Pchaj Čchi (Bai Qi)

Coby milovník antiky budu muset občas upozornit na něco/někoho zajímavého z tohoto období...

V době, kdy Alexandr Veliký ovládl z pohledu obyvatel Středomoří většinu tehdy jim známého světa, vstupovalo na území dnešní Číny do poslední fáze tzv. Období válčících států. Na sklonku 4. století př.n.l., zatímco si Alexandrovi generálové rozdělují ohromnou říši, přichází na dalekém východě na svět vojevůdce, který stejně jako Alexandr nikdy nepozná porážku.

Jako Období válčících států se označuje čtvrt tisíciletí trvající válečný stav ve východní Asii, kde mezi sebou prakticky neustále bojovaly tehdejší státy (ve smyslu malých knížectví) ve snaze přemoci rivaly a zajistit si co největší vliv. Tato doba dala světu nejen unikátní dílo "O umění válečném" mistra Suna, ale také několik z největších vojevůdců dějin.

Pchaj Čchi se narodil v době, kdy z mnoha válčících států zbylo již jen sedm největších, které pohltily nebo zničily všechny ostatní. Územní rozloha a počet obyvatel každého z nich dosahovaly již takových čísel, že se jejich panovníci začali titulovat králi a uvažovali o nástupnictví po poslední padlé jednotné dynastii. Pchaj Čchi se narodil v království Čchin a svými schopnostmi zajistil, že vliv a moc tohoto státu během 50ti let výrazně převýšila své konkurenty. Dalo by se říci, že výrazně pomohl položit základ pozdějšímu sjednocení Podnebesí (staročínský pohled na svět) pod nadvládou svého státu.

Během své kariéry naplněné prakticky neustálým válčením dosáhl několika desítek vítězství. Rozbil všechny koalice, které se proti státu Čchin postavily. Připsal si vítězství proti mocnému státu Čchu dobytím jeho hlavního města. Roku 260 př.n.l. rozhodl bitvu u Čchang-pchingu, jednu z nejkrutějších historie, kdy vylákal značnou část nepřátel ze svých pevností, odříznout je od zásob i posil, a donutit k zoufalému provizornímu opevnění na holém kopci. Ten Pchaj Čhi doslova uzavřel kruhem své armády, sérii pokusů o proražení blokády odrazil, nepřítele vyhladověl, donutil ke kapitulaci a zajatce dal zmasakrovat. Zemřelo prý na obou stranách okolo 700 tisíc lidí, v poměru zhruba 2:1 v neprospěch nepřítele.

Bohužel prameny popisující toto období jsou velmi skromné, existuje prakticky jen jeden podstatný, Zápisky historika, veledílo sepsané skoro o století později. Jejich autor je sice považován za poměrně důvěryhodný zdroj, který kriticky hodnotil nastřádané údaje a opíral se o přímá svědectví kde to jen šlo, v případě takto starých událostí se ale přeci jenom musel spolehnout na vyprávění dětí a vnuků, takže přesnost informací je sporná. Jím uváděné počty tedy mohou být nadsazené, ale vzhledem k ohromnému počtu obyvatel tehdejších států, které nemělo na světě obdobu, zase ne o moc. Zkrátka nejde o fabulace typu Herodotových, který neváhal běžně stavět milióny Peršanů proti několika tisícům Řeků.

Kariéra Pchaj Čchi se uzavřela v roce 257 př.n.l., kdy s výmluvou na nemoc odmítl velet v tažení, kde neviděl žádný prostor pro úspěch. Náhradník skutečně vítězství nedosáhl a král proto vyzval svého nejlepšího generála znovu. Když se ten vymluvil i podruhé, rozlícený panovník ho zbavil všech titulů, vyhnal a posléze donutil k sebevraždě. Donutil je možná silné slovo, protože autorita tehdejšího krále, později císařů, byla natolik velká, že na pouhém základě jejich písemné výzvy páchaly sebevraždy celé rozsáhlé rodiny.

Za svou velitelskou kariéru Pchaj Čchi pravděpodobně (nepřímo) způsobil smrt více jak miliónu nepřátel. V tomto bodě se řadí k dalšímu vojenskému géniovi starověku, Gaiu Juliu Caesarovi. Narozdíl od něj však bojoval vždy se sobě rovnými (při vší úctě ke schopnostem Galů) a nikdy nepoznal porážku.

Zajímavé odkazy na toto téma:

http://www.answers.com/topic/undefeated-military-commanders

http://en.wikipedia.org/wiki/Most_lethal_battles_in_world_history#Major_operations