká vůbec nic. Dále budu malinko věšťit, ale nemohlo by čistě náhodou ono nalití miliard do systému resultovat v to, že výše poskytnutých úvěrů neklesla? Těžko soudit, dle mého ano. Jinak ovšem souhlas, media to v informování o finanční krizi s pesimistickými scénáři opravdu přehání a přispívají tak k jejímu rozvoji.
[15] Bylo by dobré přečíst si nějakou (základní) účelovou knihu o účetnictví, nejlépe rovnou bank a finančních institucí.
"Rezervami" jsou zde samozřejmě míněny prostředky obchodních bank udržované na účtech u centrální banky, které jsou pochopitelně součástí >aktiv< (pro obchodní banky). Jde o účty povinných minimálních rezerv (které jsou zároveň používány ke zprostředkování platebního styku) a účty určené pro výběr oběživa. Prostředkům uložených na těchto účtech se říká mezibankovní likvidita a celkový součet zůstatků na těchto účtech potom likvidita bankovního systému.
"Okamžik nalití miliard do systému" se v rozvaze banky (pokud se jedná o likviditu dodanou CB) projeví závazkem vůči CB v pasivech, zvýšením zůstatku na rezervním účtu (v aktivech) o stejnou částku, a podrozvahovou evidencí poskytnutého kolaterálu, zpravidla o pár procent vyšší rozvahové hodnoty než je výše dodané likvidity.
Takže prvně zaostřete na své znalosti z účetnictví bank a potom můžete opět komentovat (abychom se vyhnuli nesmyslům v diskuzi). Doporučuji knihu J. Jílek, J. Svobodová: Účetnictví bank a finančních institucí 2008.
Pokud tomu všemu rozumím, tak bychom mohli očekávat prudké snížení hodnoty dolaru v příštích letech?
[16] Mea culpa, špatně jsem četl a zaměnil pak rezervy na straně aktiv s rezervami na straně pasiv. Což nemění nic na faktu, že bych nějakou knihu o účetnictví bank prostudovat měl. Každopádně sorry za nesmyslný příspěvek.
Prosil bych odpověď na 10. komentář:-). Zrovna teď nejmenovaný lídr opoziční strany opírá do kabinetu, že proti krizi nepodniká nic účelného. Dost by mě zajímalo, jestli vůbec může stát něco podniknout, aby zmenšil dopady země.
[17] Ano, mohli. Otázka však není tak jednoduchá :-).
Zaprvé: fakt, že bankovní systém má hodně likvidity/otevřený přístup k velmi levné likviditě ještě 100% neznamená, že bude úvěrovat hlava nehlava. Něco s ní však určitě dělat bude (třeba nakupovat státní dluhopisy).
Zadruhé: cenová inflace >ceteris paribus< následuje peněžní inflaci, ale nikoliv proporcionálně, ani v čase, ani v hodnotě. Všeobecný vzrůst cen >ceteris paribus< určitě přijde, ale nebude to u všeho stejně, ve stejný čas a lineárně.
Zatřetí (souvisí s předchozím): ta nejdůležitější otázka zde tedy zní >znehodnocení vzhledem k čemu<. Při zvyšování peněžní nabídky nejvíce roste (peněžní) cena statků, které jsou za nové peníze nakupovány nejdříve - můžou to být akcie, základní komodity, v současném kontextu to byly nové domy financované hypotékami.
Pokud se budeme bavit o znehodnocení >vůči jiné měně<, záleží na relativním vývoji poptávek a nabídek mezi těmito měnami. Ceteris paribus dolar téměř jistě bude klesat, ale pokud budou ostatní centrální banky (ECB, ČNB) sledovat podobnou inflační politiku, může vůči takovým měnám vposledku klidně posílit. Viz vývoj kurzu USD/CZK v posledních měsících (22. 7. 2008 USD/CZK 14,454 Kč, 22. 1. 2009 USD/CZK 21,321 Kč).
Můžeš tedy znehodnocení sledovat dle nějakého všeobecného cenového indexu (CPI, PPI) atd., ale ani to není dokonalé (lépe: je to dost nedokonalé). Nelze ho přesně kvantifikovat.
[19] Odpověď přijde v následujících článcích. Problematika je opravdu velmi komplexní a nejde rozumně odpovědět v jednom komentáři.
Politiky bych příliš neposlouchal, ti se jen navzájem obviňují, že nedělají nic užitečného :-) (ať jde o cokoliv). Jinak rozdávání peněz, ať již státem či bankovním systémem, dlouhodobě nic nevyřeší - abych zodpověděl aspoň něco.
Příští články budou věnovány převážně teorii (prvně) a potom historii finančních krizí. Opravdu nelze odpověděť v jednom nebo několika komentářích tak, abych s tím byl spokojený.
[21] Rozdávání peněz na všechny strany mi taky nepřijde jako zcela nejlepší nápad...nicméně, stát má u nás pořád v rukách poměrně velkou moc a může ovlivňovat spoustu věcí, ať už vytváření státních zakázek či dotování určitých nejen průmyslových odvětví. Otázka je, jestli by něco takového skutečně pomohlo. Jestli nakonec by nebylo od státu nejlepší, nechat vše na ruce trhu, ať se to vyřeší samo časem:-)
[22] Problém je, že stát to "ruce trhu" v současné podobě finančních systémů nechat nemůže, i kdyby chtěl. Peníze jsou státní. Banky ve svém rozhodování (ať již přímo či nepřímo) podléhají státní agentuře (CB)a nucené centralizaci. Klíčové veličiny finančního systému má v ruce stát. Je to "ruka trhu" na státním poli. Svobodný trh a kapitalismus to vše připomíná jen z opravdu velké dálky. I kdyby stát nic aktivně nedělal, v současném institucionálním uspořádání čeká za každým rohem, aby "ruku trhu" seknul přes prsty. Tzn. nemusí nic aktivně dělat a stále ho bude přespříliš. Z toho mj. vyplývá, že stát >může udělat pozitivní věci< - změnit některá ze svých dosavadních nařízení správným směrem.